Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán , Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369655/mid_radeji-zesilet-v-divocine-setkani-s-Vls-369655.png
4
1448
393
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). 1.vydání... celý text
Přidat komentář
Tento zanr jsem cetla, da se rict poprve, a rovnou to bylo takove zajimave tema. Nemuzu rict, ze bych se s lidmi, kteri popisuji svuj zivot mimo civilizaci ztotoznila, protoze jsem k tomuto stylu nikdy netihla, ale je zajimave si precist, co je k tomu vedlo a jak si ziji. Lide jsou to vskutnu ojedineli, nekdy mi prislo ze az za hranice meho chapani. S zivotnimi nazory nekterych jsem se proste ztotoznit nemohla, nekteri mi vsak byli sympaticti.
No, byla to poněkud silná káva, každý má samozřejmě volbu, jak žít, kniha je úžasná včetně fotografií, téma zajímavé a autor píše velmi poutavě. Prožít s těmi, o kterých kniha pojednává, tolik času, asi taky nebylo právě jednoduché. I moje představa o samotářích byla poněkud jiná, Šumava patří mezi má oblíbená místa a lidi tam mám ráda. No, sláva, že jsem dočetla...
Pro mě dvě nejzajímavější myšlenky: v tom tichu je ta odpověď, není kdo by ti hodil jiskru. Krásná kniha plná skvělých myšlenek...
Zajímavé téma, již ne tak zajímavé životní příběhy, na jaké jsem se těšila. Očekávala jsem vhled do jiné životní filosofie, snad i moudrost a dočkala jsem se většinou zpovědí lidí, kteří nezvládli a někteří doteď nezvládají svůj život ani sami sebe. Ano, z každého rozhovoru se dala vytáhnout jedna dvě myšlenky, ale to je málo na knihu, kterou si nevyberete ke čtení pro relaxaci, ale pro poznání a snad trochu i pro inspiraci. Kdybych měla vyjádřit pocity z knihy jedním slovem, tak by to bylo slovo zmar. Jak úlevné bylo přečist si ke konci příběh druhé z žen. Jedna hvězdička navíc za grafickou a výtvarnou stránku.
Téma odejít ze systému a jít někam ven mne velmi lákala a stále láká. Snad proto mne zaujala tato kniha už na pultu knikupectví a rád jsem se do ní začetl. K mému překvapení však žádný z lidí nebyl tím, který by se pro mne stal vzorem nebo nábojem, jak žít. Spíše naopak. Po přečtení mám jasno v tom, že tak určitě ne.... Svět je přeci jen bohatší a krásnější, než jen z okna maringotky. Hledal jsem možná něco jako "modli se a pracuj" tu prastarou vyváženost mezi intelektuální a fyzickou prací směřující nejen do vlastní uzavřenosti, ale i ven. Pořád mám spíše na mysli poustevníka, který dokáže obohatit příchozího. A to jsem zde u těchto lidí nenašel. Kniha jinak nádherně zpracovaná.
Kniha má krásnou úpravu a pokud hledáte rozhovory s opravdu (!) neobvyklými lidmi, je pro Vás ta pravá. Autor volí otázky dobře a plynule. Ale ti aktéři mi přijdou trochu nešťastné "seřazení" a asi i zvolení; hned první pán je tak zvláštní případ, že se čtenář může leknout hned zkraje, a většina ostatních je na tom podobně. Tady bohužel musím souhlasit se zdejšími kritickými komentáři.
Na knihu jsem se velmi těšila a když jsem ji objevila v knihovně byla to jasná volba. Je to hodně zajímavá kniha a hlavně některé názory hlavních hrdinů jsou hodně k zamyšlení. Nejvíc mě zaujalo tohle: Chodíš měsíc do práce a nakonci jsi pořád stejně chudej jak na začátku : D, chodíš do práce, honíš a vyděláváš abys polovinu platu dal za nájem a druhou za to abys mohl chodit do práce :). Tak trochu jim závidím,tu beztarost,tu možnost žít si po svém. Ale pokud máte děti tak vám nezbývá nic jiného než chodit do tý práce i když na konci měsíce na tom budete stejně jako na začátku :) .
Trochu jiný pohled na dnešní dobu. O lidech dokazujících, že to jde i jinak, mimo pravidla systému. Že je možné jenom tak si žít bez potřeby materiálních požitků a shromažďování.
Někteří ze samotářů mi připadají jako skuteční šílenci, kteří les zvolili jako alternativu bohnic, kde si můžou nerušeně "šílet"...jiní jako naprosto zdravě a logicky uvažující jedinci, jejichž příběhy člověka lákají osobně zkusit žít jinak, vykašlat se na klepeta novodobého otroctví a obrátit se více k sobě samému, k přírodě, k duchovnu, k Bohu....
Četlo se perfektně, vřele doporučuju...
Cist to jednotlive a hlavne postupne s trochou casu mezi jednotlivymi rozhovory - treba v nejakem tydeniku, asi by se mi to libilo. Ale jako samostatna kniha to na me nezapusobilo.
Co člověk, to pozoruhodný příběh. Říkejte si co chcete ale myslím si, že to chce kus odvahy takto žít a kašlat na to, co si o tom myslí ostatní. Odvahy nebo šílenství. U některých jedinců, to nebylo tak zcela jasné.
Vlastně je tak svým způsobem chápu. Také ráda utíkám do lesů, pryč od lidí.Chci trávit čas jen tak sama se sebou.
Nejsem však natolik odvážná (šílená), abych tak učinila natrvalo. Prozatím.
Od knihy jsem čekala vyprávění o lidech, kteří žijí nezávisle na okolí, forma dialogu mi nevyhovovala, některé příběhy byly nedokončené. Nakonec jsem četla dál a přišla tomu stylu na chuť. Velmi zajímavé čtení o zajímavých a někdy i podivných lidech stojí určitě za přečtení.
Rozhovory jsou dobře vedené, někdy mi připadají cílené. Příběhy žen nejsou tak hektické. Ta druhá ani nežije samotářsky, je v kontaktu s lidmi, rodinou, žije kulturně, cestuje. Spíše jen bydlí na samotě. Příběhy mužů jsou v podstatě stejné, alkoholici, feťáci, to některé dovedlo do psychiatrických léčeben i opakovaně. Divoké mládí devadesátých let a jeho cena. Tomu disentu až tak nevěřím. Vlastně v samotě dál prožívají alkoholové a drogové halucinace, které se stále vrací.Snaží se utéct sami před sebou. S posledním jsem často jezdila ve stejném autobusu, když jezdil na víkendy na Rokytu a vracel se přímým autobusem do Prahy. Jezdila jsem na běžky a on byl známá postava. Tyto lidi nemohu obdivovat, na rozdíl od autorů většiny komentářů. Za práci na rozhovorech tři hvězdy.
Nadchlo mě to. Příběhy lidí, kteří nepotřebují žít zařazení do systému, mnohdy ani nemohou. Člověk si uvědomí nesvobodu dnešní civilizace, ale taky vlastní závislost na ní. Velmi zajímavá kniha.
Zajímavá kniha, hlavně pro lidi cca dd 40 let dál. Myslím, že příběhy budou bližší čtenářům, kteří pamatují socialismus apod. Pro lidi kolem 20-30 let bude zajímavější jiná sestava, která by patřila zase do jejich generace. To se ale bude muset ještě pár let počkat. :)
....zvláštní dát téhle knize pět hvězd....takové knihy nečtu, nebaví mě, nevyhledávám je...
četla manželka, jak položila - nakukoval jsem já, tak dlouho jsem nakukoval, až jsem zjistil, že to mám přečtené ....co mi kniha dala? nic a proto dávám těch pět hvězd.......dobrá kniha nemusí přece nic dát
Úžasná kniha, autorem kvalitně a poctivě odvedená práce. Obdivuji, jak si dokázal získat důvěru samotářů, oceňuji, jak k nim dokázal přistupovat s respektem, bez hodnocení a podsouvání vlastních pohledů... Samotní hrdinové mě překvapili. Čekala jsem lidi, kteří odcházejí do samoty uprostřed přírody proto, že jsou moudří a vyrovnaní, ale opak byl ve většině případů pravdou. Často právě až v přírodě našli (nebo pomalu nacházejí) sami sebe. Některé příběhy byly inspirativní, jiné spíše odstrašující, ale ve všech případech jde o velkou odvahu žít jinak, než je v dnešní době běžné. A važme si toho, že jsou stále ještě místa, kde to jde.
Od knížky jsem čekal něco trochu jiného. Občas mám rád samotu (hlavně takovou polosamotu se svou manželkou), ale lidi ve svém životě potřebuji, tak mne zajímalo, jaké je to být opravdový samotář.
S několika myšlenkami jsem se ztotožnil, jiné mi ale přišly hodně zvláštní. Rozhovory s ženami byly fajn, ale ti chlapi… Takže šumavští samotáři jsou jen duševně nemocní, alkoholici, feťáci (někteří vyléčení) a jeden starý erotoman…? A všichni bývalí disidenti a zakladatelé O.F..?! Snad se autor prostě jen zaměřil na tuto skupinu lidí, mne to ale příliš nezaujalo.
Jinak rozhovory se čtou dobře a grafická úprava je výborná.
Zajímavá sonda do hlubin samotářovy duše. Jedná se o soubor lidí, kteří se více či méně dobrovolně rohlodli žít mimo konvenční systém, jehož jsou větší (někdo si třeba přivydělává, platí pojištění...) či menší součástí.
Je zajímavé, že společným jmenovatelem těchto jedinců je sklon k určité mystice, esoterismu a náboženství. Člověk se v samotě zjevně více uchyluje do vnitřního světa a prost televizí a internetů nechává pracovat fantazii.
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota životní styl
Kniha Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři je v
| Právě čtených | 42x |
| Přečtených | 1 961x |
| Čtenářské výzvě | 428x |
| Doporučených | 180x |
| Knihotéce | 404x |
| Chystám se číst | 685x |
| Chci si koupit | 176x |
| dalších seznamech | 15x |
Podivíni, které běžně nepotkáte, vypravují své někdy více někdy méně uvěřitelné příběhy. O samotě, o přírodě, o lásce, o šílenství, o víře. O Životě.
Nádherné myšlenky a nádherní lidé.
Aleš Palán zaslouží obrovské díky, že tyto výjimečné rozhovory uspořádal do tak krásné knihy.