Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Poté, co bylo v roce 2077 v Itálii zničeno meteoritem území o několika stech kilometrech čtverečních, rozhodli se nejvyšší představitelé lidstva vytvořit systém radarů a teleskopů, které by monitorovaly všechna tělesa prolétávající naší soustavou. A v roce 2130 zachytily radary těleso o mimořádných rozměrech. Navíc se pohybovalo po přímce, nikoliv po elipse jako ostatní asteroidy. Dostalo jméno Ráma a na čas se na něj pozapomělo. Teprve když se přiblížilo k Marsu, byla k němu vyslána sonda. Kamerové snímky vyrazily lidstvu dech. Ráma byl válec o délce 50 kilometrů a průměru 20 km. Jeho povrch byl úplně hladký a podle slabého gravitačního pole se dalo tušit, že je také dutý. Lidstvo se chystalo uvítat první návštěvu z hvězd.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1984 , SvobodaOriginální název:
Rendezvous with Rama , 1973
více info...
Přidat komentář
Tenhle opus pana Clarka je řekněme velice civilní nicméně akční a romantické prvky nepostrádáme.Opět je lidstvo kofrontováno s výtvorem civilizace, která je hodně daleko před námi a dovolí nám nakouknout pod pokličku svého výtvoru.A snažíme se uchopit, co obsah "bojleru" o rozměrech 40x16km představuje a jaký má smysl.No a jak to už bývá u těchto sitací, objeví se fanatici, kteří chtějí
tuto vesmírnou konzervu zničit protože se domnívají, že jde o invazi.No a ta dobrá část lidí se jim v tom snaží zabránit.Téměř vše z obsahu Rámy nám zůstává utajeno, jen v jeden moment dovolí autor sice nepřímo, ale přece nahlédnout jak tvůrci "bojleru" vypadali.Vzpomínáte podle skafandru.A také zjistí, že Rámané dělají vše třikrát.....A nádherným je závěr, kdy pozemšťané sledují odlet Rámy.Jsou zde konfrontováni jednak s existencí vesmírného pohonu, tedy takového, který není založen na principu akce a reakce, a jednak s vesmírným "tankováním" energie přímo ze Slunce.A je drsně komické, že pozemšťané svým počínáním nedosáhli ani prahu vnímání Rámanů........A
Další ze skvělých Clarkových děl, ve kterých se opírá o své výtečné znalosti astronomie a která jsou i dnes ve stadiu "vzdálená, přesto realizovatelná budocnost Sluneční soustavy".
Tentokrát si výborně pohrál s myšlenkou světa, který se nachází uvnitř obrovského válce. Skrze příběh hlavních postav popisuje vznik a částečný rozvoj tohoto světa, jeho fyzikální zákony, meteorologické a biologické události, které jsou známé i u nás, na Zemi - přesto to vypadá všechno jinak.
Na konci díla je stále Ráma opředený tajemstvím - ale vždyť to je tetralogie... Clarke si prostě něco nechal následující tři díly této série. Tomuto prvnímu dílu tleskám a hned otevírám k přečtení díl druhý - Návrat Rámy. :)
Ráma. Pojem ve světě science fiction. Nutnost přečíst asi taková jako fakt, že věci díky gravitaci padají k zemi. Ovšem stejně jako je tomu u pólů Rámy, gravitace se může měnit, může i zmizet, a stejně tak je tomu s nutností přečíst si knihu. Z mého pohledu není špatná, udržela mou kolísavou pozornost po celou dobu četby (ke konci trochu ztrácí dech) a opravdu mě zajímalo, jak to všechno dopadne, jenomže dílo strhává většinu pozornosti na technickou stránku věci (kteréžto ve stoje tleskám) a téměř zcela se oprošťuje od rozvoje postav (což mi trochu chybělo). Pro člověka, který hledá ve sci-fi zrcadlo vlastního světa spíše než únik do jiného, tak může po přečtení vyvolávat pachuť bručivého: hmm.
Ráma ve mně vzbudil bouřlivou reakci a já měl velké problémy s hodnocením v hvězdičkovém systému (ještě teď si nejsem jistý). Na jednu stranu se mi líbil, na druhou mě neuvěřitelným způsobem vytočil tím, jak zůstal opředený tajemstvím (což byl jistě účel - ovšem samoúčel a to je to, co mě vzteká). Celou dobu jsem čekal rozuzlení na jeho pláních a ono mezitím čekalo ve vesmíru. Genialita C. Clarkova vtipu spočívá v tom, že vyvolat tuto reakci nejspíš zamýšlel.
Herdek, to jsem ale naštvanej! :)
Vždy po přečtení knihy si nejvíce cením toho, nakolik mě příběh donutí o knize přemýšlet. O létajícím umělém světě si "sním" hodně často, proto ji řadím k mým oblíbeným.
Abych pravdu řekl, kniha ve mě zanechala trošku rozporuplné dojmy. Jsem zvyklý na pomalý rozjezd autora ale závěrečné nápady a vyhrocení např. 2001 nebo Konec dětství mi vždycky vyrazili dech. V tomhle případě však konec trošku pokulhává a chybí my gradace, kterou jsem od začátku očekával. Každopádně knížka není v žádném případě špatná ale rozhodně ji nepovažuji za nejlepší od Clarka.
Kniha ma trochu dlouhy rozjezd, ale jde o neotrely pribeh popisujici seznameni s neznamou a starou civilizaci,. Velmi zajimava kniha.
S touhle knihou jsem se seznámil trochu zvláštně, po vážně míněném prohlášení kamaráda, že v naší sluneční soustavě pluje kovový válec o průměru 20 km. Od té doby vím, co je to literární fikce, navíc v podání autora bych tomu skoro věřil i já sám...
Prvních sedmdesát stránek bylo utrpení, checkoval jsem tady to hodnocení a kroutil hlavou nad 89% Nakonec se kńížka rozjela ale rozhdoně mě nechvátila. Další díly ještě zvážím...
Podať zaujímavý príbeh na základe strohého opisu faktov, bez styčného hlavného hrdinu by dokázal asi málokto. Tu však stačila samotná esencia sci-fi. Clarke jednoducho rozmýšľa v nadpozemských dimenziách. Čakám (a veľmi si prajem) na tie klonované šimpanzy, ktoré budu za človeka robiť všetky tie nudné a monotónne práce v domácnosti. :)
Žádná dech beroucí akce a ani žádné dokonale prokreslené postavy. Nic takového. Veškerou pozornost na sebe strhává mimozemský artefakt Ráma a ono to kupodivu bohatě stačí.
Všechny knihy o Rámovi jsou skvělé.
Bohužel popisný styl nepřežije spousta čtenářů a to je velká škoda.
Krásná myšlenka o tom jak lidi rádi všechno ničí.
Ten závěr je právě smyslem celé knihy, to zjištění lidí, že nejsou tak důležití , jak si mysleli, to je právě ta finesa, kterou Clarke vymyslel.
Knížky založené na popisu mě nikdy moc nebavily. První ze série knih o Rámovi v podstatě jenom popisuje, většinou Rámu, občas nějakou tu událost či postavu. Všude existují výjimky z pravidla a tím je právě Setkání s Rámou. Po úvodním seznámení s hlavními postavami se ocitneme uvnitř neznámého plavidla a spolu s posádkou odhalujeme jedno tajemství za druhým. Pronikáme stále hlouběji a hlouběji a každý nový objev znamená další otázky nejen pro výzkumníky, ale samozřejmě i pro čtenáře. Clarke má popis natolik dobře promyšlený, že postupnou eskalací nových informací nedává čtenáři prostor, aby se nudil a nutí ho přemýšlet a chtít se dovědět, co bude dál.
Po letech jse se vrátil k této knize a musím říct, že je stále tak dobrá, jak jsem si ji z mládí pamatoval. Popisy válcového světa se svou specifickou fyzikou jsou dechberoucí. Stačí zapojit představivost.
Už na prvních stránkách člověk pozná, že to je stará scifárna - napsáno v roce 1973 - některé obraty, názvy, postoje a myšlenky to hned prozradí. Ale i přes to si autor vybral zajímavé téma - setkání s mimozemským objektem o kterém nikdo netuší co to vlastně je a k čemu slouží. Kniha je napínavá až do konce, ale myslím, že dnes by se z podobného tématu dalo vytěžit ještě více...
Čekal jsem od této knihy určitě o hodně víc, zvlášt když byla napsána takovou osobností. Má fantazie nestačila na to, abych si dokázal představit, jak to v Rámovi uvnitř vypadalo :( . A pasáž ohledně vypuštění bomby merkuřany na Rámu mi přišla úplně zbytečná.
Nemohu sdílet nadšení ostatních hodnotících z této knihy. Je to dobrá sci-fi, ale četl jsem i lepší. Hodně lepší... Nicméně je to rozhodně dobrá kniha.
První díl cyklu. Patří k tomu nejlepšímu, co Clarke napsal. Další díly už byly slabší. Poslední díl jsem ani nedočetla.
Štítky knihy
vesmír mimozemské civilizace hard sci-fi Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) Jupiter (literární cena)
Autorovy další knížky
2008 | 2001: Vesmírná odysea |
1984 | Setkání s Rámou |
2005 | Konec dětství |
1994 | Návrat Rámy |
2008 | 2010: Druhá vesmírná odysea |
Taková kniha člověka nemůže nenadchnout.Člověk, který si potrpí (nejen) na A.C. Clarka, to ví už dávno předem než knihu otevře a dočte.