Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136815/bmid_ten-kdo-stoji-v-koute-136815.peg
4
2989
547
Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskyho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše – máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze. Zdroj: slovart.cz... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2012 , BrioOriginální název:
The Perks of Being a Wallflower , 1999
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha. Hlavní hrdina je sympatický a do svého světa nás vtáhne téměř okamžitě. Ztotožnila jsem se s ním, měla pro něho pochopení. Psáno originálním stylem - formou dopisů. Líbily se mi charaktery postav, některé myšlenky, Kromě Charlieho jsem si oblíbila Patrika.
Dokonalá knížka!
Kniha mě naprosto pohltila dějem, myšlenkami hlavního hrdiny, životním událostmi...
Každý si z ni odnese něco jiného, v každém něco jiného zanechá.
No tady jsem asi taky čekala moc. Myšlení hlavní postavy mi přišlo až moc dětinské na jeho věk. Navíc mě otravovala jeho přecitlivělost, ale pak jsem zjistila, že knížka byla v knihovně zařazená do četby pro věk 12-14 takže už to chápu:D
Nevím, co říct. Těžko komentovat. Tentokrát místo komentáře jen poznatek. Ne vždy se mi bude líbit, co ostatní čtenáři doporučují.
Skvělá knížka, ale napoprvé se mi možná zdála trochu nudná a jednoduchá. Nechápala jsem proč ji má kamarádka tak strašně ráda, pak jsem zjistila, že ji čte v angličtině a řekla jsem si, že to taky vyzkouším (mimochodem, jsem asi strašný detailista, ale česká verze má přímo příšernou obálku) knížku jsem tedy asi po půl roce přečetla ještě podruhé v angličtině a totálně si ji zamilovala,. Byla to teprve moje druhá anglická knížka, ale neměla jsem s ní žádné větší problémy, doporučuji ji tedy všem, kdo chtějí začít s cizojazyčnými knížkami... časem se ji chystám přečíst ještě jednou v češtině s čaaovým odstupem pro porovnání...
Celkem příjemný příběh z americké střední školy, trochu těžko uvěřitelná hlavní postava - šestnáctiletý kluk, který mnohokrát pláče a situace řeší jako dítě a na druhou stanu má tak hluboké myšlenky, že nevím, kdo takové myšlenky v šestnácti letech má... Nejlepší a nejhlubší z celé knihy pro mě byl epilog, ale ani ten nebyl tak skvělý, abych pochopila, proč je tato kniha ve stovce nejlépe hodnocených knih...
Na tuhle knihu jsem se hodně dlouho těšila a musím říct, že mě ani trošičku nezklamala. Vážně byla hodně procítěná. Charlieho život se mě dotýkal, jako bych já byla ten přítel, kterému píše. Rozuměla jsem mu a přála jsem si, aby byl šťastný.
U knihy jsem zasmál i rozesmutnila. Vážně byla naplněná pocity.
Tablet beznadějně vybitý (také jste si všimli prazvláštní zákonitosti, že čím je elektronické zařízení typu notebook nebo právě tablet novější, tím má kratší kabel na nabíječce?), čtečka kdesi ztracená, a tak nezbývalo, než se porozhlédnout po něčem v papírové podobě.
Prvních padesát stránek se četlo velmi dobře. Dospívající kluk, citlivá povaha, fixace na rodinu, nejistota z nástupu do prváku na střední, depka ze ztráty kamaráda - potud dobrý. Ale pak jsem se nestačil divit, jak se při každé příležitosti rozpláče! Ať je to pozitivní či negativní záležitost, pláče. V 16ti letech?! Když jsem dospěl k pasáži, kdy nejprve dostane knihu, kterou nechce od někoho, koho nechce, pak ji vrátí do obchodu, jenže později se hroutí ze špatného pocitu, že tak učinil, načež ho starší sestra do tohoto knihkupectví vezme, aby si ji znova koupil - přiznám se, chtělo se mi výt! Jen skutečnost, že bylo po desáté večer a vcelku slušné vztahy se sousedy mě od této zoufalé akce nakonec odradily.
Následovala nefalšovaná zvědavost a hlad po poznání, jak to celé skončí. Měl jsem několik tipů: ubrečí se k smrti, ubrečí se, až se v těch slzách utopí, předávkuje se drogami. A téměř na konci knihy mi autor v pouhých TŘECH větách, jen tak, téměř až nenápadně, sděluje, proč se vlastně hrdina celou dobu chová jako pako! A to už na mě bylo dost.
Víte, přemýšlel jsem, jaké to bylo u mně. Přemýšlel jsem o četných známých, kamarádech a přátelích na gymplu. Kladl jsem si jedinou otázku: "Skutečně jsme se tak chovali? Prožívali? Hledali, aniž věděli, co vlastně?" A mám odpověď... Ne, nebyli jsme malými, v hormonech utopenými fetkami, co při každé komplikaci utíkají do bezpečí pokojíčku, nebo se zřídí s kamarády, neboť skutečný život tam venku je přece jen trochu složitější než smutná píseň puštěná do smyčky na přehrávači.
Asi před rokem jsem viděla film, ale moc se mi nelíbil. Přišel mi celkem o ničem. Kamarádka ten příběh miluje a tak jsem se rozhodla mu dát ještě jednu šanci, ale tentokrát v knižní podobě. Konečně jsem to celé pochopila a našla v tom příběhu to kouzlo. Nevím, jestli jsem u filmu prostě jen nebyla úplně soustředěná nebo je film slabší, ale hlavní je, že kniha je skvělá a těším se až si jí znovu přečtu. Mimochodem ty citáty v knize jsou skvělé.
„Věci se mění. Přátelé odcházejí. Život se nezastaví před nikým.“
Knihu jsem četla v originále a ze začátku ji přímo hltala. Líbily se mi myšlenky a pocity Charlieho. Ale to byl ten problém. Kniha nebyla až tolik o ději, jako právě o myšlenkách, které se v průběhu knihy skoro neměnily. Proto mě ke konci přestávalo bavit číst stále to stejné. Před koncem jsem se musela nutit, abych to vůbec dočetla, posledních pár stránek bylo zase skvělých.
Jako první jsem viděla film, který byl pro mě takový průměr, kniha je ale o mnoho lepší.
"We accept the love we think we deserve."
Love always
T.
Výborná kniha..
Hned po prvních stránkách jsem si říkala, že to znám, ale knihu jsem nečetla. Pak mi došlo, že jsem viděla film a přestože nečtu knihy, jejichž filmové zpracování jsem viděla dřív, tak tento příběh jsem si přečetla a vychutnala úplně stejně, jako právě ten film.
Tak lehké čtení přesto to rozzuzlení na konci. Krásně a čtivě psané...Charlie byl pohodář po tom všem ...
Takže mám pocit, že jsme tím, kým jsme, ze spousty různých
důvodů. A na většinu z nich možná nikdy nepřijdeme. Ale i když není v naší moci změnit to, odkud pocházíme, pořád si můžeme vybrat, kam směřujeme. Pořád můžeme něco dělat. A můžeme se snažit, abychom s tím byli spokojení.
Myslím, že kdybych měl někdy děti a ty by byly nespokojené, nikdy bych jim nevykládal o tom, jak v Číně strádají a takové věci, protože to nic nezmění na tom, že nejsou spokojené. A i když je na tom třeba někdo daleko hůř, nic to nezmění na tom, že ty jsi na tom zrovna takhle. Dobře nebo špatně.
Když jsem si brala svůj anglický výtisk na prázdniny, tušila jsem, že mě od něj nic neodpoutá. Tak jako většina lidí jsem viděla jako první film a po přečtení musím říct, že jsem snad lepší shodu filmu s knížkou neviděla. Ve filmu bylo skvělé obsazení, žádné mainstreamové soundtracky a atmosféra, kterou jsem pak v knížce doslova cítila.
Jsem si jistá, že podobných komentářů je pode mnou mraky, ale i já se musím přidat. Bylo to citilivě napsané, plné úvah a jasně ukazuje, jak není vůbec jednoduché být teenagrem. Někdy mi přišlo, jakobych dopisy psala sama. Zajímalo by mě jestli budu za 20 let cítit to samé, nebo naopak nechápat, proč jsem knihu někdy četla. Ano, nemá děj, je mírně naivní, ale tento typ knih není o neuvěřielném příběhu, ale obsahu. Myslím si, že právě proto jsou někteří lidé z díla zklamaní. Měli by si však uvědomit, že život není jako zkreslené braky, které jsou nám každodenně cpány a jsou plné toho, co všcihni podvědomě chtějí.
Život se píše sám.
Tak tato kniha mi opravdu změnila život. Jako první jsem viděla film,ale kniha je (jako vždy) lepší - víc jsem se vcítila do postavy Charlieho. V knize bylo uvedeno daleko více informací o Charlieho minulosti. Brečela jsem,když jsem ji dočetla - Tato kniha je něco nezapomenutelného a i když jí budete číst pořád dokola,neomrzí.
Štítky knihy
přátelství prvotina zfilmováno americká literatura rodina dospívání první láska střední škola fiktivní korespondence pro dospívající mládež (young adult)
Ten, kdo stojí v koutě
Kniha Ten, kdo stojí v koutě je v
| Právě čtených | 64x |
| Přečtených | 4 198x |
| Čtenářské výzvě | 755x |
| Doporučených | 609x |
| Knihotéce | 914x |
| Chystám se číst | 1 669x |
| Chci si koupit | 408x |
| dalších seznamech | 32x |
Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na vypravěčský styl, který autor používá. Chvílemi jsem přemýšlela, že ji snad nedočtu. Pak jsem si ale zvykla, kniha mě začala bavit a zvykla jsem si na ni.