Král bez přílby

1 29.04.2022

Přečteno jedním dechem. Úžasné! Jsem nadšená! Kniha napsána velmi čtivě, rozhovory postav skvělé, téma lákavé... Kdyby byli všichni pamětlivi příběhů z historie, dělo by se to, co se teď děje? Zapomínáme příliš snadno...
A aspoň malinký výpisek (str. 190- rozhovor Přemysla Otakara II. a Záviše z Falkenštejna): " "Jsem králem té země. Ještě pořád jsem jejím králem. A čest krále je trochu také ctí království. V tom je mezi námi rozdíl. Země, v níž by museli plivat na svého vlastního krále --- to je možná lepší, když ta země hoří. Máš jistě pravdu, ve světle požárů čest bledne rychle. Ale přece je ještě něco horšího. Přihlížet požárům bez cti. Žvaníme, Falkenštejne. Bylo by moudřejší ještě jednou prohlédnout zbroj a zkusit ostří meče. Já na téhle, ty na druhé straně." "

21.03.2020

Krásný historický román pana Oldřicha Daňka.

6 24.10.2019

Železná přilba Přemysla Otakara II., českého krále, který padl v bitvě na Moravském poli, se jako memento mori vine celým životem jeho syna Václava II. Od chvíle, kdy jako dvanáctiletý mladíček usedl na český trůn, až do jeho smrti mu otcova přilba připomíná jeho zodpovědnost za osud království. Oldřich Daněk zpracovává téma vlády Václav II. českým zemím lehkou rukou a s neodolatelnou pokorou k historickým faktům. Jeho vyprávění se vyznačuje osobitým stylem a vytříbeným jazykem. Dokáže být peprně jadrný a veselý, stejně jako melancholický a zádumčivý, dokáže hříšně milovat, ale také bezcitně zabíjet. Když čteme závěrečné kapitoly, v nichž se uzavírá Václavův život, vkrádá se nám do mysli nostalgie a do očí slzy z naplnění osudu velkého českého panovníka. Postavy v Daňkově mozaice žijí skutečnými životy, ať už se jedná o krále, císaře, královnu, milenku, pána nebo kmána. Jeho příběhu chybí málo nebo nic. Snad jen trochu více dynamiky, trochu více přitlačit na pilu ve chvílích, kdy se rozhoduje o všem a kdy lidský život ztrácí na ceně, možná se i trochu více utrhnout ze řetězu historické důvěryhodnosti… ale i tak je to krásné čtení. Krásné a naplňující!

8 15.10.2019

No tak bohužel, mé první (a asi i poslední) setkání s Oldřichem Daňkem nebylo zdařilé. Knížka na mě působila unylým a příšerně rozvláčným dojmem. Možná je to dáno datem vzniku knihy, možná stylem autora. Další díly této série ani nebudu začínat. Dočetl jsem jen silou vůle, ke konci jsem už dokonce ze zoufalství přeskakoval stránky. Václav II. je podáván jen jako přestrašený ufňukánek. Možná to tak i bylo. Ale pro jistotu si budu muset přečíst IV. díl Přemyslovské epopeje, abych si na tohoto vladaře učinil názor. Knize dávám hódně slabé tři hvězdy a možná to ještě časem přehodnotím směrem dolů...

24 27.09.2018

Četla jsem to před lety a nedávno , nad knihovnou u rodičů si na ni vzpomněla a po letech ji vzala do ruky. Vzpomněla jsem si i na to jak jsem ji , jako mladá hltala a četla dnem i nocí . Úžasně napsané, myslím, že by bavilo i čtenáře, kteří s historií nechtějí mít nic společného a pořád hledají , (na čtení knih z mládí) nějaké nesmyslné chyby. A přestože já dějepis milovala, některá historická fakta mi unikala a teď, když jsem se ke knize vrátila, měla jsem u ruky internet a hledala, jak divá. Ale stálo to za to. A na knihy pana Daňka se určitě zaměřím, nejen pro vzpomínky z mládí, kdy jsem jeho knihy četla, ale i proto, že se právě jeho knihy četly tak nějak pohodově- s dějem a s vyprávěním, ne jako dějepisné encyklopedie.

10.09.2018

Kvalitní historický román plný dlouhých dialogů a konverzací, které jsou spíše jakýmisi autorovými domněnkami, ale působí velice věrohodně a v mnohém se i opírají o ryzí události z období vlády bázlivého Václava II. Kniha je psána stylem, který není úplně obvyklý, ale jak si na něj čtenář zvykne, tak ho kniha pohltí a naservíruje mu zajímavý příběh o králi, který celý svůj život sváděl vnitřní boj s tím, že jen těžko vyjde ze stínu svého chrabrého, slavného a sebevědomého otce.

4 26.04.2018

Úžasný styl, květnaté popisy, obsáhlé konverzace. Ze stylistického hlediska nemohu vytknout vůbec nic. Dokonce i neustálé časové přesuny dodávají příběhu ten správný "šmak". Velice fascinující, jak autor nahlíží na jednotlivé postavy poněkud "jinak". Pro většinu romanopisců byl Záviš z Falkenštejna postavou "zápornou". Pan Daněk je prvním autorem, který tehdejší dobu vnímá trochu jinak, a to se mi líbilo. Bohužel jsem trochu pedant na detajly a historická fakta. Ačkoliv se v Doslovu autor omlouvá za historické nepřesnosti, nemohu si ušetřit poznámku k Čeňkovi z Vartenberka, který se do historie zapsal až o více než sto let později. Výraznou odchylkou, který příliš nesouvisí s historickým faktem je vyhořelý Pražský hrad. I po příběhové zmínce o jeho vyhoření se mnozí stále vydávají na Pražský hrad, nebo z Pražského hradu vydávají do města, na Zbraslav, nebo do vojenského ležení před Kolínem... Trochu mě mrzí absence opavského vévody Mikuláše, respektive její okrajová "role". Dle mého názoru měla tato osoba mnohem vetší vliv a místo u dvora svého, byť nevlastního, bratra takřka jisté. Ovšem, jak p. Daněk přiznává, toto je jeho představa. A já dodávám, krásná, příjemně čtivá a jež Vás donutí přemýšlet nad některými historickými souvislostmi trochu jinak.