Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/4217/bmid_pribeh-sluzebnice-udz-4217.jpg
4
2803
758
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti na půdě dnešních Spojených států amerických, které přestaly existovat a byly nahrazeny totalitním režimem. V nedaleké budoucnosti se vlády nad Spojenými státy chopí klerofašistický režim. Z každého, kdo se proti němu prohřeší, se stává otrok. A z plodných žen ještě něco mnohem horšího - služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají. Kniha získala ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší román a byl v užší nominaci na cenu Booker Prize.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The Handmaid's Tale , 1985
více info...
Přidat komentář
Knihu bych spise oznacil jako roman pro zeny nebo spise horor pro zeny. Pro me, pro muze, to bylo k uzoufani nudne. Byl jsem nalakan na antiutopisticky roman, ale moc me to zklamalo. Nebyt poslednich kapitol Historickych poznamek a jiste kapitoly o popisu prevratu, tak bych dal asi jenom jednu hvezdu. Prehrsel vylevu citovych pohnutek, snad nekonecno prirovnani, reminiscenci a pribeh temer tuctovy. Autorka sesbirala snad celou sbirku nocnich mur a obav, co se muze zenam prihodit a vetkala je do tohoto zdlouhaveho a rozvlacneho pribehu. Knihu jsem poslouchal jako nezkracenou audioknihu a podarilo se mi u toho nekolikrat usnout; jako ukolebavka je to skvele. Trochu me dostala jista nelogicnost, v kapitole Historicka poznamka se mluvi o rekonstrukci iPadu od Applu a ten vznikl nekdy kolem roku 2010 a pritom puvodni kniha je z roku 1985, tak to autorce za predvidavost kloubouk dolu ;-)
Trochu scifi, které však nemusí být tak daleko od pravdy. Autorka rozhodně předběhla svou dobu. Kniha byla poměrně čtivá, žádné zbytečné průtahy. Jen mě mrzí ten konec. Člověk by čekal, že bude ještě druhý díl a ke konci knihy se opravdu toužíte dozvědět jaký osud hlavní hrdinku potažmo její rodinu potká. Nic z toho nám ovšem autorka nedopřála a já myslím, že je to škoda.
Kniha je velmi poutavá, člověk chvílemi ani neví, zda je to pravda či fikce. Sice jsem zvolila obrácený postup, nejdřív seriál a pak kniha, ale i tak jsem s knihou velmi spokojená.
Jsem neskonale vděčná za to, ze jsem se rozhodla pro knihu a až pak možná pro shlédnutí seriálu a ne naopak.
Moje první kniha s touto tematikou.
Nadšeně jsem hltala každý řádek a i když bytostně nenávidím prology a epilogy, zde má vše svůj význam a důvod.
Úžasné předmluva, neskutečný závěr, i když jsem asi 2 dny rozdychavala ten ničenbny pocit frustrace.
Musím reagovat na komentáře, které kritizují, ze v první půlce knihy se nic neděje - já v tom vidím mistrně zobrazeny ten pocit prázdnoty, nádherne vykresleny pocity, bez emocí, bez života. O to šlo.
Za mě jedna špica!
Vítejte v hlavě hrdinky, kterou co měsíc znásilňuje starý dědek (i když ona se to slovo na "z" zdráhá používat, vždyť přece měla možnost volby!), ale přesto jí při pohledu na jiného (mladšího a hezčího) chlapa padají kalhotky. V hlavě matky, kterou odtrhli od její malé dcerky, a ona přitom většinu času myslí na hadry (a mladé, hezké chlapy). Vítejte v totalitarismu, který převzal otěže takřka přes noc, protože vláda se nechala příhodně během jediného dne vystřílet a armáda s policií se vypařily do vzduchu; v totalitarismu, který za pouhé tři roky vládne celému rozlehlému USA pevnou rukou. V totalitarismu, který řídí muži, aniž by sami byli s chodem věcí spokojeni, v totalitarismu, jemuž předcházely války (kdesi v Tramtárii), hromadění radioaktivního odpadu (kdesi v Tramtárii) a neplodnost (proto jsou nyní plodné rebelující ženy odesílány kamsi do Tramtárie uklízet radioaktivní odpad). To celé je zabalené do nadbytku dutých přirovnání, jež se člověku záhy začnou zajídat, a občas až směšně působících úvahách o sebevraždě, kdy hlavní hrdinka z nudy kouká po místnosti a zvažuje své možnosti.
Celkově mi to přišlo nemastné neslané a kapku naivní, snažící se šokovat; skoro se až divím, že jsem to dočetla. Konec je pak kapitola sama pro sebe; pokouší se vypadat otevřeně, přístupný různým interpretacím, ve skutečnosti ale spíš působí jako úniková vrátka - jako by autorka sama nevěděla, jak příběh zakončit. Kapitola z budoucnosti pak byla naprosto zbytečná, moc toho neosvětlila.
Hvězda za (třebaže mizerně zpracované) téma a Scrabble.
"Je opravdu k neuvěření, na co všechno si lidé dokážou zvyknout..." Takhle věta mi asi v hlavě bude znít ještě dlouho. Nedokážu si ani představit, jak bych na nástup totalitního režimu reagovala, co bych dělala. A pevně doufám, že takové dilema ani nikdy řešit nebudu, na druhou stranu si uvědomuji, že lidstvo se z vlastních chyb poučit neumí... Strašidelné.
Do knížky jsme se popravdě pustila z důvodu nedočkavosti na pokračování další série seriálu. To, jak to bude dál jsem se bohužel nedozvěděla, protože už první série seriálu knížku o kotel předbíhá a rozvíjí.
Kdybych se oprostila od seriálu, tak knížka pořád super, zhltla jsem jí za dva večery a přeskakování v čase mi rozhodně nevadilo. Konec mě zklamal hlavně proto, že už to skončilo :-) ...ale i tak - to, co v knížce bylo, je více než dostačující k zamyšlení se nad naším neudržitelným způsobem života a pro někoho přehnaný scénář, se mi v dílčích aspektech nezdá až tak nereálný...
"Better never means better for everyone..."
Kniha mi trochu připomínala 451 stupňů Fahrenheita nebo 1984 od Orwella, hlavně tím, že jde v obou případech o příběhy, které by se klidně mohly stát, ve všech zmíněných knihách jde o antiutopii, ze které běhá mráz po zádech.
A moje celkové dojmy z knihy; Myslím, že by se s daným tématem dalo mnohem líp pracovat. Je to skvělý námět, který byl podle mě zbytečně promrhán. V první polovině knížky jsem se nemohla úplně začíst a přišlo mi to trochu jako nuda. Vypravěčka zde popisuje činnosti bez jakýchkoliv emocí, jakoby bez zájmu. Občas jsou tyto záznamy protnuty retrospekcí, návratem do minulosti, kdy byl svět ještě v pořádku. Vzpomíná na tak běžné činnosti, jako bylo třeba placení kartou, možnost volby, milovaní se svým mužem, na oblečení, které tenkrát ženy mohly nosit, na řízení auta, procházky.
Druhá část knížky, asi tak od 150 strany (celkově má kniha asi 320 stran) mě začala bavit a přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Konečně se začalo něco dít, konečně vznikla nějaká zápletka. Čekala jsem možná ještě trochu víc, možná i trochu jiný konec, ale celkově jde o příběh, nad kterým budu ještě nějaký ten čas přemýšlet.
Audiokniha ve velmi sugestivním podání. Vzhledem k předchozím zkušenostem s paní Atwoodovou, si myslím, že i čtení by se mi líbilo stejně, jako poslouchání.
K příběhu: nabízí mnoho podnětných myšlenek k fungování společnosti v současném uspořádání. Velmi módní a oblíbené téma udržitelnosti a směřování takovéhoto stavu. Jako většina jejích kolegyň a kolegů nabízí možnost, kterým směrem by se mohl vývoj zvrátit, pokud tento trend nezměníme.
Líbí se mi, že hrdinka nikdy neztrácí naději, ani v těch nejtěžších okamžicích, ale zároveň nebojuje prohrané bitvy. Je taková zenová žena:-))
Dobré, ale poněkud méně záživné. Dovětek (autorčin) posouvá hodnocení o půl hězdičky nahoru.
Čtení zajímavé, ale byla jsem dost ovlivněna seriálem,který mě na knihu navnadil. Upřímně nevím, jaké pocity bych měla bez předešlého vlivu. Kniha popisuje dobře vše,co se děje, ale za sebe přiznávám, že herecké výkony se mi dostaly pod kůži a jako čerstvá matka jsem skoro každý díl obrečela a ten pocit,který vyvolávalo čtení už nebyl tak silný....
Ani nevím, co napsat.....číst to měsíc po přečtení 1984 byla chyba......přeskakování mezi současností a vzpomínkami mi ani nevadilo, ale co je neuvěřitelné je to, že žena, která měla dítě v "normální" době je stále ještě plodná v době, kterou popisuje, jako kdyby už to bylo 20 let.....je moc krátký čas na to, aby se nová společnost utvořila.......je to neuvěřitelné a občas mi to připadá jako boj proti feminismu
"Přála bych si,aby tento příběh byl ucelenější" říká ke konci Fredova a já jí musím dát za pravdu.
Chvílemi mi opravdu vadil styl jakým autorka přeskakuje mezi vzpomínkami a realitou, na druhou stranu po dočtení knihy mi došlo, že o to víc, to byl pro mě silnější zážitek.
Jinak jde vidět, že autorka čerpala z příběhů žen, které při druhé světové válce, byly vyčleněny,aby rodily árijské děti.
Kniha určitě předběhla svou dobu. Příběh je sice dost zvláštně vyprávěn, ale má sílu. Občas mi to vyprávění přišlo zmatené a dala bych přednost "klasickému" vyprávění. Celkem mě mrzí ten konec, ale tak i ten má své kouzlo. Určitě mrknu i na seriál, je to celkem možná budoucnost, která může nastat.
Je to působivé čtení a rozhodně jsem ráda, že jsem si to díky čtenářské výzvě konečně přečetla. Měla jsem to v plánu už dlouho, ale pořád jsem to odkládala, tak konečně na to došlo a rozhodně to za to stálo.
Zajímavý námět, poutavé, ale něco tomu chybělo. Příběh mi připadal trochu nedotažený, povrchní, málo propracovaný.
Divnoknížka. Je psána zvláštním způsobem, a trochu mi tam vadilo to neustálé ohromné množství přirovnání. Dalším problémem je, že se v knize něco začne dít až někdy od půlky aby to (pozor na spoilery) skončilo víceméně otevřeným koncem. Osobně jsem měl hrozný problém s uvěřitelností celého toho světa. Přišel mi hrozně radikální na to, v jak krátkém čase vznikl a chopil se moci. Hrdinka byla mladá třicetiletá žena, která si pamatovala "normální" Ameriku 80.let, studia na vysoké atd. a najednou pink! máme tu svět plný občanských válek, toxických skládek a společnost je rozkastovaná jako z Orwella bez knih, hudby a čehokoliv dalšího, kde jsou skoro všichni neplodní, až na otrokyně které slouží k rození dětí. Jak by proboha tohle mohlo fungovat na uzemí jako je USA? A co zbytek světa? V knize je zmíněna turistická výprava kde jsou i ženy oblečené vyzývavě, tedy normálně. Proč je tam ten superuzavřený totalitní režim pouští a takhle oblečené? Odkud byly a jak to tam funguje? Je tam podobných podivností plno. Umím si to představit v rámci nějaké početné lokální sekty ale takhle? Totalitní režimy mívají rychlý nástup, ale většinou existuje mnoho náznaků a akcí které jejich příchod předznamenávají a ještě dlouhá léta po jejich nástupu trvá než dojde k uplné změně myšlení a kultury. U Orwella ta záhadnost režimu dávala smysl, neboť tam bylo ničení minulosti jedním z nosných témat. Tady té uvěřitelnosti nepomohl ani epilog v podobě vědecké přednášky o životě a době hlavní hrdinky(vyjde najevo, že kniha je vlastně její deník nalezený v daleké budoucnosti). No a krom toho se tam skoro nic neděje, je to spíš kniha o pocitech v divném a chatrně vymyšleném světě. Slabé tři hvězdy, takže dvě.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Kniha Příběh služebnice je v
| Právě čtených | 72x |
| Přečtených | 3 970x |
| Čtenářské výzvě | 1 878x |
| Doporučených | 182x |
| Knihotéce | 817x |
| Chystám se číst | 1 380x |
| Chci si koupit | 289x |
| dalších seznamech | 39x |
Dystopická vize možná ne tak moc daleké budoucnosti. Kastovní společnost, v níž byl zájem celku povýšen nad práva jednotlivců. Nadčasový román Margaret Atwood má své mušky (zejména v hloubce vyprávění, které situaci často jen naznačí), ale vzhledem k poselství, které nese, rozhodně stojí za přečtení. Doporučuji i seriál, jenž vám částečně odpoví na otázky, které po přečtení budete mít :)
4,5/5*