Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán , Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369655/mid_radeji-zesilet-v-divocine-setkani-s-Vls-369655.png
4
1448
393
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). 1.vydání... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavé nahlédnutí do života lidí, které nevidíme, protože oni nechtějí být viděni. Stejně jako autora mě překvapila pestrost osobností samotářů - čekala jsem povídání s osmi lidmi, co si žijí ve své chýši a jsou prakticky soběstační, ale spletla jsem se a vlastně jsem se spletla ráda :) I samotářství v horách má spoustu podob.
Ke knize samotné bych našla pár výtek - něčeho ubrat a jinde přidat, dlouhé rozhovory jinak uspořádat, aby se tolik neskákalo v čase...ale ve finále je to vlastně jedno. Je to zajímavý a nevšední literární počin, který rozhodně stojí za pozornost a mnohým rozšíří obzory o tom, jak se dá dnes žít, když člověk chce.
Je to zajímavé co lidi vede do pro většinu neutěšených podmínek. Líbilo se mi jak rozhovory od sebe lišili a jak se stupňovali. Zajímavé
Líbila se mi upřímnost s jakou byly rozhovory vedeny. Ne vždy mě ale odpovědi respondentů zajímaly, někdy by více bylo méně. Ale i tak rozhodně doporučuji alespoň k prolistování.
Ozdravná a osvěžující kniha.
Aleš Palán potvrzuje, že je velmi citlivý, zkušený a zručný tazatel a foto Jana Šibíka s příběhy naprosto ladí.
Příběhy "samotářů" chápu jako výpovědi lidí, kteří svým způsobem života, co nejhlouběji v přírodě a co nejvíce se sebou, chtějí neztratit nebo nalézt svou vlastní podstatu a jejich upřímné a důsledné úsilí a cesty musí nějak oslovit a dotknout se každého, kdo ještě zcela neztratil základní přirozený cit a instinkt a potřebu poctivě naložit se svým životem.
To je nádhera...ač rozhovory v časopisech většinou přeskakuji a jinde nevyhledávám, tahle kniha je fantastická. Naprosto mě to dostalo...možná proto, že si svou samotou zrovna procházím a že se kniha ke mě dostala zrovna teď, protože každá knížka chce svůj čas a náhody v životě neexistují, jak nezávisle na sobě potvrdili dva poustevníci :)
To musela být krásná práce sbírat tenhle materiál! A klobouk dolů před autorem, že se mu povedlo šumavské vlky takhle "rozmluvit". Užívala jsem si to moc a trochu se tam někde i viděla :).
Zatimco do knihy jsem se nemohl začíst, nedavno vydanou audioknihu jsem přeposlouchal za dva večery a velmi doporučuji.. Samotáři jsou namluveni naprosto parádně....
Velmi zajímavá kniha povídání s lidmi, kteří žijí jinak než většina z nás. Jejich vztah k Šumavě je mi moc blízký. V povídání mě zaujalo jejich pojetí samoty, ticha, tmy, pohyb po horách, vnímání konvenční společnosti. Někteří se potýkají s psychickými obtížemi, jiní prostě žijí životem, který je dělá šťastnými. Forma rozhovoru mi není tak blízká, ale i tak jsem přečetla knihu za dva dny. Hodně mě navnadil autorův úvod a popis toho, jak kniha vznikala, jak navazoval kontakty se "samotáři".
Zaujaly mě dvě myšlenky v tom tichu je ta odpověď jestli bůh je nebo není a když nemáš rovnoprávný, kvalitní vztah s partnerem nemá ti kdo hodit tu jiskru to mi vytryskly i slzy
Je bláhové vyčítat knize rozhovorů, že je knihou rozhovorů, ale něco mi tam chybělo. Možná životní příběh protagonistů shrnutý někým dalším. Nebo víc otázek na praktické fungování, ne „jen“ názory. Skvělý nápad, ale hype silnější než výsledek.
Zajímavá kniha. Všichni hrdinové jsou svým způsobem švihlí, nebo lépe řečeno vymykající se normál. Pak se nabízí otázka, co je vlastně "normálu", ale to nechme stranou.
Šumavští samotáři rozhodně nejsou zachmuření morousové. Otevřeně hovoří o svých názorech a často klikatých životních osudech. Nezbývá, než přát jim pevné zdraví, aby v krásném, třebaže občas i drsném koutu naší země prožili ještě mnoho dalších klidných let.
Na konci už se mi všichni samotáři slévali a nepamatovala jsem si příběhy ze začátku, a to jsem knihu přečetla relativně rychle. Více by mi vyhovovalo, kdyby představovala tři čtyři lidi, více do hloubky. Zajímaví ale byli všichni, je to skvělé téma. Hezké fotografie
To jsou týpci! Šumavské samoty jsou plné duchovních přírodních intelektuálů a samorostů. Ale ta vůně lesa a luk je cítit z každé stránky...
Některé postřehy těchto lidí, většinou toužících po samotě, jsou zajímavé. Obdivuji jejich odvahu žít takový život. Jen tak v přírodě, bez jakéhokoliv zabezpečení.
„Se svobodou je to stejné jako se samotou. Je to vnitřní stav. Svobodný se můžeš cítit v jakékoli situaci. [...] Někdo se může cítit svobodnej i ve fabrice, jinej bude na louce se zvířatama jako ve vězení.“
Osm rozhovorů s lidmi, kteří žijí o samotě. Někdo víc, někdo méně. Úplně odstřižený od okolního světa ale není nikdo z nich. Všichni udržují styk s civilizací, někteří i pracují, ale žijí zkrátka sami. Důvody, proč žijí sami, se různí. Někdo si samotu vybral cíleně, jiný k ní byl dohnán okolnostmi. Každý se s ní popasoval po svém. Zajímavé je, jak moc se od sebe liší rozhovory vedené s ženami a rozhovory vedené s muži. Ačkoli všichni bez výjimky disponují celkem vysokou inteligencí, tak ženy z toho vycházejí jako samostatné, silné, pragmaticky uvažující osobnosti a muži ve většině případů jako ztroskotanci, kteří nezvládli svůj život, nebo naprostí magoři. Rozhodně však knize nelze upřít čtivost. Ono nahlédnutí do cizích oken, cizích životů je přece tak lákavé.
„Já nikdy nechtěl bejt sám, přál jsem si mít rodinu, děti, nějaký věci... A nevyšlo to. Tak jsem se tím probolel. Samotou se můžeš jedině probolet.“
Velice zajímavé rozhovory. Kniha nenadchne každého, to úplně chápu. Ne všichni, ale dost z nich, samotářů, jsou podivíni. A to co není standardní mají lidé často tendenci odsuzovat. Já je úplně chápu, proč ten život žijí. Někteří si tu cestu vybrali sami a někteří na ni byli svedeni životem, tak jak šel. Pro mě rozhodně zajímavá kniha, lidé i příběhy. Z míst a k lidem, kam se obyčejný smrtelník normálně nedostane.
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota životní styl
Kniha Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři je v
| Právě čtených | 42x |
| Přečtených | 1 961x |
| Čtenářské výzvě | 428x |
| Doporučených | 180x |
| Knihotéce | 404x |
| Chystám se číst | 685x |
| Chci si koupit | 176x |
| dalších seznamech | 15x |
"Samota otevírá naše nitro a vede k sebepoznání."
Každý z příběhů šumavských samotářů je jiný, každého vedl k životu v ústraní jiný důvod, ale přesto ty hlavní jmenovatele jsou společné - útěk od bláznivé civilizace, souznění s přírodou a většinou hledání sebe sama a také ideální životní cesty.
Některé z příběhů mi byly sympatické více, jiné méně. Sympatizovala jsem s Martinou a Dášou, ne proto, že jsou to ženy a ty to mají na samotě o poznání těžší, ale proto, že mi připadlo, že to mají srovnané, že tak bezhlavě neutíkají před problémy, jako někteří z mužů. Moc se mi líbil i příběh Františka a Ondřeje a jejich slovensko-rumunské rodinné historie.
No každopádně klobouk dolů před jejich odvahou.
Knihu můžu ráda doporučit nejen pro její netradiční téma, ale i pro její krásné zpracování.