Rozum a cit
Jane Austen
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473832/bmid_rozum-a-cit-coV-473832.png
4
2578
308
Rozum a cit je jedním z nejslavnějších románů anglické literatury a první vydanou kniha Jane Austenové. Příběh sester Marianny a Elinor Dashwoodových se odehrává v prostředí a atmosféře staroanglického venkova a svým vtipem a půvabem okouzluje čtenáře už více než dvě století. Dvě hlavní hrdinky se po smrti svého otce musejí vyrovnat i se ztrátou společenského postavení a jako všechny nemajetné dívky v té době mají šanci se z obtížné situace dostat nejspíš jen výhodnýmu sňatkem. Marianna podlehne kouzlu mladíka jménem Willoughby a zdá se, že jejich náklonnost je vzájemná. To sleduje se znepokojením plukovník Brandon, rodinný přítel, který se sám láskou k Marianně trápí. Willoughbymu navíc vůbec nedůvěřuje a podle všeho ví něco špatného o jeho minulosti. Staší sestra Elinor naváže vztah s Edwardem Ferrarsem, jeho rodina si však pro něj přeje zámožnější partii a snaží se vztah s Elinor překazit. Edward se zdá být charakterním a poctivým mužem, přesto se od jisté chvíle začne chovat k Elinor odtažitě. Kromě toho, že dívky narážejí na tuhé konvence ve svém okolí, bojují i se svými tolik rozdílnými povahami. Citově založená Marianna se dokáže spontánně a vášnivě poddat emocím a totéž očekává i od ostatních, rezervovanější Elinor se snaží své city skrývat ve snaze neobtěžovat jimi nijak své okolí. Obě musí své postoje časem pod vlivem událostí změnit…... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2021 , 1400Originální název:
Sense and Sensibility , 1811
více info...
Přidat komentář
Nevím, kde začít. Jakmile si přečtete nebo shlédnete film od Jane Austenové (př. Pýcha a předsudek), není už těžké odhadnout, jak skončí druhá knížka. Já jsem to věděla od začátku. V knize bylo pár překvapivých zvratů (které mě v mém původním mínění nezviklaly), ale něco tam chybělo. Čekala jsem něco děsně romantického, ne že by bylo špatně, že to tak nebylo, ale vlastními slovy bych příběh popsala spíš: "popisování života jedné malé rodinky, kde žijí dvě sestry, z nichž jedna nemá city a druhá je naopak příliš sobecky prosazuje. Dále v knížce najdeme strašné drbny, jloupé dámy, pány, kteří myslí jen na peníze a pak marnivé pány." Nechci být příliš kritická. Knihu jsem dočetla a dokonce jsem občas byla i napjatá s zvědavá, jak to dopadne. Čekala jsem však mnohem víc. Styl psaní mě také nijak nenadchnul, příběh ani zpracování rovněž. Čekala jsem od tak známého příběhu víc.
Nejslabší kniha od Jane Austenové, ale i tak je dobrá. Její knížky a ta doba mají něco do sebe.
3,5*
Opět krásný zážitek z knihy J.A. Ze začátku jsem se nemohla začíst a bála jsem se, že už to nebude tak pěkné jako Pýcha a předsudek. Ale jak se kniha trochu rozjela a udělala jsem si jasno v postavách, už to bylo velmi čtivé, místy jsem se opravdu nasmála, autorčin skvělý jemný humor a ironie, skvělé vykreslení postav, dialogy a popisy, to nemá chybu.
Super příběh. Autorce se skvěle podařilo popsat vztahy mezi lidmi a tehdejší životní komplikace.
Ach, byla to nádhera. Překrásná knížka, která se Pýše a předsudku klidně může rovnat.
Velmi příjemné čtení, byť závěr byl zvláštně utnutý, klidně bych snesla dalších třeba dvacet stran...
Každopádně jinak se mi zdá Rozum a cit rovnocenným dílem k Pýše a předsudku. Elinor mi byla tuze sympatická, paní Jenningsová dodávala vtip a, co velmi oceňuji, jistý "darebák" se dočkal jakéhosi vykoupení.
Zkrátka velice dobrá kniha, ideální mix romantiky a jemně satirického exkurzu do tehdejší společnosti. A filmové zpracování, za které dostala Emma Thompson Oscara za scénář, je, nutno podotknout, také tuze dobré.
Další krásné dílko z anglické společnosti minulých století.Elinor je zřejmě méně temperamentní a náročná než Elizabeth Bennetová ale zajímavý osud má také. Narozdíl od Elizabeth nemá otce který by alespoň trochu držel na řetězu matku ale paní Dashwoodová je přece jenom formát proti paní Bennetové a nerozumná je jen trochu.Elizabeth spíše připomíná prostřední dcera Mariana, která neuznává konvence a zvyky ale nakonec se naučí ocenit charakter člověka.Navenek zdvořilost a společenské chování a pod ním spousta citů,snů a hledání štěstí. Moc pěkná knížka asi spíš pro čtenářky než čtenáře.I film pokládám za velmi podařený.
Skvělá kniha pro všechny starší čtenářky. Opět, jak už je to u Jane Austenové zvykem, se tu setkáváme s mladou ženskou hrdinkou, tentokrát Elinor, která se musí smířit s tvrdostí a nepochopením okolí, poznat sebe sama a najít rovnováhu mezi rozumem a citem. Skvělá četba,čte se úplně samo.
Nádherná kniha. Nedá se říci že jsem velká čtenářka románů ale už od svých školních let se ráda vracím ke klasickým dílům a autorům jako je právě J. Austenová.
Mám ráda i filmové zpracování tohoto románu. Ale samozřejmě knize se nemůže rovnat.
Skvěle propracované postavy s jejich vrtochy. I popis počasí, anglického venkova a celkové atmosféry venkovského domku.
Rozum a cit opravdu odopovídá popisu knihy. Je krásné hledat sám sebe v postavách tohoto velmi povedeného románu a více přemýšlet nad dějem a situacemi, které kniha přináší. Líbí se mi, ale nejenom hloubka knihy, ale i její popis počasí či postav. Mohu doporučit asi hlavně ženskému pohlaví, kamarádi z knížky tak nadšeni nebyli. Knihu jsem četla před dvěma roky a pořád pro mě má význam a určitě si přečtu i další tituly Jane Austenové, nebo možná i znova. Doufám, že se vám můj výlev líbil a knihu mohu určitě doporučit.
Rozum a cit - příběh plný lásky, touhy a hledání vlastního štěstí. Vždy jsem tuto knihu měla raději než Pýchu a předsudek. Přijde mi, že Rozum a cit je dlouho ve stínu výše zmíněné knihy. Obě jsou mé srdcové záležitosti, ale tato mi k srdci přirostla více. Mou lásku k tomuto literárnímu dílu jen potvrdilo filmové zpracování z roku 1995, které hodnotím jako vynikající.
Elinor, Mariana & samozřejmě okouzlující plukovník Brandon jsou moji oblíbení hrdinové.
Jane Austenová vytvořila úžasný příběh, ke kterému se ráda a často vracím. Většinou, když hledám nenáročnou a romantickou četbu, u které vždy naleznou to, co hledám - legendární příběh, který i po 200 letech okouzluje čtenáře po celém světě, mezi které se pyšně řadím i já sama :-)
Pokud jste od autorky ještě nic nečetli, tato kniha je ta správná, kterou byste měli začít. Určitě nebudete zklamáni.
Příběh o hledání rovnováhy mezi rozumem a citem, který nikdy neomrzí. Román starý neuvěřitelných 200 let a pořád tak milovaný, nezapomenutelný. Je tak akorát. Romantický nádech bez přeslazeného, přemrštěného sentimentu, v mnohém snesitelně, nedrásavě realistický, s bezvadně zobrazenými charaktery lidí. Může oslovit různé typy čtenářů, někdo v tom vidí hlavně romantickou linku, jiný společenskou kritiku. I když na happy endy nejsem, do tohoto vyprávění šťastný konec přirozeně a nenuceně patří.
Prostě super knížka, dokonce vydařenější než 100% film z roku 1995, na který nedám dopustit.
Ještě, že jsem se díky čtenářské výzvě k románu konečně dostala, ačkoli příběh znám už z filmového plátna! :) Jane Austenová, ještě že tu s námi Vaše myšlenky, fantazie a talent přetrvávají. Díky.
Myslím, že Pýcha a předsudek je objektivně lepší, ale kupodivu jsem měl vždycky raději Rozum a cit.
Austenová je neuvěřitelně nadčasová spisovatelka, nikdy mi nebylo dost jasné, proč by ji měl někdo srovnávat se sestrami Bronteovými, které jsou co do literárních kvalit (alespoň podle mne) o dost slabší.
Kniha mě ze začátku velmi zaujala, ale po přečtení pár dalších kapitol mi připadala skoro stejná jako Pýcha a předsudek. V obouch jde o dramatickou lásku a zároveň zklamání. Doufala jsem, že mě zaujme více, protože Jane Austenová je výborná spisovatelka. Nicméně musím uznat, že mě nenatchla natolik, abych jsi pustila i filmové zpracování, které bylo i u Pýchy a předsudku výborné.
Přijde mi, že autorka vykráda sama sebe. Knížka mi přijde hodně podobná Pýše a předsudku. Bojím se číst od autorky její daší knihy, protože si myslím, že zase budou stejné jako tyhle dvě. Pýcha předsudek se mi líbila o trochu více než Rozum a cit už jen kvůli způsobu vyprávění.
Druhý příběh, který následoval ihned po přečtení Pýchy a předsudku. I když jsem prvně viděla filmové zpracování (které je mimochodem výborné a vždy se na něj ráda podívám) musím říct, že za první zminovanou knihou nezaostává. Sice mi postavy nebyly tak blízké jako v Pýše a předsudku, ale ty dramata, zápletky a rozuzlení byly stejně skvělé a pořád žasnu nad tím jak někdo takové skvosty mohl napsat.
Krásné čtení, neboť dramat rozhodně nebylo málo. Člověk se z knihy dozví všechno o každodenním životě normální venkovské rodiny. Matky a starší ženy se snaží provdat mladé sestry Dashwoodovy, které jsou si oporou navzájem, jelikož zklamání z lásky potká každou.
Konec byl trochu zrychlený, ale uspokojivý, oblíbené postavy se totiž dočkaly své svatby a zaopatřeného života.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura romantika regentská Anglie
Autorovy další knížky
| 2007 |  Emma |
| 1996 | Rozum a cit |
| 2007 | Opatství Northanger |
| 2009 | Sanditon |
| 2006 |  Mansfieldské panství |
Proslulá Jane Austen. Ach Jane, jak moc jsem se musela s touhle Tvou knihou prát. Vkládala jsem do jejího příběhu velké naděje, čekala jsem více, než jsem měla a jsem zklamána. Ano, vím, že je to jen tím, že jsem si utvořila mylné domněnky ohledně zaměření knihy.
Charaktery postav mi přišly nesmírně ploché, jediný, kdo na mě ze začátku udělal opravdu dojem, byl plukovník Brandon, jemuž byla cizí přetvářka. Willoughby mě rozčiloval, Edwardova nerozhodnost a plachost mě nudily, jednání Johna Dashwooda a jeho manželky Fanny jsem shledávala jako velmi povrchní a zaměřené na jednu jedinou věc - peníze a zase jen peníze. A sestry Dashwoodovi? Jedna druhé se povahově ani za mák nepodobají. O Margaret toho sice moc nevíme, ale Elinor je díky své zdrženlivosti a neprojevováním citů naprostým opakem aktivní, milující a poté utrápené Marianne.
Je ale třeba si uvědomit, v kontextu jaké doby tahle kniha vznikala - a to je to, co mi došlo až při čtení druhé poloviny knihy. Doba, kdy byly ženy stále ještě považovány za určitý majetek svého otce/bratra a kdy ještě nebylo tak úplně zvykem, aby se mladí lidé brali z čisté lásky. A pokud už toho docílili, jejich rodiče jednali tak, jako paní Ferrarsová - své děti vydědili, vyhnali z domu a zřekli se jich. Je to pro mě, mladou ženu žijící v 21. století naprosto nepochopitelné. Na druhou stranu, dlouhá léta, snad staletí udávala právě církev chod společnosti a její hodnoty, a jak víme, v církvi leží prvotní hřích na bedrech ženy - Evy, která se, ač ovlivněna hadem, provinila tím, že utrhla jablko ze stromu poznání a byli pak s Adamem vyhnáni z ráje. Ale to bych opakovala dávno známý příběh.
Ač si to vlastně propouštím jen velmi pomalu, a svůj názor snad ještě postupem času změním k lepšímu. Kniha je krásnou ukázkou doby a počínající ženské emancipace.