Praha osudová

07.10.2013

Jeden z důkazů, že z velkých očekávání se rodí velká zklamání. Inu, v případě Prahy osudové se nejedná o zklamaní příliš velké, ale čekal jsem přeci jen jinou kávu. Možná za to může fakt, že první tři díly z téhle série četl zhruba před pěti lety a tehdy se mi dost zapsaly do paměti a dost se mi líbily. A já pak doufal, aby někdo ty původní knížky vydal znovu nebo vyšlo něco jiného z téhle série. A teď je tu najednou Praha osudová. Musím říct, že Kerr pořád píše dobře, dokonce si troufám tvrdit, že píše mnohem, mnohem líp, než před lety. Čímž je kniha dokonal čtivá. A jeho hrdina, ač poznamenaný mnohými událostmi (které snad díky předchozím pěti knihám, které u nás snad jednou vyjdou) je pořád ten sympatický detektiv, co nesnáší nácky a snaží se řešit případy, které často vedou mezi nejvýš postavené nácky. Až do téhle chvíle je kniha v naprostém pořádku. Pominu prvních sto stran u nichž jsem věděl, že budou hrát v příběhu svoji roli (mimochodem, knížka má 358 a ne 258, jak se zde píše) a přejdu k tomu zbytku. Veškeré události na protektorově sídle byly napínavé, pátrání bylo super. Bohužel nevěřím, že by takové eso jako Bernie opominul podlahu - měl jsem pocit, jako kdyby to autor udělal schválně. To by se dalo taky odpustit. Co ale odpustit nemůžu je identita vraha, to mi připadalo jako hodně hnusný flusanec do čtenářova obličeje a podobným způsobem mě nakrli jenom Muži, kteří nenávidí ženy. Mimochodem, ty mystifikační záležitosti kolem protektorovy smrt si Kerr dle mého mohl odpustit a utnout to Günterovým odjezdem domů. Nicméně musím ocenit autorovu ironii s narážkami na protektorovu neopatrnost při jíždě v autě. To bylo hodně povedené. Každopádně jsem s knihou byl do jisté míry spokojen, jako detektivka je to sice slabší, ale jako historický román říznutý detektivkou je to solidní práce.