Strašidlo minulosti
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511778/bmid_strasidlo-minulosti-Ldl-511778.jpg
5
90
32
ZMIZELÁ DÍVKA. KOSTI NALEZENÉ V LESE. A JEDEN MLADÝ BEZDĚČNÝ DETEKTIV… Drsná léta těsně po konci druhé světové války. Nález lidských kostí ve špatně přístupné lesní rokli kdesi v pohraničí svědčí o zločinu, jehož pachatele se policii nepodaří vypátrat. Bezděčný detektiv Ota Fink – v civilu soustružník – se po letech zvláštní náhodou vrací na místo, kde byl jako patnáctiletý učeň na své první letní brigádě a kde se také zamiloval do o dva roky starší Lucie. Od té doby ji neviděl a pro jiné lásky ji nakonec pustil z hlavy. Až teď se dozvídá, že krásná Lucie den po jeho odjezdu z brigády záhadně zmizela. Říká se, že je dávno po smrti a mechem porostlé kosti objevené houbařem v hromadě jehličí a tlejícího listí byly její. Jakou roli v jejím zmizení sehrál řidič neobvyklého předválečného vozu, který jedné srpnové noci roku 1947 pokazil mladému Otovi a Lucii romantickou schůzku v lese? Ota Fink se dvanáct let po zločinu – během horkého léta roku 1959 – vydává po stopách záhadného automobilu. Podaří se mu zjistit, co se Lucii tehdy skutečně stalo?... celý text
Přidat komentář
"Nakecal jsem strážnejm, že někam letím a doklady mám v aktovce a aktovku v kufru auta. Pustili mě nahoru.
Nahoře jsem si vyřídil to, co jsem chtěl a sešel dolů, do vestibulu.
Dole jsem velebně pokynul strážnejm.
Popřáli mi příjemnej let.
Poděkoval jsem jim a letěl do práce."
Tísnivé téma podané s přesně odměřenou lehkostí. Lidská ubohost v reálných konturách. To mi asi nejvíc na Velinském baví.
Nic není přehnané, příběh si poklidně plyne, přibylo soudruhů, ale nikde se netlačí na pilu.
A když trošku, tak v nádherném humoru, který dává atmosféře doby to správné koření.
Třeba jako architekt Kočár.
Tento díl byl zvlášť milým putováním v Otových stopách.
"Nemám čas," řekl jsem. "Za dvě hodiny mi letí letadlo do Moskvy. Všechny doklady mám v zamčený aktovce a aktovku v kufru. Kufr je v tom druhým autě, co jelo napřed..."
Tentokrát pořádně tísnivé téma. Přes většinově poklidné Otovo „doptávání se“ napětí graduje jako hrom. A znovu má všechno své místo. Přesné líčení atmosféry dané chvíle. Prostředí, které vidíte. Týpkové, které navíc i slyšíte. Posloupnost. Logika (pro mě v dostatečné dávce :) ). A - jen tak mimoděk, - opět místy bránice strhaná smíchy. Ale nikdy se ta velehravá psina nepřetlačuje s momenty, kdy trnete nad tím, co si my lidi fakt za rámeček nedáme. A toho je ve „Strašidle minulosti“ nepříjemně hodně.
Skvela detektivka. Celou dobu jsem se bavila a byla jsem napnuta az do konce, ktery pro me byl velkym prekvapenim. Urcite si prectu i dalsi ze serie s Otou Finkem.
To teda byla paráda! Hodně jsem se nasmál, teda až na ten konec, který byl poněkud vážnější. A ta scéna u paní Nádvorníkový, když promlouvala k Johance, že přijeli hasiči – prostě nářez.
V této části série se Ota přesvědčí, že šťourat se v minulosti se nemusí vyplatit. Je to příběh z r. 1959, kdy ještě stále byly patrny dozvuky válečných a poválečných událostí. Už se moc nenapracujeme, ale zato si hodně zamlsáme (Jen mám takový pocit, že větrníky se objevily až kolem poloviny 60. let. Ale možná v Praze byly dopředu, nebo naši tehdy na ně neměli peníze.)
Jako vždy si říkám: tahle byla skvělá, ne-li nejlepší. A jestli ne, tak určitě nejvtipnější. Mám sklon Velinskému cimrmanovsky "počítat pomaleji", ale on to nepotřebuje. Jeho knížky jsou pro mě oázou plnou slovního vtipu, a pokud je ještě doplněn zajímavou zápletkou, jsem maximálně spokojena. Svým typicky ženským čtením - ať mi ženy odpustí – se nechám nést a neřeším, pokud něco zaskřípe v logice, protože způsob psaní mi vše vynahradí. V tomto dílu se mými favority stali holka House a její bratr Bimbo; kdo by řekl, že jeho role bude tak důležitá?
"Měls bejt u jeho svědecký výpovědi:
Spartak. Modrej, ne? Vidím. Kamarád, průser, jedu. Tam chlap, revolver. Seberu, jo?
A tak pořád. Starej povídal, abych to radši zkusil s jeho motorkou."
Po každém přečteném dílu Oty Finka jsem trochu smutná, že mi další ubyl. Musím s nimi začít šetřit. Nemám nikoho jiného, kdo by mě spisovatelsky zaručeně pokaždé potěšil.
Tradičně báječná detektivka především díky nádherné práci s jazykem, postavami a dobovou atmosférou. Jaroslav Velinský nemá v tomhle ohledu příliš silnou konkurenci, protože tuzemských autorů, kteří by se mu mohli řemeslně rovnat, spočítáte na prstech jedné ruky. Až mi dodnes přijde jako strašná škoda, že se mu nikdy nedostalo zasloužené pozornosti.
Mladý Ota Fink se opětovně zamotává do bezděčného vyšetřování, ke kterému přišel jak slepý k houslím. Tentokrát je to pro něj ale osobnější - holka, se kterou nedlouho po válce málem strávil jednu moc pěknou noc, zmizela. Trable je ovšem v tom, že zmizela právě tu inkriminovanou noc, a ta se odehrála před dvanácti lety. Ota neváhá a okrývá jedno strašidlo minulosti za druhým, aby se dopátral, co se s jeho letní láskou vlastně kdysi stalo...
Nebýt toho, že jsem brzy odhadl ústřední zvrat, užil bych si vyprávění na plných sto procent. Takhle to bylo - kvůli zdlouhavému čekání, než Otovi naskočila ta správná kolečka - na „pouhých“ devadesát.
Další díl série detektivek z 50. let, stavba příběhu (jako u všech detektivek obecně) není zcela logická, je ale mistrně vyprávěn tradičním Velinského odlehčeným způsobem.
Klasický Velinský s excelentními dialogy, Chandlerovsky pronikavou schopností zobrazení okolního světa – a, jak už to u pana V. bývá, i v logičnosti trochu pokulhávajícím příběhem…
Štítky knihy
detektivní a krimi romány české detektivky zmizení lidí nevyřešené případy soukromý detektiv lebky, kosti Kapitán Kid
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Kniha Strašidlo minulosti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 111x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 71x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 12x |
Strašidlo minulosti potřetí
Zajímavý příběh. Všechno do sebe hezky zapadalo, že bych tomu byla schopna uvěřit, že se to stalo.
Jasně... pokulhávalo to, ale i kdyby to chodilo o berli, tak se mi to bude líbit.
A jak se píše v anotaci, že Otovi šlo málem (jako vždy) o život, tak to je pravda:
[SPOILER]
"Šláp sem na indiánka, uklouz a málem sem sebou švihnul.."
Tak tady jsem se doslova chechtala.
Ale pozor! Tady byla situace opravdu vážná.
Byli tam nepříjemní, zlí a nebezpeční lidé s bouchačkami v ruce.
Měla jsem k dispozici pět verzí, které jsem si mohla stáhnout. Ty mně ale nešly otevřít.
Šla mi otevřít jen jedna verze, ale ve slovech, kde má být š č ž a ť , tak tam tato písmena chybí.
Bylo to nepříjemné, špatně se to četlo, ale nechtěla jsem čekat, až mi to přide někdo opravit. (Myslím to stahování)
Chtěla jsem číst hned. Teď.
A takhle to vypadalo:
"Tak s tebou můu poítat?"
"To se ví e jo"
A el jsem do atny.
......
Ale první slovo, u kterého jsem se zarazila, byl ofér. Oféf, ofér... co to je tohle zase za slovo. Už jsem chtěla začít hledat jeho význam, když mi došlo, že tam mám dosadit slůvko š.
Pak už to šlo docela dobře. Zvykla jsem si, ale stejně jsem to louskala tři dny.
........
Můe mu říct, e ho pozdravuju.
.......
Já se jetě musím naprtat pátou sloku Písně práce.
...........
Já myslel, že je to manelka.
.......
Ona si zakládá na tom, e ví vecko líp, jeliko má maturitu.
.......
"Co bych dělal? Soustruníka." A napřáh jsem k němu svý zjizvený dlaně se zadřeným mírem.
........
Jí nejspi blailo, e jí eru.
.....
Jéi nechal jsem kolo venku..
..........
Pak jsem se zasekla u slova roáku. Tak jsem tam dosadila ť, ale v rozhovoru nebyla zmínka o vojně, ani o hodnosti. Vůbec. Nic takového. Tak jsem si tam dosadila š. Jako.. šroťák, čímž chtěl svého kamaráda označit jako velkého makáče.