Tá, čo sa vracia
Donatella di Pietrantonio
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377065/bmid_ta-co-sa-vracia-V1f-377065.jpg
4
259
79
Román o Arminute – tej, čo sa vracia, nás do svojej hĺbky vtiahne už na prvých stránkach, vo chvíli, keď rozprávačka zazvoní pred neznámymi dverami v jednej ruke s kufrom a s taškou plnou topánok v tej druhej. Otvoriť prichádza jej sestra Adriana s rozstrapatenými vrkočmi: nikdy predtým sa nevideli. Začína sa strhujúci a okúzľujúci príbeh o dievčati, ktoré zo dňa na deň príde o všetko: o pohodlný domov, najdrahšie kamarátky, bezpodmienečnú lásku rodičov. Trinásťročné dievča objavuje úplne nový a odlišný život. Dom je malý, tmavý, všade naokolo je plno súrodencov a na stole málo jedla. Je tam však Adriana, s ktorou spolu spávajú na jednej posteli. A je tu aj Vincenzo, ktorý sa na ňu pozerá ako na ženu, a v jeho samopašnom, ostrieľanom pohľade sa vie aj stratiť, aby sa opäť mohla nájsť. Aby dokázala prijať fakt, že sa jej dvakrát zriekli, musí sa vrátiť k svojej podstate. Donatella di Pietrantonio dokáže tento príbeh o vzťahoch matiek a dcér, zodpovednosti a starostlivosti vyrozprávať veľmi originálnym a expresívne silným spôsobom.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi líbila. Vztah ke "dvěma matkám" může člověka poznamenat na celý život.
Trochu mi vadil styl psaní, který mě úplně nevtáhl do děje, spíš jsem si připadala jako pozorovatel zvenčí. Ale samotný příběh je rozhodně až bolestně smutný.
Krásná kniha, která zanechá ve čtenáři hodně emocí. Styl psaní je pro mě spíše netypický a dlouho jsem se s ním neuměla úplně sžít. Přestože je kniha obsahově krátká, musela jsem ji číst pomalu, protože by mi jinak pravděpodobně hodně věcí uniklo mezi řádky. Celkový příběh mi přišel hodně silný, ale možná, že kdyby byl napsaný jiným stylem, tak by mě zasáhl ještě víc.
Velmi dobré. Komu se líbila Neapolská sága od Ferrante, mohl by být spokojený i s touto knihou.
Těžké a krásné čtení zároveň. Rozhodně žádná oddychovka, ale kdo má rád hluboké příběhy, nebude zklamán. Knížku jsem četla pomalu, jednotlivé kapitolky jsem si "dávkovala" a hodně jsem o nich přemýšlela. Ke knížce se určitě jednou ráda vrátím.
Tento příběh se čte jedním dechem, je smutný, ale osud Navrátilky zaujme od první strany.
Většinou jsou matky pro svoje děti tím nejspolehlivějším člověkem. Navrátilka má obrovskou smůlu, má dvě mámy a obě jsou k ničemu. Ony sice ví, že každá udělala v určité chvíli něco špatného až krutého a svým způsobem je to i mrzí a bolí, ale to dívce nepomůže. Navrátilka neříká, že je nešťastná, přesto její smutek, nejistota a neštěstí jsou z knihy cítit. S úžasem sledujeme, jak se jejím jediným útočištěm, nadějí a nejdůležitějším člověkem stává mladší sestra Adriana, desetileté děvčátko...
Silné téma, zamyšlení nad rodinnými vztahy, skutečnými potřebami dětí, silou i slabostí jednotlivce, schopností přežít... a to vše skvostně napsané. Autorka nepoužívá srdceryvný a drásavý styl, je to spíš odosobněné a čisté, o to víc je četba působivá. Tato dáma umí psát a pokud u nás vyjdou další její knihy, ráda si je přečtu.
Navrátilku určitě doporučím, je to kniha, kterou by neměli minout čtenáři silných lidských příběhů.
Navrátilka je rozsahem nevelká kniha, ale příběh vás rozhodně zasáhne. Už jen ta představa - tohle se dělo v Itálii docela nedávno? Vždyť je to doba, kterou jsem už zažila! Ty holky v knize se chodily koukat k sousedce na televizi na Sandokana! A i když ze samotného tématu mrazí, tak je popsán velmi poutavě. Každý z nás v pubertě prochází krizí identity a hledá si své místo na světě, hlavní hrdinka knihy tohle ale zažívá v intenzitě, kterou si neumíme představit. (více https://naskokjinam.blogspot.com/2019/06/donatella-di-pietrantonio-navratilka.html)
Knížka se četla rychle, příběh silný, smutný a jiste měl být i emotivní, ale styl psaní ve mě ty emoce nějak neprobudil. I přes surové téma to bude kniha, na kterou nejspíš časem zapomenu...
Výborná kniha. "Surový" a zároveň poetický príbeh. "Pomaly som opakovala slovo mama stokrát za sebou, až jeho význam vyprchal a stal sa len gymnastikou pier. Zostávala som sirotou dvoch žijúcich matiek. Jedna sa ma vzdala v čase, keď mi jej mlieko ešte stekalo po jazyku, druhá ma v trinástich vrátila. Bola som dcérou odlúčení, falošného či zamlčaného príbuzenstva, časovo-priestorových odstupov. Netušila som, odkiaľ pochádzam. A v hĺbke duše to neviem dodnes."
Zaujímavý aj keď z môjho pohľadu veľmi smutný príbeh, nechcela by som byť v koži hlavnej hrdinky...
Četla jsem jedním dechem. Výstižně popsané pocity děvčátka, které bylo po 13cti letech vytrženo z původní rodiny a vráceno k biologické. Maličko mě zklamal konec, doufala jsem, že se dozvíme něco víc o dospělosti, ale i tak dávám plný počet :-)
Je to již nějakou dobu co jsem si téhle útlé knížečky všimla na instagramu a od té doby jsem kolem ní několikrát brousila v knihkupectví. Nakonec jsem přestala přemýšlet zda ji koupit nebo ne a prostě si ji vzala. Rozhodně jsem udělala dobře, protože ačkoliv je knížečka spíše útlá, rozhodně patří mezi skvosty, které musím mít v knihovně. Při čtení mnou projelo několik různých pocitů a po přečtení jsem nad ní musela dlouho přemýšlet.
"Časem jsem přišla o tuhle zmatenou představu normálnosti a dnes skutečně netuším, jaké místo je matka. Chybí mi, jako může chybět zdraví, útočiště, jistota. Je to trvalé prázdno, které znám, ale nedokážu ho překonat. Když nahlédnu dovnitř, točí se mi hlava. Je to zpustlá krajina, která v noci brání ve spánku a v tom málu, co ponechá, vyvolává zlé sny. Jediná matka, kterou jsem nikdy neztratila, je matka mých strachů."
Kniha má velmi efektivně zvolenou obálku - stejně jako je opravdu intenzivní pohled očí dívky na titulce, je velmi intenzivní i vyprávění Navrátilky. Autorka se opravdu brilantně pustila do práce s dětskou a dívčí povahou, vykreslila zcela reálnou rodinu, která se tak moc podobá i těm rodinám, s nimiž jsem se dosud setkávala jako sociální pracovnice.
Celkově mě příběh velmi oslovil, a i když se odehrával na jihu, slunce té Navrátilce zase tak moc nepřálo. Dostávala rány ze všech stran a ti, kdo je zasazovali, ještě měli pocit, že to snad dělají pro její dobro. Úplně jsem cítila, jak se ta křehká dívčí duše bortí pod tíhou všech těch událostí, toho, jak s ní bylo stále vláčeno ze strany na stranu jako s nějakou věcí... Ale aspoň že měla tu Adrianu!
Některé knihy jsou ukecané, tato je velmi úsporná a právě tím zřejmě člověka tak hluboce zasáhne.
Štítky knihy
zfilmováno italská literatura rodina Itálie návraty domů
Kniha Tá, čo sa vracia je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 315x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 107x |
| Chystám se číst | 200x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 3x |
Příběh je to zajímavý, netradiční, jen mi nesedl styl autorky, avízovanou "práci s vytříbeností a esenciálností jazyka, cit a poetiku" jsem v jejím psaní neobjevila. Naopak mi to přišlo strohé, popsané až s jakousi nudou, což vyprávění ubírá na síle, kterou by si samotný příběh zasloužil.