Dům v Bretani
Marta Davouze
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182632/dum-v-bretani-182632.jpg
3
418
118
Příhody z bretaňského domova série
1. díl >
Žena, která po padesátce najde lásku, o níž snila od mládí, přestěhuje se do vzdáleného místa na severozápadním okraji Francie a provdá se za muže diametrálně odlišného od toho, s nímž prožila téměř čtyřicet let. Není to román, ale humorně laděné příběhy autorky, která je navzdory cize znějícímu příjmení rodilá Češka s hlubokými kořeny v bývalé vlasti. Dlouhá léta působila jako jedna z význačných osobností v pražské kulturní sféře, byla redaktorkou, publicistkou, ředitelkou Centra Franze Kafky a organizátorkou debatních společností, vytvořila zázemí dvěma synům a jednomu příliš dokonalému manželovi… Nyní už více než deset let šťastně žije ve starobylé usedlosti na bretaňském pobřeží, založila tu uměleckou nadaci, cestuje a díky svým zkušenostem a znalostem dokáže čtenářům nejen vtipně poodhalit zajímavosti ze svého nového domova, ale s potřebným odstupem a nadhledem též zhodnotit i české prostředí, s nímž je v každodenním kontaktu.... celý text
Přidat komentář
Odpočinkový příběh české ženy v Bretani a její peripetie s jazyky, opravou domu, atd. Klidná knížka u mě čtená ušima.
Knížka byla úžasná, paní Davouze měla skvělý styl psaní. Škoda, že už nic nenapíše.
Knížku jsem si půjčila tak trochu v návaznosti na bretaňské detektivky J. L. Bannaleca.
Pro mě to bylo docela fajn čtení, příhody z autorčina života po přestěhování na bretaňské pobřeží jsou psané s nevtíravým, pro mě příjemným humorem. Týká se to zejména první části knihy…
Trochu mě udivila v komentářích často opakovaná výtka snobství, až jsem si musela najít definici pojmu snob, jestli ho chápu správně, protože já to tak při četbě necítila. Ano, paní Davouze měla peníze, koupila si drahý dům, drahé auto, cestovala na Queen Mary, bydlela v drahých hotelích, no a? Na druhou stranu, v posledních kapitolách už mi trochu vadilo to neustálé upozorňování na vlastní vytříbený vkus a kulturní nadhled a kritika lidí kolem; možná jsou její odsudky a výtky oprávněné, ale už se mi toho kritizování zdálo nějak moc… Škoda. Nejprve jsem uvažovala o čtyřech hvězdičkách, po dočtení celé knihy přece jen jedna dolů.
A ještě jedna poznámka, kniha spíš osloví někoho, kdo se věkem blíží k věku autorky (což se týká i mé generace). Chápu, že mladým čtenářům možná vadí ta otevřeně popisovaná láska skoro v šedesáti letech. Sama jsem kdysi jako sotva čtrnáctiletá byla hodně zklamaná, když jsem zjistila, že hrdinům knihy Vítězný oblouk E. M. Remarqua bylo okolo čtyřiceti let. Považte, milenci, a tak staří… :)
Při čtení této tolik vychvalované knihy začalo moje původní nadšení pomalu vyprchávat. Paní Marta uměla dobře psát, ale postupně mě začalo vadit, že se zaměřuje více na sebe a na své vlastní požitky všeho druhu, než na samotnou Bretaň. O té píše bohužel minimálně. Asi záleží na tom, co si kdo pod názvem Dům v Bretani představuje.
Tuto knihu jsem četla na doporučení a hodně se mi líbila. Taková letní oddechovka. Zajímavé příhody, pěkně napsané.
Marta Davouze, ač skromně o sobě říká, že není spisovatelka, umí pracovat s jazykem, popsat vzpomínky a zajímavé situace. A hlavně setkala se s tolika zajímavými lidmi, má estetický cit a odvahu změnit nejen ruinu domu v Bretani, ale i svůj život. Je to velmi zajímavá a krásná žena.
Překvapivě pěkná, oddychová kniha o "novém" životě autorky ve Francii po jejím rozvodu s mediálním magnátem v Čechách. Přestože nemá souvislý děj a je spíše takovým vyprávěním jejích různých zážitků, pěkně se jako audiokniha poslouchá.
Kniha neni buh vi jaky literarni zazrak ( to ona ovsem o knize rikala sama ), ale presto se mi krasne cetla a bylo to pekne napsane! pribeh pani Davouze me moc zajimal;-)
Autorka se v této knize prezentuje jako takový všeználek. Dost mi tím lezla na nervy. Všechno vím, všechno znám, všechno umím a hlavně všechny znám. Kniha nemá děj, je to spíš soubor historek.
Příjemné čtení od velmi inteligentní a světaznalé ženy.
Minimálně mi ušetřila cestu do Maroka ;-)
Mám z přečtení rozpačitý dojem. Na jednu stranu hezký cestopis (ač Bretaň z názvu se objevuje dost okrajově). Na druhou stranu trochu oslava snobství, což nemyslím nijak zle a autorce její životní úspěch přeji. Jen se hůře ztotožňuji s příběhem, kdy veškeré navštívené hotely jsou hnusné, Praha 100 let za opicema, v Británii nikdo neumí vařit ... Na třetí hvězdu to nedotahuji také proto, že veškeré cizojazyčné věty (ENG, FRA, RUS) nebyly přeloženy. Sama sice ovládám tři cizí jazyky, ale ruština ani francouzština mezi nimi nejsou, takže tyhle řádky pro mě navždy zůstanou tajemstvím. Přitom by stačilo napsat poznámku pod čarou.
Co se ovšem nedá paní Davouze upřít je, že se nebojí být svá a stát si za tím, což dokazuje i upřímným doslovem.
Četla jsem ji už podruhé. Zase jsem se pobavila. Není to žádná náročná literatura, ale bezva oddychovka. Trochu cestopis, trochu zamilovaný román, také trochu umění a trochu humoru. Tak na tři*. Čtvrtou přidávám za moc hezkou obálku.
Knihy paní Davouze o Bretani mám ráda, ale Celej Franz! se mi líbila ještě víc.
Milé, nenáročné čtení pro chvíle, kdy potřebujete číst knihu, kterou lze kdykoliv odložit. Ze začátku jsem měla problém s určitým autorčiným snobstvím. Ale při dalším čtení mi začala být dost sympatická. Líbil se mi její pohled na život, láska k němu, velká činorodost a užívání si. Jen víc takových lidí.
Nemám problém jednou za čas sáhnout po knize, která není zase tak úplně pro každýho mužskýho. Změna občas neuškodí. Zaprvé má kniha nádhernou a uhrančivou obálku; půvabná scenérie s domkem v dálce. Umělecké dílo na dosah ruky. Nepochybuji o tom, že autorka si byla dobře vědoma (po dlouholetých zkušenostech v nakladatelství), že s krásným obrázkem lépe prodá soupis svých průměrných fejetonů. Než jsem se do knihy pustil, přečetl jsem několik komentářů od Vás ostatních, abych lépe věděl nač se chystám. A dnes po dočtení, jsem na vážkách. Místy to byl i slušný cestopis (přesně tyhle kapitoly mě bavily nejvíc). Líbila se mi kniha? Dala mi něco? Řekl bych, že nakonec ano. Dozvěděl jsem se, že se člověk může zamilovat v každém věku a že když se topíte v penězích, můžete si život maximálně zpříjemnit.
Možná, že kdyby byla Marta stále mezi námi, knihu bych v půlce odložil. Z úcty k ní jsem ale knihu dočetl. Krásná, melodická čeština. Úcta k mateřskému jazyku. V čekárně u doktora se četla jedna báseň a občas jsem se i pousmál. Nazval bych to snobárnou pro obyčejného smrtelníka – bez urážky. Palec nahoru za ten doslov a sebekritiku. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že mi hlavě během čtení zněl ten povědomý hlas z dětství: Dobrou chuť, pokud zrovna obědváte. Vítejte u pořadu volejte řediteli...
Krásně jsem si užila Bretaň a všechna setkání, která mi paní Marta Davouze svým vyprávěním poskytla.
Vracím se ke knihám této moudré a inteligentní dámy s nostalgií...a s díky ❤️
Já jsem se bavila. Davouze není nějaká románová spisovatelka, ale knížka je prostě milá a oddechová. Prostě ideální na léto s vtipnými historkami a i nějakým zamyšlením nad životem. Celkově je to vlastně dost fajn :)
Štítky knihy
Francie umělci cestování autobiografické prvky Bretaň senioři
Autorovy další knížky
| 2016 |  Loď v Bretani |
| 2013 | Dům v Bretani |
| 2015 | Vypadni z mýho života! |
| 2017 |  Celej Franz! |
| 2014 | Zrcadlení |
Kniha Dům v Bretani je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 601x |
| Čtenářské výzvě | 70x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 136x |
| Chystám se číst | 98x |
| Chci si koupit | 18x |
| dalších seznamech | 6x |
Nenáročná kniha, milý humor, život plyne...oddechovka.