Protest

10.09.2023

Oproti chtěně jednoznačnému rozložení "sil" v Audienci působí Protest poměrně nejistěji, byť lze samozřejmě těžko očekávat, že by Havel u svého alterega (odkazů je habaděj, navíc se v metarovině odkazuje i na samotnou Audienci) provedl zničující sebekritiku. Postava Vaňka zde působí spíš jako odměřená vrba, která pouze nechává svým strohým odsekáváním vyloudit z druhého jeho skutečný obraz.
Vedle (nebo nakonec spíš "proti") sobě se zde staví dva příslušníci určitých množin - ryzí intelektuál vězněný a pronásledovaný autor se setkává se zajištěným tvůrcem v šedé zóně. Oba zřejmě sdílejí společnou nechuť k současnému systému, ale jejich přístup je diametrální odlišný, na jedné straně vypočítavá zdrženlivost, na straně druhé vypjatý odpor. Ve hře můžeme nalézt možná i nějaké ty pochybnosti nad druhým jmenovaným přístupem (není urputná podepisovací snaha jen touha po vlastním zviditelněním, přičemž praktický dopad pro vězněné to nemá?), zejména se zde ale obnažuje absurdita toho, kdo figuruje jako oběť i opora systému a není schopen z dané mašinérie vystoupit. U Staňka je iritující zejména ta úpěnlivá snaha o sebestylizaci - vlastně odbojář, ale "všechno má své meze", sebemrskačství před uznávaným disidentem, ale zase tak hroznej přece není. Jakmile ztratí pevnou půdu pod nohama (a je ponouknut k podepsání), dochází k dlouhému a váhavému monologu, který má komplexitu jeho přemýšlení umocnit, ve skutečnosti se však Staněk už jen odkopává, vykreslit subjektivní dopady jako výhodné a objektivní jako výhodné jsou už jen marnou snahou o utvrzení společníka (a snad i sebe) o špetce zbylého morálního kreditu - v tomto ohledu je však zřejmá převaha střídmého Vaňka. Ten šetří jakýmikoli expresivnímu soudy a vůbec je v řeči opatrný, zato leccos vykoná, dominance Staňkových replik a absence jeho agilnosti mimo řeč zase hovoří o opaku.
Celkově však nevím - není to málo? Vysmát se šedé zóně - a být s ní možná trochu soucitný? Na jednoaktovku ale možná přece jenom ne, ukazuje totiž, že normalizační kolos nedržel nad vodou jen diktátorský sněm kdesi nahoře, ale i každodenní zápřah, kterému téměř nikdo neuhnul.

Tato hra je možná ze všech nejzajímavější. Jistě, každá z Vaňkových her ukazuje dvojí zrcadlo, dvojí kritiku. Sebereflexi disentního intelektuála a konformních jednotlivců. Toto téma tři aktovky spojuje, ale v jemných nuancích jsou dost rozdílné.

Nejjednoznačnější se jeví Vernisáž. Protest se naopak jeví dost rozporný. Osobně se mi však nezdá, že by přítomné morální dilema bylo opravdu až tak velké. Ono se mi upřímně ani nezdá, že by vylo otázkou nějakého dilematu co by měl Staněk udělat. Vždyť v morálního hlediska (ač morálku každý definujeme a patrně můžeme interpretovat po svém) bylo zjevné, že jediné správné rozhodnutí bylo podepsat. Morálně to, po mém soudu, bylo zcela zjevné. Kdyby Vaněk za Staňkem přišel s žádostí, aby podepsal, mohli bychom vést diskuzi. Ale Staněk si za tímto účelem Vaňka pozval. Pozval si ho, aby jej požádal o to, aby udělal špinavou práci a sám se později odmítl zašpinit. Argumentace tím, že Vaněk někoho někam dotlačil… prosím, nebuďme směšní. Není snad ani možné, aby Havlův Vaněk někoho do něčeho dotlačil. Naopak Staněk se snažil – dost neobratně mimochodem - Vaňka dotlačit k činnosti. Upřímně jsem ze Staňkova chování celé hry byl dost znechucen. Ta perverzní zvědavost z něj přímo sršela (a bili vás? a drogy vám podávali? ale v jídle určitě něco bylo).

Otázkou, spíše než zda je morální podepsat, či nepodepsat, se mi zdá být, zda je každá schopný být morální (což je ostatně ve hře řešeno poměrně explicitně), ba dokonce zda je vůbec vhodné, aby každý byl morální. Ona totiž ta morálka také umí být nebezpečná.
A víc napsat už patrně nemám co. Snad si dovolím, v kontextu druhého odstavce komentáře, připojit jednu kratičkou citaci Audience.

Sládek: Teplej flek ve skladu, to bys ode mě vzal — ale vzít si i kousek toho svinstva, v kterým se musím denně brodit, to už se ti nechce! Vy jste všichni moc chytrý, moc dobře to máte spočítaný, moc dobře se o sebe umíte postarat!

To vykřičel ožralý sládek do tváře Vaňkovi. A Vaněk by to mohl replikovat a vykřičet do tváře Staňkovi.

17.08.2021

Zajímavá jednoaktovka Protest zachycující postoje, morálku a jednání dvou mužů ve chvíli, jsou-li postaveni před rozhodnutí zda podepsat petici nebo ne. Zatímco první bez přemýšlení podepíše, protože se mu to zdá být mravně správné, druhý dlouhým monologem vysvětluje, jak je to správné, ale sám vypočítává důvody, proč to on udělat nemůže. Poslouchala jsem výbornou dramatizaci na radiu Vltava.

16.08.2021

Protest je stejnou měrou kousavý i zábavný, navíc elegantně vystavěný. Staněk se nádhernou ekvilibristikou na téma "proč nepodepsat" sice morálně shazuje, ale když to sám uznává a když k tomu byl přeci jen trochu dotlačen, z kritických ostnů se stávají otazníky. Povedená je i dramatizace s Janem Hartlem a Josefem Somrem.

10.01.2018

Pro mě jedna z nejsilnějších Havlových her. Nepůsobí na mě tak trochu pohrdavě, jako třeba Audience. Havel sám přiznává, že přeci jen jednal trochu unáhleně a dotlačil (řekněme) řadového občana do nepříjemné morální situace s potencionálním přesahem na jeho další život. První zapálená část dialogu opravdu strhla a už jsem myslela, že k tomu opravdu dojde. Druhá, řekněme beznadějněji laděná část nás opět svede zpět do každodenní rutiny, neaktivity a slabosti.

23.03.2017

Víceméně jednostranný politický dialog.