Sapiens: Stručné dějiny lidstva
Yuval Noah Harari
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447963/bmid_sapiens-strucne-dejiny-lidstva-iuF-447963.jpg
4
1186
259
Dramatický je příběh bezvýznamného lidoopa, který před dvěma miliony let někde v koutě Afriky získal vědomí, vyvraždil své přírodní bratrance a ovládl celou planetu. Základní životní parametry člověka jsou určeny biologicky, ale poskytují úžasný prostor. Ne biologie, ale kultura (kolektivní víra) je klíčem k pochopení dramatického rozvoje lidstva. Jen ona umožňuje spolupráci velkého počtu lidí, kteří se navzájem neznají. Po první, kognitivní revoluci před 70 000 lety následovaly další překvapivé zlomy v dějinách – objev zemědělství, peněz, společenské mytologie, imperiální společnosti, kapitalistického úvěru a víry v budoucnost, objev vědy, techniky i genetického inženýrství. Zdá se, že dějiny mají směr – vždyť obchod a kapitalismus, věda a technika, planetární komunikace i geopolitické vědomí spojily svět do globální vesnice.... celý text
Literatura naučná Filozofie Historie
Vydáno:
2017
,
Leda
Originální název:
Sapiens: A Brief History of Humankind , 2011
více info...
Přidat komentář
Jsem si přečetla především ta horší hodnocení, co jako se komu nelíbilo, a jsou to věci, které by neměly případné čtenáře odradit. No, asi to celé není fakticky podložené a těžko poznat co je názor autora a co je dokázané, ale člověk, který tuto knížku bude číst, nebude pravděpodobně žádný blbec, ale někdo, koho prostě zajímá lidstvo. A bude-li ho po přečtení zajímat ještě víc, zamyslí-li se nad minulostí a nad budoucností, a možná začne pár věcí dělat jinak, tak přece kniha splnila svůj cíl. Bude nadšený i ten, kdo čte hodně (a rád).
Velice poutavě a čtivě napsaný pohled na vývoj člověka. Nečekejte však podrobnou historii, autor se zabývá především hlavními milníky našeho evolučního vývoje a to od zrodu kognitivního myšlení až po (nemilosrdné) ovládnutí světa. Mnohdy na nás jako druh a naší minulost není zrovna "pěkné" ohlédnutí, ale cesta jakou za posledních pár tisíc let urazil Homo sapiens je každopádně neuvěřitelná. Kniha měla za následek mimo jiné to, že bych si rád v tomto směru ještě rozšířil obzory.
Ze zacatku trocha evolucni biologie, pak uz se to zabyva spise evoluci kulturni, nakonec se to rozplyva v takove sice zajimave ale uz jen vypraveni, ze ktereho neni moc jasne, jestli jde o nejake autorovy domenky, nebo necim podlozena tvrzeni. Cekal jsem asi vic vedy, nez jsem nakonec dostal.
Kniha má v sobě spoustu skvělých postřehů. Vyčítá se jí nedostatek faktografie, ale vzhledem k tomu, že většinu věcí stejně nedokážeme prokázat... A ty, co dokážeme - vyhubení neandrtálců je stále bráno jako fakt, i když už dlouho máme důkazy, že pravda nebyla tak jednoduchá. Jak ale můžeme dokázat fakta okolo zemědělské revoluce? A to, zda bude kapitalismus průšvihem stejně ukáže jen čas. Takže s chudí do této velmi populární a méně naučné, za to velmi čtivé knihy.
Kniha je neuvěřitelně čtivá, ale za oběť padla jak historická, tak faktická přesnost. Spousta tvrzení v knize není nijak doložená. Nelze se tak orientovat v tom, co má Harari podložené fakty a kde pouze říká své názory.
Nedávno jsem četl Příběh lidského těla, který se také věnuje evoluci člověka a vzniku zemědělství. Má poznámky na 80 stranách. Sapiens je mnohem delší a věnuje se ještě jiným tématům. Jenže má poznámky jen na 12 stránkách. To jen pro představu, pokud to někdo považuje za důležité. (Rejstřík v knize není.)
Jinak je to tak dobře napsané, že čtivost je na úrovni beletrie. Proto má asi tak vysoké hodnocení. Kniha je vlastně historický kompilát rozdělený na několik esejů. Výklad sahá od vzniku člověka až do dnešní doby.
Jenže do jakého žánru knihu zařadit? Zábavná naučná literatura? Nebo literatura „non-fiction“? Nevím. Hlavně v první třetině Harari spoustu věcí relativizuje. Někoho to může bavit, ale já očekávám spíš fakta než poukazování na různé zdánlivé nelogičnosti. Postupně mě to čím dál víc štvalo.
Kapitola o náboženství byla povrchní a dost slabá. O tuhle problematiku se zajímám dlouho a tak mám asi jiné nároky. Jenže když vidím její úroveň, tak jaká je asi úroveň věcí, ve kterých se nevyznám?
Čím knihu úplně zabil, tak názorovou podbízivostí. Po otravném relativizování se začne trefovat do náboženství. Sem tam nějaká blbost nebo osobní názor, hlavně aby se to ateistům líbilo. Evoluce boha od Wrighta se mi nelíbila kvůli politické korektnosti a úplně zcestnému závěru. Jenže má vysokou úroveň. Tohle ne.
Co mě dál zarazilo, tak podobnost knihy s Civilizací od Fergusona. Ta podoba mi přijde trochu podezřelá a vyvolává ve mně dojem, že se Harari až moc inspiroval. Jenže obě knihy vyšly ve stejný rok… S Civilizací se však Sapiens nedá vůbec srovnávat. Civilizace totiž neměla ambice shrnout úplně všechno. Ferguson začíná až koncem 15. století a může tak jít mnohem víc do hloubky.
Podle mě Sapiens není vůbec fér. Kdo čte málo bude nadšený. Harari totiž říká co někteří lidé chtějí slyšet. Spousta lidí nemá náboženství rádo a ještě když jim polechtáte ego, hned máte 5 hvězdiček. S těmito lidmi jsem se často bavil a debata na téma náboženství je často nemožná. A ještě je v tom podporovat? To vážně ne. Kdyby aspoň autor upozorňoval na své názory, pak bych to možná nebral tak přísně. Ke čtení spíš nedoporučuju. Je jasné proč je tahle kniha fenomén. 75%
Zajímavá kniha. Autor rozebírá klíčové fáze lidského vývoje a díky nim nahlíží na lidstvo ne úplně tradičním způsobem. Ačkoliv s ním v některých detailech nesouhlasím, knihu doporučuji. Nečte se lehce, ale většina témat stojí za zamyšlení.
Velmi čtivé shrnutí vývoje lidstva přinášející často neobvyklý (pro někoho možná až kontroverzní) pohled na věc a na závěr i vcelku znepokojující předpovědi. Vřele doporučuji!
Tahle kniha pro mě byla jako zjevení z jiného světa. Harari píše o víceméně známých věcech, ale často je nahlíží naprosto jinou optikou, než jsme běžně zvyklí. Těch pět set stran je tak nabito hromadou nových a vzájemně dobře provázaných myšlenek, objevů a nových interpretací. Pro mě asi nejzajímavější byly důsledky kognitivní revoluce, kdy Homo sapiens začal být schopen uvažovat a komunikovat o věcech, které neexistují, což vedlo ke vzniku mýtů, tedy něčeho, k čemu se mohli společně upnout i lidé, kteří se vzájemně neznali, což umožnilo jejich efektivní spolupráci a vlastně celý následný rozvoj druhu sapiens. Byť ony mýty v Harariho pojetí nejsou pouze známá náboženství apod., ale i např. peníze či humanismus, líbilo se mi, že to, že jsou náboženství postavena na mýtech, tedy na něčem, co neexistuje a neexistovalo, Harari prostě konstatuje jako jakýkoli jiný běžně známý fakt a nemá potřebu se k tomu dál vyjadřovat. Je to snad první kniha, kde jsem s tímto přístupem setkal, a musím říct, že je to velmi svěží přístup. Z ohlasů, kterých se knize dostalo, je ale vidět, že tímto přístupem Harari spoustu čtenářů znervózňuje až dráždí. Harari je také zřejmě výborný pedagog s ohromným vypravěčským talentem, protože poutavost a srozumitelnost, s jakou je kniha napsaná, berou dech. Více takových knih!
Harari je taký Coelho populárno-náučnej literatúry.
Sapiens už roky vyskakuje zo všetkých predvianočných must read listov od Forbesu až po SME a ja absolútne nechápem prečo. Podľa mňa ponúka veľmi povrchný pohľad na históriu a, čo mi vadilo najviac a prečo vlastne dávam len jednu hviezdičku, Harari v nej predostiera svoje interpretácie takým spôsobom, že sa nezainteresovanému človeku môžu javiť ako fakty.
Príklad: keď Harari hovorí o tom, koľko ľudských životov si vyžiadalo Kresťanstvo, spomenie náboženské vojny v 16. a 17. storočí a hovorí o nich ako o spore o povahu božej lásky . Pritom v tých vojnách išlo o kopu vecí, o boj o moc, územie medzi európskymi rodmi atď. Náboženstvo určite hralo svoju úlohu, možno zásadnú, možno nie, o tom sa dá polemizovať, ale Harari to nerobí, nepolemizuje, nenecháva nič otvorené, proste zhrnie dvesto rokov, o ktorých sa popísali stovky kníh a vedeckých prác a ktoré sformovali Európu v geografickom i metaforickom slova zmysle do podoby, ako ju poznáme dodnes, na boj o to či treba alebo netreba chodiť na spoveď.
Takýchto zjednodušení je kniha plná a vzhľadom na jej široký záber odfiltrovať všetky podľa mňa dokáže málokto.
Chápem, že vtesnať 10 000 rokov na 400 strán si zjednodušenia vyžaduje, ale som presvedčená, že sa to dá sa to robiť i dobre a keď to niekto robiť dobre nevie, nech to nerobí. Tiež chápem, že zaneprázdnený človek nemá čas čítať desiatky kníh a takýto 400 stranový výcuc mu padne vhod, ale je to asi ako keď si vyhladovaný človek šupne namiesto poctivého vývaru Vifonku. V prvom momente ho zasýti, ale v konečnom dôsledku mu len ublíži. Ak by si teda moja prírodovedne vzdelaná sestra mala prečítať jednu jedinú knihu z oblasti humanitných vied, nechcela by som, aby to bola táto. Dala by som jej do ruky Príbeh rodu Homo od Dunbara alebo Prvého Šimpanza od Diamonda, nemajú síce tak široký záber, ale nenechávajú v človeku ten nebezpečne klamlivý pocit, že pochopil a že teraz vie. Z mojej skúsenosti dobrá populárno náučná kniha v človeku zanechá pocit, že teraz svetu nerozumie, nerozumie mu lepšie a nerozumie mu viac.
Okrem toho, zmysel takýchto zrýchlených prehľadov a zjednodušení vidím v tom, že umožňujú vidieť veci v súvislostiach. Ale Harariho "objavné súvislosti" nie sú nič, čo by som nepočula pred 15 rokmi na hodinách dejepisu/nosky, možno až na posledných asi 50-100 strán, kde sa esejistickou formou zaoberá podstatou ľudského šťastia a víziami možnej budúcnosti. Osobne som sa tešila, že konečne aspoň niečo trochu na zamyslenie, síce opäť nič čo by priemerný sci-fi čitateľ/ pozerateľ nečítal/nevidel už sto krát a zaujímavejšie, ale aspoň za snahu som bola ochotná prihodiť jednu hviezdičku, lenže potom to Harari zabil týmto a toto nie je science fiction. Väčšina sci-fi príbehov opisuje svet, v ktorom ľudia ako my využívajú dokonalejšie technológie, ako sú napríklad vesmírne lode lietajúce rýchlosťou svetla a laserové zbrane...blabla lenže skutočným potenciálom budúcich technológií je zmeniť samotný druh Homo sapiens, vrátane jeho emócií a túžob, nielen jeho vozidlá a zbrane. Čím je vesmírna loď v porovnaní s večne mladým kyborgom, ktorý sa nerozmnožuje a môže svoje myšlienky zdieľať priamo s ostatnýmibytosťami...blabla...Science fiction len zriedka opisuje takúto budúcnosť...blabla." Ja chápem, že chce povedať, že si nevieme predstaviť nepredstaviteľné, ale to sa dá povedať aj bez toho aby prednášal takéto zjednodušené súdy o žánri, o ktorom evidentne nič nevie.
Fun Fuct na odľahčenie, pre tých, čo sa prečítali až sem:
Chemici objavili hliník iba v dvadsiatych rokoch 19. storočia, ale oddelenie kovu od rudy bolo mimoriadne nákladné, preto bol po celé desaťročia hliník drahší ako zlato. V šesťdesiatych rokoch 19. storočia si francúzsky cisár Napoleon III objednal hliníkový príbor pre svojich najvýznamnejších hostí. Menej dôležití návštevníci sa museli uspokojiť so zlatými nožmi a vidličkami
Ja proste vidím celú tú cisársku suitu ako tam sedí, rozpačito mieša kávu hliníkovým príborom, zavistlivo pokukujúc po tých, ktorým sa ušli len zlaté lyžičky a rozmýšľa, kde soudruzi z NDR udelali chybu
Nedávno jsem četl článek o tom, že v Číně se pokusili pomocí CRISPR, technologie k molekulární editaci DNA, pozměnit dědičnou informaci u sedmi zárodků z umělého oplodnění. Přežilo však pouze jedno vajíčko. První narozené děti s geneticky zmutovanou dědičnou informací jsou zřejmě dívky dvojčata. Mutace spočívala v tom, že obdržela část genu, kterou někteří lidé mají v těle zcela přirozeně… Pointou článku byl bázlivý apel, že by třeba také jednou mohli po Zemi chodit dva druhy rodu Homo… Ano, to je samozřejmě možné…
Ovšem – pokud si přečtete knihu Sapiens, dozvíte se, že by to zas až taková mimořádnost nebyla. Je tomu zhruba 70 000 let, co se po Zemi potulovalo dokonce sedm druhů rodu Homo. Až zhruba před 30 000 lety z toho nakonec vyšel vítězně druh Sapiens. Teorie, jak k tomu pravděpodobně došlo, jsou dvě. Sapiens postupně ostatní rody tak nějak „vstřebal“, o čemž svědčí drobné pozůstatky těchto druhů v našich DNA, porůznu roztroušených v populaci. Druhá teorie hovoří o vyhlazení, nebo chcete-li o genocidě. Takže tu a tam se Sapiens s jinými druhy pářil, ale povětšinou je prostě vyhladil. Ostatně jako vyhladil sta tisíce druhů zvěře, ptactva, stromů, květin… Pokud si myslíte, že právě nyní lidstvo páchá ta nejhorší ekologická zvěrstva, pak vězte, že tomu tak bohužel bylo po celou dobu evoluční historie druhu Sapiens. S mírným nadhledem se dá říci, že kam šlápla jeho noha, sto let tráva nerostla. Vlastně nerostla už nikdy. Některé – především ty velké – druhy savců Sapiens prostě vyhubil, lépe řečeno sežral.
Celá kniha je plná informací, které takto poskládané tvoří zcela jinou historii moderního člověka, než jsme zvyklí z učebnic. A já takovéto knihy mám rád. Alternativní a dle mého víceméně pravdivé. Harari píše ironicky, sžíravě, ale přesto s humorem a nadhledem. Umí poskládat staré známé příběhy do úplně jiných obrazů.
Fascinující jsou v knize také teorie vzniku velkých společností pomocí příběhů, pověstí, mýtů, zcela netradiční pohledy na zemědělství. Povídání o tom, že zemědělství vlastně nebylo pro lidstvo žádným velkým přínosem, a že pouze vygenerovalo obrovská sídla plná nemocných, utrápených a unavených lidí mě rozesmálo. Zejména když právě procházím nízko-sacharidovým obdobím…
A nakonec přichází vesele neveselý povzdech, kam asi tak to ten slavný druh Sapiens v dnešní pozici „Boha“ hodlá dotáhnout. Podle autora by přírodní výběr mohl být „nahrazen lidskou tvořivostí směřující k produkci kyborgů i k vytvoření zcela nových organických forem života“. No a to jsme vlastně zase u té Číny, že…
Ostatně - momentálně vychází další Harariho kniha, která se (mmj) zabývá právě hraním si na Bohy... těším se...
Možná ještě výstižnější je název doslovu: Zvíře, které se stalo Bohem. Nebo ani ne tak stalo, jako se za něj téměř považuje. Nic jiného než zvířata jsme nebyli. Jak je možné, že jsme se jako lidstvo dostali až tam, kde jsme teď? A že to zas tak dlouho netrvalo? To se snaží autor vysvětlit na 508 stranách.
Úkol nadliský, autor musel nastudovat obrovskou spoustu materiálu. Seznam literatury, z níž čerpal, čítá dalších skoro 7 stran. Občas, zvlášť ve statích o počátcích vývoje lidstva, se mi jeho vysvětlení zdála až trochu dogmatická. Postupně, tak, jak jsme se dostávali do novodobější historie, mi mluvil z duše. Hlavně popisováním lidské rozpínavosti, agresivity, s jakou vybíjíme všechno okolo nás a ničíme přírodu, která nás živí. Brutalitou, s jakou chováme zvířata v klecích natlačená jedno na druhé bez trochy slitování, v domnění, že jsou to věci bez citu, a to jen pro uspokojení naší rozežranosti a rozmazlenosti.
A kam spějeme? Ano, tam. A dobře nám tak.
Ta kniha je prostě skvělá, úžasná i když její závěr nevyznívá zrovna optimisticky a čtenář by po jejím přečtení nemusel mít klidné spaní.
Autor vykládá vývoj lidstva a jeho zásadní etapy v nečekaných a překvapivých souvislostech. Překvapivých říkám proto, že jsem tak o nich nikdy nepřemýšlel a přitom mi přijdou velmi logické a v celém příběhu lidstva vlastně nevyhnutelné. Tímto přiznáním nejsem vůbec „traumatizován“ , asi není mnoho lidí, kteří by to neřekli stejně. Mimo jiné to ani není možné bez bez rozsáhlého studia pramenů (seznam použité literatury zabírá několika stran) a mimořádné schopnosti uvést „jednotlivosti“ do souvislostí a populárním způsobem rozvinout jejich průběh, nevyhnutelnost a dopady.
Při čtení jsem velmi často měl pocit, že některé pasáže musím ve svém komentáři posléze citovat...nelze, byl by tak obsáhlý, že by to nemělo smysl. Raději doporučím tuto knihu k přečtení. Rozhodně stojí to zato.
Nicméně můj komentář nebude stručný a neodolám, abych některé pasáže necitoval. Ale stejně se hodně krotím :-).
Kniha v žádném případě není suchým výkladem historie lidstva. Je to něco jako věčná otázka „Kdo jsme, odkud jdeme a kam“. Ne že by na to Harari dával vyčerpávající a jednoznačnou odpověď, takovou ambici snad ani nemá. Spíše naopak, nastoluje další otázky, dílčí, někdy docela znepokojivé. Zvláště v části IV. Vědecká revoluce, kdy se zamýšlí nad stavem současné společnosti z hlediska jejích znalostí, schopností, vývoje techniky a s tím vzniklých především etických problémů kolem jejich využívání.
Některé autorovy poznámky na koncích subkapitol vyvolávají docela tísnivé pocity -
"Zásadní a opravdu přelomový okamžik posledních pěti set let nastal v 5:29:45 ráno 16. července 1945, když američtí vědci odpálili první atomovou bombu v Alamogordu v Novém Mexiku. V tom okamžiku lidstvo získalo schopnost chod dějin nejen měnit, ale i zcela ukončit."
V kapitole Pax atomica čtenáře Harari trochu uklidňuje nepravděpodobností skutečně velké války, aby vzápětí na konci kapitoly, věrný svému stylu, napsal –" ...žijeme na prahu pekla i ráje a nervózně přešlapujeme u brány jednoho a předsálí druhého. Historie ještě nerozhodla, kde skončíme, a řada nečekaných náhod nás může vést tím i oním směrem."
Značná část je věnována filosofickým úvahám o spokojenosti a štěstí člověka -
"Pokud jde o štěstí, žádný výzkum zatím nepřišel s jednoznačnou definicí štěstí a není jasné, jak by se něco takového vůbec dalo objektivně určit.
Biologové jsou přesvědčení, že náš duševní a emocionální svět je řízen mechanismy, které jsou výsledkem milionů let evoluce. Podobně jako ostatní duševní stavy, ani subjektivní pocit pohody není určen jen vnějšími parametry – platem, společenskými vztahy nebo politickými právy. Je to výsledek složité souhry nervů, neuronů a synapsí a různých biochemických látek, jako jsou serotonin, dopamin a oxytocin...Dějiny štěstí jsou ovšem mnohem složitější, než si biologové myslí… "
Zde autor uvádí příklady, co a pro koho v různých dobách představovalo smysl života a poukazuje na značné rozdíly a vyslovuje závěr:
"Štěstí možná tkví ve sladění osobních představ o smyslu života s převládajícími představami společnosti. Je-li můj osobní příběh ve shodě s příběhy lidí kolem mne, snadno sám sebe přesvědčím, že můj život má smysl, a mohu v takovém přesvědčení najít štěstí.
To je ale poměrně deprimující závěr. Závisí štěstí opravdu na sebeklamu?"
V souvislosti s vývojem lékařské vědy autor mj píše – "Co když se medicína pustí do vylepšování lidí? Budou na to mít nárok všichni, nebo vznikne elita supermanů?
Poprvé v dějinách si svět zakládá na uznání zásadní rovnosti všech lidí, ale zároveň stojí na prahu společnosti, v níž žádná rovnost existovat nemůže. Tradiční vyšší společenská třída tvrdila, že je chytřejší, silnější a nadřazená spodině. Většinou si to ovšem nalhávala. Nové možnosti lékařské vědy by vlastně sebeklam vyšší třídy mohly odstranit. nadřazenost by se mohla stát realitou."
Kapitola Bionický život je o možnostech náhrad končetin tzv bionickými, ovládanými pouhou myšlenkou, ale i sluchu a zraku pomocí technických implantátů. Ale je také úvahou o důsledcích možnosti vytvoření tzv kyborgů. Kapitola Jiný život se zabývá informacemi a úvahami o genetickém programování.
A dost děsivé představy nastoluje závěrečná kapitola Frankensteinovo proroctví:
"Frankensteinský mýtus konfrontuje člověka s faktem, že jeho poslední hodina se blíží. Pokud nenastane nukleární nebo ekologická katastrofa, technologický vývoj již brzy nahradí Homo sapiens nějakou novou bytostí, která bude nejen jinak vypadat, ale i jinak přemýšlet a cítit."
Doslov – Zvíře, které se stalo bohem
"Před sedmdesáti tisíci lety byl Homo sapiens je takové bezvýznamné zvířátko, které si v koutě Afriky hledělo svého. Během následujících tisíciletí se stal vládcem celé planety a hrůzovládcem jejího ekosystému. Dnes stojí na prahu možnosti stát se bohem a možná získá nejen věčné mládí, ale i božskou schopnost tvořit a ničit.
Lidská vláda na Zemi bohužel zatím vytvořila jen pramálo věcí, na které bychom mohli být pyšní.
…
Lidé jsou sice schopni ohromujících výkonů, ale nejsou si jistí, oč se vlastně snaží a spokojeni nejsou o nic více než dříve. Pokročili jsme od kánoí ke galérám, parníkům a vesmírným lodím, ale nikdo neví, kam směřujeme. Máme více moci, ale nevíme, jak s ní naložit. A co je horší, chováme se nezodpovědně. Počínáme si jako bohové, kteří stvořili sami sebe, uznávají jen fyzikální zákony a nikomu neskládají účty. Zabíjíme a ničíme ostatní tvory a přírodu, ženeme se za pohodlím a zábavou, ale spokojenost nenacházíme.
Může být něco nebezpečnějšího než nespokojení a nezodpovědní bohové, kteří nevědí, co chtějí?"
I přes ten znepokojivý doslov, trvám na tom, že kniha rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji - pět set stran zajímavého a v podstatě napínavého čtení. Za mne šest hvězdiček!
Naprosto perfektní knížka, na kterou jsem narazil úplnou náhodou. Člověku dá zajímavý rozhled o světě. Prostě super a všem doporučuji. Je napsána velice čtivě.
Tak tahle kniha byla naprosto skvělá a já jí asi ještě dlouho budu všem kolem doporučovat.
Harari nám v ní nenásilnou formou předkládá celou historii lidstva, přičemž kniha končí úvahami nad naší budoucností a kam nás naše momentální forma žití zavede a jestli to bude správně nebo ne. Ostatně úvahám nad tím, co bude, se autor věnuje v nadcházející knize Homo deus, na kterou se taky chystám.
Spousta věcí mi díky této knize byla objasněna, spoustu věcí jsem si po letech zase připomněla a co víc, zjistila jsem, že x věcí, které nám ve škole byly předkládány jako hotová věc, byly úplně jinak. Kniha je psána v relativně krátkých kapitolách, takže má spád a čte se svižně, těch 500 stran, které v českém překladu má, vám uteče jako nic. Mnoho otázek, které Harari v knize překládá, nás nutí k zamyšlení. A to mě baví. Kolikrát by to ale ve čtenáři mohlo snad i probudit depresi.
Zajímavou věcí, která mi do té doby tak nějak unikla, byl fakt, že jako lidé jsme se ke zvířatům nikdy nechovali nějak zvlášť hezky. Ale nikdy to nebylo tak šílené jako dnes, kde se jako lidé považujeme za pány tvorstva, snažíme se jít proti přírodě a ze zvířat jsme si udělali jen pouhé produkty. Jednáme s nimi jako s neživými věcmi a já nevěřím, že za to někdy v budoucnu nepřijde odplata. Za to, že jsme takhle (a ne jen velkochovy) moc ovlivnili přirozený chod přírody.
Tato kniha zároveň patří mezi jednu z těch, do kterých jsem si s radostí psala, podtrhávala a budu se k ní určitě ještě vracet.
,,Lidé jsou sice schopni ohromujících výkonů, ale nejsou si jistí, oč se vlastně snaží, a spokojení nejsou o nic více než dříve. Pokročili jsme od kánoí ke galérám, parníkům a vesmírným lodím, ale nikdo neví, kam směřujeme. Máme více moci, ale nevíme, jak s ní naložit. A co je horší, chováme se nezodpovědně. Počínáme si jako bohové, kteří stvořili sami sebe, uznávají jen fyzikální zákony a nikomu neskládají účty. Zabíjíme a ničíme ostatní tvory i přírodu, ženeme se za pohodlím a zábavou ale spokojenost nenacházíme.
Může být něco nebezpečnějšího než nespokojení a nezodpovědní bohové, kteří nevědí, co chtějí?"
Velmi provokativní a svěží pohled na dějiny člověka od "modelu" Homo Sapiens vyprávěné s velkým odstupem a v kontextu s dalšíma událostma na planetě. Takto bych ve zkratce shrnul knihu, která mě velmi bavila číst a často nutila k zamyšlení, alespoň pokud jste ochotni přistoupit na autorova pravidla a snažíte se na všechny dějinné zlomy dívat jeho očima. A to očima izraelského historika, což je pohled, jak znám Izraelce z jiných knih a jejich přístup ke světu, velmi kritický a sebekritický, což my Češi máme rádi. On nás má zřejmě taky rád a jsme v knize často zmiňováni nebo alespoň dějiny na našem území.
Nečekejte knihu plnou letopočtů a suchým popisů kosterních nálezů. Knihu díky své zkratkovitosti a vyprávění radši nedoporučujte své staré učitelce dějepisu nebo ji z toho klepne. Autor bere všechny nové poznatky a dává je do souvislostí a snaží se najít na vývoji lidstva ty hlavní zlomy jako kognitivní revoluce, zemědělská revoluce, kulturní revoluce atd. a jaký to mělo vliv na planetu (většinou devastující) a jaký na samotného člověka. Asi nejlepší bude uvézt pár přikladů z knihy, jakým neotřelým způsobem se snaží autor naše dějiny popisovat:
První zemědělská revoluce, kdy se z lovců a sběračů staly "otroci" svých políček, znamenala extrémní změnu úplně ve všem. Teď ji hodnotíme kladně, že nám to prospělo. Ne zřemě tak lidem ve své době. Podle všech nálezů měl lovec/sběrač kvalitnější život - pracoval, rozuměj obstarával postravu, 4 hodiny denně, měl pestrou stravu, pohyboval se přirozeně, musel znát kvůli přežití plno věcí (dokonce je zde teorie, že po přechodu k zemědělství se zmenšil mozek), moc se nestávalo, že by umíral hlady. Na poli ale dřel od úsvitu do soumraku způsobem, na který tělo nebylo stavěno, občas se neurodilo a přišel hladomor, díky populační explozi žil v nuzných podmínkách, jednotvárná strava, přišly nemoci, začaly tvrdé vyhlazovací války (lehko si něco ulovíte jinde, když jste závislý na svém políčku) apod. Byl pak člověk šťastnější? A byl pak v továrních halách a nebo dnes za obrazovkou počítače?
Dále mě bavil třeba pohled na různé idealismy (jako komunismus, nacismus a další) jako svým způsobem náboženství. Ostatně s náboženstvím si zde nebere vůbec servítky. Nekritizuje ho, protože bez něj by se lidstvo nepohnulo, ale popisuje ho jako sdílený blud či pohádku (komunismus), díky které se podařilo nasměrovat jedním směrem velkou skupinu lidí a udržet ten pytel blech pohromadě. Dříve byl schopen udržet nějaký alfa samec max. 80 členů pohromadě ti lepší i více, ale pak se tlupa rozpadla na další tlupu. Díky náboženství se podařilo udržet časem i milionové celky. No, nesmějme se, teď nás pohromadě nedrží pravda tolik náboženství ale konzum a kapitalismus - co je větší zlo?
Když jsem zmiňoval to náboženství, tak dlouho se mělo za to, že se už na všechno na světě přišlo, je to zapsané ve svatých knihách a stačí ten text jen správně pochopit a co tam napsané není, není pro člověka nijak důležité. Pokud jste tedy potřeboval něco vědět, stačilo najít někoho chytřejšího (kněze většinou), který tu informaci má a pokud ne, tak ji má někdo ještě chytřejší. Radikální změna uvažování, která postupně přišla, ale změnila svět a to díky přiznání si, že skoro nic nevíme a že se to musí teprve objevit. To nastartovalo vědu, objevitelské výpravy, technologie. Taková blbost, řeknete si, ale jen díky této změně přístupu v myšlení Britové z pár ostrovů vybudovali největší říši v dějinách lidstva, i když jinde měli pro to mnohem lepší výchozí pozice, ale na novoty kašlali.
Autor se snaží opravdu velmi rychle posouvat dál a popisuje změny z pohledu příchodu peněz, velkých říšů a jejich rozpadů, otroctví, průmyslu, vědy, rozpadu rodin a komunit, ekologie, zotročení zvířat až do lehkého nakouknutí do budoucnosti, kdy Homo Sapiens zmizí a přijde nový druh postavený na genetických úpravách, propojení s technologiemi apod. Připravuje si tak půdu pro svou další knihu Homo Deus. Za mě je to super kniha, ale je dobré nad tím, co čtete, přemýšlet a nebrat vše jako bernou minci. Je to popis dějin s názorem, autor má nějaký světonázor a ten se promítá i do jeho vysvětlování údálostí desítky tisíc let starých a to ač se snaží sebevíc stát z povzdálí a koukat na dějiny s nadhledem.
Kniha, která na mnohé otázky odpovídá a ještě víc jich klade. To je ale dobře. Autor složité věci popisuje jednoduše, za což má můj obdiv, to neumí každý. Moc se mi například líbilo vysvětlení ekonomiky - zjednodušené, ale přesné. překvapila mne (nejen) teorie vzniku zemědělské společnosti, ale když to člověk domyslí, tak musí dát autorovi za pravdu. Určitě si přečtu i další Harariho knihy.
Kniha je nepochybně velice čtivá, autor má dar v jednoduchých větách vystihnout poměrně komplexní myšlenky, některé analogie jsou vážně povedené. Není to žádná vědecká práce, cílová skupina je zcela zřejmá. To v žádném případě nepovažuji za negativum, minimálně pro shrnutí a utřídění myšlenek a též jako rozcestník posouží i pokročilejším čtenářům. Styl psaní, kromě zajímavého tématu, výrazně přispívá k čtivosti knihy. Subjektivně, za účelem hodnocení, si knihu rozděluji na dvě části.
V první části jsou kapitoly věnovány vývoji lidstva, myšlení, kultury. Hodnotím 4-5*, jednotlivé kapitoly čtenář téměř prolétne, nicméně neměl jsem pocit, že jsem zjednodušováním o něco ochuzen. Výběr témat / příspěvků je povedený. Zcela jistě jsem měl výraznější pocit souvislého toku dějin než třeba v sérii Dějiny světa https://www.databazeknih.cz/knihy/dejiny-sveta-vysehrad-dejiny-sveta-1-128498 .
V druhé části se autor zabývá, více či méně, moderními dějinami. Kulturním posunem vlivem průmyslové revoluce a moderní doby, Impérii, různými –ismy, dotkne se i náboženství. Přes veškerou snahu o objektivitu (tu opravdu nelze upřít) autor nedokáže skrýt své, alespoň částečné, zaujetí proti „západnímu imperialismu“. Ať již skladbou vět, volbou slov nebo prostě jen volbou témat. Kromě výše naznačeného textem probublává tématika ochrany přírody, exploatace přírodních zdrojů, týrání zvířat. Problematika západního/evropského imperialismu je zde v přímém protikladu k např. Civilizaci od Nialla Fergusona. Postmodernistický způsob uvažování se projevuje též v problematice genderu a globalismu a náhledu na budoucí vývoj globální společnosti. Uznávám však, a nečte se to lehce, že plíživé omezování svobod, omezení manévrovacího prostoru jednotlivých států a postupný zánik národních států autor pravděpodobně odhadl velice přesně a zřejmě je v kontextu dnešní doby nevyhnutelný. Závěrečný nástin dalšího vývoje, zejména biotechnologií, jsou pak již čiré spekulace. 2*.
S doporučením váhám, druhá část knihy se konzervativně smýšlejícímu jedinci nečte snadno, byť, znovu připomínám, s mnohými myšlenkami nelze objektivně nesouhlasit. Přesto, jako obvykle, času stráveného s knihou v žádném případě nelituji. Minimálně poskytla mnoho látky k přemýšlení.
Štítky knihy
evoluce náboženství antropologie humanismus evoluční biologie civilizace Bůh a člověk dějiny lidstva člověk a společnost
Tohle je opravdu zajímavá kniha. Některé věci už znáte, ale tady se na ně podíváte z nečekaného úhlu. Doporučuji.