Prosím stručně
Václav Havel
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23294/prosim-strucne-rozhovor-s-karlem-hvizdalou-poznamky-dokumenty-23294.jpg
4
84
15
Rozhovor s Karlem Hvížďalou, poznámky, dokumenty. Jak podtitul napovídá, jde o literární koláž, ve které se střídají tři žánry: rozhovor, původní výňatky z instrukcí nejbližším spolupracovníkům na Hradě a deníkové zápisy z doby práce na tomto textu. V knize se střídají nejen žánry, ale i čas a místa. Václav Havel staví knihu jako drama a se všemi materiály zachází jen jako s podklady, jejichž konečnou formu si diktuje "divadelní" struktura. I z partnera rozhovoru Karla Hvížďaly se postupně stane postava tohoto zvláštního literárního útvaru. Díky zvolené metodě má kniha trvalé napětí, které čtenáře doprovází až do poslední stránky. Autor nechává v knize nahlédnout do způsobu svého komplikovaného myšlení, prezentuje své názory na politiku a politiky, soukromí a zároveň odpovídá na nejčastější výtky vznášené po léta proti jeho osobě. Kniha je volným pokračováním Dálkového výslechu Václava Havla. Před dvaceti lety vedl Karel Hvížďala rozhovor s disidentem Havlem před jeho blížící se padesátkou.... celý text
Přidat komentář
Jedná se o skvělý vhled do autorovo duše a jeho skromné mysli. Havel zde brilantně zodpovídá nejenom témata, za která je dodnes kritizován. Dle mého názoru by si každý odpůrce pana Havla měl přečíst tuto knihu a znovu se nad ním zamyslet.
Téměř dvě desítky let zachycené v barevné mozaice. Střípky, které dnes pomáhají pochopit, proč se věci dály tak, jak si je pamatujeme, a proč jsme je tehdy nechápali :-) Mnoho úvah, které neztratily nic ze své naléhavosti, ať už se týkají velkého světa nebo intimních obav. Dlouho jsem váhala, co vypsat.
"Evropská unie trpí občas starou evropskou chorobou, kterou je sklon ke kompromisům se zlem, přimhuřování očí nad diktaturami, politika appeasementu nebo dokonce vstřícnost k totalitním systémům diktovaná hospodářskými zájmy. Někteří politici, kteří nezažili nacismus či komunismus, jsou v tomto nepoučitelní. Myslím, že noví členové Evropské unie, kteří mají s totalitním systémem relativně čerstvou zkušenost, by mohli nebo přímo jsou povinni zastávat na společné půdě - je-li to občas nutné - zásadovější stanoviska a Evropskou unii v tomto směru trochu hlídat či vychovávat. Je to v zájmu všech. Vstřícnost ke zlu dosud nikdy nedonutila zlo k ústupu či polidštění, ale vždy mu naopak usnadnila život. A když nakonec přišla konfrontace, museli všichni zaplatit nekonečně větší cenou, než jakou by představovaly případné náklady pevného postoje."
ČTĚTE!
Opravdu není třeba slov, tak jsem si půjčila to poslední od jirka 9453
Volné pokračování Dálkového výslechu, rozhovorová forma o období pana Havla jako prezidenta. Rozhodně stojí za přečtení těm, kdo se o něm jako o člověku chtějí dozvědět více, i těm, kteří ho označují za neschopnou loutku. Ne, pan Havel opravdu byl výjimečný člověk a velká osobnost, kterou dnes už v dnešní politice hledáme marně (a jak by byla potřeba....)
Přijde mi smutné, že nemalá část lidí z vlastního národa nedokáže ocenit člověka, jehož význam nezpochybňuje celý zbytek světa. LIDÉ, ČTĚTE!
Po životopisu Havel od Žantovského ,který se mi hodně líbil jsem sáhl po této knize,abych se o Havlovi ještě víc dozvěděl jako o člověku. Nebyl jsem zklamán. Z jeho zamyšlení se mi nejvíc líbilo toto:
"Krása jazyka spočívá v tom, že nikdy nemůže přesně vystihnout to, co vystihnout chce. Je totiž nespojitý, tvrdý, tak říkajíc digitální, a už proto, ale nikoli jen proto nemůže kompletně uchopit něco tak spojitého,jako je skutečnost, prožitek či naše duše. Což otevírá prostor nádhernému zápasu o vyjádření a sebevyjádření, který provází celou historii člověka,který nemá konce a dík němuž se vlastně vždy znovu a vždy trochu jinak vyjasňuje či zpřesňuje všechno lidské, ba co víc, tímto zápasem se člověk stává teprve sám sebou. Jako jedinec i jako druh. Snaží se prostě stále lépe uchopit slovy, obrazy či chováním svět i sebe, a čím víc se mu to daří, tím víc si uvědomuje, že kompletně nikdy nepostihne ani svět, ani sebe, ani jakoukoli součástku světa. Ale tím spíš se o to musí dál a dál snažit, a tím vlastně sám sebe stále lépe definovat. Je to sisyfovský úděl.Nic naplat: kompletní pravdu o sobě si odnese člověk do hrobu. Ale znát ji přece jen někdo bude: ne-li Pánbůh, tak aspoň paměť bytí."
Na knihu Dálkový výslech jsem logicky navázal touto knihou, která popisuje především prezidentské období Václava Havla a prakticky začíná tam, kde Dálkový výslech skončil. Zatímco s Dálkovým výslechem jsem byl velmi spokojený, z Prosím stručně jsem nadšený a kniha se tak řadí k tomu nejlepšímu, co jsem letos přečetl. (Tímto dodatečně ještě jednou děkuji Ježíškovi.)
S ohledem na popisované životní období Václava Havla je kniha tematicky mnohem zajímavější a pestřejší. Líbilo se mi i její uspořádání, kde je rozhovor s Karlem Hvížďalou prokládán úryvky Havlových pokynů svým spolupracovníkům a zápisky z jeho deníku z roku 2005, což čtenáři umožňuje Václava Havla lépe poznat po lidské stránce.
Kromě mnoha jiného rovněž velmi oceňuji, že v rámci rozhovoru je Václav Havel dotazován na věci, které jsou mu dodnes vyčítány, a je mu tak dáván dostatečný prostor k vyjádření, vysvětlení a uvedení na pravou míru. K těmto tématům patří např. rozsáhlá prezidentská amnestie z roku 1990, prodej Lucerny, omluva sudetským Němcům, podpora bombardování Jugoslávie a invaze do Iráku v roce 2003.
Budu se opakovat a zároveň nejspíš i citovat jiné, ale musím říct, že tento člověk mi tu velmi chybí. Až se budu zase rozčilovat nad některými současnými politiky, vzpomenu si na jednu Havlovu kouzelnou větu z této knihy i přesto, že byla řečena v jiném kontextu:
„Tyto síly je třeba ve spolupráci se mnou poslat do prdele.“
P.S.: Rovněž musím pochválit krásné zpracování knihy. Stránky jsou na kvalitním křídovém papíře, střídají se zde různé velikosti a styly písma, každá kapitola je uvedena fotografiemi.
Václav Havel pro mne vždy byl a bude synonymum pro slovo prezident.
Kniha není jen o Havlovi, ale dala by se považovat i jakousi "encyklopedii" porevolučních let. Těch let, na která se dnes tak strašně rychle zapomíná.
Lehce mě zaskočilo, když p. Havel v roce 2005 popisoval českou politickou scénu - jak i v roce 2019 to na ní sedí.
Jediné co mi na četbě vadilo byl fakt, že Havlovi poznámky pro spolupracovníky časově ani tématicky neseděli k daným otázkám/odpovědím a zbytečně tak odváděli pozornost od tématu otázek.
Kniha se mi líbila. Dovolila mi tohoto velikána našich dějin poznat jako prezidenta (poznámky z doby jeho vládnutí) i jako člověka (vyprávění z doby, kdy byl v Americe). Celou knihu pak završuje rozhovor Václava Havla s Karlem Hvížďalou. Moc se mi líbí kontrast Havla státníka, historie-tvůrce kontra Havla člověka. A to mě bavilo, i jeho souboje s počítačem, prosba o vyprání košil a naplnění zapalovače kontra návštěvy různých státníků, postoje k Izraeli atd.
- ....o možnosti bombardovat srbské pozice mluvím přes rok, všichni byli proti, teď jsou všichni pro, dokonce ten útok bude mít za následek skutečné příměří, nikdo si ale nevzpomene, že tu je někdo, kdo to předvídal...
- Proč mi počítač dělá pokaždé jinak vzdálené řádky? ... Proč si občas nějaký text zamiluje, že ho tiskne přád dokola a nelze mu v tom zabránit?
- Pana Řechtáčka prosím, aby mi opravil a naplnil zapalovač a poslal zpět.
To se mi prostě líbí :o)
Zrovna u Václava Havla neumím být objektivní. Doporučuji přečíst tuto knihu a vidět Občana Havla.
Pan prezident už není více než 3 roky mezi námi. Začínají se objevovat první životopisy o jeho prezidentském i "předprezidentském" životě. Tedy první, které nemůže autorizovat. Tato kniha je vlastně rozhovor Karla Hvížďaly s p Havlem. Otázky se dotýkají se širokých témat, a to nejen politických, ale i osobních. Po přečtení se mi osoba Václava Havla velmi přiblížila Čtenář nečte o někom, ale čte přímo zpověď samotného státníka. Velmi si cením poznámek, které byly zveřejněny. Většinou to byly "úkoly", které žádal po lidech, kteří s ním pracovali v kanceláři prezidenta republiky. O to je to intimnější a zajímavější. Havel se při odpovědích dokáže otevřít a přiblížit obyčejným lidem.
I když to byl jenom člověk, který měl a udělal spoustu chyb (jako každý obyčejný smrtelník), jsem rád, že byl mým prezidentem a "proslavil" Československo a později Českou republiku po celém světě.
Vážné poznámky promíchané se zdánlivými banalitami, filozofické úvahy i humor, upřímnost, lidskost... Jsem naivní idealistka, jsem pravdoláskařka... a tahle četba mě na mnoha místech dojímala. Klidně se mi smějte.
Kniha rozhovorů s Václav Havlem, díky které jsem si znovu říkala, jak těžké pro něj to prezidentování asi bylo. Moc se mi líbily hlavně útržky ze zákulisí politiky a chodu prezidentského úřadu, autoři mohli být klidně odvážnější a těchto postřehů uvést povícero.
Osobní komentáře Václava Havla na dění za jeho prezidentování. Člověk začne chápat jeho jednání v určitých situacích. Kdo viděl Odcházení, tak tady jsou popsány spousty reálných situací, které se do absudního díla jako Odcházení dostaly.
Štítky knihy
dopisy rozhovory osobnosti Václav Havel, 1936–2011 prezidenti
Autorovy další knížky
| 1975 |  Audience |
| 2010 | Zahradní slavnost |
| 1989 |  Moc bezmocných |
| 1990 | Dálkový výslech |
| 2003 | Pižďuchové |
Kniha Prosím stručně je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 121x |
| Čtenářské výzvě | 11x |
| Doporučených | 16x |
| Knihotéce | 92x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 11x |
| dalších seznamech | 2x |
Kniha je psaná formou, kde se prolínají odpovědi na otázky p. Hvížďaly, komentáře p. Havla a výstřižky z poznámek z doby, kdy byl V. Havel prezidentem. Na začátku mi to dělalo velký problém, nemám ráda, když se v knížkách přeskakuje semotámo. Záměr přiblížit obsah práce prezidenta republiky za mě splněn. Navíc kniha vykresluje i povahu autora i to, jak důležitá byla v čase, kdy byl prezidentem symbolika. A to i pro něj osobně. Některé pasáže mě velmi pobavili (viz netopýr v kumbále), jiné naopak vedli k zamyšlení (viz vkus, který napoví, jak dlouho mluvit, kdy mlčet a kdy je či není vhodné dělat vtípky). Zaujala mě poznámka o hranicích, která sice byla myšlena v kontextu státních hranic, nicméně za mě jednoznačně přenositelné i do lidské komunikace, protože "Jak můžete s kýmkoliv dalším smysluplně spolupracovat, když nemá jasno o vlastních hranicích, tedy v podstatě o své identitě?"