Smrt obchodního cestujícího

20.03.2013

Jak už tu někdo poznamenal - nadčasové dílo! Mnoho "mouder" z knihy vnímám dneska plnými doušky. Honba za postavením, nalhávání si věcí sám sobě i ostatním. Přechody z minulosti do přítomnosti byly také nadčasové, prostě moderní hra se vším všudy, která předběhla svou dobu

13.09.2011

Je smutné, uvědomit si, jak může skončit náš americký sen. Jak se z úspěšného a uznávaného člověka stane obyčejná troska, která žije ve svém zidealizovaném světě, falešném snu, který jej připraví o všechny krásy života.
Příběh je vesměs smutnou ukázkou pachtění se za penězi a slávou. Willy je typ člověka, který uznává zásady, kdysi dané závazky, takže je trochu paradoxní, že si jako obchodní cestující neuvědomoval, že na přátelství a důvěru se v tomto světě už nehraje. Při tom jeho naivním pohledu na svět ve čtenáři nutně budí soucit, který ale okamžitě přebíjí rozčilení a typické „má, co chtěl“, když se jeho počínání a postoje promítnou do výchovy jeho synů. Pomíjivé statky a zásada oblíbenosti, díky které lze prý dosáhnout všeho, byly pravidelnou dávkou výchovných lekcí, často provázené myšlenkou, že pro slabochy tu není místo. Laický úsudek čtenáře, jaké taková výchova může nést ovoce, pak autor ve svém díle jen potvrzuje.

Kniha nic moc, ale film - nedávno natočený - na něj lidi chodili, propadákem se nestal.

29.07.2011

Vynikající a nadčasové dílo.

02.02.2011

Drama formálne rýsuje hlavní témata: konfontaci reality se sférou snů a vzpomínek. Duševně vyčerpanému cesťákovi Willymu začínají do života pronikat postavy z jeho idealizujícího a idealizovaného mládí a konfrontují ho s životní pravdou. Ta je ve Willyho případě velmi smutná a tematizuje tak nelehký úděl obyčejných lidí, odsouzených k neproražení ve světě. Jenže spíše než obviňováním systému z nedostatečného zabezpečení všech společenských vrstev, je obviněním z všudypřítomného tlaku na povrchní ekonomickou úspěšnost. Tlaku, pod nímž průměrný chlapík Willy Loman upadne do tragické životní lži.

Protikladem k Willymu je jeho syn Biff, který se nechce nechat strhnout konformním kariérismem, a kterého intuice táhne k životu skromnému, pokornému, nicméně s velkou pravděpodobností šťastnějšímu.

Nejsilnější postavou je ale Willyho žena Linda, která jednoznačně vidí absurditu Willyho počínání i rodinných sporů. Jejím zcela oprávněným imperativem je láska a soucit: ona je nejhumánnější silou ve hře s několika nesmírně silnými momenty, při kterých její vnitřní síla strhává (například při apelu na soucit svých synů).

Je to hra plná skvěle vykreslených postav, která jako jedna z mála dokázala zachytit, jaké drama může prožívat člověk 20. století. Rozhodně bych ji nenazval levicovou, to je pojem hodně netrefený a příliš omezený na postižení její atmosféry a sdělení. Je to spíše hra humanistická. A je nádherná.