Švábi
Vítězslav Nezval
Satirická báseň napsaná v červnu 1939 jako součást rukopisu knihy Pět minut za městem. Rukopis se z rukou zatčeného cenzora dostal do rukou gestapa - Švábi museli být z knihy Pět minut za městem odstraněni. Toto vydání vychází z jediné zachovalé kopie básně.
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2001 |  Manon Lescaut |
| 1969 |  Edison |
| 1999 | Básně noci |
| 1966 | Sbohem a šáteček |
| 1971 | Anička Skřítek a Slaměný Hubert |
„Nalezli nám do postelí,
lezou v houfech před kostely,
po schodištích nemocnic,
nic je neodstraší, nic! ...“
Nezvalova báseň z počátku roku 1939 protestuje proti německé expanzi. Je pěkná a místy vtipná, i když autorovi tehdy nejspíš do smíchu nebylo. Hlavně na krásných strofách o Charlottě je znát, s jakou lehkostí veršoval:
„Jednou v nevýslovném parně
zatoužil jsem po kavárně,
jež by zela prázdnotou,
vstoupil jsme tam s Charlottou. ...“
Naopak poslední verše, v nichž básník velí „od základu vystavěti / nové domy bez havěti“, jsou trochu děsivé, když je člověk čte v kontextu poválečných událostí (etnocida a vyhnání starousedlých českých Němců). Mají být „Švábi“ alegorií všech Němců, anebo jenom „okupantů“? Ale možná se nad tím ani autor sám nezamýšlel. Je to hravé dílko, žádná „Farma zvířat“. Paralela „Němci-švábi“ by klidně šla rozpracovat mnohem hlouběji, kdyby básník chtěl. Takhle to na mě působí, že Nezval testoval, co si za druhé republiky ještě může dovolit.
PS. V úvodu píše, že se jeho rukopis dostal do rukou gestapa. V tom případě by asi měl být vděčný, že přežil.