Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2012/bmid_spolceni-hlupcu-wqM-2012.jpg
4
1211
251
Pulitzerovou cenou oceněný, dnes již kultovní, humoristicko-satirický román z barvitého prostředí New Orleansu. Hlavním hrdinou je Ignácius Reilly, dnes už legendární postava, výstřední třicátník s akademickým vzděláním, který odmítá pracovat a žije se svou ovdovělou matkou až do dne, kdy se jeho matka rozhodne, že Ignácius si prostě musí najít práci...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1995 , ArgoOriginální název:
A Confederacy of Dunces , 1980
více info...
Přidat komentář
Ach, Štěstěno, zlomyslná kokoto!
Na téhle knize jsem si potvrdil pravdivost teorie jak zásadní je věk, ve kterém se kniha čte.
Když jsem ji četl jako náctiletý klučina, tak jsem se u toho strašně nasmál, ale spíš těm jednodušším vtípkům a žádné další vrstvy jsem pod tím nezaznamenal.
Když jsem se k ní dostal podruhé, někdy v sedmadvaceti, tak mě, jako pracujícího, ten Ignácius tak sral a celý ten humor mi přišel tak debilně infatilní, že jsem to vůbec nedočetl.
A když jsem knihu začal číst v šestatřiceti, už déle pracujícímu byl Ignácius schopen furt zvednout tlak, ale užíval jsem si už spíše vytříbený styl psaní, slovní obraty, úžasnou atmosféru a veškeré příhody hlavního gargantuovského hrdiny. Zahlédl jsem už také rovinu sociální a rasovou, kdy J.K.Toole popisem událostí líčí také poměry v Americe 50.-60. let. A dnešním apoštolům a zvěstovatelům legend o svobodné zemi plné možností, kde si jsou lidé rovni, by se asi toto úplně nezamlouvalo. Většina lidí bez práce, když už nějakou práci mají, tak málokdo je tak šťastný, aby měl zdravotní pojištění, nemocenskou, dovolenou, či jiné, u nás v té době standardní, výhody. Černoši dostávají, když už, tak vůbec tu nejhorší a nejhůře placenou práci, běloši jim říkají negr, asfalt, dehet a negativ, což bylo vtipné a zajímalo by mě novější vydání, jestli to tam zůstalo jako otisk doby. Neblahá doba McCarthismu, honu na čarodějnice, kdy se bez, či na základě vykonstruovaných, důkazů zavírali nevinní a šířil se umělý strach mezi obyvatelstvem, pak vtiskuje knize další rozměr. Naši zběsilí a hysteričtí zidealizovaní komunistobijci by se měli chvíli zastavit, popřemýšlet a uvědomit si, že praktiky a způsoby FBI se nijak výjimečně nelišily od těch KGB, i když u nás to bylo rozhodně horší.
Kniha je nadýchaná jako Svěženka Dr. Nuta, vtipná a inteligentní, až se mi, v souladu s moji pyrolickou záklopkou, s ní nechtělo vůbec končit a užíval jsem si každou stránku. Ignácius i ostatní postavy jsou jasnými karikaturami s dostatečnou charakterovou hloubkou a propletenec jejich bláznivých příhod s úžasným happy-endem téměř pro všechny je tak dynamický, že se tají dech. Nejnesympatičtější postavy byly rozhodně p. Leeová a slečna Annie, kdy aspoň u té první čtenář s trochou testosteronu cítí za výsledek jejího konání zadostiučinění.
Celkově nadčasová, úžasná a inspirující kniha. Škoda, že autor už pokračování nikdy nenapíše, mohla být ještě sranda.
Vážení mongoloidi,
smekněte před autorem, který projevil takovou dávku vkusu a smyslu pro teologii a geometrii, že se vám při čtení téhle krasojízdy rozdivočí pylorická záklopka. A kdo se ani jednou nezasměje, ten je pižmová opice.
Asi tak do strany 50 jsem si nebyla jistá, zda pokračovat. Přece jen to není zrovna typický druh mé duševní potravy. Ale pak jsem tomu přišla na chuť. Výborná satira. Smála jsem se nahlas. I sobě :o)
Pokud jste zaměstnáni v nějaké firmě a vyděláváte si na živobytí, jistě jste mnohokrát alespoň snili o tom, jak se moc nenadřít a zároveň si vydělat. Nejde však o to někoho podvést, ale záměrně se vyhnout všemu pracnému. A ještě být vnitřně přesvědčeni o tom, že děláte to nejlepší, co lze v dané situaci udělat. A cítíte se nepostradatelný.
Tahle kniha mi hodně připomíná Švejka, který byl vlastně dobrák od kosti, stejně jako Ignácius. A pokud se sejdou ty správné okolnosti, prostě neodolá. Jestli znáte pohádku O líném Honzovi s Markem Ebenem v hlavní roli, bude vám tahle kniha příjemná.
Spolčení hlupců je mistrovské dílo. Mrzí mě, že John údajně napsal pouze dvě knihy - tuto a Neónovou bibli, kterou vytvořil dokonce už ve svých šestnácti letech. Je mi jasné, že pokud se přeci jen najde něco dalšího (v což pevně doufám), zařadí se to u mě též hodně vysoko. Tato kniha je jedním slovem boží! Je opravdu velká škoda tohoto spisovatelského génia, jenž si vzal život zřejmě kvůli tomu, že na něj v jeho době nikdo, koho oslovil kvůli vydání románu, nebyl připraven. Pozdější Pullitzer budiž mu alespoň jakous takous satisfakcí, byť posmrtnou...
Tak tohle mě nechytlo. Zkoušel jsem to snad čtyřikrát a nikdy jsem se nedokázal začíst.
Název trefný. Hlupec vedle hlupce a uprostřed toho všeho toho blb největší - Ignácius. Tato hlavní myšlenka celé knihy mě však ničím nezaujala. Kdyby šlo pouze o parodii na hlupáky, tak by to mohlo být i vtipné, jenže bohužel s podobnými vzorci chování se lze setkat i v reálném životě, takže jsem při četbě spíše balancoval mezi pocity rozhořčení, soucitu a lítosti vůči jednotlivým postavám. Od humoristického románu bych očekával, že bude plný komických situací a vyvolávat ve čtenáři veselou náladu, avšak tohle dílo působilo spíš smutně. Prostě byl jednou jeden totální sebestředný a prolhaný blb, který byl arogantní na všechny okolo, včetně své matky a ... jinak nic. Pokud se vám toto zdá vtipné, tak sáhněte po téhle knize.
Vážení mongoloidi, tohle je největší humoristický román všech dob. Kdo nerozumí, tomu chybí smysl pro morálku a geometrii.
Kniha bola aj je pre mna zjavenim...cital som ju uz davno, pred rokmi, tusim aj dvakrat a mam velku chut zopakovat si to...Hlavny hrdina Ignacius mi bol na rozdiel od mnohych komentatorov nesmierne sympaticky a blizky...mozno som podobne postihnuty ako on, hihi...Kazdopadne, uzasne citanie, absolutna zabava, zazitok jak svina...
podla slov pani z kniznice, tato knizka bola naposledy pozicana pred 18 rokmi...kym som neprisla ja a nehrabala som sa pol hodinu v prachu za regalom, aby som vtedy este nic netusiaca vylovila, podla mojho skromneho nazoru, klenot absurdneho humoru, ironie a karikatury.
priklanam sa ku vsetkym pozitivnych hodnoteniam, ktore tu padli.
Zajímavé je, že před deseti lety mi tahle kniha přišla jako nesmyslná sračka a teď jsem jí přečetla jedním dechem a je výborná.
Jímá mě podezření, že autor měl vážný problém s lidmi kolem sebe nebo s lidstvím obecně. V panoptiku karikatur nazvaném Spolčení hlupců si každý čtenář najde svoji postavičku, která je urážkou jeho vkusu a geometrie, a může se zasmát nad jejím neblahým osudem, až se mu pylorická záklopka otevře dokořán.
Autor bije kolem sebe hlava nehlava, šije do konformního i nekonformního života, ubožáků a intelektuálů, rasových či homosexuálních stereotypů. Přitom žádné povaze nestraní. (Anti)hrdina Ignácius je dostatečně odpudivý na to, aby si zasloužil přes hubu, ale místy jsem mu dokázala fandit a často mi ho bylo líto, protože géniové to mají ve světě těžké. :-D
Smějeme se ubohým existencím, román ubíhá více méně bez děje, protože popis Ignáciova počínání je zajímavější než to vlastní počínání. Občas mě ale nebavilo poslouchat desáté naříkání matky nad nevděčným synkem nebo pátou variací hádky Levyových a uvítala bych nějakou ráznější akci.
Vzdávám hold překladateli a doufám, že se při překládaní pobavil stejně jako já při čtení. Všechna použita slangová slova ani neznám. :-)
Ignácius Reilly mi vždycky připadal jako vzdálený příbuzný Hymana Kaplana. S tím, že on pochytil tu temnou stranu rodu. Některé knihy pojednávají o kráse lidství, tahle o jeho čistém hnusu. Toole totiž dokázal bravurně shromáždit většinu lidského hnusu konání a myšlení, na něž můžete narazit. Kniha obsahuje prakticky jen dvě kladné, sympatické a příjemné postavy, zbytek jsou nesympatická, divná, bláznivá a nesnesitelná individua. Kniha je zvláštní i svou zábavností. Ne že bych se smál nahlas, ale usmíval jsem se při čtení neustále, což v konečném důsledku vnímám mnohem pozitivnější než ojedinělé záchvaty smíchu. Takhle jsem se smál permanentně. Sice ne bouřlivě, ale neustále. Až se mi z toho málem uzavřela záklopka.
Tuto knihu doporučuji, je velmi čtivá a zábavná. Velkou předností knihy je jazyk, kterým je napsaná, a jeho obměny... Určitě si ji v budoucnu přečtu zase!!
Ze začátku mě Ignácius strašně štval svým buranstvím, ale postupně jsem mu přicházela na chuť. Knihu hodnotím kladně. Záleží na každém, jaký má rád humor. Někdo knihu odloží už po pár stránkách, někoho pobaví a s chutí dočte do konce - jako já.
velmi zajimava kniha, jak zapletkou a zpusobem, jakym je napsana, tak i humorem a pohledem na svet jejich hrdinu, mela by byt povinnou cetbou, protoze, at uz se nekomu libi nebo ne, je v ni plno pravdy.
Pánové,
Má nejoblíbenější kniha, nebo aspoň patří k mým TOP 10. Skvělý inteligentní humor, vyjímečný Ignacius. Miluju tu knihu a všem doporučuji. Pouze úplný mongoloid nemůže pochopit drsný život pracujícího mládence Ignácia, kterého zužovaly mnohé zdravotní neduhy, počínaje záklopkou, konče špatnou lokomocí a obezitou. Knihu jsem četla už aspoň 5x a pokaždé s chutí!!!
Tuto knihu jsem si protrpěl až do konce. Ten bezcitný a hloupý buran mi nedal spát. Obávám se však, že obdobné duše existují. Nějak mě to iritovalo a bral jsem asi příliš vážně a humor byl mizerný. Možná mi chyběl odstup a nadhled. Ale celkově teda nelíbilo ani atmosférou ani způsobem jazyka.
Štítky knihy
satira humor americká literatura 60. léta 20. století Pulitzerova cena New Orleans
Spolčení hlupcůKniha Spolčení hlupců je v
| Právě čtených | 49x |
| Přečtených | 1 667x |
| Čtenářské výzvě | 173x |
| Doporučených | 182x |
| Knihotéce | 587x |
| Chystám se číst | 736x |
| Chci si koupit | 112x |
| dalších seznamech | 22x |
Drahý Ignácie
Stále častěji nabývám pocitu, že Tě potkávám kamkoli se hnu a podívám. Na úřadech, v politice a mnohokrát v jsme se potkali během mého života osobně. Někdy mám pocit, že pracuji v Levyho kalhotách. Nehledě k tomu, že se mou oblíbenou pochutinou na dlouhou dobu stal párek v rohlíku!
Knihu jsem poprvé četl asi v 16-ti letech a poté ještě mnohokrát. Vždy když mám splín utíkám k ní. Pokaždé mi zvedne náladu a poopraví můj světonázor, vždy se směji znovu a znovu až mi pylorická záklopka rezonuje.