Rozum a cit

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rozum a cit byl prvním publikovaným románem Jane Austenové. Hlavními hrdinkami jsou sestry Mariana a Elinor Dashwoodovy, které mají ještě malou sestru Margaret a staršího nevlastního bratra Johna. Na začátku románu zemře pan Daswood a paní Dashwoodová se i s dcerami musí odstěhovat z rodinného sídla, které připadlo nejstaršímu synovi. S omezenými prostředky se paní Dashwoodová a její dcery usadí v malém venkovském domku, kde Mariana i Elinor prožívají své první lásky i zklamání. Mariana se řídí především svými city a své starší sestře Elinor, která má racionálnější pohled na svět, vyčítá chlad a rezervovanost. Ale na konec zjistí, že rozum a cit se nemusí vylučovat,,,...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/133271/rozum-a-cit-133271.JPG 4.21888
Žánr
Literatura světová, Historické romány
Vydáno, Ikar (ČR)
Orig. název

Sense and Sensibility, 1811

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (208)

Kniha Rozum a cit

Přidat komentář
Ana72154
29. dubna

Nemohla jsem se vůbec začíst, děj se strašně vlekl (knihu jsem četla skoro 2 měsíce), bylo mi knihu ale líto odložit, takže jsem ji na několik etap přečetla. Více se mi líbila Pýcha a předsudek.

Libuš27
13. dubna

Moc pěkná kniha, opravdu precizně napsaná. Jen je mi trošičku líto, že Elinor si na konci nevzala plukovníka Brandona.


Bebe2004
17. března

S hrdostí oznamuju, že Jane Austenová je prostě dokonalá autorka. Rozum a cit je nádherná kniha, má propracované postavy a dokonce je i místy napínavá. Zápletka je neočekávaná, kniha se zbytečně netáhne, všechno jde hezky plynule. Jediný problém jsem měla se jmény všech známých, chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala. Jinak ale nemám co vytknout

elenai
11. března

Filmový Rozum a cit je mou velkou láskou už mnoho let. Hrají v něm mí oblíbení herci, prostředí anglického venkova je pastvou pro oči a je, jak jsem zjistila, přesnou kopií knihy. Byla to pěkná ostuda si ji tak dlouho nepřečíst. A já se do ní ponořila a vnímala ten rozdíl více než dvou set let, obvzláště pak ve společenském chování, jak důležitou roli hrály i nejjemnější nuance, každé slovíčko, pokrytecké a neupřímné řečičky... No zkrátka bylo to složité. :-) Není pochyb o tom, že na první pohled vyrovnaná Elinor je představitelkou rozumu, kdežto její mladší sestra Marianna, plná vášně, je ovládána citem. Ale jak to s nimi nakonec dopadne? Kniha je plná kontrastů, takže to může leckdo uhodnout, ale je lepší číst až do konce, který vám trochu víc než film ukáže, jak to bylo dál.

zdenaR
03. března

Rozum a cit je je moje oblíbená kniha od autorky, velmi příjemná je i audiokniha.
Příběh plný vášnivé lásky i střízlivého rozumu.
Myslím, že na svoji dobu pokrokový příběh, dobře vykreslená atmosféra i charakter osob.

TessV
23. února

Příběh se mi líbil. Přestože jsem knihu četla delší dobu, byla moc dobrá. Jane Austenová tímto dílem předběhla svou dobu, a proto se nedivím, že je mnoha čtenáři a literárními kritiky považovaná za největší autorku anglické prózy.

aneta4537
10. února

Oproti Pýše a předsudku jsou postavy i příběh reálnější. Konec mi ale přišel příliš zkrácený, jakoby autorka měla limit stran a neměla prostor závěr dovysvětlit.

meluzena
07. února

Čtení téhle knížky je vlastně metaforou toho, jak se musela cítit úplně normální, inteligentní a vzdělaná mladá žena v tehdejší "lepší" společnosti – mezi lidmi, kteří nepracují, protože nemusí, a mají spoustu času pro sebe – to jest na zbláznění :-). Trávit čas s bezduchými dámami a jejich plytkými řečmi, navíc sešněrovaná konvencemi a pravidly zdvořilosti.
Jasně, že po dvou stech letech jsme někde jinde, ale lidi se zas až tak nezměnili, takže i dnes lze v knize najít poučení/návod, jak se chovat ve společnosti lidí, s kterými se z nějakého důvodu musíme stýkat, ač bychom jejich společnost jinak sami nevyhledávali. Je to vlastně taková psychologická příručka s dvěma krajními případy v postavách sester Elinor а Mariany aka Rozumu a Citu – v různých životních situacích můžeme sledovat, jak se žije rozumovějšímu, vyrovnanějšímu typu a jak naopak citovějšímu typu. Kniha je též pobídkou snažit se lidem porozumět, než je odsoudíme.
Nutno přiznat, že je to celé trochu (dost) upovídané a jazyk zní škrobeně (jako celá ta společnost), takže člověk si připadá jako by se brodil v medu. Ale i to je součástí utrpení člověka, který tam nezapadá.
---
„Když není paní Jenningsová doma, plukovník nejspíš nepůjde dál.“
„Tomu bych nevěřila. (…) Člověku, který neví, co s časem, nijak nevadí okrádat o něj jiné.“
---
„Moc toho nenamluvila, protože na rozdíl od jiných lidí užívala slova úměrně počtu svých myšlenek.“

1 ...