Na hraně temnoty
David Morrell
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181936/na-hrane-temnoty-181936.jpg
4
142
44
Thomas DeQuincy série
1. díl >
Na londýnském předměstí je hrůzným způsobem vyvražděna celá rodina a způsob se nápadně shoduje s neobjasněnými vraždami z roku 1811. Vrah jako by kopíroval knihu Thomase Quinceyho nazvanou Vražda jako umění. I proto se Quincey sám stane hlavním podezřelým. S pomocí dcery Emily musí odhalit pravdu dřív, než bude prolita další krev…... celý text
Literatura světová , Detektivky, krimi , Romány
Vydáno: 2013 , Alpress
Originální název:
Murder as a Fine Art , 2011
více info...
Přidat komentář
Môj názor je, že Morrell vie písať akčné príbehy oveľa lepšie zo súčasnosti. 19 storočie chápem, ako vyskúšanie si niečoho nového. Mnohé pasáže rozhovorov v snahe vysvetliť určité skutočnosti, mi pripadali ako vystrihnuté z Karla Maya.
Vynikajúci detektívny thriller zo starobylého temného Londýna. Spisovateľ si vyslovene vychutnal celý príbeh do najmenšieho detailu....a ja s ním :-) Klobúk dole!
Hlavním rysem románu je atmosféra Londýna v roce 1854 a fungování tehdejší společnosti. Dále pak přiblížení práce policie, jejíž možnosti byly velmi omezené, až se zdálo, že dopadnout tak chytrého a chladnokrevného vraha bude nemožné.
S celkovým pojetím jsem spokojený a hodnotím 70%.
David Morrell a thriller z viktoriánské Anglie? Původně mi to nešlo moc dohromady, ale o to větší pro mě bylo překvapení, jak stylově si autor s látkou poradil. Problém jsem měl pouze s detektivní linií, protože ta v románu příliš nefunguje. Lépe řečeno, skutečně něco vyšetřovat se začne až v druhé půlce zápletky, a i to ještě komplikují Quinceyho potyčky s podezřelými či nepodezřelými, zkrátka podle toho, kdo mu jako první přijde pod ruku. Tady se sluší přiznat panu spisovateli perfektní cit pro postavy, protože charisma mají všechny a sympatické jsou jak hrdinové hlavní, tak i vedlejší. V takhle živém prostředí jsem se už dlouho neocitl. Finální řešení je pak sice bizarně překombinované, ale právě tak, jak se k charakteru vyprávění hodí.
Bonusem navíc pro mě byly do příběhu zakomponované informace a pikantnosti z dějin Britského království, až by mě docela zajímalo, co z toho jsou fakta a co fikce. Takže ve finále spokojenost, nečekáte-li tedy od toho víc, než jen čtenářský relax.
Když mlha padne na Londýn, hustá, že nos si nevidíš,
ať brunet jsi, či ať blondýn, neochrání tě zámek, klíč, ni mříž...
Tlumeně hrčí drožky ulicemi... Zní klapot kopyt noční tmou...
Plíží se vrah, nebezpečný a němý, tou hustou mlhou londýnskou...
Než první pták se ozve z výšky a vzejde rozbřesk, každodenní div,
mlask..! Hňácnul botkou do kobližky chudáček detektiv... :-)
Skvělá kniha! Úžasné období! Jsem nadšená! Mlha, tma, plynové lampy, nádherné kočáry, ponuré ulice, zchátralé prostitutky, zloději, žebráci, vrazi... Strážníci s řehtačkami, konstáblové, detektivové... proslulý Skotský Dvorek, dnes už neexistující londýnské doky... k tomu malý, hodně zajímavý kousek Indie... Prostě, krásné anglické 19. století a jeho veskrze neobyčejné kriminální případy.
Nejprve jsem měla možnost číst druhý díl série. Sice jsem věděla nějaké skutečnosti, ale s velikou chutí jsem se vrátila do Viktoriánského období. Autor přiznává, že studiem té doby strávil rok a skutečně se cítil, jako by se stal součástí Anglie v tom čase. Jeho usilovná práce přinesla plody. Čtenář si vychutnává atmosféru opravdu dokonale. Detektivní zápletka sériových vražd udržuje v napětí, i když tempo knihy je pomalejší jako všudypřítomná mlha. Zaujalo mě, jak obyvatelé reagují na zločiny. Šlechta prchá z města, na ulicích propukají nepokoje a panika. Nutně se tedy nabízí současný obraz ....vede naše "přeinformovanost" k otupělosti ? Technický pokrok překotně změnil dobu, ale pokud je studium autora pravdivé, a věřím, že ano, pak se naprosto nepředstavitelně zvýšilo násilí, hlavně nejtěžší zločiny. Čtení je to úžasné, zaznamenává první doložené nebezpečí drog, kdy se hlavní hrdina ve své knize doznává k závislosti. Práce policie té doby je určitě bonusem. Velmi ráda se s touto skupinou lidí opět potkám. Autor zaslouží velkou pochvalu.
Ke všeobecné glorifikaci díla se nepřipojím, jsem rád, že mám dočteno. Velmi zdlouhavý nástup, pak chvíle napětí, aby závěr svou laciností úplně pohřbil hodnotu knihy. Tenhle Morrell mi bohužel moc nesedl.
Souhlasím s čefem, atmosféra knihy i závislost "Požívače opia" připomínala Doylovy knihy s mým oblíbeným Holmesem .
Když mi v polovině knihy došlo čím vrah je a pak se profláklo i kdo to je, myslela jsem si, že se budu po zbytek času nudit, ale pan Morrell mě udržel zaseknutou na háčku až do konce.
Vím, že laudanum bývalo velmi oblíbeným prostředkem užívaným ve viktoriánské době, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet nad tím, že se mohla v tolika lidech vytvářet závislost.. Na druhou stranu mě trochu děsí, když si uvědomím, že dnes vám zubař nabízí injekci i při běžném vrtání zubu. Dnes lidé od dětství rostou s tím, že není třeba snášet nějakou bolest, nebo nepříjemnost.
Nedělám to často, ale jdu na pokračování.. a pak někdy snad dojde i na páně DeQuincyho "Zpověď poživače opia".
„Existuje realita objektivně nebo se jedná o subjektivní projekci našich myšlenek?“ Tato myšlenka trochu vyčnívá z děje tohoto románu, ale je tak podnětná, že jsem ji musel zaznamenat. Jinak je děj jako vystřižený z románů E. A. Poea nebo A. C. Doyla. Zrovna tak odpovídají kulisy a historické postavy z viktoriánské éry britského království a o to zajímavější, že jsou nám přiblíženy současným spisovatelem. Jak je patrné, musel si s tímto dílem dát opravdu práci, ale výsledek stojí za to. „Něco jako zapomnění neexistuje“, tvrdí stále dokola De Quincey a tak i já doufám, že si tento román zapamatuji na dlouhou dobu. Doporučil bych číst hlavně našim fetujícím spoluobčanům, kdybych nevěděl, že o tuto knihu ani komentáře k ní určitě nezavadí a i kdyby, tak to většinou asi stejně nepoberou.
Mám to trochu na přeskáčku...jako první jsem četla díl druhý, ale nevadí. Stejně k tomu mohu jen napsat...ach, brilantní příběh :-)
Nejprve jsem byla v šoku: půjčila jsem si knihu od autora Ramba!?!
Potom jsem (podobně jako skvělá Emily) odhodila předsudky a odměnou mi bylo velmi milé překvapení v podobě viktoriánského Londýna a špinavých praktik Východoindické společnosti, uskutečňovaných za vydatné spolupráce armády Jejího Veličenstva. Usilovné sebezdokonalování šikovného ambiciózního mladíka, který začínal jako nevzdělaný a nemajetný příslušník londýnské spodiny, aby nakonec přes vojenskou službu dosáhl na nejvyšší místa společenského žebříčku.
Historické detektivky jsou můj oblíbený žánr a tady jsem si doslova smlsla. "Ten malý parchant" a jeho dcera byli naprosto skvělí; zrzavý inspektor Ryan a konstábl Becker měli taktéž velké kouzlo. Inteligentní, přesvědčivé a velmi osvěžující čtení!
"Nějaký idiot rozhodl, že ideální obvod ženského pasu je osmnáct palců. Na dosažení něčeho takového je potřeba pevný korzet s pevně zavázanými stuhami. Odmítám se podrobit takovému mučení. Přidejte takové stažení pasu k sedmatřiceti librám oblečení a už vás nepřekvapí, že mnohé ženy omdlévají. A přesto se na mě dívají skrz prsty, ačkoli jsem to já, kdo se může volně pohybovat a dýchat. Proč se usmíváte konstáble Beckere?"
P.S. Nemám ráda, když český překlad vychází s jiným názvem nežli originál. V tomto případě to lze pochopit; kniha s názvem Vražda jako krásné umění byla prokazatelně napsána dříve než tento příběh.
Tuto knížku jsem si přečetl až poté, co mě na ni nalákal druhý díl série Stopy mizí v mlze. Opět strhující i když poněkud drsný děj, spousta zajímavých historických faktů a neomylný Thomas de Quincey, který nezadržitelně vede policii k odhalení vraha.
Poctivě zpracovaný "krvák". Oceňuji autorovu píli, se kterou musel shromáždit a logicky seskládat historická fakta o Londýně 19. století. Se všemi tehdejšími smutnými nedostatky, postavičkami, špínou, boháči a tehdejší policií. Postava Požívače opia je mimořádně originální, stejně jako jeho odvážná Emily. Kniha mě překvapila. U tohoto spisovatele jsem počítala možná se vším, jenom ne se starou Anglií. A teď mě mrzí, že jsem nikdy neotevřela knihu od Quinceyho, která stála v dědečkově knihovně. Mohla jsem srovnávat.
Pro mě velké překvapení. Tento žánr jsem od D. Morrella nečekala. Vůbec jsem netušila, že si půjčuji historickou detektivku s dějem posazeným do viktoriánské Anglie. Moc mě bavil příběh samotný, postavy i spousta informací o Londýně té doby.
jako vždy skvělá kniha sice už v půlce jsem věděla kdo je vrah ale i tak skvělá kniha
Skvěle napsáný příběh, kniha mě nenudila, právě naopak. Byla to první kniha od tohoto autora a byla jsem nadšená.
Kniha je čtivá, zápletka srozumitelná. U tohoto autora nikdy nevím, jaké překvapení, v podobě žánru, pro mě přichystá. Jsou knihy, které se mi od něj líbí víc, ale nezklamal :-)
No, takhle za vlasy přitažená zápletka, jejíž rozluštění stojí na neuvěřitelných shodách náhod, postavy šustící papírem... nuda... doufám, že tomu ublížil překlad a že kniha v originále má trochu vyšší kvalitu...
Štítky knihy
Londýn viktoriánská doba historické detektivky krimi
Autorovy další knížky
| 1991 |  Rambo I (První krev) |
| 1997 | Bratrstvo růže |
| 1996 | Bez slitování |
| 1997 | Bratrstvo kamene |
| 2005 | Nebezpečná minulost |
Kniha Na hraně temnoty je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 184x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 110x |
| Chystám se číst | 70x |
| Chci si koupit | 7x |
| dalších seznamech | 1x |
Zprvu to vypadalo, jako když autor krapet přecenil své síly a pustil se do oblasti, ve které se dříve nepohyboval. O to bylo pro mne větší překvapení, že ti zvládnul naprosto perfektně.