Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/2292/bmid_tisice-planoucich-sl-2292.jpg
5
1959
391
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns , 2007
více info...
Přidat komentář
Bez zbytočného sentimentu popísaná realita vojnového Afganistanu. Smutno-krásny príbeh, ktorý sa dúfam nikdy nestal.
No páni... Tolik neštěstí, nespravedlnosti, krutosti a bohužel zřejmě i pravdivosti v jedný knížce... :-( Přiznám se, že jsem ani nedoufala, že by se mohl týkat nějaký aspoň trochu dobrý konec... Ale koná, takže s chutí do toho. Sice mi často srdce usedalo při představě, kolik lidí takový neštěstí asi potkalo a potkává doteď, ale jednak tam jsou i krásný části a jednak to stojí už jenom pro získání představy (pokud jste ji stejně jako já neměli). A literárnímu zážitku pro mě hodně přidaly i charaktery postav, tak strašně věrně vykreslený (prakticky asi na celym spektru, co si tak umíme představit...). Vážně moc doporučuju.
Tisíce planoucích sluncí má podle mě všechno, co by měla mít každá kniha. Hned od začátku jsem hltala každé slovo, obě hrdinky mi byly svým způsobem sympatické a jejich příběh jsem prožívala s nimi. Moc se mi líbil styl autorova vyprávění a díky jeho někdy až poetickým popisům jsem si všechno velmi jasně představovala. Navíc jsem moc ráda, že jsem si oživila i fakta z nedávné historie. Buďme opravdu rádi za to, co máme, protože ačkoliv je tato kniha pouze vymyšleným příběhem, jsem si jistá, že podobné osudy hlavních hrdinek potkaly nespočet skutečných lidí. A to ve mně zanechalo fakt silný zážitek.
Úžasná knížka, která pro mě byla emočně vyčerpávající...četla jsem Lovce draků i Hory, ale příběh Marjam a Lajly, to byla síla. Některé scény budu z hlavy dostávat ještě dlouho a musím ocenit autorův styl vyprávění, kdy to tak bez emocí popisuje, že celá scéna působí daleko silněji, než kdyby se tam v tom nějak ráchal...ty náznaky jsou daleko, daleko působivější...U jiných knížek prostě dočtete kapitolu a věnujete se reálnému životu, aniž byste měli problém normálně fungovat, smát se... s touhle knihou ten problém návratu do reality mít budete.
Silný příběh zasazený do prostředí pro Čechy neuvěřitelných skutků činů a mentality. Autor moc dobře umí popsat historii a důvody které stály za vznikem pro Evropu nepochopitelné země a lidí. Umění propojit děj příběhem několika generací je prostě jasná známka geniality autora, ale ono když se píše srdcem o srdeční záležitosti, tak je z poloviny hotovo. Autor je můj hrdina
Velice silný a poutavě napsaný příběh.... Afgánistán je země, o které se dozvídám povětšinou jen z deníků a nejspíš se tam nikdy nepodívám, ale díky této knížce jako bych tam chvilku byla.
Zatímco nás tady honí tak maximálně mlsná, v Kábulu borci s kalašnikovy honí svoje sousedy.
Co se tam bere jako spokojený život, my bychom nenazvali ani přežíváním. A přesto se i tam lidi ze života těší a radují.
Skvělý příběh, postavy, reálie, aktuálnost, čtivost, ...
Autor píše o Afghánistánu, který zná z první ruky a píše o něm zatraceně poutavě, až mrazí. Válka probíhá na pozadí, čtenář prožívá "obyčejný" život dvou žen. Chybí rozvleklé popisné pasáže, příběh je na prvním místě.
Jediný problém mám s tím, co mám po tomhle číst. :-)
Komentář může obsahovat SPOILERY!!!
„Na tomhle světě máš jenom mě, Marjam, a když odejdu, nebudeš mít nic. A nic taky nejsi.“ Šílený. Nana dobře věděla, že Džalíl Marjam ve svém domě nepřijme. Spáchala sebevraždu, protože ji dceřina „zrada“ zlomila? Možná... Ale musela přesně vědět, jak Marjam pochodí a bylo její povinností být tam poté pro ni, aby ji utěšila. Dětskou slepou důvěřivost jí přece nemohla zazlívat. Myslím, že Nana se zasebevraždila právě proto, aby dcerku potrestala. Moc dobře si uvědomovala, že Marjam nikoho jiného než ji nemá a tak moc toužila po tom, aby na to Marjam přišla taky, že se odhodlala k tak sobeckému činu. Tímto u mě jako matka selhala na celé čáře.
Je zajímavé číst, jak islámské náboženství vnímá mulla Fajzulláh, když říká, že Alláh neschvaluje, když někdo zničí život, ať už svůj nebo někoho jiného, neboť tvrdí, že život je posvátný. Jak je možné, že jiní rádoby pod záštitou naprosto totožného náboženství vraždí nevinné? Je to opravdu tedy jen o lidech?
Bylo mi úzko, když se Marjam s tak prostou čistotou ptala Rašída, co je to komunista a co vlastně komunisté chtějí a on se na ni obořil, že má prázdný mozeček a že v něm nemá vůbec žádnou informaci. Copak si neuvědomoval, že za to může i on? Kde měla Marjam přijít k informacím, k vědění, k poznatkům, když vyrostla odříznutá od světa v maličké kolbě? Když jí škola nebyla umožněna, otec jí věnoval jen zlomek svého času a on jako její manžel ji nepouštěl z domu, kde neměla ani TV ani jiné možnosti? Byla ve všem odkázaná na to, co jí on – její muž – o světě řekl a neřekl. To pro mě byl jeden z nejsmutnějších vjemů v knize. Jak víme, žena v podobných zemích nemá možnost něčemu porozumět, něco objevit, pochopit a poznat, když jí to nedopřeje její muž. Bylo mi líto, když se Marjam oproti moderním ženám, které občas vídala, cítila nevzdělaná, tuctová a nedostatečně ctižádostivá. Ale ona byla tou poslední, které by to mohlo být kladeno za vinu. Rašíd byl despotický tyran, ale co by bylo s Marjam bez něj? Notabene za vlády Tálibánu? Bez záštity muže by s největší pravděpodobností vůbec nepřežila. Azylových domů je v Afghánistánu jako šafránu a bohužel jsou ze strachu ze zničení tak utajeny, že se o nich ženy v ohrožení jen velmi těžko dozvědí.
Knize se i přes její úchvatnost nevyhnuly drobné chyby:
Obočí Marjam bylo při svatbě líčeno jako husté a neforemné (str. 58) a dále v knize (str. 219) najednou řídké a fádní zatímco Lajlino husté a půvabné. Během 15 let se mladé ženě obočí přece tak razantně nezmění.
Druhým nedostatkem byla latrína, která byla zmiňována při stěhování Marjam do Rašídova domu a pak také mnohem později na straně 240, kdy Lajla kradla Rašídovi peníze, když byl venku na latríně. Mezi těmito dvěma obdobími však bylo na straně 216 uvedeno, že přes den prozrazovalo přítomnost dívky (Lajly) jen občasné zavrzání pružin v matraci, pleskot kroků nad hlavou. Byla jen vodou SPLACHOVANOU NA ZÁCHODĚ nebo čajovou lžičkou cinkající o sklenici v ložnici v patře.
Sumasumárum mě kniha donutila hodně přemýšlet a vyhledat si podrobnosti o afghánské historii. Tleskám.
Mimořádná kniha. Silný a dojemný příběh odehrávající se v zemi zmítané válkou, sužované tradicemi a nerovnocenným postavením žen ve společnosti. Příběh dívek, které svedl dohromady osud je krásný a přitom tak krutý zároveň. V knize najdeme od všeho něco, životní moudra, přátelství, lásku, sny, odvahu, strach, zradu, bolest i smrt. Na tento příběh jen tak nezapomenu.
Hlavni hrdinka vyrusta se svou matkou v chudobe. Je nemanzelska a jeji otec k nim obcas dojizdi. Ve snaze priblizit se otci, se snazi dostat k jeho rodine. Docili pouze toho, ze je provdana do vzdaleneho Kabulu za mnohem starsiho obchodnika. Kniha lici jeji dalsi zivot az k tragickemu vyusteni. Doporucuji.
TISÍCE PLANOUCÍCH SLUNCÍ
Khaled Hosseini trhá rekordy. Lidé jeho knihy milují, příběhy v nich emotivně prožívají a já si řekla, že už je na čase, abych si od pana Khaleda také něco přečetla!!!
Tisíce planoucích sluncí mi dělalo společnost na naší psí dovolené, četla jsem ji po večerech a musím říct, že jsem za to ráda!!!
Vždycky jsem se těšila na to, až po celém dnu výletování ulehnu do postele a přečtu si pár stran z příběhu, který mě bavil od začátku.:)
Co se mi na této knížce líbí moc je to, že jsem vůbec neodhadla, jakým směrem se to bude vyvíjet a jakým směrem "to půjde".
Přenesete se do arabského světa, do světa islámu, kde platí (a vždycky platit budou) zkrátka jiná pravidla. Také poznáte moderní dějiny Afghanistánu, což pro mě osobně bylo velmi zajímavé - jelikož jsem z toho skoro nic nevěděla (stydím se, ale v klidu to přiznávám:D).
Já osobně zažila jistý kulturní šok - který ale zažívám vždycky, když vidím/čtu něco z tohoto světa. V této knize se hodně řeší postavení žen. Myslím, že každá holka u čtení pocítí jistou vděčnost za to, že jsme se narodily tam, kde jsme se narodily. Rozhodně tuto knihu doporučuji, protože jde o velký čtenářský zážitek. Příběh je to plný trápení a hlavně velké nespravedlnosti....
Já jsem si strašně moc oblíbila postavu Tárika... on byl prostě... skvělý:)
Dávám 4 hvězdičky a ne 5 proto, že jsem nedokázala některé věci "pochopit" - či jak to napsat.. určité jednání, bylo mi to hodně vzdálené... Taky jsem očekávala, že knížka bude víc "nadupaná", místy byla spíše hodně psychologická a místy i náročná (třeba u své mamky si nejsem jistá tím, zda by ji úplně bavila..- ale doufám, že si něco od Khaleda přečte, zajímalo by mě, co na to řekne!!).
Příběh se odehrává během několika let... Jak jsem říkala - vyvíjí se to jinak, než byste očekávali a to mě hodně bavilo:) Vlastně nevíte, co se stane... jen cítíte určitou úzkost z toho všeho a čekáte, co přijde dalšího...
Marjam i Lajla sympatické postavy.. a hrdinky...
O islámu se raději bavím face2face, je to na delší povídání...
Každopádně tato kniha stojí za to!
A jsem ráda, že žiju v ČR...
škoda že nemůžu dát 6 hvězd-...strašně silná kniha...tolik bolesti a zároveň síly obsahuje.. pozor na možné SPOILERY....
...začínáme hezkým obdobím, kdy afghánské ženy mohly cokoliv...studovat, pracovat, akorát manželství většinou ještě tradičně uzavírali podle dohod, často ve velmi útlém věku kolem 13-14let..a potom přišla válka...
najednou byly pryč obvyklé jistoty, a byli pryč lidi, bylo pryč vše známé a pracně vybudované...známí i neznámí, zavraždění povstalcemi, oběti náhodných útoků, pum, bombardování...příběh začíná příběhem Marjam, malé harámí, toužící po otcovské lásce a uznání, vyrůstající s nemocnou matkou....a pak, o generaci později, se dovídáme o děvčátku ze sousedství Lajle, která má snad lepší start do života..a pak se jejich cesty zkříží za poněkud pro nás opět hnusných okolností - Rašíd, násilnický manžel Marjam (a obávám se, že byli i horší než zrovna on....) si Lajlu vyhlídne,,a když je jejich dům zasažen střelou a zničen, rodiče mrtví, Lajlu "zachrání" a vmanévruje do manželství...a očistec, nebo peklo začíná i pro ni... z Marjam, neschopné donosit dítě, je už jen služka a otloukací panák....navíc v průběhu s k moci dostává Talibán a po počátečném nadšení lidi zjišťují, že útlak a pronásledování a násilí pokračují...
dostala mě ta bezmoc, ten nedostatek, ta hrůza...a ta síla žen a chuť žít a přežít...bojovat za sebe a své děti...
jako bonus kromě stručného a jasného popisu politického vývoje a historie se obeznámíme se spoustou slov a výrazů používaných v Afghánistánu, v knize je nakonec uveden slovníček kde vysvětluje význam a původ jednostlivých slov (hindština, perština a pod....) a ta slova také dodávají ději tu správnou autenticitu a náboj...o to víc se cítíte součástí příběhů, když s Marjam vaříte dál, nebo spravujete jako chajját šaty...
a ještě pár vět, které mě dostaly natolik, že cítí, že sem patří...(možná pasáž s porodem v těžkých podmínkách nejen proto, že jsem lékařka, a umím si představit, jakou bezmoc musela vstupně zažít má kolegyne, která pak ale o to statečněji pokračovala ve svém povolání, ale také proto, že jsem i matka...)..a takových tam ještě bylo mnoho...
"tato nemocnice už ženy neošetřuje..."
....."vaše dcera potřebuje císařský řez...vy si myslíte, že se mi to takhle líbí ?? co chcete abych dělala ?? nedají mi, co potřebuju...nemám tady ani rentgen, žádné odsávání, žádný kyslík, dokonce ani obyčejná antibiotika. Když nám nabídne peníze neziskovka, Talíbán to odmítne, Nebo ty peníze předají tam, kde se starají o muže"...
.."napište mi , jak se lék jmenuje a já ho obstarám. " " na to už není čas..zaprvé tento lék nemá žádná ze zdejších lékáren. Běhala by jste ulicemi od jedné k druhé, možná i přes celé město a je málo pravděpodobné že by jste ho sehnala, Navíc je skoro půl deváté, takže by vás asi zavřeli za porušení zákazu vycházení. Ale i kdyby jste lék sehnala, je téměř jisté, že by jste si ho nemohla dovolit koupit. Nebo by jste musela licitovat s někým podobně zoufalým. Nemáme čas..to dítě musí přijít na svět okamžitě.
"....Marjam bude Lajlu už navždy obdivovat za to, kolik času uběhlo, než začala křičet...."
..."uprostřed noci, když Lajla vstala, protože měla žízeň, zjistila, že se jejich ruce stále vzájemně svírají, až jim zbělaly kotníky prstů, jako když děti úzkostlivě svírají šnůrku nafukovacího balónku."
.."Lajla se dívá, jak Marjam lepí panence k hlavě pramínky z příze. Za pár let bude z toho děvčátka žena, která bude od života žádat tak málo, která nikdy nebude přítěží druhým, která nedá nikdy najevo že i ona má své smutky, svá zklamání, sny, jemž se všichni vysmáli. Žena, která bude jako kámen v říčním korytě, bez nářků vše snášet, a její půvab nebude poskvrněn, nýbrž utvářen neklidným vířením, jež se přes něj bude přelévat. Lajla už v těch dětských očích vidí cosi hluboko uloženého v samotném jejím jádru, co nedokáže zlomit ani Rašíd, ani Talíbán. Cosi tvrdého a nepoddajného jako kvádr vápence. Cosi, co se nakonec stane její zkázou a Lajlinou spásou...."
KH chtěl napsat knihu, ve které by přiblížil těžký život afghánských žen...myslím, že se mu to dokonale povedlo...ženy, smekám před vámi, a soucitím a obdivuji vás...
Jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy přečetla. Slzička ukápla několikrát. Doporučuji přečíst úplně každému, protože po přečtení mi došlo že mezi uprchlíky nejsou jen teroristi a sociální případy jak nám nesmyslně hlásí média. Jsou mezi nimi i lidi jako tito, kteří chtějí utéct před válkou a třeba před takovým manželem, který byl v knize ztvárněný. Kniha měla nakonec dobrý konec, ale v reálném životě už to tak vždycky nebývá. Představa že takovéhle věci se dějí i právě teď je tíživá a nutí mě být vděčná za můj ne dokonalý, ale šťastný život. Smekám před autorem, který dokáže psát tak, že se do knihy opravdu vžiji.
Majster šarkanov bola moja prvá kniha od tohto autora. A učarovala mi. Tento príbeh bol rovnako silný, emotívny a dychberúci. Práve pre takéto knihy milujem čítanie.
Štítky knihy
Afghánistán Tálibán uprchlíci migrace
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
Krásně napsaná kniha s úžasným příběhem, který vtáhne do děje a pustí vás až na jeho konci. A i po té nedokážete na všechny, co vás příběhem provázeli, přestat myslet. Jedna z knížek, která ve mě dlouho zůstane.