Rodina z podkroví
Lisa Jewell
Rodina z podkroví série
1. díl >
Pozor, koho si pustíte domů… Londýn, módní čtvrť Chelsea. Honosný dům na nábřeží a v něm kolébka s nakrmeným a spokojeným miminkem, které čeká, až ho někdo pochová. O patro níž, v kuchyni, leží tři rozkládající se mrtvá těla. Kdo se doteď o dítě staral? A kam zmizel?
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2021 , CosmopolisOriginální název:
The Family Upstairs , 2019
více info...
Přidat komentář
Čtivý příběh záhadného domu a jeho obyvatel. Propletenec postav. Dům i lidé v něm l spějí k záhubě. Ovládá je totiž samozvaný charismatický muž se svou družkou.
Co se tam skutečně dělo se dozvídáme spolu s dědičkou domu až po 25 letech. Jednání a podřízenost obyvatel domu jsou až nepochopitelné, i když dosti průhledné a předvídatelné. Závěr je ve stylu pohádky se šťastným koncem. Nebo ne? Možná bude další díl, jak napovídají náznaky v myšlení jednoho z aktérů.
Knihu jsem četla ve slovenštině, užívala jsem si krásu toho jazyka a vyrovnávala tím nenaplněná očekávání. Kniha totiž není výborná, z mého pohledu spíše průměrná.
Rodina z podkroví autorky Lisy Jewellové popisuje nešťastný osud rodiny, která se rozhodne svůj život vložit do rukou úplně cizích lidí, kteří jí mají pomoci oprostit se ode všeho, co je tíží. Žádné rozhodování, nezávislost na všem ostatním, vlastní vesmír na prostoru jednoho rodinného sídla. Pomalu ale jistě však za velkými dveřmi roste malá sekta, a osudy několika dospělých a dětí uchvátí jediná osoba. Začíná boj o život, jež se v počátku měl podobat spáse.
Příběh není špatný, zajímavě rozehrané drama jedné malé sekty, která vznikala pomalu a plíživě a postupně odřízla všechny obyvatele domu, vyjma několika vyvolených, od vnějšího světa. O to více zamrzí, když autorka ve druhé polovině knihy začne některé své slibně rozehrané dějové linky citelně zjednodušovat a příběh dovede náhle ke konci, po kterém zůstane jen podivné prázdno. Je to škoda, thriller měl velmi zajímavý potenciál „temnoty za zavřenými dveřmi“, ale nakonec se schoval za roh. I tak doporučuji k přečtení, i když spíše jako zajímavou jednohubku, než zajímavé několikachodové menu.
V knize sledujeme tři dějové linie, kde máme vcelku dost velké množství postav. Jsem zvyklá, že linie se vždy protnou, ale tady jak byly tři, tak to působilo dost zmatečně. Chvilkami jsem se ztrácela a párkrát jsem se i vracela zpět. Menší problém pro mě byly i samotné postavy, které mi nebyly úplně sympatické. Asi až na děti .
Přesto musím vypíchnout, že nápad pro příběh byl velmi originální. Kniha je psaná krátkými kapitolami, což pomáhá na čtivosti (možná bych jen ocenila nadpis kapitol pro lepší orientování). I když začátek byl pomalejší, tak konec byl velmi dobře zpracován, takže ve výsledku nejsem vůbec zklamaná.
Podle mě v rámci žánru je kniha průměrná, ale na druhou stranu jsem slyšela větší chválu na jiné knihy autorky, takže jí asi příště dám ještě šanci :)
Zajímavý thriller, zamotané dějové linky, místy až né moc uvěřitelné, ale velmi čtivě napsané. Určitě stojí za přečtení.
Ohledně tohoto příběhu mám takové rozporuplné pocity, na jedné straně je temný, záhadný a originální, na straně druhé je ale dost předvídatelný. Líbila se mi zápletka v první třetině knihy, ale co se domu týče, to bylo takové nijaké. Nelituji toho, že jsem knihu četla, ale už se k ní pravděpodobně nevrátím.
Příběh, který není uvěřitelný, je předvídatelný, postavy bez vývoje, bez hlubšího vhledu do jejich psychologie. Jednají rozporuplně, nelogicky, odporují si, vše klouže jen po povrchu. Námět dobrý, slibující napínavé počtení, ale zpracování je velkým zklamáním.
Tato kniha v sobě ukrývá podivný příběh. Místy napínavý, místy těžko uvěřitelný. Nicméně styl psaní je velice čtivý.
Pokud vás kniha zaujala, tak si ji rozhodně přečtěte. I když se nejedná o autorčinu nejlepší knihu, tak rozhodně nepostrádá čtivost a v konečném důsledku dokáže zabavit. Přesto si dovolím tvrdit, že Lisa Jewellová má rozhodně na víc.
Každá kniha má svého čtenáře, já jsem po přečtení tohoto románu spokojená. Děj je tajemný, čtivý, vyprávěný třemi hlavními postavami o událostech před / nyní a téma nepřekračuje realitu.
Libby Louise Jonesové připadne v den pětadvacátých narozenin velkolepý dům. Kdo v něm bydlel, čí ukrývá život a jaký se zde stal zločin? Postupně je rozplétán záhadný případ bohaté rodiny Lambových, opuštěného miminka Serenity a dalších aktérů podivné komunity vedené Davidem Thomsenem. Zajímavý neotřelý závěr....
Za mě asi nejslabší z autorčiny tvorby, ale přesto se dobře četla, i když si nejsem jistá, že by ve skutečnosti to, co se tam dělo, dlouho jen tak procházelo, aniž by si někdo všiml. Ale jinak docela jízda.
(SPOILER)
Předešlé autorčiny knihy kolem mě jen tak profrčely jako rychlík. Věděla jsem o nich, ale chuť přečíst si je se jaksi nedostavila. Rodina z podkroví mě ale zaujala na první dobrou: anotací i nádhernou obálkou. Bohužel, nakonec z toho pro mě bylo jedno velké zklamání.
V příběhu pro mě bylo příliš mnoho trhlin a příliš mnoho věcí, které byly tak přitažené za vlasy, že bych jim nevěřila ani zpitá pod obraz. A to jsem v tomhle celkem tolerantní člověk (mám například v oblibě knihy Harlana Cobena, u kterých je to opravdu někdy dost na hraně).
O čtivosti příběhu nemůže být vůbec řeč. Dočetla jsem nejspíš jen proto, že ty kapitoly byly fakt hodně krátké (jedno z mála plus knihy).
Postavy... ani jednu jsem si neoblíbila. Byly plytké, charaktery některých se měnily málem každou kapitolu a jednání všech bylo někdy dost protichůdné nebo rovnou totálně mimo (například jedna postava se na konci rozhodne jednou za čas scházet s jinou postavou, o které předtím tvrdila, že je "čisté zlo" – jako fakt???).
Konec – jak sama autorka píše, dopsala ho hlavně díky přísunu alkoholu. No... je to znát. Že jí ten konec fakt nešel. A že alkohol v jejím případě fakt není klíčem k inspiraci.
Za mě tedy opravdu – a bohužel, protože potenciál byl obrovský – jedno velké NE.
Tak to byla opravdu zvláštní kniha, strašně čtivá, doslova jsem ji zhltala. Hrozně mě zajímalo, jak se všechno vyvrbí a co z příběhu vlastně vyleze. Z ukončení jsem na jednu stranu spokojená a na druhou mírně rozčarovaná...za prima čtenářský zážitek ovšem dávám plný počet!
Mrzí mě to, ale na rozdíl od knihy ,, Beze svědků”, která pro mne byla opravdu objevem, se mi tato kniha autorky zdá slabá. Strašně moc postav na začátku, takže jsem v tom měla guláš. Že bych se u knihy bála, to ani náhodou, pro mne zklamání.
Knížka ve mně nechala zvláštní dojem. Na začátku se mi knížka zdála být chaotická. A musela jsem si chvíli počkat, než mi příběh začal dávat smysl.Bohužel jsem od knihy zároveň čekala víc, a to asi snížilo mé očekávaní. Na druhou stranu musím uznat, že posledních sto stran bylo pro mě nejčtivějších a nejnapínavějších.
Zajímavé, nečekané a místy předvídatelné. To je kniha "Rodina v podkroví". Místy se mi tajil dech, jindy jsem si řekla, že to jsem přesně čekala nebo naopak.
Kniha se čte sama. Za mě je to spíše oddychové čtení, i když příběh oddychový není vůbec. Příběh vypráví 3 lidé. Jeden z toho je vyprávěn retrospektivně. Nicméně, vyprávění je členěno na kapitoly, takže to čtenáře nemate.
Štítky knihy
vraždy sourozenci psychologické thrillery zmizení lidí rodinná tajemství spolubydlící
Autorovy další knížky
2021 | Rodina z podkroví |
2019 | Beze svědků |
2016 | Dům, ve kterém jsme vyrůstali |
2020 | Pod dohledem |
2012 | Pravda o Melody Brownovej |
Podle anotace jsem čekala příběh že současnosti a ne pohled že tři stran. Ale to mi vůbec nevadilo, chvíli mi trvalo, než jsem se na začátku zorientovala, ale když k tomu došlo tak čtení šlo pak samo. Zajímavý příběh i námět , závěr ne tak docela top, ale když to celé shrnu, tak spokojenost.