Komu zvonia do hrobu
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248551/bmid_komu-zvonia-do-hrobu-248551.jpg
4
1688
1688
Najdlhší Hemingwayov román Komu zvonia do hrobu (1940) je kronikou troch dní života amerického lektora španielčiny Roberta Jordana, ktorý prichádza ako dobrovoľník do Španielska v čase občianskej vojny bojovať proti Francovmu fašistickému režimu. Pripojí sa k partizánskej jednotke, ktorá mu pomáha vyhodiť do vzduchu strategicky významný most. Robert splní svoju úlohu, hoci ju považuje za nezmyselnú. Medzi partizánmi spozná mladú Mariu, dievča, ktoré vojna obrala o rodičov a ktoré neuniklo týraniu. Medzi mladými ľuďmi čoskoro vznikne láska. Čas jej trvania je obmedzený, preto je intenzívna a vášnivá...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
For Whom the Bell Tolls, 1940
více info...
Přidat komentář
Neskutečně barevný příběh amerického dobrovolníka Roberta Jordana jehož děj se odehrává během španělské občanské války ve třech dnech. Propracovaný popis hlavních postav, ale i válečného prostředí jen nahrává k co nejlepšímu hodnocení. Strhující závěr knížky jen dokládá kvalitu čtení.
Hemingwayova oblibena kombinace lasky a valky je pro mne receptem na uspech. Snad jen retrospektivy o toreadorech jsem yrovna moc neocenila, ale Hemingway zachycoval take tento sport, ktery ho lakal a zajimal. Robert je v knize temer prototypem spravneho chlapa a Maria zase nezne divky, konec samozrejme dojme a podtrhuje Hemingwayuv styl ztracene generace - proste valka pose*e zivoty vsem.
(SPOILER) Jedna z nejhorších knížek, který jsem kdy četla... Naprosto mě odpuzuje. Hemingway píše hrozně jednoduše, prostě. A téma? Jasně, občas se tam objeví nějaký hrdinství.... Ale vztah Roberta a Marie a jejich oslovování "králíčku"? Sympatická byla Pilar, jako vůdkyně partyzánský party. Ale to, že v podstatě nastrčila Marii Robertovi (samozřejmě, óooo úžasný Američan!) do spacáku... Grrrr... A ona samozřejmě otěhotněla. A on samozřejmě umřel. A při jejich loučení samozřejmě řiká, že bude navždy s ní. Jedno velký hnusný klišé.
Když jsem knihu četl jako teenager, bavilo mě, jaké jsou hlavní postavy úchylné a jací magoři tehdy ve Španělsku žili. Teď, po dvaceti letech, jako bych četl úplně jinou knihu: neuvěřitelný lidský příběh, u které ho mě už reakce lidí tolik nepřekvapují, naopak, tolik jim rozumím. Ta kniha stojí za čtení, ať je vám libovolně let. Nejpozději za deset let se k ní určitě vrátím.
"Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;
každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny;
jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jakoby to byl nějaký mys, jakoby to byl statek tvých přátel nebo tvůj:
smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva.
A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana.
Zvoní tobě."
John Donne
Musím se přiznat, že knihu jsem dokonce nedočetla a ani to nehodlám dělat, ale tehle citát od pana Donna je naprosto dokonalý.
Celkový dojem nakonec převážil to, jak jsem ji někde v půli přestala číst a ne a ne se k ní vrátit. Nevím, zda to bylo stylem nebo dějem (spíš dějem)... každopádně nakonec se přeci jen podařilo a konec se mi docela líbil. Takže verdikt: ano.
Krásná kniha a nádherná báseň v úvodu. Přesto - styl Hemingwaye mi nesedl a někdy jsem se u čtení trochu nudil.
Nedočetl jsem a myslím,že už asi nikdy nedočtu.
Každopádně zajímavá kniha,ale na mě až moc.
Román od Hemingwaye snad nemůže zklamat. Skvěle popsal děj tří dnů. Knížka má dojemný konec.
Nebyl to úplně můj šálek čaje, ale rozhodně je to velmi zajímavý styl, který stojí za to zkusit, když nic, tak pro možnost poznat, že i o třech dnech se dá napsat pěkně dlouhá kniha a zdlouhavých pasáží tam bude míň, než je v průměr pro normální knihy.
Tohle není jen válečná kniha. Není to ani kniha o smrti. Dokonce to není ani kniha o španělsku. Je to kniha o tom, že když člověk žije, dovede svůj život naplno prožít jenom ve třech dnech...Tohle je krásná kniha..
Tato kniha se mi líbila, ale bylo tam dost úseků s myšlenkami hlavní postavy, které mi připadaly až moc zdlouhavé.
Štítky knihy
americká literatura Španělsko španělská občanská válka (1936-1939)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Četla jsem ji snad čtyři měsíce... Pravidelně mě nudila a uspávala. Konec jsem přečetla celkem rychle, ale to jen proto, že už jsem to fakt chtěla mít z krku (a příčí se mi takovou klasiku odložit jako nedočtenou). Je mi jasný, že moje hodnocení asi není moc objektivní, knížku rozhodně neodsuzuju jako brak nebo něco špatného, ale mě to prostě fakt nesedlo (a přitom třeba Sbohem, armádo! so mi líbila opravdu hodně). Pár silných momentů tam určitě bylo, ale ty neskutečně zdlouhavé pasáže budou asi vždycky to, co si vybavím při vzpomínce na čtení této knihy.