Štěkot uvázaných psů

16.05.2021

Před pár lety jsem si kdesi posteskl, jaká je škoda že čeští komiksoví autoři nevěnují dobovým krimipříběhům moc velkou pozornost. Posteskl jsem si, že by to chtělo něco aspoň trošku políbené noirem. A hle, pandemie hnusného viru k nám přinesla i něco pozitivního a na náš trh přišel Štěkot uvázaných psů… Musím se přiznat, že jsem ke komiksu přistupoval s opatrností. Ona totiž ta věc s vyřezaným hákovým křížem působí trošku parodicky. Nakonec je to jedna z mála věcí, které mohu komiksu vytknout. Příběh policejního mazáka a polovičního Němce Petra Meltkeho mě totiž chytil hned od začátku, ač tedy přiznávám, že na poli krimi nepřináší nic moc objevného (jistým způsobem mi to připomnělo beletrickou detektivku Germania od Haralda Gilberse). Jak však Meltke pokračuje ve vyšetřování smrti svého kolegy a kdysi i přítele Antonína Kohorouze, líbilo se mi to čím dál víc. Meltke musí snést nejednu ránu pěstí, která může přijít odkudkoli. Zároveň se pomaloučku odhaluje jeho minulost a vztah se synem, manželkou a bývalým kolegou. To vše v kulisách podzimu roku 1941, kdy je ve vzduchu cítit smrt a strach vyvolaný gestapem a předzvěstí příjezdu nového protektora Reinharda Heydricha…

Od Jakuba Duška jsem doposud nic nečetl, ale pokud se nemýlím, je tohle jeho první zcela autorská věc, ke které si mimo kresby i scénář psal sám. A musím říct, že se povedl a celý komiks bych tak zařadil třeba vedle podobně laděného Babylonu Berlín. Trošku mě zarazilo, že kresba je vyvedena šedých odstínech, ač původně měl být komiks barevný. Jak jsem se dozvěděl, jde o záměr vydavatele snížit náklady a tedy i prodejní cenu, což v dnešní době tak nějak chápu. Navíc si nakonec myslím, že ta „šedivost“ tomu přidává tu správnou pochmurnost a noirový nádech, takže jsem i s tímto spokojen. Co tedy ještě vytknout? Z mého „zaujatého“ pohledu nejspíš nic, snad jen jsem měl občas problém s řazením bublin. Jinak tedy spokojenost a budu moc rád, pokud Jakub Dušek zase přijde s další válečnou detektivkou.