Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Již čtvrté vydání úspěšného titulu vychází na luxusním italském křídovém papíře, tentokrát s plnobarevnou obálkou. Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award)....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391188/radeji-zesilet-v-divocine-zfM-391188.jpg 4.51104
Nahrávám...

Komentáře (339)

Kniha Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři

lucavka
včera

Občas si říkám, jaké by to asi bylo? Pobývat v divočině, jen s životní partnerkou, která je mou múzou a strážkyní v jedné osobě. Jistě by to bylo krásné a inspirativní, ale mnohdy tvrdě vykoupené a nejsem si jistý, jestli bych chtěl platit tak vysoký účet. Mám rád samotu a nemám rád vetřelce, kteří mě v samotě ruší, ale tohle je pro mě asi už moc. Nejproveditelnější by byl asi model pana Romana Szpuka. Je zajímavé, jak lidé v samotě uvažují a jistě mohou být mnohým uniformě žijícím lidem inspirací a zároveň i velkým varováním. Duchovní rozměr se dá jen těžko změřit, ale setkání s Bohem zde nehledejte. Je to totiž mnohem jednodušší.

mirektrubak
08. června

K uzavřenosti, mlčení a trávení času sám se sebou mám sklony už od dob dospívání – moje vysněné povolání v té době nebyl ani kosmonaut, ani pilot F1, ale přál jsem si být strážcem majáku :-) Podobné sny by u mě samozřejmě nebyly realizovatelné už pro moji nepraktičnost a katastrofální manuální nezručnost – na šumavské samotě bych dřív než steskem zašel neschopností se o sebe postarat (ve snaze opravit si plot bych si určitě usekl palec atp.). Přesto jsem byl na tenhle sborník rozhovorů hodně zvědavý, říkal jsem si, jestli třeba nějak neroznítí moji touhu po životě v odloučení. Ale k tomu nedošlo. Vlastně se stal pravý opak: setkáním se šumavskými podivíny jsem nezískal pocit, že bych o něco zásadního v životě přicházel tím, že funguji mezi lidmi. Teze, že život uprostřed přírody vede ke zklidnění a vyrovnanosti se mi nepotvrdila: každý z osmi respondentů se mi jevil jako člověk nějak vnitřně neklidný, nesrovnaný sám se sebou (s výjimkou dvojčat, ale ta se vymykala i tématu knihy jako takové)... Ano, četl jsem se zájmem, řada věcí ke mně promlouvala i do mých odlišných životních podmínek, ale v zásadě jsem příběhy šumavských samotářů nebral jako inspiraci a příklady k následování, ale spíš jako varování.

Samostatným tématem byl pro mě duchovní život samotářů. Zvýšený smysl pro spiritualitu měl svým způsobem každý ze zpovídaných. Byla to jejich duchovnost, která je zavedla mimo civilizaci, nebo je jejich fungování o samotě učinilo vnímavější vůči transcendenci? A nemůže to být ještě tak, že delší pobyt bez kontaktu s druhými nás přivádí k nějaké formě autosugesce? (jinak řečeno: uschopňuje nás samota k přijímání duchovních impulsů nebo nás vede k jejich vymýšlení?) Aleš Palán na tyhle otázky neodpovídá, ani se o to nesnaží, povídání samotářů nijak nekonfrontuje, usměrňuje je pouze mírně a nechává na nás, čemu budeme věřit a čemu ne. To je na jednu stranu velmi chvályhodné (dozvídáme se to, co je pro respondenty důležité sdělovat, ne to, co si novinář myslí, že bude čtenáře zajímat), jenže zároveň to na více místech znamená, že povídání samotářů pro mě bylo... prostě fádní a neobjevné. Nejpatrnější to bylo u Rudy a Jáchyma, nejméně u Romana a žen, ale více či méně jsem si u každého ze Šumavanů říkal: A to je všechno? Tohle je ta hloubka, o kterou přicházím svým uspěchaným životem? Vždyť jsou to názory, na které bych narazil na každém druhém internetovém fóru nebo v lecjaké bizarní facebookové skupině!

Za klad knihy považuji, že jednotlivé postavy se od sebe liší, jako čtenář jsem tak zbaven pokušení vyvozovat zjednodušené závěry a zobecňovat něco, co se zobecnění brání. Každý příběh je něčím unikátní. Přesto bych jednu souvislost viděl: zdálo se mi, že každý z hrdinů knihy je nějak zraněný, nějak vychýlený z rovnováhy. Působilo to na mě tak, že samotáři na Šumavu spíše utíkají před něčím než někam. Moc bych si přál, aby to bylo jinak, už vzhledem k tomu, že mojí velkou motivací k četbě bylo odpovědět si na konkrétní palčivou otázku, proč někdo, kdo je lidmi obdivován a ctěn, a pro své okolí radostí, volí razantní odloučení od světa. Ale bohužel. Šumavští samotáři ve mě nevzbuzují obdiv a touhu je následovat. Šumavští samotáři ve mě vzbuzují lítost a soucit.


engelmar
04. června

Určitě zajímavý nápad, sepsat život s obyčejnými lidmi, kteří žijí na Šumavě, trochu to na mě ale působí, že ani jeden z těch lidí skutečně samotář nebyl, spíš takové trochu ztracené existence, buď v tom hrál roli alkohol, nebo nějaký spiritualismus, nikde jsem necítil, že by to měl někdo promyšleno, jako životní cestu.

olmal
28. května

Úžasná kniha, úžasné příběhy.
Doporučuji !!!!

viva71
25. května

Čekala jsem na ní v knihovně 3/4 roku a stálo mi to za to. Úplně jiné čtení, než jsem zvyklá. Zajímavá sonda do života lidí, kteří žijí prostě jinak.

aralka
13. května

Mám velké pochopení pro lidi jiného ražení než je průměrný konzumní styl života, pro lidi odvážné vzepřít se konvencím a nebát se žít si podle svého, však každý si žije svůj život a zrovna samotou nebo částečným odtržením od civilizace nikomu neubližují...nejvíce mě bavil a oslovil rozhovor s dvojčaty Klišíkovými, ale i další byly zajímavé a nijak ty lidi neodsuzuju, všichni byli inteligentní a jejich postoje a názory se daly při dobré vůli pochopit,za mě super kniha přímo ze života! spokojenost!

Marki019
10. května

Zajímavé příběhy samotářských lidí. Některým i rozumím, něktěrě jsou obdivuhodné a něktěré příběhy nepochopitelné.

Zuzvil
17. května

3,5* Pořád si nejsem úplně jistá jak moc se mi tato knížka líbila, dokonce jsem ji po doposlouchání v audioknižní podobě znovu přečetla v klasické tištěné podobě, a stále nevím, proto hodnotím tak jak hodnotím. Myšlenka a ústřední téma se mi líbí velmi moc, přiblížit čtenáři samotáře, kteří si tuto cestu zvolili a proč, ukázat i u ních rozmanitost, že jeden to své žití, svou volbu, vidí tak, jiný onak, i víra každého z nich je jiná, jinak "samotu" přijímají muži, jinak ženy. Tato sonda byla velmi zajímavá, také se mi líbila forma dialogu autora s daným respondentem a překrásné jsou také fotografie, ale pro mě tam asi nebylo úplně to, co jsem očekávala, a to je vždy chyba, když má člověk velká očekávání, což já bohužel měla. Rozhodně si ale velmi brzo přečtu i druhý díl o samotářích nejen z Čech, ale i Moravy, a třeba si ten svůj názor ujednotím ;-) Každopádně jako vhled do nekonzumního života je tato knížka skvělou volbou.

1 ...