Tá, čo sa vracia
Donatella di Pietrantonio
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/377065/bmid_ta-co-sa-vracia-V1f-377065.jpg
4
259
79
Román o Arminute – tej, čo sa vracia, nás do svojej hĺbky vtiahne už na prvých stránkach, vo chvíli, keď rozprávačka zazvoní pred neznámymi dverami v jednej ruke s kufrom a s taškou plnou topánok v tej druhej. Otvoriť prichádza jej sestra Adriana s rozstrapatenými vrkočmi: nikdy predtým sa nevideli. Začína sa strhujúci a okúzľujúci príbeh o dievčati, ktoré zo dňa na deň príde o všetko: o pohodlný domov, najdrahšie kamarátky, bezpodmienečnú lásku rodičov. Trinásťročné dievča objavuje úplne nový a odlišný život. Dom je malý, tmavý, všade naokolo je plno súrodencov a na stole málo jedla. Je tam však Adriana, s ktorou spolu spávajú na jednej posteli. A je tu aj Vincenzo, ktorý sa na ňu pozerá ako na ženu, a v jeho samopašnom, ostrieľanom pohľade sa vie aj stratiť, aby sa opäť mohla nájsť. Aby dokázala prijať fakt, že sa jej dvakrát zriekli, musí sa vrátiť k svojej podstate. Donatella di Pietrantonio dokáže tento príbeh o vzťahoch matiek a dcér, zodpovednosti a starostlivosti vyrozprávať veľmi originálnym a expresívne silným spôsobom.... celý text
Literatura světová , Romány
Vydáno: 2018 , Inaque
Originální název:
ĽArminuta , 2017
více info...
Přidat komentář
No wow. Tak to byl román par excellence. Třináctiletá dívka je vytržena ze svého dosavadního světa a je bez vysvětlení vrácena své biologické matce. Nová rodina žije v naprosto odlišných životních podmínkách, ve zcela jiném životním tempu a stylu. Hrdinka má v hlavě zmatek, je zmítaná ve dvou různých světech, není si jistá svými city a pocity. Krásná kniha.
Nikdo ji nechce, nikoho nezajímá. Možná by i vlastně někoho zajímala, ale když žijete ,,z ruky do huby“ není na empatii a city možná prostor a čas. Nebo je? Příběh odehrávající se před x desetiletími na italském venkově s působivou a zvláštní atmosférou. Je naprostou pravdou, že skrz řádky k čtenáři prosakují nejen psaná sdělení, ale také pachy a silné obrazové vjemy. Lehce jsem se přenesla do toho zanedbaného stavení a stala se náhle (a neochotně) součástí jeho domácnosti, jako i Navrátilka. Na člověka často dopadá při čtení tíha, pocit jakéhosi neukotvení, nepochopení. Není to vůbec veselé čtení, ale má spád. Kolikrát ve mně jisté scénky vyvolávaly vyloženě odpor a chuť s dotyčnými aktéry novely zatřást a zařvat na ně, ať se konečně proberou. Hlavní hrdinka ještě svůj neveselý úděl na můj vkus zvládala se ctí. Jen konec mi přišel opravdu rychlý, spousta toho zůstala nevyřčena. Autorka prý vydala také pokračování, takže se asi čtenář dozví ,,zbytek“ v něm. I přes nižší hodnocení po něm nejspíš časem sáhnu také.
Rozhodně nesouhlasím s některými komentáři, ve kterých se píše, že je příběh vystavěn ,,uměle“ ,,na oko“, aby dosáhl co největšího efektu. Všechno působí velmi reálně a díky tomu také místy až strašidelně.
Viděla jsem také povedenou filmovou adaptaci. Několik scén se liší v detailech a chronologii, ale příběhově je děj vesměs totožný. Obojí doporučuji.
Jednoznačne nevšedný príbeh s naozaj zvláštnou atmosférou. Autorka sa nám rozhodla vyrozprávať príbeh o zložitých rodinných vzťahoch a o tom, že život na dedine naozaj nemusí byť idylka. Ukazuje nám, ako môže neradostné detstvo človeka ovplyvniť na celý život. Momenty, kedy mi bolo hlavnej hrdinky nesmierne ľúto sa striedali s pasážami, kedy sa mi nad absurditou celej situácie chcelo smiať. Najhoršie je však uvedomenie, že takýto príbeh sa v 70. rokoch v Taliansku mohol skutočne odohrať. Štýl, ktorým je kniha napísaná je strohý, úderný a veľmi dobre sa číta. Autorka neplytvá slovami na opisy a čitateľovi povie len to, čo naozaj potrebuje vedieť. Zvyšok necháva na jeho fantázii. Hoci by sa to mohlo na prvý pohľad zdať, knihe nechýbajú emócie. Knihu som prečítal za jedno poobedie. Napriek tomu, že sa nepochybne jedná o veľmi kvalitnú knihu, tak som jej nedokázal dať plné hodnotenie. Záver mi prišiel tak trošku odstrihnutý. Mal som pocit, že medzi postavami ešte ostalo niečo nevypovedané. Nič-menej vám túto knihu určite odporúčam.
Smutný, syrový příběh dívky, ještě dítěte, která má dvě matky, ale ani jedna jí nedokáže dát svou mateřskou lásku. Kniha je psaná zvláštním naturalistickým a strohým způsobem, přesto je v ní ukryta spousta citu, touhy a naděje, přestože život, který dívka (jejíž jméno mi buď uniklo nebo neznáme) žije, je tak hrozně nešťastný. Snad jedinou jiskrou pro ni je Adriana, její znovunalezená sestra.
Tenká knížka, která rozhodně stojí za přečtení.
Autorka má dar vystihnout situaci - díky jejím popisům jsem měla pocit, že stojím v místnosti vedle hlavní postavy, cítím všechny ty popisované pachy a mám husí kůži z všeobecné mizérie, v jaké se její rodina nachází. Atmosféra bídy, úzkosti, hrubosti a nelásky čiší z každé stránky, a tak jako při čtení Geniální přítelkyně mne znovu šokovalo, v jaké chudobě se Itálie nacházela ještě před relativně nedávnou dobou. Ústřední téma je těžké, bolestivé, jsem vlastně ráda, že kniha nebyla delší, protože její čtení ve mne nevyvolávalo zrovna příjemné pocity.
Doslova ma trhanie zubu bolelo a v nose som cítila pach močom nasiaknutého matraca. Vyzerá to tak, že talianske spisovateľky majú živé vykreslenie atmosféry v krvi. Trošku ma udivovalo, že hlavná postava, len 13ročná a hlavne Talianka, prijala veci, ktoré ju postretli s takým kľudom. Čakala by som väčší hnev a rebéliu. Ale je úplne jedno, čo by som v jej koži robila ja - Dontatella Di Pietrantonio to napísala tak, ako to sama cítila a urobila to veľmi dobre.
Hlavní (dospělé) postavy chovají z mého pohledu zcela nevěrohodně (iracionálně) a psychologie postav je divná. Celá kniha na mě působila, že byla jen vystavená na efekt - aby byl zajímavý přiběh. Což se odráží na mém hodnocení.
Poutavý příběh, dobre se četl, zvládla jsem ho přečíst během dne, celkem tenká kniha.
O selhání vztahu matky k dítěti, o pocitech dítěte, které nedostává to základní, co od rodičů potřebuje. A nejde o hmotné zajištění, ale o pocit bezpečí, o lásku a zázemí. Navrátilka o to vše přišla ze dne na den. Vyrovnává se s tím na první pohled statečně a dobře, ale ten pocit prázdnoty a zmatku vnímáme z každé její myšlenky. Jazyk knihy je maximálně úsporný a minimalistický, přitom přesný. Atmosféra maloměsta na jihu Itálie (překvapivě zaostalého) je moc dobře vykreslená.
Krátký, ale o to intenzivnější příběh o dívce, o kterou napřed stály dvě matky. A posléze vlastně ani jedna. Kniha se soustředí na její vnitřní zmatek způsobený rozhodnutím dospělých, kteří se nenamáhali nic vysvětlit. Velmi syrový příběh dívky v tom nejcitlivějším věku. Mimochodem už při četbě knihy "Geniální přítelkyně" jsem žasla jak vlastně byla Itálie v této době stále poměrně zaostalá a chudá. I tady je atmosféra chudého venkova vystihnuta sugestivně a žádná dolce vita to není.
Co se může honit hlavou dítěti, které zjistí, že ho vlastní matka nechtěla? A co dítěti, které zjistí, že ho přestala chtít i matka náhradní?
Autorka skvěle pracuje s pocity všech hlavních hrdinů. Nemusí využívat zabarvená případná jména, aby z knihy čpěl smutek a neštěstí.
Rozhodně zajímavá jednohubka, která stojí za pozornost.
Počet strán tejto knihy je tak akurát. Čítalo sa to pomerne rýchlo, kvôli strohému štýlu písania.
Aj keď sa v podstate nič zásadné nedeje, príbeh je pretkaný množstvom emócií. Zameraný je skôr na vykreslenie komplikovaného vzťahu medzi matkou a dcérou a takisto kontrastu života v bohatstve a chudobe.
Počas čítania som sa zamýšľala akú bolesť musela hlavná postava v jej štrnástich rokoch zažívať vďaka zmene prostredia, samote a najmä neschopnosti dospelých komunikovať.
Navrátilka znamená ta, která se vrátila. Člověk knihu zhltne jako malinu za jedno odpoledne. Tok děje je rychlý, jazyk úsporný, strohý, až syrový. Přesto je román myšlenkově bohatý a hlavu zaměstná na delší dobu.
Nedávno jsem četla Vlak pro děti, který se rovněž zabývá tematikou dětí odtržených od rodiny a přesazených do jiné. Zdá se, že to byl v Itálii poměrně častý jev. Z ekonomických důvodů se děti dostávaly k bohatším příbuzným, nebo dokonce k cizím lidem do bohatších regionů. Takovému dítěti se říkalo figlio d´anima, dítě duše. Vztah s novou rodinou se nijak právně nespecifikoval, a tak mohlo dojít i k takové situaci jako v románu Navrátilka. Přesto nás to docela překvapí, protože se nepohybujeme v nějakém dávnověku, ale v 70. letech 20. století v italském kraji Abruzzo. Itálie má za sebou ekonomický rozmach 60. let, ale v 70. letech se opět vrací do ekonomické krize a politické nestability.
Autorka Donatella Di Pietrantonio se ve své tvorbě soustředí na téma mateřství a vztah matky k dětem. Navrátilka je její jedinou knihou přeloženou do češtiny. Román je vylíčen z pohledu dcery, již dospělé ženy. Vypráví o složitém a neradostném dětství, kdy je hrdinka vyrvána z milujícího prostředí a přesazena do drsná reality chudé rodiny k autoritativní matce, která "se s dětmi moc nepáře". Navrátilka se ocitá v "bandě", kde vládne zákon silnějšího. Navíc nechápe, proč byla odvržena. Jako jediné jistoty se drží školních úspěchů. Jinak je nováčkem zasvěcovaným svou mladší sestrou do tajů boje o přežití. Plně je rozehrána linie ženských postav. Muži zůstávají fragmentální a tak trochu málo podstatní. Jeden z bratrů ani nemá jméno, zkrátka je ten další. Kniha je smutná, protože hovoří o mnoha ztrátách, přesto je v ní i světlo, protože mezi ztrátami jsou i nově nalezené či částečně obnovené vztahy. Nebojuje však jen Navrátilka, bojují matky, bojují sourozenci. Každý má jinou škálu prostředků. Matky nejsou zlé či zákeřné, ale nedokáží být oporou, protože jedné chybí odvaha a emoční stabilita, druhá zase nikdy nedokáže vylézt ze kulturně a emočně zaostalé ulity. Venkov žije v rytmu pověr, ve směsi pohansko-katolických rituálů. Velmi zajímavé je vnímání dialektu vedle spisovné italštiny. Jedná se o téměř nesrozumitelnou hatmatilku a je s podivem, že se vlastně ještě tak dlouho udržela živá.
Román naturalistického charakteru věrohodně a znepokojivě předkládá čtenáři pocity a projevy psychické deprivace a jejich celoživotní následky. Jak už jsem se ale zmínila, je i cestou hledaní naděje a setkání s nečekanými objevy. Je o vykořenění, bolesti, nočních můrách, rozpolcení, nepochopení až nenávisti, ale taky o lásce, která dokáže přinést úlevu. Zdá se, že se jedná o tematickou linii hojně zastoupenou v současné italské literatuře, takže jsem napjatá a čekám na další tituly.
Nemůžu říct,že to byl vyloženě propadák,ale bůh ví jaká senzace taky ne.Chvilkama mě to bavilo a chvilkama vůbec.Příběh zajímavý,ale asi to mohlo být lépe napsané.
Nevím jestli je to překladem nebo co. Ale ten styl mi přišel , no velmi nudný, unylý, rádobypoetický, a ten bratr Navrátilky. Co to bylo? Proč ji odložila se bohužel nedozvím. V knihovně ji chtěli zpět a já ji dočítat nebudu.
Krasny popis hlavni hrdinky, jejiho prozivani, boje za vysvetleni a nakonec i szivani se s (krutou) realitou. Ja si cteni knizky moc uzila, rychle vtahla do deje a cetla se "sama".
Dívku do třinácti let vychovává jedna žena a pak ji vrátí původní rodině. Bez pořádného vysvětlení, bez rozloučení. A to všechno v dívce zanechá citovou díru, která už se nikdy nezaplní. Lásku finanční podporou nenahradíte. V původní chudé rodině to také skřípe. Kniha je dost syrová a předkládá mnoho otázek na které se nedá odpovědět.
Štítky knihy
zfilmováno italská literatura rodina Itálie návraty domů
Kniha Tá, čo sa vracia je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 315x |
| Čtenářské výzvě | 49x |
| Doporučených | 29x |
| Knihotéce | 107x |
| Chystám se číst | 200x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 3x |
Útlá knížka o nelehkém dětství, o dvou matkách, o potřebě někam patřit.Příběh se odehrává v 70.letech a jak bylo zmíněno na konci knihy, v Itálii byla běžná praxe odložit dítě z finančních důvodů a bídy.