Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán , Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391188/bmid_radeji-zesilet-v-divocine-zfM-391188.jpg
4
1448
393
Již čtvrté vydání úspěšného titulu vychází na luxusním italském křídovém papíře, tentokrát s plnobarevnou obálkou. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award).... celý text
Přidat komentář
Přečetla jsem jedním dechem - zajímavý námět, krásné fotky a rozhovory miluju. A teď nutně potřebuju žít v přírodě, mít svůj zdroj vody a 10 řádek brambor:) Nemohu se ale ubránit dojmu, že většina mužů z této knihy se akorát celý život zaobírali sami sebou a jsou líní jako veš.
Během četby jsem musela tuto knihu několikrát odložit. Některé osudy lidi pro mě bylo těžké sledovat. Miluji vyprávění i když někdy se to neposlouchá/nečte snadno. Avšak každý z těchto příběhů mi otevřel bránu poznání do "jiných světů". Bylo pro mě fascinující sledovat tak odlišné způsoby života od toho mého. A zároveň mě fascinoval způsob přijetí všech nástrah a těžkostí, které tento způsob žití přináší. Kniha mi ukázala, jak těžké by pro mě bylo vzdát se všeho toho pohodlí, které mám k dispozici a které jsem se naučila brát jako samozřejmost. A proto i když se mi knížka nečetla úplně snadno a není to žánr, který bych vyhledávala, má u mě tato knížka pět hvězd.
Kniha není pro každého. Kdo však přemýšlí o životě a neuspokojuje ho běžný spotřební způsob života, najde si zde inspiraci. Život v souladu s přírodou, mnohdy ve stávajícím světě už velmi obtížný, je stále možný. A o tom především kniha je. Jde mnohdy o hledání sama sebe a to i za cenu metody pokus - omyl.
Zajímavá kniha, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, některé osoby velmi svérázné, ale každý má jiný přístup k životu a chce žít tak jak chce žít, mě by se taky možná líbil nějaký, ale jen krátkodobý :-) pobyt na samotě v lese, líbily se mi hlavně rozhovory se ženami, časem si vyhledám i pokračování.
V mnohom obdivuhodná a pozoruhodná kniha s poetickými fotografiami, na ktorej muselo byť práce ako na kostole. Mám však osobný problém s niektorými spovedanými. Mnohí boli super, mnohí mali iné názory, ako ja, ale aj tak sa mi páčilo ako si šli to svoje, hoci si uvedomovali, že je to do istej miery harakiri. Asi dvaja alebo traja oslovení však boli na môj vkus fakt strašne mimo, niektoré ich „haluze“ sa doslova nedali čítať, toto nie je niečo, čo by ma zaujímalo a tak som to bohužiaľ doslova preskakoval. Cez čiaru bol aj chlap rozprávajúci historky, ktoré by boli neuveriteľné aj pri desiatom pive, nieto za triezva (ale najhoršie na nich bolo, že ak aj časť naozaj bola reálna, tak je to miestami až na basu). Neviem, či pôjdem aj do „dvojky“ (Návrat do divočiny), lebo u dvojičiek, Romana, Martiny a Dáši ma určite zaujíma, ako ich životy pokračovali, o ostatných žiaľ nič také povedať nemôžem.
Po dlouhé době kniha, kterou jsem zhltnul skoro na jeden zátah. Velmi originální téma, velmi originální lidé. Krásná kniha po všech stránkách, na křídovém papíře s výbornými fotografiemi.
Moc hezká a dojemná kniha. Nemám důvod nedat 100 procentní hodnocení. Nejvíc na mě zapůsobily příběhy obou žen. Jedna z nich byla ovlivněna pobytem v Anglii na biodynamické farmě. I já měla možnost biodynamiku objevit a právě v Anglii při pobytu v Camphill Comunitty. Je to bezesporu zajímavá žena. Názory všech se mi moc líbily, ikdyž ne s každým se dá souhlasit. Bylo vidět že poustevníci hodně přemýšlí i o podstatě partnerského soužití. Zajímavé bylo vyznávání osamělých mužů o ženách. To si myslím by v civilizaci asi neřekli.... Např. v hospodě. Uvedené fotografie jsou překrásné. Už se moc těším na druhý díl. Tuto knihu doporučuji všema deseti.
Skvělá kniha, kterou mi doporučila dcera, jako ostatně většinu knih. Formou rozhovoru se člověk seznámí s lidmi, které životní osudy donutily žít velmi netradičně. Zajímavé, poučné, nutí k zamyšlení a srovnání. I když člověk asi nebude tyto samotáře následovat ani jim závidět jejich život, mnoho jejich myšlenek stojí za úvahu. Výborná kniha a krásné fotografie.
tak..konečně jsem se k této lehce kontroverzní knize dostala a přečetla na návštěvě u kamaráda...
tak popořádku. Velmi se mi líbil samotný nápad - vyhledat samotáře, udělat rozhovor, nafotit zajímavé fotky. Co se samotných aktérů týká, tam už jsem zas tak nadšená nebyla. Nejvíc mě oslovila dvojčata Klišíkova. Ten zbytek - nikdo z nich mi nepřišel spokojený, vyrovnaný...(to však nebyli ani Klišíci ;)), ale povětšinou to byli lidi něčím strádající, trpící, hledající lék na své problémy v samotě v přírodě...samota je ovšem relativní, velká většina z nich nachází společníky ve zvířatech...
vyprávění oslovených bylo někdy mírně nesouvislé, jeli si více méně svůj monolog, do kterého se autor snažil zapojvat, nebo směřovat svými otázkami..většina z nich žila divoce nekonvenčně již od mládí. většina z nich se také boří s krizemi, zejména psychickými...
každopádně - zajímavé čtení. Každý si může nastavit zrcadlo a pohlédnout do svého nitra, jak vnímá věci on..jak je spokojený se svým životem...a jak se mu daří vyrovnávat s kopanci a škobrtnutími.
doporučuji.
Na první pohled to může vypadat na ztroskotance, ale nakonec člověk zjistí, že jsou velmi chytří, pracovití a nejdou se stádem. Smekám i autorovi, jak si získal důvěru a rozhovory sestavil velmi poutavě. Na takové poustevničení nemám koule a zvládla bych to jen s penězi za zadkem. Takže jestli máte někdo přebytky, číslo účtu pošlu obratem ????
Já tyhle knihy obvykle nečtu, ale nalákalo mě vysoké hodnocení a téma - tedy proč se někteří lidé rozhodnou žít bez lidí v přírodě, konkrétně na Šumavě. A rozhodně nelituji. Rozhovory jsou přirozené, nenucené a dotýkají se zajímavých témat. Tedy nejen odchodu do samoty, ale je to jakási sonda do duše těchto lidí. Jaký byl jejich život, proč se tak rozhodli, jaké zastávají názory, jestli jsou věřící... vážně mě to chytlo. Někteří teda byli celkem cvoci, když to napíšu lehce pejorativně, ale jiné slovo se v tomto případě hledá těžko. Já raději nazývám věci pravými jmény. Na druhou stranu, když nikomu neubližují, tak co na tom? Každý máme nějakou tu svoji výstřednost, no ne? Zajímavé taky bylo, jak byli všichni respondenti inteligentní. To se pozná už z jejich odpovědí. A to je možná i jeden z důvodů, proč se jejich cesty ubíraly tímto směrem.
Každopádně doporučuji všemi deseti. O této knize budu ještě dlouho přemýšlet.
Skvělá kniha, která nutí k zamyšlení. Rozhovory jsou vedeny mile, nenuceně. Až mi občas přišlo, že nebylo řečeno vše a sama bych některé otázky prohloubila. Zaujal mě duchovní rozměr knihy a pohled jednotlivých aktérů na přírodu a životní koloběh.
Kniha je to skvělá, pomohla mi pochopit jednání a postoje lidí, kteří jsou v něčem prostě někde jinde.
Na rozdíl od některých kritiků této knihy si nemyslím, že samotáři žijí "špatně." Kvůli životním okolnostem a charakteru někdy ani jinak žít nemohou. Jsou prostě z různých důvodů v alternativním světě, ve kterém se cítí většinou lépe a bezpečněji než v civilizaci, mají své teritorium uprostřed tiché přírody a žijí si v klidu tam, jak mohou a jak chtějí. Tak, jak by ve městě nemohli. Někdo vidí životní úkol v soužití a pomoci zvířatům, například paní Kyselová o ně zodpovědně pečuje (někteří farmáři by se od ní mohli učit zodpovědnosti), někdo je jen pozorovatelem přírody a zvířat. Každý má úplně jinou osobnost i důvody, proč se rozhodli nebo byli okolnostmi donuceni žít jinak než většinová společnost.
Dobře volené otázky i různé osobnosti s různým zázemím, nás provádí jiným světem, mnohdy plných hlubokých i méně příjemných zážitků. To vše převážně s opravdovosti, většinou i upřímností a bez přetvářky.
Je to obdivuhodné, i přes svoje nedostatky, nemoci nebo slabosti mají tito lidé v sobě sílu, jak jít i přes nepřízeň osudu dál, soběstačně si shánět obživu, nocleh, spokojit se s málem. Někteří ještě dokáží děkovat za nejprostší věci, třeba za východ slunce nebo šálek kafe na konci těžkého, pracovního dne.
Díky za ten nápad vydat rozhovory s osobnostmi, které nezapadají do klasických šablon. Kniha si svojí popularitu i vysoké hodnocení rozhodně zaslouží.
Moudrá kniha, díky které jsem se hodně dozvěděla a mnohé se mi otevřelo, dalo by se z ní hodně citovat. Ano, občas je trochu smutná, ale takový život prostě někdy je.
Zajímavé, nevěděla jsem, že jde i v české republice žít jako poustevník či samotář v přírodě.
Velmi jemně vedené rozhovory. Pobyt o samotě člověka donutí utřídit si myšlenky a ponechat v hlavě jen to opravdu důležité. A autor tohle dovedl vypátrat a zapsat. Samozřejmě ne s každým aktérem a jeho názory mohu souhlasit, přesto pro mě byly podnětné. K tomu úžasné fotografie, takže jasný závěr - jedna z hodně povedených knih.
Konečně jsem se zase mohla v knihovně probírat jen tak, bez určitého záměru, knihami v regálu. Namátkou jsem sáhla po objemnějším svazku a hned bylo rozhodnuto. Nadpis červenou barvou, to se hodí, jméno autora známé a fotky pana Šibíka obdivuji. Vynikající vyprávění o samotářích, kteří si z různých důvodů zvolili život v zákoutích šumavské přírody daleko od civilizace a byli ochotni se s autorem podělit o své životní postoje, zkušenosti i své myšlenkové pochody. Citlivě, bez jakýchkoliv odsudků, vedl autor rozhovory s mystiky, snílky a různými, jak by řekl stařík z Krkonoš "muderlanty", o životě v osamění a jeho smyslu. Jako nejpragmatičtější mi připadaly obě ženy . Překrásné fotky mají k jednotlivým příběhům svou výpovědní hodnotu a tvoří perfektní doplněk.Moc se mi líbil rozhovor s bratry Klišíkovými, musím ocitovat aspoň jednu myšlenku jednoho z bratrů:"Jsem natolik frajer, že vím, že nepřítel je vždycky v nás. Nikdy neříkej, že nějací oni za všechno můžou, že svět je špatnej. To by byla zásadní chyba. Já sám jsem sobě nepřítelem, stejně jako jsem sám sobě bohem".
Výborná kniha - vlastně taková dokumentární - navíc včetně krásných fotek - o lidech, kteří se z různých důvodů rozhodli žít jako samotáři na Šumavě. Kniha je napsaná formou rozhovorů s každým z nich. Kniha se mi moc líbila, doporučuji.
Dělám přesně to, co jsem nechtěla. Píši komentář až celou věčnost po dočtení. Raději zešílet v divočině je ale naštěstí titul natolik unikátní, zvláštní a s takovou schopností zpochybňovat vaši zónu komfortu, že si jej budete pamatovat ještě dlouho. Možná si jednotlivé příběhy, jejich bizarnosti, smutky a štěstí, přepsané a vedené s empatií a otevřenou myslí, nevybavíte hned z vody, ale stačí jediná fotografie a vzpomene si na vše. Což je další skvělá věc na tomto titulu. Ony skvělé fotografie. Samy o sobě by byly krásné, focené s citem pro danou osobu, její charakter a prostředí, v němž žije, ale až jejich kombinace s příběhy je nepřekonatelná!
A pokud jde o aktéry samy, to by bylo nadlouho. Souhlasím s jedním komentářem níže. I já jsem vnímala, že zatímco ženy v této knize svůj jedinečný životní styl zvolily vědomě a plánovaně a užívají si ho, muži se k němu raději utekli z neschopnosti postavit se problémům čelem a najít lepší řešení. Těžko říct, zdali je to náhoda, úmysl autora nebo tomu tak skutečně ve většině případech bývá. A kdo mě zaujal nejvíc? Samozřejmě Klišíkovi pro tu jejich nezdolnou tvrdohlavost a svébytnost, pábitel Ruda, kterému se sice nedal věřit ani nos mezi očima, ale pěkně se četl, a Dáša a ten její bohorovný klid a smířenost s vlastním životem a osobou.
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota životní styl
Kniha Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři je v
| Právě čtených | 41x |
| Přečtených | 1 961x |
| Čtenářské výzvě | 428x |
| Doporučených | 180x |
| Knihotéce | 404x |
| Chystám se číst | 684x |
| Chci si koupit | 176x |
| dalších seznamech | 15x |
Moc pěkné. Čekala jsem zaměření spíše na přírodu a samotu. Některé myšlenky byly opravdu povedené, hluboké.
Možná bych u některých příběhů nepotřebovala vědět o dětství a minulosti, ale to už je jenom drobnost. Líbilo se mi, že to nevyznělo "všichni žijete hrozně, přestěhujte se do lesa nebo se radši zabíjte". Ukazují tento způsob žití z obou stran, pěkné.