Rubikon: Triumf a tragédie římské republiky

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Římská republika byla bezesporu nejpozoruhodnějším státem v dějinách. Hrstka vesničanů se usadila mezi bažinami a pahorky a jejich potomci dobyli celý tehdy známý svět. Hollandova kniha přináší živý obraz republiky v zenitu její velikosti, která měla nakonec stát u počátku jejího pádu a transformace v císařskou diktaturu. Zachycuje období Julia Caesara, jehož posedlost slávou dovedla až k břehům říčky Rubikon, éru Cicerona, vášnivého a výřečného obránce svobody, či Spartaka, otroka, který se odvážil čelit supervelmoci. Římané jsou nám vzdáleni dva tisíce let, ale jejich ambice a touhy, sebeobětování a masakry, všední život, zábava i politika, jako by se zrcadlily v naší moderní společnosti. Kniha je nečekaně aktuální i z jiného důvodu: současné Spojené státy jsou po Římě totiž teprve druhou republikou, která je v postavení světové supervelmoci bez jediného konkurenta....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105884/big_rubikon-triumf-a-tragedie-rimske-re-sst-105884.jpg 4.827
Žánr:
Literatura naučná, Historie

Vydáno: , Dokořán
Originální název:

Rubicon: The Triumph and Tragedy of the Roman Republic, 2003


více info...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Rubikon: Triumf a tragédie římské republiky

Pazgrivec
06.09.2021

Kniha pojednává o konci dlouhé éry čtyř nebo skoro pěti století Římské republiky. Hlavní přínos byl, že mně někdo po těch všech hodinách dějepisu ve školách celkem srozumitelně přiblížil dobu krátce před rokem nula, proč římská republika zanikla. Čtení je to občas trochu morbidní. Všichni hlavní aktéři až na výjimky zemřeli předčasně. Příběh se začíná odvíjet od Sully, který se vymkl kontrole, porušil status quo a jako první se svou armádou obsadil Řím. Nebyl co César. Ten se objevil na scéně až mnohem později. Zřejmě je známější díky své smrti. Sulla byl velice obratný politik a schopný vojevůdce. Dokázal využít republikánského politického zřízení, aby pracovalo pro něj. Byl to po staletí velice důmyslný systém, který obsahoval systém brzd a protivah tak, aby nikdo nezískal absolutní moc. Tento republikánský systém vedl k obsazení velkého území od Říma až po Hispánii, Galii, Sýrii, Řecko atd. Sulla udělal nemyslitelné a obsadil s legiemi Řím (jako první překročil Rubikon), což bylo do té doby tabu. Krvavou cestou ohnul doposud fungující systém a připravil cestu pro pozdější absolutní vládce. Sám se však nakonec stáhnul do ústraní, aby v klidu dožil. On uvedl na scénu pozdější první triumviry jako Pompeia a Krassa a nakonec se objevuje i samotný César. První z nich skončil Krassus v nějaké nepodstatné šarvátce na východě. Nakonec i Pompeius, který se velice proslavil za Sully. Autor velice umně popisuje politické šarvátky, skoro celou knihu se prolíná Cicero, prý nejlepší řečník své doby, byl to také politik a na nějakou dobu konzul. Republikán, který nakonec svůj boj o republiku prohrál. Byla to velice krutá doba, kde postavení, sláva a moc znamenaly vše. Bohatství pak přišlo s postavením a úřadem. Pompeius skončil taky na východě, kdy César překročil onen Rubikon s legiemi, které po deset let zoceloval v Galii. Byly mu absolutně oddané. Pompeius nebyl připraven na vojenský střet. Utekl na východ, kde shromáždil východní legie, avšak Césarovi podlehl. Pompeius skonal rukou vraha kdesi na Egyptském pobřeží /zde se autor rozchází s wikipeii, což nevadí, protože ta nemusí mít vždycky pravdu/. Zanedlouho skončil i César, byl v sénatu u nohou sochy Pompeia zavražděn. Moci se chopil jeho adoptivní syn Octavianus a tak vzniká druhý triumvirát. Octavianus, Markus Antonius a nějaký třetí, který o své postavení záhy přišel. A jako to s triumviráty už bývá i tento skončil rozhádáním triumvirů. Nejinak tomu bylo i za Francouzské republiky před tím, než se moci chopil Napoleon. Markus Antonius u Aktia končí a na scéně už zůstává jen Octavianus, který se prohlašuje doživotním konzulem a definitivně boří římskou republiku. Dovládne až do začátku prvního století a založí tak dynastií /byť krátkou/. Tím kniha končí. Na to navazuje další díl o římských císařích.
Zaujal mě popis Říma jako genericky rostoucího města, kde byly úzké páchnoucí uličky, kde člověk mohl snadno přijít k úrazu. Autor popisuje standardní bydlení něco na způsob činžáků. Akorát občas některý spadl. Sedm pahorků Říma, kde bydlela městská honorace, byl Palatin. Letitý systém volených senátorů, konzulů a tribunů vedl k rozmachu Říma.
Autorův vypravěčský styl jakož i překlad mně celkem seděl. Knihu jsem sice nepřečetl jedním dechem, měl jsem nějaké pauzy, ale napsáno čtivě a ne do přílišných detailů. Na člověka občas vykoukl mezi řádky genius loci doby, nicméně mohlo být ještě větší vtáhnutí do děje.
Autor by se mohl vyhnout občasným přehnaným výrokům, které dále nerozvádí. Kniha by tak získala na větší věrohodnosti. Jsem taky rád, že nepopisuje do hloubky význačné bitvy, pouze jak to dopadlo a co to znamenalo pro různé zájmové skupiny. To je velký nešvar autorů napoleonské literatury např. J. Kovaříka a M. Štovíčka. Přílišný popis detailů škodí jak čtivosti, tak tomu, aby si člověk odnesl to podstatné. Je potřeba, aby to čtenáři autor předžvýkal a předložil hotový lahodný pokrm, který si vychutná. Holland to umí.
Udělal jsem si docela plastický obrázek o konci Římské republiky. Toto mně chybělo z hodin dějepisu. Toto si odnáším jako cennou trofej. Už vím, proč Forum Romanum působí tak chaoticky. Tam chrám, tam budova senátu, tam vítězný oblouk. Jak trochu myslel římský člověk na sklonku republiky. Škoda těch ničitelů republiky. Zničili práci generací před nimi. Byla to složitá doba. Lidský život byl utvářen mocí a stoupáním po společenském žebříčku. Doba plná potu, krve a násilí. Syrovost a krutost nám nepochopitelná.
Velice dobrá kniha, autorovi se povedlo odprostit se od přílišných detailů (např. úmornému popisu bitev) a čtenáři plasticky vykreslit obrázek konce Římské republiky. Těším se na autorovy další knihy a k této se budu rád vracet.

ondra2
20.07.2021

Přehledný, stručný a čtivý přehled politických dějin konce římské republiky. K vojenským je pak třeba přibrat Kovaříkovy Římské války.


jockel
15.04.2021

Knihu jsem četl v české verzi. Ode mě má 5 * i díky překladu.

tomatlas
23.01.2020

Neskutečně čtivá záležitost. Hollandovi se podařilo něco, o čem ostatní historici jenom ani nesní.

thorir
04.03.2018

První věc, která mě při čtení knihy napadla, byla, že se vlastně svět před dvěma tisícovkami let příliš politicky neliší od toho dnešního. Pochopitelně. Ambice jednotlivců, touha po moci a bohatství, touha vládnout a diktovat. Na druhou stranu je třeba ocenit a respektovat schopnosti lidí, kteří se v té době dokázali prosadit a být úspěšní ve společnosti, kde se neodpouští nejmenší slabost. Nepochybně to byly silné osobnosti, vůdci, které nelze srovnávat s dnešní politickou „elitou“ plnou šedivých, nevýrazných úředníků. Ano, byla to jiná doba. Kniha jednoznačně stojí za přečtení, je čtivě napsaná a troufám si tvrdit, pomineme-li fakt, že jde o reálnou historii, čte se jako vysoce nadprůměrný politický thriller. Nabízí se srovnání s dnešní úpadkovou dobou. Závěry si každý vyvodí sám.

Blekmun
19.06.2015

„Plodem příliš velké svobody je otroctví“, napísal smutne Cicero. Skutočnú slobodu rímsky občan v spojení s vlastnou ambicióznosťou napokon zneužil a vzal si všetko, čo chcel. A slobodní občania sa vo svojom štáte po 460 rokoch stali neslobodnými.

Pre fanúšika histórie strhujúca kniha. Predovšetkým strhujúco napísaná. Plnohodnotne faktické čítanie, pri ktorom sa ale podchvíľou musíte obzerať späť na obal, či nečítate klasický román. Veľmi živé, so zdanlivo beletristicky premrštenými scénami, no keď sa pozriete dozadu, odkazov na reálne pramene je toľko, že vám nebude stačiť jeden toaletný papier. Aj to, čo sa už zdá občas byť skutočne za čiarou, akoby šlo o výjavy z alternatívnej histórie antického Ríma, je holá skutočnosť. Teda bola. Najznámejšie postavy toho obdobia sú farbisto vykreslené a verne zachytené, či už sú „hore“ alebo „dole“. A každá z tých zásadnejších si v tomto fascinujúcom „úvode-do-štúdia-rímskej-republiky“ prežije oboje. Aby rímske politické frašky nezhodili knihu z útesu monotematickosti, votkal Holland do tejto pavučiny výjavy z dobyvačných výprav za hranicou republiky, pričom veľmi atraktívnym materiálom sú odseky, kde popisuje rímske vnímanie cudzích krajov a ich obyvateľstva.

Ak tieto osobnosti matne a hrubo skreslene poznáte len z výkladu svojich nie tak celkom kompetentných učiteľov na strednej škole a z efektných hollywoodskych blockbusterov, kniha celosvetovo uznávaného profesora histórie na všetkých týchto Machiavelliov svojej doby vrhne iný tieň. Už nikdy nebudete na Sullu, Caesara, Cicera, Pompeia, Marca Antonia, Octaviana Augusta a iných rímskych štátnikov pozerať tak, ako predtým. Neskutočne komplexné a farbisté dielo – pre mňa kniha nedozernej hodnoty.

braunerova
09.08.2014

Jedna z nejlepších knih, kterou jsem o starověkém Římu četl. Literatura faktu napsaná čtivou formou. Kniha začíná překročením řeky Rubikon 13.legií, krátce se věnuje založení republiky a pak mapuje jejích posledních 100 let až do zavraždění Julia Caesara a vládu Oktaviana. Podrobně jsou popsány činy významných Římanů (Marius, Sulla, Lukullus, Kato, Cicero, Pompeius a další). Autor vysvětluje i jak římané uvažovali a uvádí souvislosti proč jednali jak jednali. Po přečtení knihy jsem na řadu z nich změnil názor. Třeba krvavý diktátor Sulla se na vrcholu své moci vzdal všech funkcí, veřejně rozpustil svou osobní stráž a většinu svého majetku rozdal. Lukullus proslulý svými opulentními hostinami byl původně čestný a vysoce mravní politik a vynikající vojevůdce, kterého zradili příbuzní i kolegové senátoři. A na závěr jedna citace: "Na počátku tady byli králové a poslední král byl tyranem. Muž jménem Brutus ho vyhnal z města, ustavil úřad konzula a všechny instituce svobodné republiky. A nyní, po 465 letech, Brutus, potomek prvého z Brutů, zabil druhého z tyranů.... Caesar je mrtev. Svoboda byla obnovena. Republika byla zachráněna....A občané místo aby spěchali na Forum a tam aplaudovali svým osvoboditelům, chvátali do svých domovů a zavírali dveře na závoru."