Stehlík
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234476/bmid_stehlik-Q5Q-234476.jpg
4
501
129
Donna Tartt je výrazným a ojedinelým zjavom súčasnej americkej literárnej scény, literárna kritika hodnotí každý jej román ako výnimočnú udalosť. Za román Stehlík dostala v roku 2014 prestížnu Pulitzerovu cenu. Theo Decker má trinásť rokov, milujúcu matku a otca, ktorý ho zanedbáva. Priam zázračne prežije nehodu, ktorá ho pripraví o všetko, čo dovtedy poznal a ľúbil, a v New Yorku zostane sám. Našťastie sa ho ujme bohatá rodina a zdá sa, že chlapec napokon dospeje na muža. Theo však trpí. Chýba mu jeho minulosť a len ťažko nadväzuje nové vzťahy. Smútok je aj dôvodom, prečo chlapec silno lipne na obraze stehlíka, fascinujúcej maľbe holandského majstra Carela Fabritia, ktorý je jeho jediným spojivom so spomienkou na mŕtvu matku. A práve toto vzácne dielo ho zavedie do dobrodružného sveta, kde sú starožitnosti najvyššou métou, pre ktorú sa ľudia neštítia ničoho. Obraz stehlíka je Theovým talizmanom v nepreniknuteľnom labyrinte sveta, v ktorom za každým rohom číha nebezpečenstvo. Theovo putovanie vrstvami americkej spoločnosti je modernou odyseou o dozrievaní, prvých láskach a lúčení sa s nevinnosťou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , Slovart (SK)Originální název:
The Goldfinch , 2013
více info...
Přidat komentář
Nečekaně moc povedená kniha. Říkala jsem si, že to bude kniha, u které se bude spát a bude peklo ji dočíst. Ale opravdu jsem se moc spletla. Krásných 700 stran a nenudila jsem se ani u jedné. Příběh kde se čtenář nenudí a pořád se v něm děje něco nového a překvapivého. Rozhodně budu doporučovat dál.
Zajímavá kniha a zajímavé téma. Docela jsem se bála toho objemu. Knihy nosím všude s sebou a tahle se moc nedala :-) Sice se mi opravdu příběh líbil, těšila jsem se na každou novou kapitolu, přesto jsem občas půl stránky přeskočila. A souhlasím se "snimcibdim", kniha by si zasloužila lepší korekturu.
Mám ráda "tlusté romány", ale tenhle jsem nedočetla. Líně vlekoucí se děj, absence něčeho hlubšího (nebo jsem to tam nedokázala najít).
Knížka, kterou si doma necháme a rádi ji budeme doporučovat a půjčovat jiným. Ocenila jsem jako rodič kluka právě tu zde často negativně hodnocenou část, která se týká popisu kamarádství hlavního hrdiny se sígrem Borisem. Velmi slušná úroveň jazyka podporující čtenářovu představivost a umožňující zapomenout na to, že si "jenom" čtete.
Pro mně výborná kniha - ve stručnosti: silný a neobvyklý příběh s posláním, věcný a dramaticky účinný styl vyprávění a pěkný jazyk (samozřejmě také zásluhou překladatele) - což je spojení, které na knihách mám nejraději.
Jen výhrada na adresu nakladatelství Argo. Knihu jsem četla jako ebook, nevím, je-li tištěná verze identická. Ale když už má nějaká kniha "pulitzera" a není zadarmo, tak by se mohli vynasnažit, aby v ní nebyl žádný překlep. A zde byl ne jeden. Vím, že je tlustá, ale pár stejně objemných knih bez překlepů už jsem přečetla, takže myslím, že nepožaduji nemožné.
Těšila jsem se, ráda čtu objemné knihy. Začátek mě chytil, pak už jsem se nutila, abych knihu dočetla (nemám ve zvyku nechat knihy rozečtené a nedočtené). Byla jsem zklamaná.
Silný a velmi emotivní román o chlapci Theodoru Deckerovi. Líbily se mi detailní popisy jeho prožívání a motivací. Výborné.
Na začátku jsem byla nadšená. Pěkně psané, osud Thea mi nebyl lhostejný. Od té doby co se ale na scéně objevil Boris, šla kniha pro mě dolů. Až tak, že jsem jí odkládala, četla jiné a do dočtení se nutila. Chápu jeho roli v příběhu, ale pasáže, kde byl, pro mne byly hrozně zdlouhavé a nudné. Škoda. Nemohu hodnotit vysoko.
Autorka má bezesporu mimořádný vypravěčský talent, protože sedm set stran čtení naprosto nepoznáte. Přestože se zdá, že se v textu nic neděje, opak je pravdou. I skromné nedějové pasáže jsou důležité a dohromady tvoří ucelený soubor. Přesto mám se Stehlíkem obdobný problém jako s předchozí knihou (Malý kamarád). Potenciál knihy zůstal dle mého názoru trestuhodně nevyužit, pozornost od skutečně podstatného odváděly epizodní postavy (nemůžu si pomoct, vadil mi Boris). Proto jen průměrné hodnocení.
už je to delší dobu co jsem četla, ale pořád vzpomínám. Výjimečné dílo, hlavně atmosferou a autentičností. Je znát, že jeho psaním autirka stravila hodne času.
Malý ptáček a gigantická kniha. Nejen co do rozsahu. Stehlík od Tarttové je fakt opus. Taková malá epopej. Rozmáchlý všemi směry, občas až moc, ale neubírá mu to na čtivosti. Četla jsem tuhle knížku děsně dlouho a teď si ještě musím srovnat, co si o ní vlastně myslím. Ale zatím asi takhle.
Můj oblíbenec Stephen King o knize napsal: "výtečně napsaný román, který osloví srdce i hlavu". A já s ním naprosto souhlasím. Během čtení jsem si jen říkala: "Panebože, co se tomu klukovi ještě stane? Do čeho se ještě namočí?" A úplně jsem přitom zapomínala, že to je jen fikce. Je pravda, že knížka může někomu připadat zdlouhavá, ale já vyloženě hltala každé slovo (pravda, občas s touhou poposkočit trochu dopředu). Díky té podrobnosti jsem měla každou scénu před očima - nebo spíš úplně v hlavě. Když např. vybuchla bomba, byla jsem úplně stejně zmatená jako Theo. Když se Theo vrátil do NY a nevěděl, kam jít, byla jsem nešťastná jako on. A potěšil mě i nepřeslazený konec. Pro mě je to prostě skvělá kniha. Doporučuji jí všem, kdo se nezaleknou její tloušťky. Ostatní o hodně přijdou.
"A kdybych mohl cestovat v čase, tak bych ten řetízek bez rozmýšlení přecvakl a ani na okamžik by mi nevadilo, že by obraz nikdy nevznikl." Zamyšlení nad jedním obrazem, touha po něm a meditace nad tím, jaké by to bylo, stvořit kolem něj příběh.
Kniha má zajímavý příběh, ale myslím, že by mohla mít o polovinu méně stran. Zvláštní příběh, který se točí kolem obrazu. Chvílemi jsem knihu odkládala a začala jsem raději číst i jiné. Do konce knihy sice nevíte, co s obrazem bude, konec mi ke knize vůbec neseděl.
Nelekejte se rozsahu tohoto románu, stojí za to. Donna Tartt píše výborně a dokáže naprosto mistrně zachytit hluboké emoce. Spotřebuje na to spoustu papíru, pravda, a znám řadu autorů, kteří dokáží podobného efektu dosáhnout s minimem vět, ale autorčina výřečnost má na druhou stranu tu výhodu, že máte příležitost se do postavy či situace položit hlouběji, pročtete se tam, procítíte, bude vás to bolet s nimi. Dlouho. Prvních přibližně sto stran jsem byla vyloženě nešťastná a nebyla si jistá, jestli tu knihu vůbec chci číst. Theodore velmi živě popisuje okolnosti smrti své matky, do nejmenšího detailu si vybavuje každé její gesto, úsměv, poznámku, zatímco nad popisovaným dějem se vznáší mrak zmaru a blížící se tesknoty. Bylo to pro mě osobní, bylo to smutné. A vůbec, celou dobu mě překvapovalo, že u Theodora jsem si výrazně častěji než u jakékoli jiné literární postavy říkala: „Panebože, jak já ti rozumím!“. Já měla Theodora ráda. Ano, učinil řadu nešťastných rozhodnutí, ale většinou byl při těchto příležitostech nějakým způsobem mimo. Jeho dospělost byla skutečně chvíli méně poutavá než jeho dospívání a ta spletitá zápletka ke konci mi moc nesedla, ale celkově jsem víc než spokojena. A samozřejmě nelze nedocenit, jak vábivě Donna Tartt hovoří o umění a o restaurování nábytku :)
Vzdala jsem to. Už do začátku mě to nechytlo a hned na rozjezd je první epizoda celého příběhu taková, že mě to odradilo. Čekala jsem úplně jiný příběh, jinak podaný a přiznám se, že i z jiné doby. Nezvládla jsem to přes prvních 50 stránek, prostě ne. Pro mě velké zklamání, protože zatím vždy knihy, které obdržely Pulitzerovu cenu, byly skvělé. Asi příliš očekávání, ale pro mě tahle kniha není.
Do té doby, než se v knížce objevili rusky mluvící, a hlavně jednající, občané, mě kniha bavila. Nenazvala bych ji výjimečnou, ale přišla mi zajímavá. Jakmile do děje vstoupili ,,Ivanové" s kolty nízko u pasu a se svaly i tam kde by je normální člověk neočekával, tak mi to přilšlo,............ trapné, no. takové prvoplánové, obyčejné, fádní. Ani ten konec plný filozofických úvah už to nenapravil. proto dávám hvězdy 4.
Asi som prehnane kritická, ale nemôžem si pomôcť- jedna z najväčších vyprávačiek posledných rokov? Pretože, napísala 700 stranovú knihu? A v podstate o ničom? Ako si dali trávu tu a niekedy aj niečo silnejšie? Postavy neuveriteľne otravné, neexistovala ani jedna, ku ktorým by sa bola objavil aspoň náznak sympatie.
Dve hviezdičky, ale dávam, za záverečné myšlienky o vnímaní umenia a pravdy.
SPOILER: V istých častiach som tam videla náznak Americkej tragédie- Theo sa dostáva medzi vyššiu spoločnosť so zásnubami, následne motívy Zločinu a trestu, a na konci námet na Pygmaliona, v časti, kde akoby obraz bol vnímaný ako živá bytosť...
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura Pulitzerova cena
Kniha Stehlík je v
| Právě čtených | 28x |
| Přečtených | 650x |
| Čtenářské výzvě | 142x |
| Doporučených | 67x |
| Knihotéce | 232x |
| Chystám se číst | 627x |
| Chci si koupit | 110x |
| dalších seznamech | 7x |
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, za ten konec dávám nakonec 3. Příběh jako takový se mi líbil, neotřelý, ale dle mého by se dal napsat tak na polovinu stran. Nevadí mi tlusté knihy, i kdyz tuhle když jsem viděla na vlastní oči, myslem jsem, že má stran aspoň 1000. Jak už tu někdo psal, tak korektura byla horší a co mě nejvíc vadilo, tak dlouhé popisné pasáže, ať uz pocitů či stavů hlavního hrdiny. Především proto, že mi přišlo, že autorka nám to chtěla popsat ze všech možných úhlů, ale pořád to samé, takže na mě tèch úhlů bylo nějak moc.