Tiberius

29.09.2015

Až do svého dobrovolného odchodu na ostrov Capri byl Tiberius takřka vzor římských ctností. Za jeho vlády pokračovalo dlouhé období prosperity a míru, nastolené Augustem. Byl to zdatný vojevůdce, hospodář, který ve státní pokladně zanechal neuvěřitelnou sumu 3 miliard sesterciů, císař, který se snažil část pravomocí vrátit senátu. Prosazoval morálku ve společnosti a krotil výstřelky aristokracie. Přitom celý život se musel vyrovnávat s vraždami svých příbuzných a spiknutí proti své osobě. Ztratil tři bytosti, které nejvíce miloval - bratra, manželku a syna.
Dnešní historici mají na Tiberia mnohem pozitivnější názor než jejich antičtí kolegové. Autor napsal tuto fiktivní autobiografii na základě teorie, že Tiberius se ani ke konci svého života nezměnil. Politické procesy byly dílem Seianových intrik (což je pravda). Obscénnosti a shazování lidí ze skály na Capri jsou jen "jedna paní povídala" (to je také pravda, neboť císař byl na ostrově zcela izolován a co se tam děje nikdo přesně nevěděl). Hromadné vraždění po Seianově smrti pak bylo výsledkem běsnění jeho odpůrců (zčásti určitě také pravda).

"Celý život jsem se snažil podporovat čest a poctivost, ale ty se vždy rozplynuly ve tvrdé skutečnosti. Platón tvrdí, že náš život je pouze matným odrazem toho, co je ideální. Naše prožitky jsou jen míhajícími se výmysly, stíny, tancujícími na zdi jeskyně, ve které jsme uvězněni. Snad, ale tyto stíny lžou, kradou, bodají a zrazují. Máme představu o ideální republice, objasňujeme principy občanského práva a vychvalujeme spravedlnost. Ale skutečnost je jiná. Augustus si dokázal se svou povahou podržet až téměř do konce svoji iluzi víry. Já jsem se jí musel držet zuby nehty jako muž, který se drží kraje útesu, aby se nezřítil do hlubin."