Skleněný pokoj

22.12.2019

Kniha se mi libila i kdyz teda pribeh v povalecnem obdobi me az tak nechytil a musela jsme se do cteni trosku nutit. Zaver byl skvely a i slza ukapla.

Opravdu příběh, který pohladí na duši. Děj mě pohltil, jako bych byla jeho součástí, z každou postavou něco sdílela. Nevím jestli kouknu na film, ale ráda bych zvládla divadelní představení - snad ještě budou hrát, a rozhodně prohlídku vily - hrůza je , jak těžké je sehnat vstupenky. Tuto knihu doporučím v práci kolegyním, stejně jako ony mě tohoto autora již dříve doporučily.

17.12.2019

Jsem v podstatě zaujatá, protože miluju vilu Tugendhat. Kniha je pro mne tedy absolutně kouzelná - četla jsem ji 2x - prvně před návštěvou vily, pak po návštěvě. Po návštěvě jsem přesně věděla co kde je (bylo) a kde se kdo pohybuje. Film jsem viděla samozřejmě také, ale myslím si, že je pro lidi, kteří knihu nečetli nesrozumitelný - toť můj názor k filmu. Kniha je prostě úžasná. Ale jak říkám/píšu - jsem zaujatá :o)

06.12.2019

Nad komentářem k této knize jsem přemýšlela déle než obvykle. Průběh čtení bych přirovnala k houpání na houpačce.
Do knihy jsem se pustila v očekávání velkolepého příběhu. Začátek knihy ale pro mě byl spíš zklamáním. Popis stavby vily rodiny Landauer byl sice celkem zajímavý, ale nezáživný. Tuto část jsem překonala a těšila se na další v naději, že teď už to určitě přijde. Stalo se. Příběh začal mít grády a zajímavý vývoj postav. I přesto, že mám k této fázi děje pár výhrad, považuji ji za nejlepší. Rodina Landauer a Hana Hanáková mě vtáhli do svých životů tak silně, že jejich osobní příběhy si budu pamatovat hodně dlouho. Následující část knihy, o Tomášovi a Zdeňce, mi přišla naprosto nudná a zbytečná, i když celkem chápu, proč ji autor zařadil do svého románu. Nudu ale záhy vystřídalo dojetí a zvláštní pocit prázdnoty. O osudech některých vedlejších postav bych se ráda dozvěděla více.

26.11.2019

Oproti filmu (ktorý som žiaľ videla) to bola zaujímava a prudko čitateľná beletria s nádychom faktov. Historické pozadie a vzťahy a emócie postáv boli príjemne vykreslené.

21.11.2019

Knihy od S. Mawera se mi doposud všechny líbily, ale Skleněný pokoj asi úplně nejvíc. Ocenila jsem autorovo precizní vykreslení postav, jejich postojů a vnitřních pochodů, díky kterým jsem si dokázala oblíbit i postavy, které by teoreticky měly platit za záporné rozvraceče vztahů. Zároveň se mi moc líbil celkem podrobný a jakoby láskyplný popis vily Landaeur, díky kterému máte pocit, jakoby dům byl vlastně další postava, žijící svým vlastním životem.
Musím říci, že mě smutný příběh rodiny (ač smyšlený na skutečném historickém pozadí) silně zasáhl. Skutečnost, že si dokázali splnit svůj životní sen o dokonalém domě, který tolik milovali, ale bylo jim dáno v něm prožít pouze něco okolo osmi let šťastného života. Avšak výměnou za obětování svého velkého snu, se jim, jako jedněm z mála, podařilo uprchnout před krutým nacistickým řáděním.
Bylo příjemné si po všech těch knihách z koncentračních táborů přečíst také něco vyprávěného z druhé strany - z pohledu lidí, kteří sice zvládli uniknout, ale stali se tak naprosto izolovanými od všeho, co doposud znali. Obdivovala jsem postoj Liesel a její vnitřní vyspělost, kdy si dokázala v hlavě srovnat co bylo v tehdejší nebezpečné době důležitější - jestli její osobní msta nebo to, že by poslala (nejspíš na smrt) malou holčičku s její matkou.
Co mě trochu mrzelo bylo, že jsme se vlastně nedozvěděli, co se stalo s Katalin. Taky bych bývala ráda znala pocity a myšlenka Viktora po jejich odchodu z vily, kdy se nám dostaly pouze vnitřní boje Liesel. Zároveň závěrečná linka trojlístku Tomáš-Zdenka-Eva, mi přišla zbytečná a docela mě v příběhu rušila. Ale to jsou jenom moje osobní malé výtky, které knížce neuberou ani jednu hvězdičku! Knížku určitě doporučuji.

15.11.2019

Vila Tugendhat a její skleněný pokoj jako stěžejní téma prolínající se celým románem. Popisy vily tak působivé, že jsem při čtení hledala fotografie na internetu a našla i virtuální prohlídku vily. Klobouk dolů před "rozborem" tehdejší doby očima cizince. Strhující příběh až do okamžiku nástupu Tomáše a Zdenky, celá jejich "vsuvka" mi tam vůbec neseděla. Konec přinesl rozčarování. Tak nepravděpodobné setkání Ottilie s Marikou (stejně nepravděpodobné jako příchod Katalin do vily a její setrvání jako chůvy dětí). Kdyby příběh skončil setkáním Liesel a Hany a kdyby v něm nebylo tolik Hanina lesbického snažení, byl by téměř dokonalý.

13.11.2019

Vila Tugendhat a její skleněný pokoj je pro mne již dlouho něčím tajemným a skvostným. ČV diktuje přečíst knihu o mém oblíbeném místě, a jelikož miluju Brno, bylo jasné, že skončím právě u Simona Mawera.
Ze začátku bylo pro mne těžké se začíst, ale nějak jsem to přelouskala a co nevidět už byla válka a Landauerovi museli emigrovat. Zbývalo asi ještě dvě stě stran, takže jsem tápala v tom, jak se bude příběh dál odvíjet. Autor však zvládl nenuceně napsat průřez asi 30 lety, kdy v druhé půlce knihy už nestojí ani rodina Laudauerových, ale samotná vila. A to je třeba si uvědomit. Jak nevídaná stavba to v první republice byla a jak působila. Co s lidmi dělala, co v nich probouzela. To, jak si autor hraje se slovní zásobou, líčí stavbu jako něco živého a pulzujícího, mě naprosto nadchlo.
Pokud bych měla popsat postavy, tak mi vadily pasáže s Katou, a její následné soužití s Landauerovými mi přišlo nepochopitelné. Liesel se mi nelíbila snad ze všech nejvíc, myslím, že žádná žena by nežila v klidu pod jednou střechou s milenkou svého manžela.
Co se týče srovnání s různými adaptacemi - zhlédla jsem představení Městského divadla Brna (ještě před přečtením) a musím říct, že na něj často a ráda vzpomínám. Nyní mi připadá hodně podobné knižní předloze. Avšak letošní film mě naprosto zklamal. Do popředí vyšvihli, pro mě okrajovou, lásku Hany k Liesel. Jediné, co stálo za to, byla role Karla Rodena jako Rainera von Abta, který svou ladností a elegantností odpovídal architektovi v knize.
Kamarád se mě zeptal, "a jak to skončilo?" a já řekla, že možná špatně, ale spíš dobře, protože vila přežila až dodnes a my můžeme obdivovat její krásu.
Po dočtení se nedalo jinak, než udělit pět hvězd, což pro mě znamená, že si někdy musím tento příběh zase připomenout. Anebo si jej oživit návštěvou onoho Skleněného pokoje a majestátní vily.

10.11.2019

o samotné předloze pro hlavní objekt příběhu - vilu Tugendhat toho něco málo vím, i když ač z Brna neměl jsem to ětěstí se ještě dovnitř podívat. Po přečtení příběhu v knize docela chápu, proč se od něj skuteční majitelé vily distancují. Být v jejich kůži, příběh by se mi asi taky úplně nelíbil :D

09.11.2019

Mám pocit, že toto dílo je silně nadhodnoceno. Příběh, včetně postav, je plochý, pro náš národ ještě předvídatelnější, ničím novým. A aby to bylo zajímavější nesmí tam chybět lesbický sex. Vyloženě špatné to není, ale je to ten typ díla, které nedosahuje kvalit dle věnované publicity. Nebýt „charismatu“ naší brněnské vily, vyšuměl by román totálně do prázdna.

07.11.2019

Měla jsem obavy, abych se nad knihou nenudila, když jsem před ní četla několik kriminálek, ale přįběh mě rychle táhnul do děje. Moc se mi líbila.
Poslední kniha do ČV2019.

06.11.2019

[audiokniha] Vážně není moc fér použít reálnou stavbu, která příběh prodává, pro smyšlený život rodiny, která vilu nechala postavit a má vlastní životní příběh. Jejich averze je pochopitelná.
Když jsem šla na film, netušila jsem to.
Při poslechu audioknihy už ano.
Přesto mě příběh oslovil určitou jemností, lidskostí až elegancí (zejména filmové zpracování, psané slovo je chvílemi drsnější) při líčení ne vždy jemných a elegantních vztahů.
Přes válečnou hrubost a lidská tápání až za hranicí studu je způsob vyprávění jakoby zahalen noblesou známé brněnské architektury meziválečné doby. Myslím, že prvorepublikový životní styl se autorovi povedl pěkně vnést do příběhu; stejně tak kontrast let následujících.
Nesouzním s mnohým, zejména v intimním detailu šlo ubrat, ale zpracování literární i filmové se mi líbilo jako poukázání na provázanost až ubohost malých osudů s bídou a prázdnotou velkých dějin.
A když se na příběh díváme skrz skleněný pokoj, který hraje hlavní roli jako otevřený a zároveň průzračný prostor, dá se omluvit i místy přebytečná intimita osudů a postav.
Autor je poutavým vypravěčem a umí pracovat s jazykem i atmosférou a Milena Steinmasslová knihu načetla naprosto excelentně,
nejlepší audiokniha letošního roku.

* TO JE TEN PROBLÉM S ROVNOSTÍ, ŽE JE TO SROVNÁNÍ NA NEJNIŽŠÍM SPOLEČNÉM JMENOVATELI
* A nevykládejte mi tu o Benešových dekretech, protože nevěřím, že by v jakékoli civilizované zemi měly nějakou právní sílu.

06.11.2019

Zajímavě propletený příběh lidí odehrávající na skvostném místě Skleněného pokoje. Prostor, jenž si připisuje hlavní roli. Touto místností otevřeného prostoru hledáme jedinečnost, modernost, ve kterých je ukryto spoustu nových začátků, otevřených vztahů, a života takový, jaký je. Spolu s ním prožíváme a stáváme se svědky různých podvodů, zrad, lží, ale také vášní a prožitých pocitů.
Dějem vás kniha vtáhne a budete mít pocit, že budete chtít vědět o Skleněném pokoji stále více. Pozastavíte se nad architekturou daného období a budete oslněni nejen dobou, ale i charakteristikou jednotlivých osob. Tato kniha s vámi ponese stopu příběhu, který jen tak rychle nezapomenete. Vřele doporučuji přečíst knihu. Určitě budete chtít shlédnout i filmovou verzi, nad kterou budete opět stát jako opařeni. Ale kniha je kniha. Promítnete do ní svůj náhled a dobarvíte si příběh dle vlastní představivosti

06.11.2019

Zajímavý příběh zasazený do doby předválečné a pokračující až do současnosti.

31.10.2019

Skvělé. Přesně jak autor píše....při čtení bude mít čtenář chuť si do té vily zajet podívat.

29.10.2019

Skvele!

29.10.2019

O vile jsem věděla pouze málo. Sice je příběh v této knize pouze inspirovaný skutečnými událostmi, zaujal mě ale natolik, že si přečtu více o rodině a jejich osudu. Přijde mi naprosto neuvěřitelné co dokázali v minulých režimech...

27.10.2019

Příjemný příběh, od kterého se dalo kdykoliv odejít a za pár dní se zase vrátit. Snad nikdy jsem jednu knihu nečetla tak dlouho...
Až konec mě vtáhl víc.

21.10.2019

Na knihu me opet navedla moje babicka. A i presto, ze mi kniha lezi nekolik let doma, az ted jsem se do ni pustila. Krasny pribeh, a hlavne inspirace vilou Tugendhat me hodne oslovila. Jeste pred 3 lety jsem bydlela skoro naproti :-)