Tisíce metrů ode dna
Jasmin Schreiber
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/496430/tisice-metru-ode-dna3ZOsM8-Auk-.jpeg
4
302
87
Paula toho k životu moc nepotřebuje: domov, trochu peněz na jídlo a malého bratra Tima, kterého miluje nade vše na světě. Pak ale dojde k hrozné nehodě, která ji uvrhne do hluboké deprese. Z beznadějného stavu ji dostane teprve Helmut, starý mrzout, který jí paradoxně vlije do žil novou chuť do života. Nakonec se Paula a Helmut společně vydávají na dobrodružnou cestu, která je oba vede k sebepoznání…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2021
,
Ikar (ČR)
Originální název:
Marianengraben , 2020
více info...
Přidat komentář
Podle anotace a obálky jsem čekala romantiku. Nejdříve jsem si říkala, že to číst nebudu. Ale nakonec jsem nadšená. Těžké téma dokázala autorka podat s humorem. Za to jí děkuji.
Tak tohle jsem opravdu nečekala. Ani si nepamatuji, kdy jsem naposledy přečetla knihu takhle rychle. Přečteno a probrečeno během dvou dní. Dotýkalo se to nějakého hluboko uloženého smutku ve mně a krásně jsem si ho odbrečela. Citlivě a z mého pohledu opravdově popsaný proces smíření se se ztrátou blízké osoby. Paula je mladá studentka biologie, která truchlí nad ztrátou mladšího brášky a po seznámení se s Helmutem, starým mrzoutem, který v životě také lecos a leckoho ztratil, nabere její smutek úplně jinou hloubku. Moc moc knihu doporučuji a kdyby to šlo, tak dám 10 hvězdiček.
Přiznám se, že do čtení jsem se musela občas i nutit. Asi mi nesedl styl psaní, příběh je to smutný a bolavý, to ano, ale je podám takovým způsobem, že ve mně nezanechal tak silný pocit, jako jiné podobné knihy. Jsem hodně citlivá a většinou u těchto knih brečím, ale tahle ze mě bohužel nevydolovala ani jednu slzu, až se to stydím přiznat... Škoda.
Není to vůbec letní čtení a z počátku je to těžká depka. Ale postupem se začnete u příběhu i usmívat. Je to čtení o smrti, umírání, pocitu viny, ale také o smíření, naději a novém začátku. Protože když něco končí, něco jiného začíná. Paula a Helmut se setkají na hřbitově a tak začíná jejich společná cesta, na které si jsou vzájemně oporou i terapeutem, pochází z rozdílných světů, ale mají mnoho společného, proto se dokáží vzájemně pochopit a možná částečně "vyléčit".
Ja nejak nevim… Rozhodne je to silny a ctivy pribeh,ktery ve me zanechal spoustu emoci. Ale tak nejak jsem si myslela,ze budu cist neco jineho,asi bych takovehle knize napsala jinou anotaci.
(SPOILER)
Knížka, kterou jsem si zase! vzala jako oddechové čtení - protože letní obálka, málo stránek, super font (miluju v tomhle ohledu knížky od Ikaru). A zase přešlap jak blázen :-D Tisíce metrů ode dna je příběhem Pauly, která přišla o bratra a nemůže se vyrovnat s jeho smrtí. Na popud terapeuta se rozhodne pro první návštěvu na hřbitově, ale v noci, protože k traumatům má i sociální fóbii a když ze hřbitova utíká, potká starého muže, který přišel ukrást urnu své přítelkyně. Při přelézání zdi skončí velká část Helžina popela na Paule a tak je odvedena k Helmutovi domů, naložena do vany oblepené kávovými filtry, aby zachytily co nejvíce Helgy a vzniká velmi podivné přátelství, kdy se společně vydávají na cestu do hor, aby Helmut ještě naposledy ukázal Helze její oblíbená místa. Celou cestou je doprovází Helžina fenka Judy, která chodí velmi často pozpátku a kniha je plná těžkých, silných momentů, ale stejně tak i krásných humorných chvilek.
Jedná se o román s přesahem, který ukazuje, že i v těch nejtěžších chvílích v životě tam někde nahoře stále svítí slunce a vesmíru je úplně jedno, že nějaký člověk trpí, protože svět se točí dál. Krásná kniha, kterou jsem přečetla na jeden zátah za jedno odpoledne a nemohla jsem ji odložit.
Moje hodnocení: 10/10 - protože pokud mám při čtení slzy v očích, tak si nic jiného nezaslouží.
Tak tato kniha byla naprosto nádherná. Ačkoliv byla krátká, bylo v ní uloženo tolik smysluplných a hlubokých myšlenek, že na ni hodně dlouho nezapomenu. Je to ten typ knihy, který se vám vryje do srdce a už tam zůstane.
Tak tento příběh mě naprosto dostal!!! Na konci,ale musím říct,že i v určitých částech knihy mi tekly slzy. Je zde krásně popsáno,jak se člověk vyrovnává s velice těžkou částí svého života - jako je smrt nejbližšího
Toto je velice ojedinělá kniha, která ukazuje, jak se těžko vyrovnáme se smrtí svých blízkých. Knížka mě dovedla k zamyšlení a pochopení. Velice citlivě napsaná kniha, která čtenáři dá víc než jen chvilku oddechu a zábavy, ale ukáže i cestu bolesti a překonání bolesti ze ztráty nejbližších. Na prvotinu je kniha velmi dobře napsaná. A není jen smutná má i určitá humorná místa. Hodně věrohodný a pravdivý příběh.
Tak jsem právě dobrečela tuto knihu. Velice čtivý příběh plný smutných vzpomínek a vyrovnávání se smrtí. Je to vlastně zpověď dvou lidí, kteří ztratili někoho velmi blízkého a cítí odpovědnost. Ale na druhou stranu tam bylo i několik velmi vtipných scén, které celý příběh odlehčily. Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla.
Smutek, vina, bezmoc, smíření a naděje. Chápu, co se nám autorka pokoušela sdělit, ale pro mě tam bylo až moc neuvěřitelných náhod a osudových setkání. Nezanechalo to na mě velkou stopu, ač přesně vím, jaké to je stát na hraně Mariánského příkopu.
Milý trochu neuvěřitelný příběh dvou rozdílných lidí, které spojuje velká životní ztráta, ale kdo z nás ví koho v životě potká. Paula a Helmut byli neskuteční a moc se mi líbili.
Knihu Tisíce metrů ode dna, bych nazval asi smířením se smrti blízkého. Leč, přes zajímavý nápad, je kniha sice zajímavá, ale krapet nudná. Nejhezčích je jen zhruba poslední třetina což je na tak útlou knihu málo.
Za druhé přečtení, podle mého mínění, už nestojí.
Velmi pěkně napsaná kniha, která dokazuje, že i o smrti se dá psát krásně, jen je někdy více nebo méně těžké smířit se s tím, že i smrt je součást života.
Hlavní postava Paula po smrti svého milovaného mladšího bratra Tima ztratila chuť do života. To se změní díky seznámení při opravdu podivné příhodě s o dost starším Helmutem, s kterým se vydá na společnou cestu. Příběh je dost smutný, ale i humorný a hlavně krásný. Určitě doporučuji k přečtení.
Smutný, depresivní, ale zároveň krásný a plný humoru (hlavně toho černého) – takový je debutový román Tisíce metrů ode dna německé autorky Jasmin Schreiber. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách :)
Tisíce metrů ode dna - až tam se dokáže skrývat bolest ....
Je to jako hloubka Mariánského příkopu - vzdálenost lásky i smutku z odchodu blízkých ....
A dlouhá roadtrip bioložky Pauly a seniora Helmuta - setkávajících se v prožitku vzpomínek a slz ....
....." smrt se nedá kontrolovat, protože je chtě nechtě součástí bláznivé jízdy jménem život ...."
Povedený debut mladé autorky - doporučím.
Moc dojemný příběh o životě i smrti...o tom, jak se s ní smířit a jak žít i zemřít. Taková ta kniha, která vás pohladí po duši (i když přes slzy) a zanechá tam stopu... taková ta kniha, na kterou se nezapomíná.
Dojemný, ale zároveň humorný příběh o ztrátě blízkého a o tom, jak je těžké se s tím vyrovnat. Hlavní hrdina mi trochu připomínal Oveho z knížky Muž jménem Ove :-). Za mě opravdu povedená knížka.
Štítky knihy
přátelství naděje německá literatura smutek nový začátek ztráta blízkých cesta, roadtrip
Ten typ knížky a příběhů, které mám ráda. Dokáže vás rozesmutnit, rozesmát, nutí vás přemýšlet, vidět vše očima dvou odlišných generací. I když tato je hodně melancholická.
Téma smrti na každé stránce a pokaždé jinak, i když ve finále je to vlastně stejné. Pocity viny a pitvání se v minulosti je nám všem zřejmě vlastní. Myslíme si, že zrovna my prožíváme něco strašného, abychom zjistili, že někdo jiný si prošel v životě horším trápením.
" Cítila jsem, že se ve mně něco zlomilo. Chapadla kolem kotníků byla pryč a já jsem si uvědomovala, že se skutečně dostávám ven z Mariánského příkopu. Měla jsem pocit, že můžu konečně pořádně oplakávat tebe, a ne nějakou vinu,která stála mezi námi. Cítila jsem se ti být tak nablízku jako už dlouho ne, poslední dva roky byl můj pohled zamlžený a teď jsem viděla jasně, cítila jsem jasně. Přišla jsem o bratra, ztratila jsem tebe a chyběl jsi mi každičkou vteřinu. Konečně jsem to dokázala opravdu cítit, neskutečně to bolelo, ale věděla jsem, že je to bolest, která se dá zvládnou. Protože jsem jí zároveň vnímala jako dobrou bolest. "