Sto ohňů
Ludvík Aškenazy
Povídky, časově položené do doby po skončení 2. svět. války, ukazují, jaké změny v myšlení lidí a v jejich morálce přináší budování socialismu u nás, a jak komunistické učení povzbuzuje a sbližuje pokrokové lidi v zemích kapitalismu. V příbězích, psaných místy velmi humorně, vystihuje autor, jakými mukami procházela otcovská autorita cikána, kterého jeho synek předčil ve školním prospěchu a kterému vyspělejší soudruzi pomohli k rozhodnutí stát se stejně svědomitým ve škole jako na pracovišti; jak prvním člověkem, který negramotnou moravskou stařenku naučil číst a psát, byl sovětský voják: jak sovětští mistři vysokých sklizní dovedou ve chvílích oddechu snít o tom, jak si svůj kolchoz vyzdobí uměleckými díly: jaký rozruch způsobil v konservativním německém městečku sovětský voják, který pokřtil novorozeně vodou z Volhy; jak němečtí pionýři zorganisovali pomoc obětem nacismu, kterým vláda záp. Německa zastavila pense, a jak kubánský dělník Cienfuegos (Sto ohňů), přesto, že při mírové manifestaci ve srážce s Trumanovými agenty ztratil zrak, mohl si zásluhou sovětských přátel na berlínském festivalu uvědomit sílu mezinárodního boje za mír.... celý text
Přidat komentář
Povídky L. Aškenazyho mám obecně moc ráda, ale tyhle se mi do vkusu netrefily.
Autorovy další knížky
| 1959 |  Putování za švestkovou vůní |
| 1967 | Vajíčko |
| 1965 | Praštěné pohádky |
| 1959 | Psí život |
| 1966 | Dětské etudy |
Kniha Sto ohňů je v
| Přečtených | 3x |
| Knihotéce | 4x |
Podobné knihy lze dnes číst už snad jedině ze studijních důvodů... Aškenázyho znají čtenáři nejspíše jako autora poetických Milenců z bedny či Putování za švestkovou vůní. Setkání s jeho povídkami publikovanými v době nejtvrdšího českého stalinismu musí být tudíž asi šokem. Aškenázy v knize umně míchá detailní a živý povahopis svých "malých hrdinů", často přímo lidí z okraje společnosti, s tou nejtvrdší komunistickou propagandou. Ilustrativní je hned první povídka o "malém a velkém" Gaborovi. Skvěle zpracovaná charakteristika temperamentní a těkavé romské duše, mimochodem s protirasistickým apelem stále platným, se v ději směle mísí s těmi neotřepanějšími soudružskými frázemi o údernících, o budování socialismu, o bytech a štěstí pro každého, o nadšených Májových soudružkách pro něž je "i nemožné možné"... Těžko říct, zda tomu Aškenázy opravdu věřil, nebo se prostě jen potřeboval "něčím živit". Kniha každopádně nezanedbatelné literární kvality má, byť je to spíše jen umné řemeslo v němž je syrově popsaná realita neustále promíchávána s komunistickými mýty. Vždyť třeba jen ty byty s teplou vodou a ústředním topením tehdy opravdu nikdo nenabízel "každému"... Ve srovnání s většinou tehdy publikovaná literární produkce je to stále ještě "literární skvost", byť z dnešního pohledu jde asi o mix propagandy s literaturou natolik nestravitelný, že jej patrně jen málokdo dočte, pokud už se k tomu odhodlá. A to je vlastně dobře. Nač si kazit dojem z mnohem podařenějších mladších děl jinak výborného a talentovaného autora... Celkový dojem: 55%