Povídky z jedné kapsy / Povídky z druhé kapsy
Karel Čapek
Proslulé povídky z obou kapes bývají někdy označovány za autorovu průpravu k trilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život. I když leccos z povídek na takový vztah upomíná, je přece jen podstata Čapkových kriminálních příběhů, srovnáme-li je s trilogií, rozdílná, daná už žánrovou dimenší a zdroji, z nichž autor čerpá. Připomeňme si, že tyto příběhy, vždy překvapivě zahrocené, vtipné a útlé, byly psány pro noviny, to znamená se záměrem okamžitého účinu na čtenáře. Čapek v nich využívá rozmanitých prostředků výrazových a tvárných, aby vyvolal cosi z okouzlení z všedního každodenního života u čtenáře, který čte své noviny v tramvaji, cestou z práce, jsa unaven překotným letem moderního života.... celý text
Přidat komentář
Četla jsem tyto povídky jen kvůli maturitě a bohužel ve mně nezanechaly žádnou významnou pohnutku, která by mě nutila si je přečíst znovu.
Povídky z jedné kapsy
Co se týče formy, tak je to prostě paráda. Povídky se čtou doslova jedním dechem. A co se obsahu týče, tak ten poněkud kolísá povídku od povídky, ale dá se říct, že jsou to vesměs povídky zajímavé, přičemž mojí nej je Naprostý důkaz, jejíž pointa je perfektní.
Povídky z druhé kapsy
O formě platí to, co jsem napsal výše, přičemž je docela originální, jak na sebe jednotlivé povídky jakoby navazují, když ty příhody a případy vyprávějí různí chlapíci, sedící nejspíš někde u piva nebo něčeho jiného od alkoholu. Ovšem co do obsahu jsou tyto povídky poněkud slabší.
I přes tu kolísavost v obsahu si tam určitě každý najde tu svou nej a ty, které budou bavit více nebo méně. No a styl, jakým jsou napsané, proti tomu nemůže snad nikdo nic mít, a právě díky tomu, jak jsou skvěle napsané, patří ke skvostům české literatury.
Tak dneska jsem přečetla jednu povídku "Pád rodu Votických" a moc se mi líbila. Pobavila a dobře se četla. Náročné bylo akorát zorientovat se v rodinných vztazích historických postav.
Povídky z jedné kapsy jsou rozhodně čtivější a lepší než roztahaný a chvilkama opravdu nudný povídky z druhý kapsy. Jako celek je to však geniální ve všech směrech :-)
Povídky z jedné kapsy se mi líbily mnohem víc než z druhé kapsy. Sice jsem to musela číst kvůli povinné četby (které mě vůbec nebaví), ale tohle je velká výjimka. Myslím si že to stojí za přečtení ;).
Knížka tak napůl. Pobavila, ale i nudila.
Některé povídky jsou opravdu povedené, ale část se moc nenadchla.
Zatím u mě nejvíce od autora bodovalo R.U.R.
Knihy Karla Čapka mne dlouho odrazovaly svoji náročností, ale rozhodl jsem se, že mu dám šanci,bez předsudků. A vyplatilo se, sbírka převážně detektivních povídek je ideálním společníkem pro nudné odpoledne či dlouhou cestu MHD :o) Některé povídky skutečně nadchnou, mají skvělý spád a rozuzlení, které jednou čekáte, jednou zase ne. Jsou zde však i povídky, které mi připadají, že jen vyplňují prostor. Celkově však vřele doporučuji a chystám se na další "čapkovky"
Jak tak koukám cítím se skoro trapně, že dávám tak malá počet hvězd, kdyby to šlo dala bych alespoň tři a půl. Ale víc bohužel nemohu. Povídky byly hezké, ale ne pro mě. Četla jsem to pouze z důvodu povinné četby. Není ta knížka, kterou si někdy přečtu znovu.
Pro mne nejlepší kniha z Čapkovy tvorby, a možná nejlepší vůbec. Nejoblíbenější povídky: Zločin na poště, Modrá chryzanténa, Experiment profesora Rousse, Šlépěje, Zločin v chalupě, Balada o Juraji Čupovi, Rekord, Poslední věci člověka ....
Nadherny jazyk, kratke a poutave povidky. Knihu jsem cetla ted po 2. a opet jsem se zasmala......Opravdu prijemne cteni!!!
Čapek byl opravdu výjmečný spisovatel. O zdánlivé maličkosti dokázal napsat hezkou a častou úsměvnou povídku... Nejraději mám asi povídku "Jehla"...
Tyhle povídky od K. Čapka mám v stálé lásce. Jsou především ze soudních síní, ale s autorskou invencí.
Kapesní povídky jsou bezva. Hezká je Pád rodu Votických. Mně osobně se nejvíc líbily takové ty duchovní na konci prvního dílu a na začátku druhého - byly filozofické, ale žádná křeč. Občas mi Čapek přijde vyumělkovaný, jako kdyby nad každou větou dlouho přemýšlel, ale u Kapesních povídek tomu tak nebylo. Vtiúná je knížka Marsyas čili na okraji literatury - tam se s ničím nepáře, je vtipný, ironický a má pravdu:-))) Taky mám ráda R.U.R. Sice drama, ale čte se jedním dechem
Štítky knihy
povídky detektivní a krimi povídky zločiny první republika, 1918-1938 české povídky
Část díla
- Balada o Juraji Čupovi 1929
- Básník 1929
- Čintamani a ptáci 1929
- Experiment profesora Rousse 1929
- Grófinka 1929
Autorovy další knížky
1948 | Bílá nemoc |
2004 | R.U.R. |
2017 | Válka s Mloky |
2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
2004 | Matka |
Nádhera. Milé povídky, které stojí za to přečíst.