Tatér z Osvětimi

Poslouchala jsem, brzy odložila. Připadalo mi to bez náboje a čím dál víc jsem tušila "romantický" pohled na holokaust, tím víc mi to lezlo na nervy. To už je mi milejší naprosto upřímně brutální Karika a jeho Na smrť.

Tatér z Osvětimi je skutečný příběh dvou obyčejných lidí, kteří žili v mimořádné době, kteří byli zbaveni nejen svobody, ale i své důstojnosti, svých jmen, své identit. Žili podle hesla: "Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den" -slova autorky
Musím říct, že toto byla opravdu silná knížka. Lale a Gita měli obrovské štěstí, ale když si uvědomíte kolik lidí v Osvětimi zemřelo je to opravdu k pláči. V této knížce je tábor v Osvětimi popsaný do detailu. Přece jenom tam Lale (Ludvík) strávil 3 roky svého života. Myslím si, že tento příběh na mě působí tak "depresivně" hlavně kvůli tomu, že je to podle skutečné události. A vypráví to osoba která v Osvětimi byla. Lidí museli zažít hodně hladu, zimi a bolesti. A díky Ludvíkovi alespoň nějakým mužům prodloužil život tím, že jim nosil jídlo. Ale pak samomzdřejmě byl on sám potrestán. Ludvík měl opravdu štěstí, že ho vzali jako tatéra. Tak byl alespoň trochu chráněný.
Pokud se chcete dozvědět jak se v Osvětimi k lidem chovali. Tak si určitě přečtěte tuto knížku je to vážně síla !

Psát názor na tuto knihu je opravdu těžké. Téma druhé světové války mě vždy zajímalo. Avšak ty hrůzy co se děly. Málokomu nenaskočí husí kůže či neukápne slza. Lale měl obrovskou kliku, mohl být už tolikrát mrtvý a dokonce poznal v Osvětimi i svou lásku. Příběh je nádherně popsaný. Bohužel i ty strašné věci, jsou popsány, že možná budete chvíli rozdýchávat co čtete, ale tohle se dělo, takhle to bylo a každý by si to měl přečíst.
http://art3mis-books.blogspot.com/2018/10/tater-z-osvetimi-heather-morris.html

Tatéra z Osvětimi jsem odkládala a pak jsem si ho naplánovala tak, abych ho četla mezi dvěma optimističtěji laděnými knížkami. No...nebylo potřeba. Zpracování knihy je tristní. Romantická pohádka s dobrým koncem.

Musím se připojit spíše k těm negativnějším komentářům. Co mi v téhle knize nejvíce chybělo, jsou emoce. Chvílemi mi přišlo, že si čtu scénář k filmu. Nebo nějakou pohádku. Sice hrůzostrašné události, avšak zabalené pěkně a úhledně jako dáreček. Jednoduché věty, hlavně ať to odsýpá. Nevím, nevím, knihu jako takovou už ani nehodnotím (kvůli úctě k lidem, kteří si onu dobu prožili).
PS: V posledních dvou letech je téma Osvětimi a židovské otázky zase velmi aktuální. Z mého pohledu však klesá úroveň zpracování... ani u nás věhlasná "Hana" se mi nelíbila. Prostě autoři jako Arnošt Lustig nebo Jan Otčenášek, kteří čerpali z vlastních vzpomínek a zážitků na Protektorát a válku, už nejsou.

Pro mě naprosto nedůvěryhodný příběh. Chápu, že kniha se nemusí rovnat skutečnosti, ale tady schází alespoň základní stupeň uvěřitelnosti. Osvětim použitá/zneužitá jen jako zajímavá kulisa. Byla jsem velmi zklamaná...

značně nevěrohodné , přehnaný a hloupí popis chování Rusu a Něncu.

Po tom, jak byla kniha opěvovaná, byla spíše zklamáním. Je to spíše romantický příběh. Z koncentračních táborů jsem četl hodně příběhů, tento byl však bohužel nejméně zajímavý.

To nejlepší co jsem od Morrisové četl

Tento příběh z Osvětimi byl jeden z těch, u kterých si neříkáte, jak strašná doba to byla. Hl. hrdina Lale měl neskutečné štěstí v mnoha ohledech-myslím i kvůli tomu, že sám dělal dobré skutky a zachránil život nejednomu. Moc krásná kniha!:)

Kniha se mi líbila, byla plná neuvěřitelných příběhů, které byly vlastně hrozné. Kniha si vysoké hodnocení zaslouží díky tématu, ale nevyvolala ve mě pocit hrůzy války.

Po přečtení knihy mě napadá, že by se příběh na téma holocaustu dal psát na objednávku ...jak to, že kniha vychází 75 let po válce? Je to téma, které se dobře prodává, jak po tolika letech dokázat, zda jde o (ne)skutečný příběh? ...svědci už nežijí ... stejně jako Cilčina cesta

Já ten příběh znám, ale nemůžu si vzpomenout, kdy už jsem to četl a od koho to bylo. Snažil jsem se upamatovat na to první čtení v každé kapitole, ale nepovedlo se. Neznáte to od někoho jiného?
No nějaký ten rok už mám a knížek jsem přečetl už hodně. Jestli to bylo před 20 lety, tak si už asi nevzpomenu.

Dalsi z knih, ktere nejdou hodnotit hvezdama... Takovahle temata ohodnotit nedokazu. Ale cetla se mi dobre a rychle, styl mi vyhovoval a pro jednou to byla kniha z pohledu tech,, privilegovanejsich'', takze jiny pohled na vec.

Neskutečné, jak to mohli přežít. Měli svou hlubokou motivaci.

Knihu jsem přečetla jedním dechem za jeden den. Přestože jde o strašnou dobu na ještě strašnějším místě tak popis příběhu ani místa není nijak drastický. Upřímně bych knihu taky ukončila někdy ve chvíli, kdy byla Gita potlačena branou. Nějak mi ten "happy end" a ještě způsobem jakým byl popsán k celku nesedl.

Bohužel jsem musela knihu po zhruba půl roce snažení nechat nedočtenou :/ velmi mě zajímá téma holocaustu, nicméně tento příběh mi moc nesedl..snad jsem měla pocit nereálnosti/ těžké uvěřitelnosti příběhu hlavního hrdiny. Škoda.

Vlastně ani nevím, jak tuto knihu okomentovat. Četla jsem po přečtení Osvětimské ukolébavky a upřímně, příliš mě nezaujala. Musela jsem se velmi přemlouvat, abych jí četla. Přibližně v polovině jsem však začala mít pocit, že na tehdejší podmínky je to už pomalu nereálné a četbu vzdala. Na toto téma jsem objevila mnoho zajímavějších knih.