Sběratelka sirotků
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436442/bmid_sberatelka-sirotku-tzw-436442.jpg
4
457
131
Zatímco svět oslavuje konec Velké války, blíží se další hrozba – španělská chřipka. Nová hrůza dolehne i na Filadelfii, kde žije třináctiletá německá imigrantka Pia, jejíž otec narukoval do americké armády, ale stále se ještě nevrátil domů. Město se ocitá v karanténě, objevují se znamení nákazy a lidé nosí masku, za níž skrývají nejen strach z nákazy, ale temnější úmysly… Jak Pia zjistí, když musí zanechat brášku samotného a shánět potraviny. Bernice Grovesová zešílela z žalu, když ztratila kvůli chřipce vlastní dítě. A rozhodne se pro něco strašlivého: rozervat rodiny v jejich nejzranitelnější chvíli a vytvořit nové, dokonalé Američany…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , Ikar (ČR)Originální název:
The Orphan Collector , 2020
více info...
Přidat komentář
Začátek byl naprosto hororový - lidé umírající na epidemii, rozkládající se mrtvoly v bytech, hladovějící děti. Titul knihy je dost zavádějící - výstižnější by byl rozvracečka rodin. Autorka si zgustla i na popisu drsných poměrů v sirotčinci. Nakonec se vše obrátilo v dobré jako u hrdinů Charlese Dickense, kterým pomůžou ušlechtilí dobrodinci.
(SPOILER) Než jsem knihu začala číst, vůbec jsem netušila, o jakém období vypráví. Když mi po pár řádcích došlo, že hlavním tématem je pandemie španělské chřipky, měla jsem asi prvních třicet stran nutkání knihu odložit a nedrásat se něčím, co vlastně nyní prožíváme naživo. Jenže pak mě příběh natolik pohltil, že už jsem prostě musela číst dál a dál. Hodně smutné čtení, obzvlášť vyprávění ze sirotčince. Připouštím, že postavy jsou víceméně černobílé a závěr poněkud sladkobolný, ale je to román, takže proč si nezaslzet nad happyendem.
Dala bych i těch pět hvězdiček. Ale poslední třetina knihy mi začala až moc zavánět červenou knihovnou pro paní a dívky. Oproti popisované chudobě, strádání, smrti a zoufalství je poslední třetina knihy jaksi neuvěřitelně sluníčková a všecko se daří díky šťastným náhodám. Paní Hudsonová je tak moc ušlechtilá, až je to opravdu k nevíře. Naopak Bernice je zosobněné zlo. Pia, hlavní postava, je trpělivá, snášenlivá i obětavá. Všecko, čím prošla, ji zušlechtilo. Moc jí přeju mnou kritizovaný konec. Jenom si myslím, že to tak prostě v životě nechodí. Ale čte se to fakt jedna báseň!
Tak to bylo tak krásně napsané ze začátku jsem měla problém se začíst a pak jsem četla a četla, chvílemi jsem se bála obrátit stránku jak jsem moc prožívala příběh s hlavní postavou dívkou Pia, období kdy byla v sirotčinci byli emotivní a smutné.Strašné,co se dělo sirotkům.Moc doporučuji k přečtení je vidět, že paní spisovatelka fakt umí psát.
Velice emotivní, mrazivý příběh. Na konci jsem se slzám neubránila. Období španělské chřipky ve Filadelfii popisováno z pohledu třináctileté dívky přistěhovaleckých rodičů z Německa Pii, která zůstává bez rodičů s malými bratříčky. A z pohledu mladé americké ženy, zmítané smutkem a nenávistí. Moje třetí kniha autorky a opět skvělá. Období španělské chřipky před sto lety je velmi podobné současnosti, i když tenkrát to bylo o hodně horší než dnes , ale je až zarážející , že opatření za těch sto let o moc dál nepostoupila.
Autorku jsem si zamilovala kvůli předchozím dvěma knihám, které byly top... Ale tahle musím říct nejslabší :/ špatná nebyla, ale po těch 2 jsem měla asi větší očekávání :)
Moc se mi líbil autorčin styl psaní a příběh byl suprový, dojemný. Doporučuji k přečtení.
Druhá kniha od této autorky,kterou jsem četla a opět pecka. Napínavý příběh, neotřelé téma. Skvěle.
Kdybych mohla, tak dám deset hvězdiček. Knížka se krásně čte. Příběh je hodně smutný, ale celou dobu jsem byla zvědavá, jak to dopadne. Tahle autorka nikdy nezklame. Četla jsem všechny její knihy a vždycky je to trefa do černého. Klobouk dolů.
Knížka splnila mé očekávání, krásný, smutný příběh třináctileté Pii z období řádění španělské chřipky ve Filadelfii. Pohnutý osud této dívky jsem četla jedním dechem. Těžká doba, plná smrti, bolesti, nemoci a ztracených lidí včetně dětí.
Úžasné! Nemám slov... Tak krásnou knihu jsem snad nečetla. Z líčení řádění španělské chřipky, která za sebou nechávala jen zmar a bolest, mi bylo úzko a celou dobu jsem statečné Pie fandila.
Až později jsem si uvědomila, že spisovatelka je i autorkou knihy Tmavé stěny Willardu, která se mi také líbila a velmi mě dojala.
Určitě si tuto knihu přečtěte a nechte se také dojmout k slzám.
Uff, tak to byla jízda, srdce mi u toho skákalo, emoce velké. Mrazí z toho, jak je to v určitém pohledu podobné dnešní době. Naprostá hrůza, co se dělo sirotkům.
Strhující příběh, který chytne za srdce a těžko se od něho odchází. Zhltla jsem jako malinu a všem kladným postavám pevně držela palce. Doufala jsem ve šťastný konec, po všech tragédiích a těžkostech by si hrdinové pohádkové zakončení zasloužili. Dočkala jsem se? Víc nebudu prozrazovat. Tíživé a přesto krásné čtení.
E. M. Wiseman opět přesvědčila, že umí psát poutavě, napínavě a dovede velmi dobře vtáhnout do doby i do příběhu. Vzhledem k tíživým tématům dokáže i emotivně zasáhnout a otřást, zvlášť když její cílovkou jsou čtenářky, tedy ženy a matky. Tentokrát si vybrala tři těžká témata: smrtící chřipkovou epidemii, otřesnou ústavní péči – v této knize věnovanou sirotkům v sirotčincích a nechybí ani dnes tak moderní a kontroverzní otázka kolem přijímání migrantů.
Německou přistěhovaleckou rodinu budete milovat. Všichni se snaží začlenit do společnosti v nové zemi, přijmout kulturu USA, zvyklosti a rodiče včetně Pii dělají, co můžou, aby zapadli, ukázali loajálnost nové zemi a jsou příkladem pracovitých lidí, kteří jsou ochotni za novou vlast dokonce i bojovat ve válce a třeba i položit život a občané vůči nim trpí omezenými, extremistickými předsudky. Pia není dokonalá, ale je to bezesporu kladná postava, která je přínosem pro společnost i přes svůj psychický handicap, který, jak se ukáže, vlastně ani tak úplně nevýhodou není (nechci víc spoilerovat). Sympatická rodina se bohužel rozchází kvůli epidemii a zmatku, který kolem ní zavládl a Pia se pokouší seč může zase ztracené příbuzné najít a stmelit dohromady.
Americká rodačka Bernice naopak rodiny rozděluje. Zešílela žalem nad ztrátou dítěte i manžela, její následné skutky jsou nepřijatelné, je předpojatá vůči přistěhovalcům a kvůli jakési sraženině v mozku (či nádoru?) se chová tak, že by jí snad každý, pokud by to šlo, nejraději vystřelil na Mars s jednosměrnou a nevratnou letenkou. Svoje jednání si přitom umí zdánlivě logicky vysvětlit, aby obstála ve svojí pochybné, pokroucené morálce.
A nyní následuje malá úvaha k současné multi kulti korektnosti nebo-li novodobé ideologii:Knížka je napsaná čtivě, dobře a umí strhnout, až jsem měla skoro pocit, že jsem se přenesla do doby před sto lety. Bohužel se obávám, že má ještě další, meziřádkové a módnější sdělení. Viz poznámka čtenářům, kde nám autorka nabízí paralely: od současného COVIDU nám servíruje multi kulti masírku s doporučením toho, jak máme jednat a co si máme myslet o všech přistěhovalcích světa. „Doufám, že vás bude přitahovat Piina přizpůsobivost… Bernicin příběh snad připomene čtenářům, že vcítit se do druhých bez ohledu na jejich rasu, národnost nebo náboženství je vždy správné rozhodnutí.“ Ano, to víme, nejsem jediná, kdo např. léta finančně přispíval na vzdělání afrických dětí. Na druhou stranu se mi nelíbí současné všudypřítomné edukační, politicky zabarvené vsuvky, tu okatě, tu zastřeně podsouvané do současných uměleckých děl. Nějak mi to trochu připomíná knihovničku před třiceti lety, kdy nám ve vysvětlivkách erudovaní lidé vysvětlovali, co si máme myslet o socialismu, jak jednat, s kým se máme stýkat, koho přednostně milovat a psali nám hlášky typu: se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Mám trochu obavu, že nyní se vše mění na hlášku: s migranty i imigranty a nikdy jinak! A kdo má sebemenší neškodnou výhradu proti chování některých přistěhovalců, má sraženinu v mozku, je mdlého rozumu, v tomto případě dokonce asociálně ubližuje bezbranným, ztrápeným sirotkům a obchoduje s bezbrannými lidmi. A to je trochu přehnané, překroucené, úsměvné, svojí četností už otravné.. A hlavně to není fér.
Ale jinak to bylo napsáno pěkně a ta ideologie z toho netrčí okatě jako péro z gauče, naopak, je dosti nenápadná, takže od čtení tohoto jinak zdařilého, dramatického příběhu nikoho neodrazuji.
Neradostné čtení, ale příběh je zajímavý a velice čtivý. Pro citlivější duše nedoporučuji. Děsivý pohled éru španělské chřipky a s tím spojené reálie USA, též na sirotčince a neuvěřitelné zacházení s dětmi.
Hlavní postavě jsem až do samého konce držela palce, to ani jinak nešlo.
Fascinující příběh, který vás nepustí a čtete a čtete .. Nadmíru kladná postava paní Hudsonové, taková žena ještě existuje? Kniha zasazená jakoby do dnešní doby, kdy světem víří covid-19, myslím, že bychom se z příběhu mohli naučit být poslušnější co se týká lockdownu :) :) :) Prostě si tuhle knihu přečtěte, je moc pěkná.
Skvelá kniha. Ani nie tak literárne, ale príbehovo. Pani Wiseman donutí čitateľa pri čítaní okusovať si nechty, zažívať zlosť na postavy knihe alebo neskonalý smútok a beznádej. Zatiaľ som čítala všetky u nás vyšlé knihy od autorky a každá sa mi páčila. Zjavne má slabosť písať príbehy plné bolesti, bezprávia, ale i malej nádeje. Teším sa na ďalšiu knihu autorky :)
Štítky knihy
Amerika osudy lidí 1. pol. 20. století přistěhovalci, imigranti společenské romány sirotci sirotčince karanténa pandemie španělská chřipka
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
Kniha Sběratelka sirotků je v
| Právě čtených | 12x |
| Přečtených | 561x |
| Čtenářské výzvě | 56x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 298x |
| Chystám se číst | 443x |
| Chci si koupit | 103x |
| dalších seznamech | 6x |
Tohle byl hodně silný příběh. Píše se rok 1918 a právě propukne epidemie španělské chřipky. Ve městech nastává zmatek a lidé umírají. Zůstává hodně sirotků o které se nemá kdo starat.
Kniha byla velmi čtivá, má zajímavý děj. Jen mě nesedla epidemie, nějak mě tohle téma zmáhá tím, že ho částečně prožíváme. Kdyby kniha přišla před koronou, v mých očích by byla větší bestseller.