Román pro ženy
Michal Viewegh
Z ženského hlediska vyprávěný příběh o milostném tápání mladé redaktorky ženského časopisu je psán s ironickým nadhledem muže o generaci staršího. V rámci svých oblíbených "nápadů laskavého čtenáře" autor nyní jakoby mimochodem nabízí téma a formu, která je na naší současné literární scéně velmi módní: milostný román bez skrupulí, psaný velmi mladými autorkami a odehrávající se pokud možno v mondénní pražské společnosti. Roli mladé redaktorky zvládá autor s vtipem a samozřejmým nadhledem, i zde však objevíme autorovu oblíbenou, částečně autobiografickou figuru, která do děje přináší nečekanou pointu. Na daný žánr jde také o trochu jiné téma: osamělost, způsobenou sobeckým přístupem ke vztahu nebo snobstvím, hrajícím si na velký svět. Happy end je pak opravdu jen ironickým vyústěním "ženského románu".... celý text
Přidat komentář
kniha mi přišla daleko horší než film, který jsem už viděla víckrát, ale ke knize se už asi nevrátím... četla jsem od Viewega i lepší věci.
Vtipné, čtivé, povedené ... opět i film se vydařil. Podle Vieweghových románů se výborně točí. Zdá se.
Film se mi líbil hrozně moc (koukám,že jsem tady jediná:D). Knížku jsem si chtěla hrozně dlouho přečíst. Až na ni jednou došlo. Bylo to jedno velký utrpení. Dočítala jsem ji se stále se zvyšujícím zájmem o počet zbývajícíh stran. Přišlo mi to hrozně "utahaný" Myslím, že ze stejného důvodu jsem nedokázala dočíst Báječná léta pod psa a málem jsem nepřežila zfilmovaného nestydu, utahaný, utahaný, utahaný.... Takže Viewegha už prosím ne.
Oddychové čtení, já jsem nejdříve přečetla knihu a poté film. Kniha měla své kouzlo, ale podruhé by mne už nebavila. Je to škoda :-(
Poté, co jsem tuto knihu dočetla, jsem se zařekla, že už od Viewegha nic číst nebudu, protože Román pro ženy mě opravdu zklamal.
Knížku jsem přečetla, nehýkala jsem nadšením, ale dobré. Film byl dle ní udělán výtečně a dokonce jsem i ve Švandově divadle viděla divadelní podobu tohoto dílka a dobré. Dle mého soudu : 1. film, 2.divadlo a až na 3.místě kniha.
Dá se přečíst jedním dechem, příběh je zajímavý, ovšem nečekejte, že vám něco dá. Odpočinková četba, třeba do vlaku
Viewegh je úspěšný spisovatel, umí své knihy prodat. Lidem se to líbí i když nechápu proč.
Vůbec první, co jsem od tohohle "pop-umělce" četla, byli Andělé všedního dne. Cosi mi na nich vadilo, ale i tak se mi to docela líbilo a říkala jsem si, že tenhle spisovatel asi nebude tak špatný. Vystřízlivěla jsem poté, co jsem po prvních asi 8 minutách filmu Román pro ženy vypnula DVD a rozhodla se radši si to přečíst, protože film mě znechutil. Bohužel, ani knižní verze mě nenadchla. Díky ní jsem ale pochopila, co mi na Vieweghovských románcích tak vadí - ty stupidní postavy, co ve většině případů myslí jen na to jedno, a příběhová linie s harlequinovským nádechem, ovšem s nevysvětlitelně nakyslým pachem výsměšného patosu. Bohužel mi to další knihy jen potvrdily. A nikdy jsem nevěděla, jestli si ze mě jako ze čtenáře dělá Viewegh srandičky, nebo to, co píše, myslí smrtelně vážně.
Chtěl nám vetknout naivitu, že tohle se stát v životě může...Myslela jsem, že je to rozumný muž...
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2002 | Báječná léta pod psa |
2006 | Účastníci zájezdu |
2010 | Biomanželka |
1994 | Výchova dívek v Čechách |
2007 | Andělé všedního dne |
A druhá knížka, kterou jsem si od Viewegha oblíbila. Četla jsem bohužel až po filmu, ale i tak se mi moc líbila.