Strašidla

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Přízraky (originální název Gengangere, česky také Strašidla) je divadelní hra světově proslulého norského autora Henrika Ibsena z roku 1881. Je den před desátým výročím úmrtí kapitána a komořího Alvinga. Druhého dne se chystá slavnostní otevření Dětského domova kapitána Alvinga, jehož zakladatelkou je vdova Alvingová. Ta je o to šťastnější, protože se jí po letech vrací z ciziny syn Osvald. Na večeři přijde také rodinný přítel pastor Manders, který vše okolo domova formálně zařizuje a pomáhá paní Alvingové. Ještě před večeří se začnou otevírat staré rány. Všichni okolo paní Alvingové se celou dobu domnívali, že komoří Alving byl řádný manžel, který žil spořádaným životem i přes své bujné mládí. Paní Alvingová se pastoru Mandersovi svěří s manželovou zhýralou minulostí a na důkaz odhalí původ své schovanky Reginy. Regina je oficiálně dcerou truhláře Engstranda, ten ale ví, že Regina je nemanželskou dcerou kapitána Alvinga. Osvald a Regina v sobě nacházejí zalíbení, což paní Alvingovou přinutí zbavit Osvalda ideálů o otci, které v něm sama dopisy živila. [spoiler] Šokovaná Regina odchází „využít svého mládí“ bez ohledu na možné důsledky. Osvald se matce svěří, že je těžce nemocný a pro všechny případy má morfium. Hra končí Osvaldovým záchvatem, po kterém se z něj stane apatická troska, „živá mrtvola“. Jeho matka se odhodlává pomoci Osvaldovi zemřít....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45550/strasidla-QEk-45550.jpg 3.924
Žánr
Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno, J. Otto - Ottovo nakladatelství
Orig. název

Gengangere

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Kniha Strašidla

Přidat komentář
JulianaH.
12. února

Mrazivá, temná a otřásající hra, plná strachu z něčeho, co hrdinové až do konce nedokáží pochopit ani pojmenovat jinak než právě jako „strašidla“.

Postava paní Alvingové mluví o odkazu, který v nás zanechala minulost: „V nás se neprojevuje pouze to, co jsme zdědili po otci a matce. Jsou tu všelijaké staré mrtvé myšlenky a všemožná stará mrtvá víra a podobně. Nežije to v nás, ale vězí to v nás a my se toho nemůžeme zbavit.“ Když později zjišťuje, že v jejím synovi ožilo krajně nešťastné dědictví po otci, dodává to jejím slovům tragický rozměr. Marxistické poznámky k mému vydání (1958) mají rozhodně pravdu v tom, že hra není jenom o dědičnosti v biologickém smyslu. Nejvíc mě zaujala scéna, kde se svobodomyslná paní Alvingová dohaduje s pastorem o knihách, jež jí leží na stolku (poznámky k mému vydání tvrdí, že to jsou Ch. Darwin a J. S. Mill). Hrdinka při tom kritizuje zkostnatělá a po generace tradovaná přesvědčení, která svojí mrtvou vahou stahují a tísní živé. I ona, nejen genetická zátěž, jsou tedy vlastně „strašidly“.

Vím, že pastor Manders měl být karikaturou norského duchovenstva, ale mně byla tahle postava sympatická, stejně jako paní Alvingová. I díky tomu mě hra bavila. Přečetla jsem ji za jediný zimní večer u krbu, který navíc vytvořil tu správnou atmosféru. Hra se odehrává na fjordu za neustávajícího deště a během jediné noci. A po ní přichází tak bezútěšné svítání, jak jen si člověk umí představit...

[spoiler] Poměrně vzácný námět sebevraždy, při níž dítěti asistuje rodič, mi připomněl Lessingovu „Emilii Galotti“ — a samozřejmě i některé historické události (je to strašně silný motiv...). Postava Osvalda zase upomíná na dr. Rankeho v „Noře“ — když jsem „Noru“ četla, nechápala jsem, jaký má jeho tragický konec smysl z hlediska hry, ale Osvald mi to pomohl objasnit. Tedy trochu... asi...

Isew
29.12.2020

Jestli se někdo někdy přiblížil na dosah Shakespeara, byl to Ibsen. Na malém prostoru, ve všech svých hrách, rozehrává neskutečná dramata a já se pokaždé nechávám pohltit tou dokonalostí. A Strašidla nebo v jiném překladu Přízraky (což mi přijde mnohem příhodnější), toho jsou dokladem. Není to má Ibsenova nejoblíbenější hra, tou navždycky zůstává Paní z moře, ale přesto je tak skvělá, že si zaslouží plné hodnocení.


rozina351
10.06.2020

Toto byla nálož v jaroslavovskyhavlíčkovském duchu! Koktejl pokrytectví, syfilidy, incestu, nevěry a navrch eutanázie k tomu! Pět hvězd Ibsenovi za odvahu a za to, jak se s konvencemi opravdu nemazal. A divadelní scénu mu výtvarně navrhl Munch :-)

kiris
28.10.2016

Husí kůže, kterou jsem v průběhu čtení cítila, rozhodla o čtyřech hvězdách...pátou si pro jistotu nechává na další Ibsenovy hry.