Skleněný pokoj
Simon Mawer
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat, který zaujme od první věty. Na pozadí příběhu jejích majitelů zrcadlí tragédii celého českého národa. Vysoko na kopci nad Brnem ční zázračný dům. Postaven na míru židovsko-křesťanskému novomanželskému páru vyzařuje bohatství, sebevědomí, krásu a majestátnost. Avšak jen do chvíle, než do země vstoupí nacistické vojsko a manželé musí vilu i zemi opustit. Život vily se s odchodem jejích majitelů ale nezastaví. Přechází z jedněch rukou do druhých, z českých do nacistických, pak do sovětských až se opět vrátí do majetku československého státu. Krystalická dokonalost skleněného pokoje přitom zasahuje nesmírnou gravitací každého, kdo se dostane do jeho blízkosti. Jenom málo knih z poslední doby dokázalo očima cizince (podobně jako Gottland Poláka Maria Szczygiela) postřehnout československou realitu druhé poloviny 20. století tak brilantně jako Skleněný pokoj Simona Mawera. Román je o to cennější, že byl v létě 2009 nominován na nejprestižnější knižní cenu anglicky mluvícího světa The Man Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2009 , Kniha ZlínOriginální název:
The Glass Room , 2009
více info...
Přidat komentář
Nedávno jsem viděla na Artu živý přenos z Městského divadla Brno. Knihu jsem četla, už jsem tady psala na ní komentář, viděla jsem i film. A můj názor? Divadlo se mi líbilo o moc moc víc než film. Skvělý zážitek.
Hezka kniha. Já osobně jsem vilu Tugendhat nikdy nenavštívila, takže nevím, jaký je to pocit, když stojíte ve skleněném pokoji, ale autor poslal myšlenky postav, když se v něm nachází, docela pěkně. Mně osobně se líbila dějová linka mezi Hanou a Liesel a ani bych se nebránila tomu, kdyby jejich vztah byl popsán ještě více podrobněji.
Vlastně ani nevím, co o této knize napsat. Byly okamžiky, kdy mě bavila hodně a pak míň. Začátek byl pro mě hodně těžký, už jsem si myslela, že knihu odložím a pak se to zlomilo. Každopádně příběh, v jehož středu je vila Tugendhat, se mi líbil. Méně už některé postavy (upřímně se mi úplně nejvíc líbila postava Hany - ať byla jakákoli, zdála se mi nejvíc reálná) a závěru bych vytkla předvídatelnost a přeslazenost, přičemž daleko lepší by bylo, kdyby se na konci knihy neobjevil happyend (té náhodě nelze uvěřit).
Stejně jako uživatele maryzku mě překvapil silný vliv německého obyvatelstva v Brně.
Je pravda, že jsem se o ,, Tugendhat vile dozvěděla nyní a kniha je inspirovaná osudem této vily- zajímavý osud. Ale jedno na této knize je vidět i když by mě to možná nemělo překvapovat jak mi vypravovali pamětníci a co jsem četla a docela mě to uniklo že ,, V Brně byla největší koncentrace a vliv německého obyvatelstva a české obyvatelstvo tady mělo nepatrný vliv.
K této knize jsem se dostala trochou kuriózním způsobem. Už hodně dávno jsem vilu Tugendhat objevila díky antologii science fiction "Návrat na planetu Zemi", konkrétně v povídce Jaroslava Štěpaníka. Takže ačkoliv bydlím na jiném konci republiky, zajímala jsem se od té doby o vše, co se osudu domu a jeho obyvatel týkalo. Takže když jsem si měla vybrat vánoční dárek - knihu, volba byla jasná. A věřte, že nelituji.
Je skvělé, že také britského spisovatele tato vila inspirovala k napsání románu o této úžasné stavbě. Všechny její proměny: nejdříve splněný sen talentovaného architekta a harmonický domov rodiny, dále nacistická laboratoř, potom útočiště "osvoboditelů", tělocvična pro nemocné děti a nakonec muzeum...
Díky autorově fikci, která se opírá i o skutečnou historii, zvraty ve svém osudu nezažila jen vila, ale všichni, kteří s ní byli spojeni. Sledovat jejich životy, nečekaná rozčarování z jednání blízkých osob, změny v prožívání zásadních situací, které jejich osudy ovlivnily a nakonec smíření a návrat do vily. To vše v knize najdeme a ještě navíc autorovo působivé líčení pocitů, jaké dům ve svých obyvatelích nebo návštěvnících dokáže vyvolat, je naprosto fascinující.
Jsem nadšená! Krásně se to čte, člověk se ani chvilku nenudí, popisy Vily Tugendhat plné světla a volnosti jsou tak krásně napsané, že to člověk úplně cítí a vidí před sebou. A když jste ještě k tomu z Brna a vilu znáte, znáte i okolí a další místa v knize jmenovaná, pak je to úplná pecka. Nadšená jsem od první stránky, kde autor nabádá čtenáře, aby si zjistli víc o Československu. Asi jeden z mála, co chápe věci v kontextu a nebere téma nebo látku jen jako něco, co vytěží a dá od toho ruce pryč. Mawer se pokouší svou drobnou poznámkou přimět čtenáře k hledání souvislostí, zajmu o skutečný příběh Vily Tugendhat, o době, ve které byla postavena, o příběhu malé země, kterou byli doteď zvyklí tak nějak ignorovat. K tomuhle se určitě ještě vrátím.
Nebudu jeden z těch, kdo dává nízký počet hvězd proto, že se anglický autor rozhodl napsat knihu z českého prostředí. Já byl vlastně potěšený, že někdo z ciziny měl o část české historie zájem, což byl nakonec i důvod, proč jsem se rozhodl knihu pořídit. Za co ale dávám pouze dvě hvězdičky, je, jak autor popisoval děj - zajímavé věci (viz stavba vily, válka, komunismus) vzal opravdu hopem. Přitom se všechno točí kolem vily a podle stylu psaní je i zjevné, že vila je opravdu ten střed románu, takže hlavní postavy jsou popsány i jaksi neosobně a chladně. Chápu, že je těžké psát na motivy opravdových událostí a osudů lidí, proto se nedivím, že autor se tak rád zastavoval u hlavních postav, jejich myšlenkových pochodů, milostných scének, což mě ale docela zklamalo, protože ani to mi nepřipadalo dotažené do konce především kvůli stylu (a taky mám pocit, že autor dost přibarvoval, aby vytvořil více dramatu). Začátek a konec se mi líbily moc - prostředek tolik ne. (A o filmovém zpracování radši nemluvím vůbec!)
Vila Tugendhat je pro mě architektonický skvost. Tahle kniha už o něco méně. Pasáže o navrhování, stavbě a životě ve vile se mi líbily moc. Vilu jsem navštívila, takže jsem věděla o čem je řeč. Ten prostor a světlo je v knize popsán skvěle.
Zklamáním pro mě byli fiktivní Landauerové. Jejich život je ovlivněn historickými událostmi, takže je uvěřitelný, ale přesto jsem je vnímala spíš jen jako loutky, než jako živé bytosti. Možná je to i autorovým stylem psaní.
Krásně zpracovaný příběh, ve kterém hlavní roli hraje vila Tugendhat. Autor krásně popsal nelehkou situaci minulého století od předválečného obdob až do 90. let a zatáhl tak čtenáře přímo do děje. Kdybych nebyla z Brna, určitě by mě kniha tak nezaujala, něco málo ji k 5* chybělo. Shlédla jsem i film, ten byl dost nepovedený v porovnání s knihou. Brňákům doporučuji všema 10!!!
jak se mi líbil Mendelův trpaslík a Pražské jaro, tak Skleněný pokoj mě otrávil přemírou nevěrohodných "náhodných" setkání a bolestínské rozcitlivělosti
Velmi zajímavě zpracovaný osud jedné známé vily. Známé už od jejího prvopočátku. Kniha mě bavila už od začátku, jen ten konec se mi trochu vlekl, ale jinak příjemný zážitek.
Originálností tohoto románu je, že hlavní " postavou" je tu dům a ne člověk, zvíře atd. Nepohybujeme se v ději za postavou, ale většinou zůstáváme stát na jednom místě - v Brně ve vile Landauer - a jen tak občas si odběhneme jinam ( do Vídně, Švýcarska za oceán...). Prvořadý tu není osud původních majitelů a děj knihy nám jejich osudy nepopisuje od začátku až do konce, ale máme tu vilu s jejím skleněným pokojem a my sledujeme její/jeho osud v čase.
Tematicky jistě originální se zajímavým historickým pozadím a pro Brňáky o to více, že se jedná hlavně o známou vilu v jejich městě. Také LGBT mohou být spokojení, kniha respektuje globální oteplování v literatuře více než dostatečně. Celkově tedy velmi dobrá kniha, která nic nezjednodušuje a zanechá pocit, že jsme se něco dozvěděli, zvláště když si najdeme opravdovou historii vily Tugenhat a přinejmenším si jí alespoň virtuálně prohlédneme.
Příběh je skvěle napsán a také vyprávěn. Postavy, jejich vývoj a povahy jsou výborně napsány. Konec byl velmi dobře napsaný, ale zároveň jsem se nemohla ubránit pocitu, že tam minimálně jedna kapitola chybí. A proto mi konec přišel sice uzavřený, ale zároveň neúplný.
Začátek byl na hraně, chvilkami jsem chtěla knihu odložit, ale nakonec jsem příběh ustála celý.. Ne že by kniha byla špatná, ale asi nejslabší kterou jsem letos četla. Měla jsem pocit, že knihu píší minimálně tři autoři, naprosto rozdílný střed knihy, pak i konec ... Kniha je trochu zklamáním ..
Pro zvídavé: na téma Fakta a fikce Skleněného pokoje byla zpracována diplomová práce. Zajímavé. Odkaz: https://is.muni.cz/th/v3voc/Bakalarska_diplomova_prace_-_2014.pdf
Co se týče Mawerovy tvorby, tak mohu srovnávat pouze s knihou Pád, která mi přišla malinko lepší a psychologicky propracovanější. Stejně jako ostatní i já měl s knihou občasné problémy. Nejhorší byl vlastně začátek a přiznám se, že do četby se mi tak moc nechtělo. Ty permanentní popisy architektury a minimum děje. Pak se to ale tak po 60 stránce začalo nepatrně obracet, až se to dostalo do něčeho, co jsem hltal po nocích a velmi mě to bavilo. Velkým problémem pro mě bylo i takové zvláštní odosobnění autora od postav, což možná způsobovaly některé typy vět při popisu toho, co postavy dělají. Na vině však mohl být i český překlad. Za mě tedy horší čtyři hvězdičky. A co musím autorovi přiznat je, že se jedná o nejlepší marketing, který kdy vila Tugendhat měla.
Štítky knihy
Brno architektura zfilmováno první republika, 1918-1938 vila Tugendhat Protektorát Čechy a Morava podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
2013 | Skleněný pokoj |
2010 | Mendelův trpaslík |
2012 | Dívka, která spadla z nebe |
2018 | Pražské jaro |
2013 | Pád |
Mé dávné první setkání s autorem jsem si připomněla tento týden při sledování živého přenosu divadelního zpracování příběhu z brněnského divadla....moc krásný zážitek - kniha i hra. Akorát vilu nad Brnem se mi stále nepovedlo navštívit...