Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/4217/bmid_pribeh-sluzebnice-udz-4217.jpg
4
2807
2807
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti na půdě dnešních Spojených států amerických, které přestaly existovat a byly nahrazeny totalitním režimem. V nedaleké budoucnosti se vlády nad Spojenými státy chopí klerofašistický režim. Z každého, kdo se proti němu prohřeší, se stává otrok. A z plodných žen ještě něco mnohem horšího - služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají. Kniha získala ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší román a byl v užší nominaci na cenu Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Handmaid's Tale , 1985
více info...
Přidat komentář
Knižní předloha je méně rozvinutá a obsáhlá než její seriálové zpracování, což může být pro někoho, kdo viděl nejdříve seriál - jako já - trochu zklamání. Ale jen mírné, protože i kniha samotná je velmi dramatická a tíživá. Na jednu stranu, vzhledem k obsahu, se Příběh služebnice nečte vůbec snadno, na stranu druhou, vzhledem ke své formě, se čte jedním dechem. A ta hořká pachuť zůstane ještě chvilku po dočtení.
Skvělý námět, nudné zpracování. Třetí hvězdičku dávám za "Historické poznámky" - poslední kapitolu, napsanou s odstupem 150 let, ve které je na čtrnácti stránkách v podstatě celý obsah předchozích tří set stránek a navíc to nejpodstatnější a pro naši současnou společnost nejdůležitější : PROČ! Až na konci si čtenář/ka uvědomí, že příčiny vzniku popisované dystopické společnosti dnes vidíme na každém kroku.
Precizně napsaná kniha. Krásný sloh. Příběh, který vás drží v určitém napětí. Víte o CO zhruba jde, ale ani na 160 straně nevíte JAK se to stalo. K čemu došlo? My cholerici jsme už ve značném napětí, rozuzlení stále nikde. Když ale pak se konečně dozvíte k čemu došlo, čtete jak lidé reagovali, upadnete do stísněného pocitu, protože si řeknete - takhle jednoduché to bylo? Vždyť se to může klidně stát kdekoliv. Znovu ji určitě číst nebudu, jedna depka stačila, nic to ale nemění na tom, že je to skvělá kniha.
Velmi tísnivé. Zajímavé, že kniha vám nepřinese žádná rozuzlení, žádnou satisfakci, žádný dobrý konec...vlastně žádný konec. Přesto neuvěřitelně napsané.
Tato verze budoucnosti je dost nepříjemná. Spojení fanatického náboženství s autoritářským režimem, který tvrdě omezuje svobody svých obyvatel, nad kterými má absolutní moc. Bůh a válka - principy, kterými lze obhájit jakékoliv činy a změny režimu. V tomto případě je Bible stejně tak dobře využitelná jako třeba Korán, jako jakákoliv svatá kniha, která skončí v rukou fundamentalistů, kteří lpí na jejím doslovném výkladu a jeho dodržování.
S hlavní hrdinkou prožíváme odhadem jen několik týdnů jejího života. Snaží se přežít a zároveň se snaží vzepřít, bojí se a zoufá si. Hraje hru, kterou po ní systém chce, ale touží najít spojence, kteří si zachovali zdravý rozum a nemají vymyté mozky, na čemž režim dost intenzivně pracuje. Poznat někoho takového je složité. Člověk se musí sám otevřít a projevit, byť jen v náznacích, ale i to je krajně riskantní.
Spoustu místa je věnováno vnitřním myšlenkám hrdinky, úvahám, obavám, touhám, vzpomínkám na dobu před převratem. Obyčejné scény z obyčejného života. Děj plyne pomalu a vyprávění se soustředí spíše na vnitřní svět hrdinky. Někdy se časové roviny střídají rychle a chaoticky. Bez upozornění.
Přichází politická změna a převýchova. Kdo se neadaptuje na nové uspořádání, tak zmizí. Naše hrdinka se snaží zůstat naživu, ale zároveň fandí své nezkrotné kamarádce, která má odvahu na odpor.
V nové společnosti má každý své přesné místo a k němu příslušející úkoly a povinnosti, které musí pečlivě dodržovat, aby vypadal jako všichni ostatní a nijak nevyčníval ani na sebe neupozorňoval. Jinak skončí špatně. Oči jsou všude. Hrdinka ale poznává, že i mocní jejího světa pouze hrají své role. V to, co hlásají, vlastně nevěří a věci, které zakazují a odsuzují, si sami dopřávají. Jak jinak, že.
Jak se tedy jedinec může alespoň soukromě vzbouřit? Tak, že bude tajně dělat to, co mu systém zakazuje...pak je ale nutné počítat s důsledky.
Pro mě jednoznačně nejlepší kniha, kterou jsem letos četla. Příběh a především autorčiny myšlenky mě naprosto pohltily, několikrát jsem si říkala, že se nedivím, že knihu psala tak dlouho, protože pro mě v ní bylo vše dotaženo a promyšleno do nejmenšího detailu. Záměrně jsem její čtení protahovala, abych mohla být součástí vyprávění co nejdéle... Ráda se ke knize v budoucnu opět vrátím.
Toto bola sila. Videla som aj seriál aj film a nie som si celkom istá, ktoré bolo naj.
Kniha sa dobre čítala, boli to hlavne myšlienky a úvahy protagonistky. Doplnila to, čo z filmového spracovania nebolo celkom jasné. Postup premien a reakciu ľudí na ne.
Príbeh je vykreslený do extrému, teda situácie, ktorú snáď nezažijeme ale je veľa bezvýchodiskových situácií kedy okolnosti nedávajú veľký výber
Ne, ne, ne a ne. Tohle prostě nešlo. Totálně špatná dystopie, kterou ještě sráží styl jakým je napsaná/přeložená (originál jsem nečetl takže hodnotím český překlad). Víc k tomu snad ani nejde dodat...
Příběh je dost psycho. Ne na první pohled, ale když se nad ním člověk trochu zamyslí. A uskutečnění scénáře státního převratu a vzniku totality dost napomohlo zrušení papírových peněz. Všimli jste si toho? Někteří z vás možná také zaznamenali reálné úvahy skandinávských států o zavedení absolutně bezhotovostních plateb... Cesty do pekel jsou dlážděny dobrými úmysly. Zvláště, když někteří z nás to s ostatními myslí dobře. Ale o tom, co je dobře a co je špatně budou rozhodovat Oni. Nechtěl bych se takové doby dožít.
Prvních cca 160 stran hrozná nuda. Potom se to trochu zlepšilo, ale stejně jsem knihu dočetla spíš přes sílu. Hl. hrdinka mi nebyla sympatická a bylo mi úplně jedno, co se s ní děje a bude. Nejčtivější z toho byl "doslov". Bohužel, ale knihu bych nikomu k přečtení nedoporučila.
Pokud se nepletu, byla to moje první dystopie. Není to můj žánr, což asi ovlivnilo i celkový pocit z knihy. Vize je děsivá a při troše dobré vůle i reálná. Ale ok, víc mi vadlo, že jsem se občas ztrácela v čase - než jsem si uvědomila, že jsem v minulosti, uběhlo půl strany. Taky se nedá mluvit o nějakém velkém spádu, napětí nebo propracovanosti postav. Nicméně jisté vysvětlení tohoto všeho nabízí samotný závěr knihy, za který dávám body navíc.
Mrazivý dystopický pohľad do budúcnosti presne podľa môjho vkusu. Oproti seriálu ide kniha oveľa menej do podrobností onoho sveta, čo z môjho pohľadu knihe iba pridáva na tajomnosti a záhadnosti. Na rozdiel od veľkej časti prítomných užívateľov ma otvorený a veľmi osobitý koniec nadchol, a dal knihe tú správnu bodku.
*Čitateľská výzva 2017 - oblíbená kniha rodičů, prarodičů
Seriál jsem neviděla a vidět nechci. Chci si příběh uchovat v této podobě. Text je tak intimní. Jakoby ona seděla vedle vás, vy ji drželi za ruku a ona s klidem, pomalu ovšem potichu vyprávěla... občas zahlédnete lesk v očích, občas se projasní úsměvem a pak zas zamyslí. Je přemýšlivá. Není rozčílená. A vy se dostáváte do meditativního transu, přijímáte vyprávění a přitom uvažujete... Jak se něco takového může stát? Je to správné? Je správné, jak se chováme dnes? Kde je hranice? Je nejdůležitější svoboda? Ale čí? Je svobodou toto, nebo je to už ohrožením?
Ona vám na to neodpoví. Od toho tu není. Jen vypráví svůj příběh. Příběh, který se může stát a nebo stal velmi dávno. Možná se děje tisíce kilometrů odtud právě teď. Jen její šaty nejsou červené.
Dystopie mám ráda. (To je možná důležité. Četla jsem to jako dystopii. Až pak jako kritiku něčeho, a skoro vůbec ne jako nějakou feministickou bibli.) Vždy se ale trochu děsím závěru. Závěr My, závěr 1984, závěr Mechanického pomeranče, závěr 451° Fahrenheita, závěr Simakova lidstva ve Městě... každý z nich byl jiný, každý zanechával jiný pocit. Zdejší závěr byl dílem šikovné spisovatelky. Byl to závěr, který jsem chtěla? Určitě ne. Jaký jsem chtěla? Já... nevím, ale prostě! Je to závěr, který si tato kniha zaslouží? Ano, přiznávám, vlastně to dává smysl.
Čím to, že umělé příběhy nás (nebo je to pouze mnou?) získávají víc, než ty skutečné? Je to, protože se nemůžeme ptát, zda si vypravěč vymýšlí, a všechna naše skepse opadne a my jsme připraveni odžívat příběh s jeho postavami? Možná, že teď přestanu být chladná, kdykoliv budu číst, sledovat a poslouchat cizí příběhy v hospodách, v televizích, v novinách, při přednáškách historie a sociologie... Možná se mi to už nikdy nevykouří z hlavy.
Viděla jsem německo-americkou filmovou adaptaci z r. 1990, která mne nijak neoslovila, přesto, že v ní hrála například Fay Dunaway a Robert Duvall (bylo to ploché a jaksi bez jakýchkoli emocí, kostýmy ani prostředí nefungovaly,...). Pak jsem shlédla během víkendu seriál, který považuji za velmi dobrý, mnohem přesvědčivější a opravdovější než film. A nakonec jsem si nechala knihu, která byla bezkonkurenčně nejlepší. Bezmoc ústředních hrdinek, nemožnost se vymanit ze systému, naprostá závislost na vládnoucí skupině vyvolených, obava o holý život při jakémkoli projevu i bezvýznamného odporu, nedůvěra vůči komukoli, neustálé násilí a těžko popsatelná bolest mladých matek, kterým jejich děti okamžitě odebírali - to vše je potřeba si tak trochu "odžít" při čtení, aby člověk pochopil...pro mne za pět.
Málokterá kniha ve mě zanechala tak hluboký dojem jako Příběh služebnice. Tak jako mnozí jsem se ke knize dostala až díky stejně zdařilé a zasloužile oceňované seriálové verzi, která dokázala skvěle vystihnout jedinečné vyprávění inteligentní a utlačované hrdinky, atmosféru totality a strachu a hlavně tu příšernou a tísnivou nejistotu, do které byly postavy a s nimi i čtenáři uvrženi. Příběh služebnice považuji za jednu z nejdůležitějších knih 20. století, přinejmenším pokud jde o otázky ženského pokolení. Je na stejné úrovni jako Orwellovo magnum opus a stejně jako 1984 by si i Příběh služebnice měl během života přečíst každý.
Kousek pode mnou jsou komentáře, ze kterých je zjevné, že někteří knihu neocenili proto, že nepochopili její záměr nebo si (díky bohu, hádám) nedovedou představit bezmoc, ve které byla hrdinka se svázanýma rukama nucena žít. Zde nejde o žádné grandiózní zdokumentování nástupu, fungování a velkolepého pádu totalitního režimu. Jde o vcelku komorní drama založené na pocitech, úvahách, starostech a strategiích ženy, která se ocitla uprostřed noční můry a která ve velmi krátkém časovém horizontu ztratila veškerá práva. Jde o krutě realistický příběh popisující každodenní realitu, ve kterém není prostor pro hrdinský vzdor, revoluční boje a zázračnou pomoc shůry. Příběh člověka strhne tím, že v něm probouzí pocity empatie, zhrození, zhnusení; vyvolává otázku "mohlo by se něco takového stát?"
Knihu jsem četla v originále (knihu mám podepsanou autorkou a navždy pro mě bude jedním z nejmilejších pokladů) a proto nedokážu posoudit kvalitu překladu. Atwood je ale fantastická spisovatelka a po jazykové stránce byla kniha naprosto famózní.
Nemám slov. Perfektní. Geniální. Ani se mi nechce pouštět si seriál, i když jsem nesmírně zvědavá. Ale knížku nic nepřebije. Síla.
Obrovské zklamání. Zklákal mě námět knihy, vynikající recenze, zkazky o úžasně napsaném příběhu... no, bohužel.
Hlavní myšlenka je výborná, ale autorka totálně propásla příležitost napsat opravdu vynikající knihu. Pořád se jen patlá v pocitech a vzpomínkách hlavní hrdinky, ale samotné důvody vzniku a nastolený řád gileádské společnosti jsou strašně nedotažené a v mnoha ohledech nedávající smysl. Doteď nevím, jak se mohlo stát, že se společnost dostala tam, kam se dostala. Co tomu předcházelo? Jaký byl vývoj? Plus je kniha psaná jako strašná jednohubka, nad kterou není třeba absolutně přemýšlet (což někdy není na škodu, ale tohle není ten případ). Bída, zklamání. Dvě hvězdy asi jen za myšlenku.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Velice těžké a tíživé téma. Osobně nemam moc rada knížky ve stylu "Den pote", ale tohle opravdu něco uplne jiného. Daleko děsivějšiho a realistictejsiho.