Šáhinšáh

12.07.2018

Nedávno jsem četl paměti šahbanů Farah a tyto zcela pochopitelně vyznívaly pro šáhův režim kladně. Kapuścińského reportáž je v tomto ohledu na opačné straně. Pravda bude jako obvykle někde uprostřed. Šáh jistě nebyl bez chyb a v zemi se rozbujela korupce, ale na druhou stranu pro Írán vykonal mnoho dobrého (práva žen, školy, nemocnice etc.). Tato určitá "protišáhovská" zaujatost ovšem nijak nesnižuje kvalitu reportáže - musím ocenit především neobyčejnou čtivost.

Použiji citaci ze samého závěru knihy, která mě zaujala:
"Ale lze ze všeho vinit šáha? Šáh ve své době zastal určitou tradici, pohyboval se v mezích zvyklostí, které existovaly stovky let. Je velmi těžké překročit takové meze, je velmi těžké změnit minulost."

04.07.2018

Je to velmi smutná kniha. Vypráví o zemi - o Iránu, kde snad nikdy v jejich dějinách nebyl klid, kde vládli podivní lidé, s podivnými názory, ať šlo o šáhy či ajatolláhy. Jeden z posledních jménem Chomejní spustil zřejmě nevědomě cosi, z čeho se Irán nemůže vzpamatovat. Dále cituji wikipedii:
Podle nové ústavy byla Íránská islámská republika teokratickým státem, ale ve skutečnosti měla všechny znaky Chomejního osobní diktatury, prosazované náboženskou kontrolou všech státních funkcí a podřízením všech politických stran ideovému dozoru náboženské rady. V důsledku války s Irákem (od září 1980 do srpna 1988) se teokratický způsob vlády spojil s podporou perského nacionalismu - tím si Chomejní sice upevnil pozice v zemi, ale na druhé straně znemožnil sjednocení radikálního muslimského hnutí a jeho prosazení v rámci arabských zemí.
I po Chomejního smrti zůstal systém nadvlády ajatolláhů v Íránu zachován a jejich způsob odmítání euroatlantické kultury (upevňován démonizací USA) se stal příkladem pro další náboženská muslimská hnutí, např. pro Tálibán. Dlužno podotknout, že relativně neexpanzivní Írán má pro averzi vůči euroatlantickému světu důvody, související např. s podporou západních mocností poskytovanou saddámovskému Iráku v jeho invazi do Íránu v roce 1980, jež si vyžádala cca 1 milion životů. 3. července, v závěru osmiletého konfliktu, sestřelil americký raketový křižník USS Vincennes íránský Airbus s 290 civilisty na palubě na jeho běžném linkovém letu. Íránci to berou jako varování, kterého se jim od USA tehdy dostalo, aby se podřídili rezoluci 598 zakazující jejich jednotkám odvetu vůči Iráku, protože na udržení jeho tehdejší politické, územní a ekonomické konfigurace měl Západ zájem, neboť ji sám z části utvářel. (Konec citace).
A právě o této katastrofě se znovu píše. Šlo opravdu o omyl ?
Přečtěte si tuto knihu. Pan Ryszard Kapuscinski možná ťal do "živého" !

29.05.2018

Zdá se, že to jinde bylo v druhé polovině minulého století o hodně horší. Moc "hezká" kniha.

29.04.2018

Tento rok si řekl: “Tak Peči, ty debile, teď čum jak nic nevíš!” a poté co jsem byl poučen o válce v Indočíně následovala nyní kniha o revoluci a historii Íránu! Bum! Šáhni! Ne ty si šáhni! Já si šáh! Haha! ..Tak přesně tohle čtenář v knize nenajde. Ta knížka je totiž chytrá.

Ta mrtka z hradu dalších pět let nesleze a tak si člověk aspoň může číst o tom, jak podobnej pablb vládnul ve dvacátém století v Íránu než na něj lid šáh. V Íránu mimochodem žijou jenom uprchlíci, takže to tam je dost šílený! Ale zase na druhou stranu aspoň nemaj TV barrandov, takže zas tak hrozný to bejt nemůže.

Můj třetí Absynt a dalších 9/10 - pan Kapučinka z Polska servíruje skvělej stručnej reportážní románoesej o historii Íránu - popisuje pro čtenáře neviditelné fotografie a z nich plynoucí náladu společnosti. Poslední šáh byl na stupnici Jirka Šlégr - Stephen Hawking někde na levelu slepice s kšiltovkou. Zejména objednávky luxusního zboží a strojů do Íránu aniž by věděl, že jsou dostatečně velké místní přístavy, což vedlo k tomu, že lodě musely čekat půl roku na vyložení, hodnotím 10/10. Když to teda pak vylodili, zjistil, že nejsou ani silnice! A tak dále pana krále. Skvělý!

21.07.2017

Jedna z najlepších reportáží akú som kedy čítal.

08.06.2017

"Nikto neuteká, aj keď policajt ešte stále kričí, až napokon prichádza chvíľa, keď zmĺkne a na chvíľu nastáva ticho. Nevieme, či si už policajt a človek z davu uvedomili, čo sa vlastne stalo, že človek z davu sa prestal báť a že práve toto je začiatok revolúcie. Práve takto sa začína. Doteraz, kedykoľvek sa k sebe títo dvaja ľudia priblížili, okamžite sa medzi nimi zjavil niekto tretí. Bol to strach. Strach sa objavoval ako spojenec policajta a nepriateľ človeka z davu. Vnucoval im vlastné pravidlá, rozhodoval o všetkom. A teraz sa títo dvaja ocitli zoči-voči - strach zmizol, prepadol sa pod zem."

Kapuściński mal zvláštny zmysel pre revolúcie. Bol na miestach, kde sa odohrávali. Po celom svete, pri mnohých z nich. Tá proti šachovi v Iráne bola jednou z nich. Vo svojej útlej knihe nás sprevádza fotografiami, ktoré má vo svojej zbierke - históriou vlády Pahlaviovcov, otca i syna, až k jej koncu. Vysvetľuje, prenáša nálady vtedajšej spoločnosti a opisuje muža, ktorý prehral vlastnú krajinu, lebo ju nepoznal a nechcel spoznať. A okrem tejto jednej konkrétnej revolúcie zároveň prináša akýsi pohľad na to, ako sa vlastne revolúcie väčšinou rodia.