Stolek s citróny

Barnes nezklamal. Celkove vzato jsem uz od nej celt silnejsi dila, ale zazit ho jako povidkare byla uzitecna zkusenost.

05.12.2015

Výborné povídky, krásně psané, velmi rozmanité, občas vtipné, občas dojemné. Téma plynutí času, stáří, přesto není pojato depresivně, ale s citlivým, laskavým nadhledem. Vede k zamyšlení nad tím, jak malichernými problémy se občas v životě zabýváme a jak pomíjivé nakonec bývají.

09.11.2015

Asi jsem byla moc zmlsaná předchozí novelou "Vědomí konce". Ta mě naprosto dostala. Takže jsem od "Stolku s citróny" očekávala podobný zážitek. A ten se bohužel nekonal. Povídky jsou fajn, určitě stojí za přečtení, ale pro mně v nich chyběl ten "aha" moment. Chvíle, kdy mi dojde něco, co jsem dosud neviděla. Navíc na můj vkus byly všechny povídky hrozně "mužské". Jasně, autor je chlap, tak bude těžko psát o tom, jak stárnou ženy. Ale takhle to nemyslím, jde mi asi spíš o roli těch žen, které se v povídkách vyskytují, jsou postavené - až na pár čestných výjimek (Apetýt) - do poněkud vedlejší koleje. Nevím, jestli to tak opravdu bylo, ale mně z toho zůstal právě takový dojem a to mi na tom nakonec asi vadilo nejvíc.

22.10.2015

Podle mého názoru lepší než Roviny života. Skvělé, silné texty. Barnes opět nezklamal.

16.09.2015

Pro mě nejlepší kniha povídek letošního roku. Kniha o důležitých věcech v životě. Obzvlášť povídky Hygiena, Příběh Matse Israelssona a Stručné dějiny holičství. Výborný překlad Viktora Janiše.

08.09.2015

Barnes mutuje v Murakamiho. Takový úpadek jsem naposled zaznamenal mezi druhou a třetí řadou slovenského Farmár hľadá ženu.

27.08.2015

Jak jsem ke knize Stolek s citróny přistupoval skepticky (Můj bože povídky o stárnutí) a knihu jsem si koupil "jen" kvůli tomu že ji překládal mistr slova Viktor Janiš, ale jsem ve třech čtvrtinách knihy a musím říct, že se mi ty povídky líbí. Jsou hodně smutné, ale vážně strašně až nepříjemně trefné. Třeba Hygiena, jak já se strašně bojím že takhle dopadnu, nebo povídka Co ty všechno nevíš, jak moc moc mi to připomíná mou mámu. A takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Prostě Julian Barnes napsal a Viktor Janiš přeložil knihu která mě mile překvapila a rozhodně ji neváhám doporučit.
Ještě chci říct, že se mě více dotkly povídky o manželství Hygiena, Apetýt, Zahradní klec a Příběh Matse Israelssona. Protože přesně vystihují mé strachy ze stárnutí a života v manželství vůbec. Někdo si možná může myslet, že Stolek s citróny je čtení pro staré lidi nebo lidi se starým myšlením. Ale to je omyl. Tahle kniha je čtením pro lidi bez rozdílu věku, protože je o nás o lidech. Jediné co mě opravdu mrzí, že u každé povídky není krátký povídání o tom jak vznikla. Proč tuhle skvělou věc má Gaiman a Barnes ne?