S elegancí ježka
Muriel Barbery
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/7851/bmid_s-eleganci-jezka-uUH-7851.jpg
4
1050
214
Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu. Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , HostOriginální název:
L'Élégance du hérisson , 2006
více info...
Přidat komentář
Tak tohle mi vůbec nesedlo. Většina textu bez příběhu, s tím, že postavy brojí proti předsudkům apod. ale samy si jich nesou plný pytel.. Všichni bohatí jsou v podstatě vyhořelé trosky na antidepresivech, nemající ani špetku soucitu pro prosté a chytré proletáře (až na dítě s 160 IQ a Japonce, které autorka očividně nekriticky miluje). No nevím, nemám zkrátka pochopení pro tyto černobílé moralitky. Co ale vím je, že se autorka snažila napsat nezvyklý román ALE stejně nakonec skončí (SPOILER) u klasických klišé románů pro ženy.. viz Reneé si zajde ke kadeřnici, hezky se obleče a je z ní krasavice → romantická linka s bohatým, dokonalým chlapem (KONEC SPOILERU).
A poslední věc - nějak pořád nechápu, co Reneé vedlo k tomu, aby se navenek chovala jako stereotypní domovnice? Brojí proti hlouposti nájemníků, že si jinou domovnici ani neumí představit, ale přece se tak chová? Tak co si mají představovat? Jistě, chtěla mít klid, ale to se nevylučuje s tím, že se bude chovat.. normálně. A její panika, když měla být objevena její záliba v četbě mi přišla už naprosto směšná.
Jedna z nejlepších knih, co jsem letos (a vlastně kdykoli jindy) četl. Psána brilantním jazykem, myšlenkově bohatá, vtipná i dojemná. Škoda toho závěru - vůbec ne proto, že by byl špatný, ale proto, že se člověk tak náhle, z ničeho nic musí rozloučit se všemi těmi úžasnými hlavními postavami, i když je náramně zvědavý na další vývoj jejich vzájemných vztahů.
Po přečtení (prvním i druhém) jsem seděla, koukala do zdi a přemýšlela. Autorka pojednává vskutku s elegancí o tématech, jako jsou předsudky o určité skupině lidí ( v tom to případě o domovnicích), o důvodech k sebevraždě, i o lásce. Do této knihy jsem se zamilovala hned na první straně a tak by to mělo být u většiny knih.
Ak chcete mix Kočičího hosta a jeho pôžitkom z malých, všedných vecí, ak chcete komerčnejšie filozofické úvahy o živote a zmysle ako je Pascal Mercier v Nočnom vlaku do Lisabonu, tak to tu nájdete...
(Audiokniha). Úžasná kniha, nadšeně jsem poslouchala o osudech obyvatel pařížského činžáku. Celkem mi kniha potvrdila francouzské kastovnictví s rádoby sociálním nádechem. Konec smutný, ale ne ošklivý. Po přeposlechnutÍ Čtenáře z vlaku v 6.27 už nebudu v Paříži koukat jen po obsluhách WC, ale nově i po domovnicích.
Trochu intelektuální pokrm, ale sedla mi. Chuťově bych ji přirovnala ke kvalitní hořké čokoládě. Není pro každého.
Poslouchala jsem jako audioknihu a T. Medvecká je skvělá interpretka. Není to snadný poslech, zejména díky filosofickým vsuvkám v první polovině knihy, ale za mě tam krásně sedly. Škoda, že jsem knihu nemohla číst/poslouchat před zkouškou z Filosofie...
Mám z toho docela smíšené pocity. První polovinu knihy jsem pořád přemýšlela, co tím chce sakra básník říct. Teprve až přišel Japonec (nakonec, ha), začalo to pro mě být zajímavé. V celkovém součtu se mi vlastně moc líbily postava a příběh Renée (v moc hezkém audio podání Tatiany Medvecké), Paloma mě moc neuchvátila.
Takže druhá půlka a propojení příběhů to nakonec zachránilo, ale kdybych to neposlouchala, ale četla, nevím, jestli bych to nevzdala, než bych došla do poloviny. Hluboce filozofické úvahy šly prostě občas nějak mimo mě. :-)
Moc pěkné, sice jsem se ze začátku nějak nemohla začíst, ale pak mě to zasáhlo.
Hlavnú líniu tejto knihy tvoria životné svetonázory dvoch úplne odlišných hrdiniek, vlastne susediek z jednej luxusnej bytovky v Paríži. Autorka vsadila na ich vzájomné kontrasty, či už vekové, sociálne, vzdelanostné, či materiálne. Jediné, čo obe postavy spája okrem bydliska, je inteligencia a snaha o kamuflovanie svojich myšlienok a názorov na svoje okolie. Tieto ich mimikry sú predmetom úsilia tak úpenlivého, že obe nerobia celý čas prakticky nič iné, len rozmýšľajú, ako sa neprezradiť. A samozrejme filozofujú...
Nechcem tvrdiť, že všetky myšlienky tejto knihy sú blábol. To rozhodne nie. Tu a tam, sa v texte mihne zaujímavá myšlienka, niekedy aj celý odstavec. Treba si však uvedomiť, že niekedy ľudia pre množstvo drobných vecí neuvidia tú jedinú kolosálnu. Jedna podstatná vec totiž autorke neustále unikala - menej je niekedy viac! A tak som trpel ďalej a čakal... Zrazu „cink“, ako keď minca zapadne do hracieho automatu a rozbliká sa vám bonusová prémia: objaví sa v tom samopale myšlienok jedna pekná, neónom nasvietená. Bohužiaľ rýchlo zhasne a stratí sa pod nánosom ďalších. Som presvedčený, že to je kameň úrazu. Nie kvôli samotným myšlienkam, ale pre ich presýtenie, pre ich umelé dolovanie z príbehu.
Negatívom pre mňa osobne, bol veľmi triviálny, povedal by som až prchavý sujet. Celú dobu som mal nutkavý pocit, že autorka svoju knihu nekoncipovala ako príbeh. Iba narýchlo učesala svoje myšlienky a poznámky k čomukoľvek, ale hlavne k literatúre, filmom, výtvarnému umeniu, architektúre - primiešala politický svetonázor a do tejto zmesky prepašovala slabunkú dejovú a prekvapivo romantickú dejovú linku.
Viac mojej kritiky nájdete v recenzií tu na DK:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/erinaceus-elegantis-7681
ODPORÚČAM: Inteleguánom, ktorí nájdu pôvab v 15-minútových litániach, ako sa hostiteľa spýtať, kde má WC; študentom filozofie ako praktické cvičenia: koľkokrát nájdeš Kanta, či Nietscheho na nasledujúcich 20-tich stranách? Priaznivcom japonskej kinematografie 30-tych rokov minulého storočia ako aj velikánov ruskej literatúry 19.storočia. Nakoniec aj tým, ktorí majú radi pod povrchom sarkazmu a povýšenosti, predsa len nejakú tú romantickú linku. U mňa má toto dielo síce elegantných, ale pichľavých: 45% a tak 2,5*
Pro mě naprosto úžasná kniha! Vůbec jsem to nečekala, v podstatě se mi chtělo smát i plakat.. Dlouho jsem nečetla tak krásnou knihu s velice hlubokou myšlenkou, a přesto je to "obyčejnost ze života". Ať jsme bohatí či chudí, není mezi námi, mezi našimi problémy, žádný rozdíl. Zasáhla mě síla příběhu, jak si (ke konci) sama sebe uvědomí v podstatě malá holka, a přitom neskutečně chytrá, stejně jako domovnice. Škoda, že získala přítele a uvědomila si svou hodnotu, své jiné bohatství, když se pokusila odvrátit smrt jiného, a sama zaplatila.. Osud?? Možná.. Život!!
Já také bez mučení přiznávám, že jsem čekala úplně něco jiného. Domovnice, která cituje německé filozofy, čte ruskou klasickou literaturu, miluje umění, hudbu a historii a přitom navenek ukazuje jen tvář malé a tlusté vdovy, což zároveň pokládá za přiměřené pro svou práci domovnice v domě s luxusními byty pro bohaté, si žije pěkně schovaná před světem ve své ulitě. Stejně jako malá dvanáctiletá Paloma, která je ve své duši také někým jiným než dává ostatním na vědomí a i ona si kolem sebe vytvořila jakousi pomyslnou tvrdou skořápku, přes kterou je těžké dostat se blíže k jejímu nitru. V tomto francouzském románu nešlo ani tak o děj, ale mnohá jiná sdělení. A tak jsem ho nečetla jako příběh, ale vracela jsem se k této knize po mnoho večerů mezi čtením jiných knih a přemýšlela nad tím, co vše nám vlastně Muriel Barbery chtěla sdělit.
Poprvé v životě se mi stalo, že jsem něco poslouchala ne nadvakrát, ale dokonce natřikrát, než se mi podařilo to přetrpět až do konce. Kdybych nebyla notorický dokončovač, dávno bych tuhle věc smazala z ipodu a už nikdy ji tam znovu nenahrála. Nevím, zda mě někdy při čtení/poslechu formálně natolik intelektuální knihy napadlo tolik sprostých slov. Nejde o to, že bych nerozuměla, o čem postavy mluví, jde o to, že jestli něco nesnáším, pak je to samoúčelná exhibice. A slepá adorace čehokoliv. V ježkovi se vám obého dostane vrchovatě.
Hlavní hrdinka Renée je extrémně nesympatická, nafoukaná, arogantní, závistivá, pseudohlubokomyslná a rádobyintelektuálská levičácká kráva, která by zasloužila nakopat do zadku (a to se ještě hodně ovládám). Paloma je proti tomu nafoukaná, arogantní, rádobintelektuální a pseudohlubokomyslná zazobaná levičácká pipinka, která by potřebovala dostat pořádných pár facek z každé strany. Jak je možné do románu, který má být kritikou předsudků a stereotypů narvat tolik předsudků a stereotypů, že by se z toho jeden poblil? Ano, hnusní, odporní boháči děsně vykořisťují chudáky pracující. Ti jsou samozřejmě charakterní a nezkažení, jsou to milí, vnímaví a čistí lidé, na rozdíl od těch debilních, pozérských pracháčů, kteří umí jen využívat a ničit. Navíc tu máme ve své neskrývané nekritičnosti legrační portrét podle autorky absolutně dokonalé a všemu a všem nadřazené japonské kultury, kterou povyšuje nad absolutně všechno. Taky jediný normální boháč je - víření bubnů, to by nikoho nepřekvapilo - Japonec! Katarze na konci knihy je pochopitelně dramatická a osudová. Jediné plus dávám za to, že si na samotném konci obě postavy připustí, co jsou (závistivá, zapšklá ježibaba a hloupá a rozmazlená holčička) a za skvělou interpretaci Taťjany Medvecké a Lucie Pernetové.
No...tak jsem se nechala nalákat na ten úvod, ten zněl dobře... Ale bohužel jsem nedočetla ani do poloviny a to jsem se vážně MOC snažila tomu dát šanci!
Je mi líto...škoda, téma bylo super a kdyby to bylo psáno víc normálně, lehce a bez těch šílených filozofií, které bylo vážně moc...a kdyby postavy byly víc sympatičtější...mohlo to být fajn.
Ale pro mě nebylo.
Tak musím říct, že toto nebyl vůbec šálek mé kávy... Námět dobrý, zpracování už se mi příliš nelíbilo - dlouhé filosofické pasáže to není nic pro mě. Poslední část knihy mi přišla nejlepší.
Musím přiznat, že jsem o této knihy příliš nečekala, ale zaujala mne svými úvahami o smyslu života a hledáním krásy v něm. Ačkoli má kniha formální závěr, jakési vyvrcholení příběhu, nemusel by tam podle mého názoru vůbec být. Domnívám, že jádrem této knihy jsou právě filozofické rozpravy obou hrdinek nad jejich životem a závěr by vůbec nemusel být tak definitivně definitivní. Obě hrdinky působí sympatickým dojmem, Reneé svojí skromností a Paloma svým břitkým humorem, ale také vyzrálou vážností při hledání odpovědí na palčivé existenční otázky. Znova bych si ji ale nepřečetla a k dokonalosti jí přece jen něco scházelo.
Jen málokdy se mi stává, že knihu nedočtu. Tentokrát jsem to fakt nedala. Četla jsem ji na doporučení a díky hodnocení na DK jsem se těšila na kvalitní čtenářský zážitek. Namísto toho jsem byla otrávená a naštvaná. Nemusí to být nutně vina knihy, která si zřejmě své čtenáře - jako asi každá - najde, ale pro mě rozhodně není. Pseudofilosofické rádoby hluboké myšlenky, naprosto protivné postavy a (pro mne) nekonzistentní styl psaní.
Vlastně jediné, co bych tak mohla pochválit jsou krátké kapitoly, a tedy to, že se rychle čte. Ale to je pro mne opravdu hodně málo...
Báječná, skvělá kniha, ve které si každý něco najde a pokaždé něco jiného. Dějová linie není stěžejní, zato však kniha polaská intelektuální stravou.
Typická a uvnitř netypická domovnice a typická i když uvnitř netypická puberťačka z bohaté rodiny mi v tomto moderním francouzském románu předvedly, jak žít s elegancí ježka: zvenku obrněné ostny jako pořádná pevnost, ale uvnitř stejně ušlechtilé jako ježci. Je mezi nimi obrovský věkový rozdíl, ale ve své podstatě jsou si blízké tím, že vycházejí z toho, že mají dané místo ve společnosti a podle něj musí i žít. Dvanáctiletá Paloma, která pochopila, že „lidé si myslí, že poletí ke hvězdám, a přitom skončí jako zlatá rybička v kulatém akvárku“ se rozhodne, že než takhle žít, tak raději ve 13 letech spáchá sebevraždu a do té doby bude zapisovat své myšlenky, jako odkaz pro lidstvo. 54-letá Renée žije navenek svůj život staré a ošklivé domovnice a přitom má načtená filozofická díla, miluje hudbu, literaturu a umění, ale je přesvědčená, že nemůže dát najevo, jaká ve skutečnosti je. Obě prožívají radost z ukrývání svých skrytých tajemství i starost z nebezpečí jejich odkrytí. Autorka jejich prostřednictvím vyjadřuje velké množství filozofických myšlenek, ale díky jejich interpretkám je prezentuje tak nějak lidsky a s lehkostí. Není to příběh nabitý dějem, je to dojemný příběh o smyslu života, daných společenských hranicích, Umění, Kráse prostě o Životě, který přes všechna příkoří stojí za to žít.
Jak říká Paloma na konci svého deníku: „Tak si říkám, že právě tohle je možná život: spousta beznaděje, ale také chvíle krásy, ve kterých čas neubíhá stejně. Je to jako by se v notách udělala nějaká závorka v čase, jako by se čas zastavil, jako by se člověk ocitl jinde, jako by to bylo vždy v nikdy. Ano, to je ono, vždy v nikdy.“
Geniální kniha, mnoho vrstev a linek k přemýšlení i přemítání o životě a jeho zvláštnostech. Po přečtení knihy z knihovny jsem si musel jeden výtisk i koupit do knihovny. Těším se, až se k této knize časem vrátím.
Štítky knihy
humor zfilmováno francouzská literatura ironie
Autorovy další knížky
| 2008 |  S elegancí ježka |
| 2021 |  Růže sama |
| 2009 | Pochoutka |
| 2019 | Život elfů |
| 2023 | Nesčetně hvězd |
Kniha S elegancí ježka je v
| Právě čtených | 21x |
| Přečtených | 1 464x |
| Čtenářské výzvě | 110x |
| Doporučených | 178x |
| Knihotéce | 466x |
| Chystám se číst | 620x |
| Chci si koupit | 70x |
| dalších seznamech | 18x |
Ježek se pro mě stal snad nejlepší knihou, možná je to tím souzněním s hlavními postavami v mladém i starém věku. Možná už jsem měla dost všech těch několika dílných fantasy bichlí. Nebo prostě stárnu a začínám tíhnout k realitě, psychologii a neobyčejným příběhům obyčejného lidského života. Tuhle knihu bych doporučila snad všem lidem, kteří mají alespoň trochu rozumu, ale zároveň bych si ji někam schovala, aby zůstala navždy jen moje.