Strašidlo minulosti
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/511778/bmid_strasidlo-minulosti-Ldl-511778.jpg
5
89
32
ZMIZELÁ DÍVKA. KOSTI NALEZENÉ V LESE. A JEDEN MLADÝ BEZDĚČNÝ DETEKTIV… Drsná léta těsně po konci druhé světové války. Nález lidských kostí ve špatně přístupné lesní rokli kdesi v pohraničí svědčí o zločinu, jehož pachatele se policii nepodaří vypátrat. Bezděčný detektiv Ota Fink – v civilu soustružník – se po letech zvláštní náhodou vrací na místo, kde byl jako patnáctiletý učeň na své první letní brigádě a kde se také zamiloval do o dva roky starší Lucie. Od té doby ji neviděl a pro jiné lásky ji nakonec pustil z hlavy. Až teď se dozvídá, že krásná Lucie den po jeho odjezdu z brigády záhadně zmizela. Říká se, že je dávno po smrti a mechem porostlé kosti objevené houbařem v hromadě jehličí a tlejícího listí byly její. Jakou roli v jejím zmizení sehrál řidič neobvyklého předválečného vozu, který jedné srpnové noci roku 1947 pokazil mladému Otovi a Lucii romantickou schůzku v lese? Ota Fink se dvanáct let po zločinu – během horkého léta roku 1959 – vydává po stopách záhadného automobilu. Podaří se mu zjistit, co se Lucii tehdy skutečně stalo?... celý text
Přidat komentář
Retro detektivka, s detektivem - soustružníkem Otou Finkem. Tady se Ota zajímá o zmizení dívky Lucie, do které se zamiloval jako mladý hoch na mládežnické brigádě. Je to příjemné čtení s přehledným dějem. Na jednoduchou základní linku je nabaleno docela dost čtivé "omáčky", takže jsem si dobře početla.
Kniha (vydání z roku 2023, nakladatelství Mystery Press) je krásně graficky zpracovaná.
Jaroslav Velinský byl spisovatel, skladatel, básník, zpěvák a člen trampské osady Island, s jehož texty jsem se seznámil už jako kluk. Ale tehdy šlo o jeho trampské písně, nikoliv o jeho tvorbu literární. K té jsem se dostal až v roce 2017 díky nakladatelství Mstery Press. To tehdy začalo vydávat případy Augustina velikého jako e-knihy. Jejich bohulibý záměr byl pak završen velkým souborným vydáním Velikého případů. Mystery Press ovšem pokračuje s vydáváním Velinského detektivek dál a to sérií případů bezděčného detektiva Oty Finka. Ty se odehrávají v 50. a 60. letech minulého století a jejich hrdinou je soustružník .p. Pragokov Ota Fink. Finkovky jsou psány lehkou rukou a s humorem. Oťas je vtipný a navíc docela sukničkář. „Bylo půl dvanáctý, chudinka Jituš si už ve svým krámě jistě zoufala a její slaný slzy dírkovaly šlehačku.“ V knize Strašidlo minulosti se Ota Fink po mnoha letech vrací na místo, kde se jako učeň brigádník poprvé bezhlavě zamiloval. Jenže dívka Lucie, která mu kdysi zlomila srdce byla po letech nalezena mrtvá a Ota se nyní vydává po stopách vraha. Jenže stopa už dávno vychladla a pátrání v socialistickém Československu toho horkého léta roku 1959 bude pěkně zapeklité.
Zkrátka a dobře, Ota Fink je zábavný a já se na jeho další eskapády ohromně těším.
Velmi pěkné počteníčko. Taková klasická starší česká detektivka, kde krom detektivní zápletky jsou velice dobře popsány reálie doby příběhu. Jako příklad uvedu nákup televizoru, který v té době byl opravdu díky vysoké ceně veliký luxus, stejně jako potraviny z Tuzexu. Za mě pět hvězdiček.
Proletářský detektiv Ota Fink a moje dětská a juniorská minulost v téhle zemi ovládané komunisty... Je to tak super sepsáno, že se to čte samo. Úžasný jazyk mi připomněl trampské mládí i spousty kamarádů, se kterými jsme tenkrát razili pryč ze všednosti a dohledu komančů. Kniha má odpich, bezva humor, postavy, co leckoho připomenou a začnou být po pár stránkách i našimi kamarády. A ta nádherná atmosféra hospod čtvrté i páté cenové, kde se nejen pilo, ale taky hrálo a zpívalo.
Výborná kniha, moc mě bavila i pátrání Oty Finka alias Pavla Vodsloně bylo super.
Ota Fink zase musí vytáhnout svůj alias Pavla Vodsloně, když se před ním jednoho červnového dne objeví minulost a praští ho přímo mezi oči. Pátrání ho vede od nejzapadlejších pražských putyk až po kanceláře velkých zvířat a časově zpět do osudového setkání před dvanácti lety, ale i před druhou světovou válku. A odhalovaný příběh, jak žánr vyžaduje, postupně temní.
Ale co je hlavní, je jako obvykle Velinského jazyk - živé dialogy, vtipná přirovnání (i když na konci kapitoly obvykle přijde dějový direkt, po kterém člověka na chvíli humor přejde) a charakteristiky, přirozené zacházení se slangem. A taky barvité postavy - hulkovsky nemluvný ranař Bimbo a jeho hubená ségra House zamilovaná do Oty a mistrovsky ovládající prak jsou skoro jak z komiksu od Franka Millera, ale zároveň jsou ve Velinského světě uvěřitelní.
Jsem rád, že nedostupné finkovky začaly znovu vycházet - a zároveň doufám, že nikoho nenapadne to zfilmovat.
skvěle jsem se pobavila, číst takhle báječnou hovorovou češtinu se moc často nepoštěstí.
Nově vydané Mystery pressem a já až do 3/4 jsem měl pocit, že tuhle Finkovku jsem ještě nečetl. A že konečně trochu chápu ty pozdější narážky na Bernartice. Blbost, závěr mne vrátil na zem - House a Bimbo zachraňují Otíka, který svým zjevem Gérarda Phillipa sbírá střípky tam, kam se policie nedostane. A už ví, že "ukvapené závěry jsou kriminalistova zhouba". Asi bych si měl dát celou sérii znova.
Někdo tady napsal, že mu ubyla další finkovka. Ano, je to na pováženou, číst Otu tak často... Co bude potom? Leda začít znovu! Což si myslím, vůbec není na škodu. Takovou ,,Hru na smrt" jsem četl čtyřikrát a ještě si ji párkrát přečtu.
Ota zase řádil. Jak v práci, při vyšetřování, v hospodě a dokonce i v posteli. Trochu zapeklitý případ, který ovšem Otu nemůže nijak překvapit, protože na něj nikdo nemá, má skvělé kamarády a Moldánek je vždy připraven pomoci. A humor ten mu nechybí, ani když jde o život. A to doslova.
Moje první setkání s tak zvláštní a velmi zajímavou svéráznou osobou.Úplně vás to dílo přenese zpět v čase.A řešíte s Otou případ.
Moje první setkání s autorem i bezděčným detektivem Finkem a pozitivní: čtivé, napínavé, nutilo přečíst na jeden zátah. Jakkoli zdánlivě pomalé a poklidné, pár mrtvol se objeví a Ota zavzpomíná na svou poválečnou klukovskou lásku na brigádě u západní hranice. Po 12 letech si stále ale užívá domácí péče a oblažuje jiné krásné děvy, však připomíná Fanfána, ale i tak se jeví jako sympaťák. Se vším si ví rady, slov se mu nikdy nedostává (tj. vždy dostává), povětšinou se snaží (příliš) nelhat, informace vytáhne z kohokoli, i si pro ně zajede, jinak to ani nejde, když jsme v roce 1959 a všechny informace "jsou tam někde" (na papíře), často ale nedostupné (např. v análech ČSM/SSM). Vtip a nadhled je v příběhu a zejména v Otově provedení všude. A styl psaní jakoby odpovídal těm 50. letům (jen mi připadalo, že jsou líčena o něco volněji než byla jejich skutečná tuhost).
Ovšem na novém vydání mne vytáčel formát a výprava knihy: obsahem, žánrem a stylem je to v dobrém slova smyslu jasná braková literatura, tudíž předurčena ke spotřebě v podobě paperbacku, s pěknou návodnou obálkou. Namísto toho se to po dvaceti letech vydává jako tlustá vázaná kniha, na kterou se spotřebovalo o takovou třetinu více materiálu kvůli zcela zhůvěřile zvoleným začerněných stránkám mezi nesčetně kapitolami, a obálka je rovněž ničemná... Nevhodné, neekologické, protivné vydání, vskutku.
Jak poznáte kvalitní dílo? Tak, že v souboji s časem obstojí na výbornou a když ho vezmete do ruky po 16 letech u příležitosti dalších vydání, tak je to jako kdyby vyšlo včera. A Strašidlo minulosti takovým dílem vskutku je. Kdyby žil Jaroslav Velinský dneska, byl by za hvězdu český detektivky na hraně thrilleru a noiru (který píše Martin Goffa nebo Štěpán Kopříva), na kterou by se na veletrzích stály dlouhý fronty a televize by se přetahovaly o právo na natočení Oty Finka... žel Jaroslav Velinský se narodil do blbý doby, naštěstí pro nás ale po sobě ze svého díla zanechal dost, takže je se na co těšit... Na téhle knížce je sympatické několik věcí. 1) práce s jazykem (slang, hlášky), která v člověku okamžitě vyvolá vzpomínky na drsnou školu Raymonda Chandlera, které se Velinský díky svému umu na maximální možnou míru přibližuje. 2) na to je pak navázaná práce s atmosférou začáku 60. let Československa, kterou Velinský znal jak svý boty, stejně jako myšlení lidí, to vše autor bere a rámuje to tvaru páně Chandlera 3) uchopení žánru jako takové, potažmo jeho hrdiny. Ota Fink není žádný soukromý detektiv ani policajt, ale obyčejný chlápek, co pracuje jako soustružník, žije u svých rodičů, jezdí na kole... má tedy zhruba stejnou výchozí funkci jako čtenáři/čtenářky - obyčejný člověk, který se stává "Supermanem" "Jamesem Bondem", (zažívá dobrodružství, hraje hru na hrdinu, což je naprosto bombózní nápad), zde doslova, protože v rámci vyšetřování Fink na sebe bere identitu jiných lidí (ať už těch, s nimiž se během vyšetřování setká nebo si říká Vodsloň), jakož to takový svádí ženy, navazuje s nimi kontakt, aby se posunul v případu dál Do téhle hry pak Velinský zapojuje vedle osamělého pistolníka další atributy typické pro žánr: křivdy minulosti (sociálního ražení), femme fatale (zde vlastně spouštěč celého vyšetřování), ale taky prvky politického thrilleru (zde zastoupené vysokým komunistickým kádrem). A nesmím zapomenout pointu, která mě zvedla ze židle a knížku tak odpálila někam do stratosféry v jejím hodnocení. Za mě jediná detektivka, kterou si letos musíte přibalit do batohu na dovolenou. PS. ta vizuální stránka je úžasná. Jaromír 99 se vyřádil
Nejak som mal obdobie ze som sa zrazu nevedel dostat k citaniu knih. Ota to schytal v polovici, a ked som sa ku knihe po troch tyzdnoch vratil, uz to nebolo ono, ako ked trosku stratis nit. Ale za mna standardne kvalitne odvypravana Finkovka. Uz menej "pubertalne nahlaskovana", nuz ale asi aj Ota uz starne a dozrieva a uz sa mi zdalo ze nie je tak rozjuchany :)
Inak ak pisem v pripade Velinskeho standardne kvalitna... tak to znamena za 5 hviezd.
Tak tohle bylo dost drsné. Lucka, napřed chudák a oběť, a nakonec... no, nebudu spoilerovat. Ještěže Ota stojí oběma soustružnickýma nohama na solidní zemi.
Tentokrát už to bylo vážné, zločincům šlo o hodně a podle toho byli odhodlaní ke všemu. Otovi šlo o život a čelil hlavni zblízka. Vedle toho obvyklá linka obyčejného pracujícího ve zblbujicim výrobním procesu, kolotoč směn a pocitů při odpoledních a nočních velmi výstižný, fuj. Humor Ota neztrácí, ale tentokrát jsem se jen tiše usmívala. Mírně se mi nelíbilo, jak se nechal smýkat vášněmi a trošku na úkor své cti lhal, nicméně vše napraveno! Kde jsou ty casy, kdy zeleným údolím jsem si ji téměř platonicky ved... A kdo z Vás si taky pamatuje na alpakové poháry na zmrzku a nedělní cukrárnu šedesátých let? Třínohé bruselské stolečky, kleštičky na cukr, krajkové čelenky na drdolu! Mě do ní brával děda (což o to, brával mě i do pivnic typu U dvouch stehen!), do alpaky mi poručil dva kopečky zmrzliny se šlehačkou, sám si dal kafíčko a laskonku _ vždy s dezertni vidličkou!, do staré válcovité termosky nakoupil další kopečky a letěli jsme dom, než to nám i odpolední návštěvě roztaje. A někdy jsem směla dozadu do výrobny, protože paní Koutná, vedoucí, byla bývalá majitelka a s dědou se znali ze starých dobrých prvorepublikových časů, kdy jí děda s bábinou prodávali boty. (Měla, jako Jituš, hodinky na tenounkém řemínku zařezaném do faldíku na zápěstí...) Vy, co to pamatujete _ taky máte pocit, že ty zákusky byly tenkrát nedostižné? A tak nejen Otův příběh, ale příběhů mnoho běží při čtení mou myslí a čerta se starám, jestli logika je dokonalá a napětí vyvážené, je to prostě nádhera. Apetitlich Jituš a House s kaťanem a ten její fantastický poloněmý něžně drsný
brácha, máme se pořád na co těšit!
Případ z roku 1959. Klasická finkovka. Čeká nás ve vzpomínkách setkání s Otovou první láskou Lucií, nějaká ta vraždička a typický Velinského humor. Nejvíce mě pobavily pasáže s holkou Housetem a jejím bratrem Bimbem. Obrázek z obalu by mohla z fleku použít nějaká blackmetalová kapela na svoje album.
Citace: Já na to, aby mi to přimáz; vytáh tužku, dvakrát škrtnul, připsal čtyři pade a zase dvakrát škrtnul. Čínskej písař by čuměl, jak jednoduše se u nás v Čechách daj písemně vyjádřit dvě piva a dva velký rumy.
Ota Fink bájí víc než obvykle, v tom roce 1959, což mi občas vadilo, ale k správnému amatérskému vyšetřovateli to nejspíš patří. Je mu už 27, bydlí u rodičů, vypadá na dvacet, chová se jako dvacetiletý, pěkné slečny a dámy se k němu stále slétají ze všech stran, on ale tentokrát nejvíc vzpomíná na dobu, kdy mu bylo patnáct a půl a jeho velká láska z brigády v roce 1947 se někam vypařila.
Jo, když nám bylo patnáct a půl…
Krásnou Lucii hledáme s ním a samozřejmě u toho nesmí chybět moudrý major SNB Moldánek. Objeví se pár obětí i náhod, ale i tak je to příjemné hledání, spojené s exkurzí do konce let padesátých a výstižnými chandlerovskými hláškami.
Brzy znovu na shledanou, ty ukecaný Oto.
85 % (zatím 39 hodnotících s průměrem hodným obdivovatelů Oty i Kapitána Kida – 94 %).
…
„Tak pojďte dál, nebudem se přece bavit mezi dveřma. Jestli vám teda nevadí, že zrovna nemám uklizíno.”
Já na to, že je mi to fuk, a nejspíš jsem si ji tím získal, protože jí to taky bylo fuk. Přinejmenším už pár let.
…
„A co bys řek jahodovýmu závinu?”
„Co bych mu tak asi řek? Ke mně, kamaráde.”
„A co k němu, kafe nebo čaj?”
„Kafe, slečno. Tři cukry.”
„Tak si ještě chviličku polež, jo? Já musím napřed do koupelny. Nebo tam chceš jít se mnou?”
…
„Napiš si moje číslo sem, kdybych zapomněl; to víš, mám toho pořád spoustu a bejvaj to kvaltovky…”
Nevypadal na to, že by něco dokázal zmáknout rychlejc než škeble se zlomenou nohou.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány české detektivky zmizení lidí nevyřešené případy soukromý detektiv lebky, kosti Kapitán Kid
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Kniha Strašidlo minulosti je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 110x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 71x |
| Chystám se číst | 35x |
| Chci si koupit | 12x |
Knihu jsem si půjčila v knihovně jenom díky té obálce od Jaromíra 99 a rozhodně nelituji protože obsah je stejně zdařilý jako obal.