Stratená duša
Olga Tokarczuk
Bol raz jeden človek, ktorý veľa pracoval, žil veľmi rýchlo a svoju dušu nechal niekde ďaleko za sebou. Spal, jedol, pracoval, šoféroval auto a dokonca hral tenis... Niekedy mal však dojem, že svet okolo neho je príliš plochý, akoby sa pohyboval po hladkom hárku poznámkového bloku, hárku štvorčekového papiera. Prvá kniha nobelistky Olgy Tokarczukovej, ktorá prehovára k čitateľovi nielen slovami, ale aj obrázkami. Ilustrátorka Joanna Concejo k jej textu vytvorila paralelný príbeh ukrytý v obrazoch. Hlboko dojemná kniha o čakaní, trpezlivosti a všímavosti. Výnimočne krásny knižný zážitok.... celý text
Literatura světová Novely Obrazové publikace
Vydáno: 2020 , Artforum (SK)Originální název:
Zgubiona dusza , 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha má skvěle udělanou reklamu, ale to, co se dočtete v recenzi je bez pár řádků to, co je v knize. Tedy úplně vše co je v knize :-) Obrázky jsou sice krásné, ale pořád jsou to jen obrázky, které vášnivého čtenáře rozhodně nemohou uspokojit. Kniha má ale hezkou myšlenku za tu dávám palec nahoru a hvězdičky tentokrát vynechám, protože co vlastně hodnotit???
Nádherně graficky zpracovaná kniha, jen bych uvítala mnohem více textu. Dost individuální záležitost, hodně pocitová, kterou je mi zatěžko hodnotit, proto poprvé vynechám hvězdičkové hodnocení. Zkuste sami a uvidíte. Já z ní mám velmi rozporuplné pocity.
Nemůžu si pomoct, budu za kacíře. Nemyslím, že by to fungovalo takhle, jak je v knížce nakresleno. Navíc se mi ani ty obrázky nelíbí. Připadá mi to celé jako jeden velký nesmysl. Ale dle komentářů soudím, že někomu to asi smysl dává...
Nejdřív jsem myslel, že jde o vadný výtisk, v němž chybí stránky. Zřejmě ne, jde o soubor nesourodých obrázků s kratičkým banálním textem. Takhle si představuji plýtvání papírem.
Kniha je krásná, ale o ničem. Pokud to vůbec lze knihou nazvat. Přijde mi, že někdo chtěl zveřejnit katalog svých kreseb, ale odmítli mu to, pokud k tomu aspoň něco nenapíše. Tak k tomu autorka napsala banální, rádoby oduševnělý, příběh o tom, jak všici spěcháme. Na jednu stranu a asi 4 řádky. Publikace má 47 stran. Rozhodně nic, co by člověk očekával od držitelky Nobelovy ceny. Kresby jsou opravdu krásné, ale to je tak všechno. Kdo ví, jak život funguje, tak tyhle řeci nepotřebuje, kdo život nechápe, bude to považovat za oduševnělé dílo, ale stejně ve svém životě nic nezmění.
Kniha, kterou přečtete během chvilinky, ale přece zůstává daleko déle. Vyvstává mnoho otázek k zamyšlení... Neztratil/a jsem i já duši? Mám počkat?
A pak klidně listujete dál a dál jenom mezi úžasně provedenými ilustracemi, různými typy papírů, útržky slov mezi obrazy,... a vystačí vám to na celý večer.
Včera kniha vyzvednuta v knihovně, přečteno 1x odpoledne, 1x večer, prohlédnuto asi 10x, dneska sjedu druhé kolo. Musím ještě psát něco dalšího?
Kniha, kterou tvoří jen velmi málo slov, a přece nad její myšlenkou člověk dlouho nepřestane dumat... Myslí na svou duši a na to, zda ji taky někde neztratil, a pokud ano, že by bylo krásné se s ní znovu setkat. Najít v dnešním uspěchaném světě svoje místo a mír...
Kdyby byla možnost hodnotit deseti hvězdičkami, neváhám ani na vteřinu... jednoduše nádhera... A dýně jsou rozhodně užitečnější než cestovní kufry... :-)
Silná kniha se silným sdělením, kdy spisovatelka na krátké ploše dokázala vystihnout to, co jindy vydá na celou dlouhou knihu.
Zjeví se, těším se na ni, očekávám, otvírám a nalézám (sobě se smějíc) úplně něco jiného...mnohem lepšího. Tak si představuju knihy osobního rozvoje:). Do společnosti Racka, Muže, který sázel stromy a Školy Malého stromu s ní!
Dárková kniha pro každého z nás a navíc...
Překrásné umělecké kresby, jež zasáhnou každého romanticky založeného člověka. Díváte se na obrázky a čtete text ukrytý uvnitř. Vnímáte každý detail a výzdobu obrázku.
Se skutečným textem se ztotožníte a pak již jen vnímáte delikatesu v podobě ilustrátorovy geniality.
Jednoduše pojatá teorie nelásky k sebe samotnému/mé.
Mistrně zpracované nakladatelem.
Z hloubi duše bych si přál, aby takových knih bylo spousta a bavili se u jejich prohlížení dospělí společně s dětmi. A obohacovali sebe navzájem. Protože dospělý svět nesoupeří se světem dětským. Měl by být v symbióze a přesně takové knihy, jakou je i ZTRACENÁ DUŠE, zcela jistě pomohou k identitě dvou naprosto odlišných světů...
Tuto knihu jsem zkoumala (četla je asi silné slovo) na lavičce pod stromy v parku, tolik podobném ilustracím na začátku knihy. Zdánlivě. Jedna žena vyplácela dítko, protože šlo vlevo a ne vpravo, druhá tupě koukala do mobilu, zatímco potomek utíkal na cestu, muž na vedlejší lavičce se opíjel pivem z okénka a rozhazoval kolem sebe kelímky... Nevím, zda by je jejich duše doběhly do konce života.
Přibližně jedna stránka textu v době, kdy se cíleně snažím zpomalit. To je prostě Tokarczuk - vždy se u mě objeví v příhodnou dobu.
(Nicméně ta cena za novou knihu je vysoce nadsazená).
Knížka má překrásné ilustrace, ty jsou rozhodně skvost, jinak mě kniha příliš neoslovila, myšlenka a pointa je příhodná a velmi aktuální, ale přišlo mi to málo propracované a 1 stránka textu v celé knížce pro mě byla nedostačující, ale bude to moje chyba, věděla jsem sice, že knížka má něco málo přes 40 stran, ale nenastudovala jsem si, že má opravdu jen 1 stránku textu. K "prohlédnutí" rozhodně můžu doporučit, ale hloubka myšlenky mě až tak nezaujala.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2010 | Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
2008 | Běguni |
2016 | Knihy Jakubovy |
2007 | Pravěk a jiné časy |
2020 | Bizarní povídky |
Krásné ilustrace, které doplňují na jednu stránku psané úvahy o duši, pomíjivosti času a věčném spěchu člověka. Knihu mám z knihovny, ale vím, že ji koupím a vím také, komu ji dám. Určitě neosloví každého stejně. Já si v ní listuji už pátý den. Oběma autorkám se podařila překrásná kniha.