Psí život
Ludvík Aškenazy
Soubor povídek nacistické okupace ukazuje, jak tato doba neblaze působila na osudy druhů člověka - domácích zvířat.
Přidat komentář
Soubor pěti povídek o zvířatech a válce.
Aškenazyho jsem četla před lety jako povinnou školní literaturu, věděla jsem, že jeho knihy bývají ovlivněny válkou, ale tohle jsem nečekala. Pohled z úplně jiného úhlu. Povídka Brutus mne naprosto odrovnala, nejen tím, jak dopadla - to tak nějak bylo jasné, ale tím, jak Bruta cvičili....
Dojemé čtení plné (ač o zvířatech) člověčiny. V tom vnímám Aškenazyho jako pokračovatele prvorepublikových Karla Čapka či Karla Poláčka.
Smutné "zvířecí" příběhy, o to naléhavější a dojemnější, že jsou vyprávěny z pohledu zvířete, které se ničím neprovinilo a přeci mnohé zkusilo a protrpělo: vsazeno do lidské války utrpělo mnohá zranění na duši. Povídku Brutus mají ve zkrácené verzi v čítankách Fraus žáci osmých tříd a já za to nakladatelství děkuji. Jak v dnešní době lépe přiblížit mladým lidem hrůznost válek a konfliktů, které způsobila lidská nenávist, nežli smutný příběhem, založeným na pravdě?
Jako majitelka psa jsem úvodní povídku Brutus četla zvlášť ztěžka. Ano, jde o smutné povídky, protože se na svět hledí očima zvířete a ten svět je zobrazen v době druhé světové války. Aškenázy má tu nádhernou schopnost vyprávět strašné věci střízlivým, jakoby odlehčeným způsobem. O to je děj působivější, je vám smutno uprostřed smíchu a obráceně. Ale tne vás to do živého.
Je to působivá knížka, ale smutná. A já ji proto nedovedla dostatečně ocenit. Je to spousta působivých povídek se smutným koncem a asi je jich příliš smutných najednou.
Autorovy další knížky
| 1959 |  Putování za švestkovou vůní |
| 1967 | Vajíčko |
| 1965 | Praštěné pohádky |
| 1959 | Psí život |
| 1966 | Dětské etudy |
Sakra, takové těžké a smutné povídky. Sice úžasně napsané, ale minimálně milovníci zvířat si tedy projdou menším očistcem. Přesto doporučuji, protože jak jsem psal, je to skvěle zpracováno.