Sbor chilburských dam
Jennifer Ryan
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345835/bmid_sbor-chilburskych-dam-91D-345835.jpg
4
141
46
Kniha Jennifer Ryanové je důmyslně konstruovaným románem s tajemstvím, zasazeným do bouřlivého údobí druhé světové války, kdy na Británii útočilo německé letectvo. Autorka svůj čtivý příběh zasadila na anglický venkov, a prostřednictvím hlasů několika žen líčí střet tradičního života a velkých dějin. Román dovedně poskládala z dopisů a deníkových záznamů, které umocňují intimitu líčených příběhů, a okořenila jej vášnivými i osudovými střety postav, které musejí překonávat válečné útrapy, předsudky i sociální přehrady.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
The Chilbury Ladies Choir , 2017
více info...
Přidat komentář
V několika komentářích je kniha srovnávána se Spolkem přátel krásné literatury a bramborových koláčů (bohužel).
Očekávala jsem tedy podobný čtenářský zážitek, těšení se na každou další řádku, na okamžik kdy budu moci opět číst, na tu slast :-), nic z toho se nekonalo.
Tato kniha se víše zmiňované může podobat snad formou - dopisy, obdobím - válka, zemí - Anglie, ale to je všechno.
Všechno se strašně vleče. Naprosto nevěrohodně na mě působila spousta situací a zápletek (vše kolem záměny dětí, Alastaira Slatera, Venetie a její náhlé proměny...).
1/3 knihy jsem se snažila číst důkladně, poctivě, chtěla jsem dát knize šanci a dozvědět se jak to s hrdiny dopadne. Nešlo to. Přeskakovala jsem celé odstavce a poslední čtvrtinu jsem četla už jen konce dopisů. Nedokázala jsem se začíst, ale chtěla jsem dočíst.
Snad jen ten pěvecký sbor a jeho osud a hlavně význam by mohl být skutečný.
Škoda.
Tematicky mi knížka připomněla naprosto úchvatný britský seriál Home Fires, ale za seriálem hooodně pokulhává. Shody: Soustředí se na ženy za 2. světové války, v obou je český prvek a daly by se najít další příklady... Některé dějové epizody knihy (výměna dítěte atd.) mi ale přišly strašlivě zvláštní a nevěrohodné, kromě toho zakomponování v současnosti téměř povinného zamyšlení nad homosexualitou (bez čehož snad dneska knížka nebo seriál ani nevzniká) mi přišlo poněkud uměle naroubované.
Kdo má rád knihu Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, tomu se určitě bude líbit i tato kniha - v lecčems jsou si podobné. Je to milé čtení, i když se píše o válce - je vidět, že autorka má prostě svoje postavy ráda a příběhy nejsou napsány proto, aby čtenáře dostaly na kolena - naopak, mají povzbudit a zahřát jako šálek silného anglického čaje. Je někdy dobré přečíst si o odvaze žen za druhé světové války v Anglii , o všedním životě a způsobu, jak se s nelehkou situací vyrovnávaly. Je prostě dobré, občas si dát šálek čaje.
Trochu jiný pohled na druhou světovou válku. Pohled obyčejných lidí, kteří žijí v malé vesničce, kde se všichni znají a kde zůstaly skoro samé ženy. Jejich muže a syny povolali do války. Mnozí se z ní však nikdy nevrátili…
Ale asi jsem čekala víc. Příběh je dobrý, o tom žádná. Ale místy pro mě zdlouhavý a tak nějak mu něco chybělo. Proto tři hvězdy :)
Příjemná kniha. Prostřednictvím vyprávění několika dívek/žen ukazuje, jak prožívaly válku ženy v Anglii, s čím vším se samy musely vypořádat. Když jim bylo zle, opřely se o společný zpěv a našly v něm sílu čelit strachu a bolesti:
"... Když jsme dospěly k mocným akordům před koncem, už jsme s naší písní téměř plakaly, hlasitěji, bezuzdněji než předtím, až do závěrečného Amen, kdy jsme všechny stály společně, neochvějně přesvědčené, že náš sbor dokáže této válce čelit společně."
Je to válečný příběh z Anglie v období 2. světové války, ale je psán v jiném duchu.
Tady nedominují hrůzy války, zde dominují příběhy osamělých žen, protože muži brání svou vlast. Sledujeme, jak se vyvíjejí osudy jednotlivých postav a jak vyznívají jejich charaktery. A zpěv chilburského sboru nás provází dějem...
Kniha mě zaujala, protože jsem potřebovala knížku do Čtenářské výzvy. Bylo to jako ty dramaticko-romantické filmy, které se vysílají v neděli odpoledne. Bavilo mě to kromě závěru, kdy jedna z hrdinek v dopise píše přítelkyni informace o svém špionském milenci. Nejde mi do hlavy, proč to v tom dopise vykecala. Mohla ho tím dostat do sakra velkých potíží... Místo toho to měla autorka dát bokem mimo kostru deníkových záznamů a korespondence hlavních postav. Odvyprávět jen to, co se odehrálo mezi dvěma milenci, aby čtenář věděl, ale pravá identita pana Alastaira zůstala utajena všem nepovolaným. Trochu mi to ten konec zošklivilo, nicméně kniha se četla svižně.
Velmi pěkný příběh vyprávěný očima čtyř žen.
Je rok 1940 a městečko Chilbury ležící nedaleko britského pobřeží začíná poznávat všechny změny způsobené válkou. Ve městě je více žen než mužů, začínají se měnit společenské poměry a rychle se tříbí charaktery.
"Ale dovol, abych Ti o tom kšeftu pověděla pěkně od začátku, protože vím, jak ti záleží na podrobnostech. Bylo to na pohřbu Edmunda Winthropa, generálova opovrženíhodného syna, který minulý týden vyletěl do vzduchu v ponorce. Bylo mu jenom dvacet - z toho odporného plaza se rázem stala hostina pro ryby."
Sbor chilburských dam je první kniha, kterou jsem přečetla v novém roce. A mohu říct, že to byla velmi dobrá volba.
Laskavý způsob vyprávění, milý a jemný příběh plný statečnosti, odvahy, vzájemných vztahů, které se přirozeně tříbí, prohlubují a uhlazují, mě pohltil. Knihu jsem vůbec nemohla odložit.
Budu mít štěstí, pokud všechny knihy, které tento rok přečtu budou dobré jako tato.
Lekla jsem se způsobu psaní i téma, ale nakonec jsem byla nadšená. Super knížka čtivě napsaná, velmi zajímavý příběh i doba a prostředí, kde se odehrává.
Knížkou jsem byla doslova nadšená. Lidský a dojemný příběh se odehrává pouze v omezeném časovém období od března do září 1940 a je psán z pohledu několika postav, kdy největší prostor mají čtyři různé ženy - různého věku, charakteru a tudíž i chápání světa. V komentářích jsem se dočetla názory, že je to červená knihovna nebo že všechny vypravěčky píší svoje záznamy stejně - za sebe se ale s těmito názory neztotožňuji. Chápu sice, proč to čitatelky uvádějí, protože ano, dojde i na lásku, ale rozhodně se všechno netočí kolem dvou zamilovaných lidí a jejich pocitech (to je moje představa o knize, kterou bych označila jako červenou knihovnu nebo "slaďák"). Tady toho bylo mnohem, mnohem víc! Co se týče stylu psaní knihy, také je maličko patrné, že jde o autorčinu prvotinu, ale pokud by všichni autoři svá první díla napsali jako ona, tak tleskám! Osobně tuhle knížku beru jako oslavu nelehkého údělu žen ve válečném období a toho, jak se s tímhle břemenem dokázaly vypořádat (nejen pomocí zpěvu). Zpěv tvoří určitou linku příběhu, nikoli hlavní, která ale krásně podbarvuje hlubší poselství celé knížky:
"Hudba je o vášni. Je o lidskosti. Potřebujeme do našich hlasů vnést vlastní vášně. Musíme každý tón, každé slovo prodchnout vlastními příběhy."
Sbor Chilburských dam je pôsobivé a poetické vykreslenie vpádu vojny do domovov obyčajných žien, ich vyrovnávania sa so strachom najskôr o svojich blízkych, neskôr o svoj vlastný život, ich húževnatej snahy neklesať na duchu a vzájomne sa podporovať a to predovšetkým pomocou hudby. Popisy toho, ako hudba a spev dokážu povzniesť a vyvolať pocit spriaznenosti, boli ozaj sugestívne. Kniha je písaná z pohľadu rôznych žien, no tu podľa mňa autorka urobila podstatnú chybu, pretože jednotlivé zápisy dostatočne neodlíšila. Nechce sa mi veriť, že by matka dospelého syna, osemnásťročná dievčina a trinásťročné dievča písali rovnakým štýlom. Ich reakcie a názory sú odlišné, ale spôsob vyjadrovania identický. Dokonca aj vo chvíli, keď sú skľúčené, zranené, vyčerpané, stále píšu zápisy do denníka či listy priateľke rovnako – súvislo, v dlhých vetách a s kvetnatými opismi, čo je bezpochyby nerealistické. Po prečítaní celej knihy musím súhlasiť s Daduškou, bola to do istej miery limonáda. Ale zato autorka dokázala dobre opísať hrôzu, ktorú vojna vyvoláva, všadeprítomný strach zo smrti, žiaľ a bolesť nad stratou milovaného človeka.
Kniha se četla velmi dobře, byla poutavě napsaná, avšak musím říct, že co se týká děje, byla to červená knihovna. Jakkoliv šlo o příběh zasazený do období druhé světové války, autorce to nezabránilo v tom, rozehrát několik milostných zápletek. Nakonec i ve válce se lidé milují, nenávidí a umírají. Nelituji, že jsem si knihu přečetla, ale já osobně mám radši jiný druh příběhů. Kdo je romantická duše, bude nadšen.
Zajímavá kniha, příběhy žen z anglického venkova z válečného období psané formou deníků ve kterých autorky líčí život z této těžké doby. Život v Chilbury válka úplně změnila, je zde plno nezapomenutelných postav. Kniha se četla velmi dobře.
Mimořádný román, který autorka poskládala z dopisů a deníkových záznamů, který se odehrává na anglickém venkově za časů druhé světové války.
Je to silné, poetické a okouzlující dílo. Prostě paráda. Užila jsem si každičkou chvilku při čtení této knižní perly. Prosím, přečtěte si. Nebudete litovat !!
Určitě tuto knihu doporučuji k přečtení. Věřím, že ve vás osudy lidí z jedné anglické vesničky zanechají něco víc než jen příjemný pocit z další přečtené knihy. Příběhy v sobě nesou nejedno životní poselství, a přestože vás často bude jímat smutek a dojetí, dostane se vám i něžného pohlazení po duši.
Kromě dějové stránky knihy musím zmínit a pochválit i tu grafickou. Kniha je totiž překrásná, má úžasnou obálku a také uvnitř je nádherně zpracovaná. Za to nakladatelství Argo tleskám. Kniha bude rozhodně ozdobou mé knihovny.
Moc příjemný román, i když o válce. Líbilo se mi, jak autorka pečlivě v dopisech vykreslila rozmanité povahy jednotlivých žen. Parádní počtení.
Velmi příjemné čtení. Děj psaný deníkovými záznamy a v dopisech mi vyhovoval. V knize se ukazují charaktery lidí v těžkých časech. Statečnost i podlost. Buďme rádi za dobu, ve které žijeme...
Štítky knihy
Anglie druhá světová válka (1939–1945) deníky dopisy anglický venkov osudy žen
Sbor chilburských damKniha Sbor chilburských dam je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 150x |
| Čtenářské výzvě | 45x |
| Doporučených | 24x |
| Knihotéce | 58x |
| Chystám se číst | 151x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 2x |
V knize byly části, které se mi velmi líbily, písně vyvolaly dojetí a vůbec jsem těm ženám fandila. Je moc krásně napsaná. Některé pasáže jsou velmi poetické i v hrůze války. Problém je že všechny dopisy a deníky jsou psané stejně. Nikdy jen podle textu nepoznáte pisatele. V knize Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů to bylo lepší. Tam se psaly dopisy s chybami a ukazovaly i na původ a vzdělání pisatele. To mi tady chybí. Taky mi vadilo, že kniha se odehrává na krátkém časovém úseku. Chtěla bych vědět, jak to s nimi dopadlo a jestli jejich chlapci přežili válku.