Pravidla moštárny

22.11.2016

Síla... Už je to doba, co jsem ji četla, ale ten pocit, co ve mně zanechala, zůstal do dnes. Asi se k ní brzy vrátím.

19.11.2016

Nadherny pribeh , muzu cist porad dookola..(mimochodem, film taky muzu !! Povedlo se verne a citlive prevest na platno )... Homer Wells si hleda sve misto na svete, i kdyz je tak predem predurcen...
Dr. Wilbur je muz s velkym srdcem, ktery ale prozil vic trapeni nez dava najevo
Hezky vykresleny mlady americky par (Candy a Will), sezonni robotnici ( kde vygraduji problemy s alkoholem, rvackami, sexualni nasili v rodine)
Na Irviga bych rekla ze az "moc normálni" roman...( u Owena meanyho pisu, ze Irvinga povazuji za uchylaka vzhledem k bizarnostem a odchylkam a spouste sexu, ktere zarucene vzdy vecpe do prpopletence postav a pribehu )
Knizka ktera zustava v srdci..

12.10.2016

Velmi poutavý příběh na zajímavé téma. Nabízí mnoho různých úhlů pohledu, skvělé.

10.10.2016

Kniha se mě dotkla. Skutečně. Některé pasáže se četly pomalu a u jiných se člověk nemohl zastavit.

Mám ráda, když mě spisovatel dokáže zavést do nového světa. Přesně tohle kniha splňuje. Popisy jsou tak věrné, že to snad více nelze. Někdy si až říkáte, zda je skutečně potřeba do detailů vysvětlovat péči o jabloně či lékařské prostředí.

Spisovatel si hezky pohrál s vedlejšími postavami. Neudělali nikdy to, co byste od nich čekali a přesto se zachovali přesně dle své povahy.

Můžu říct, že jsem nad ní přemýšlela ještě hodně dlouho od přečtení. Pokud ji srovnám s filmem, tak film nedosahuje kvalit knihy ani zdaleka.

Vřele doporučuji všem, kteří váhají, zda si knihu přečíst. Stojí za to.

19.09.2016

Krásná knížka, krásný příběh. Místy byly pro mě některé pasáže trochu zdlouhavé, ale nic, co by se nedalo přečíst. Knihu si plánuji přečíst určitě ještě jednou. V porovnání s filmem se mi kniha narozdíl od mnohých, se kterými jsem o ní i filmu mluvila, líbila víc.

01.09.2016

Můžu napsat - hezká kniha. Ano, večery u kamen na chalupě, víno a slané tyčinky, na to je ideální. Nějak mě to ale nepoznamenalo do budoucna a ani jsem nebyla nucena se nějak více zamýšlet. To mě trochu mrzelo.

Ale hrozně se mi líbilo označení "sirotčí epopej", které jsem četla v doslovu Petra Matouška, to jo!

Opravdu krásná kniha,četla jsem po druhé.Vsem vřele doporučuji

12.08.2016

Poutavě psaný příběh, velmi rozsáhlé, ale až zdlouhavé dílo.Ke konci bohužel již nepříliš zajímavé.Kniha se vyvýjí krásně, pomalu, postupně, ale pak někam vygraduje a ten zbytek mě už nijak nezajímal.

18.07.2016

Neobyčejně obyčejný a ryzí román. Pořád nevěřím, že mě Irving takhle dojal.

17.07.2016

Pozoruhodná a veľmi dobre prepracovaná kniha. Rozsiahly román, surový (potraty, zneužívanie detí), autentická atmosféra, neprikrášlené a vtipné. Postavy sú komplexné a príbeh núti
k zamysleniu. Je to ten typ knihy, na ktorý myslíte ešte nejakú dobu po prečítaní.

09.07.2016

Ten příběh mi silně připomněl Hrozny hněvu od Johna Steinbecka. Příběhy těch nejchudších prostých lidí, kteří sní své sny o lepším životě, ale kteří se nikdy nedokáží vymanit z podmínek a prostředí, v nichž je jejich osud. Čtenář poznává jednotlivé postavy a jejich osudy velmi zblízka tak, aby o nějakých dvě stě stran dále už to byli jeho staří známí a nostalgicky ukápne slzička nad vzpomínkou jejich drobných příběhů.

"Vědět to je k ničemu, pomyslel si Homer Wells. K čemu by bylo dobré to vědět - pro Melony, Curlyho Daye, Fuzzyho...?"

Na druhou stranu však se příběh ze začátku knihy poměrně vleče a vyprávění postrádá napětí a zápletku, z realistických popisů prováděných interrupcí se mi dělalo mdlo, takže se mi docela dobře mohlo stát, že po třech stech stranách, což je přibližně v polovině, knihu odložím na později. Samozřejmě jsem to neudělal.
V druhé polovině knihy začíná čas i děj běžet rychleji a dokonce poskočí o 15 let vpřed. Zestárnutí hlavních postav a pokračování příběhu mi tentokrát připomnělo román Sto roků samoty od Márqueze. Protože to, co je na tomto románu zajímavé je vývoj jednotlivých postav, jejich obyčejný každodenní život; život zdánlivě bez jakékoliv obrovské změny; život, který se mění jen nepatrnými drobnými krůčky a jehož velikost se zjeví až po hodně dlouhé době, vlastně až na konci...

"Pověz mu to, pomyslel si Homer Wells, všechno mu pověz. Místo toho však řekl jen: 'Víc nic, vážně. Nejsem hrdina. Žádné úžasné skutky jsem nevykonal, dokonce ani jeden úžasný skutek.'
'To nevadí, tati,' odvětil bezstarostně Angel."

Překvapilo mě, jak vysoké hodnocení ta knížka má - zřejmě si ji vybírají ti poučenější čtenáři, kteří si chtějí právě tuto knihu od Irwinga přečíst. Toho, kdo hledá napínavé dobrodružství, ten název asi nezaujme. Příběhy a osudy všech postav jsou skutečně laskavé, romantické a smutné. Lidé se rodí a umírají, sirotci milují pravidelnost a pravidla moštárny jsou jen formální, protože ti, pro něž jsou určena, neumí číst - a tak mají svá vlastní pravidla. Je to krásné čtení o obyčejném hrdinství obyčejných lidí - Dr Larche, sester Angely a Edny, paní Groganové, Homera Wellse, Candy, Raye Kennetha a samozřejmě těch malých princů z Meine, králů Nové Anglie, kteří našli svoji rodinu. Buďme za ně šťastni.

28.06.2016

Tak dlouho jsem tuhle knihu odkládala a pak když jsem se do ní pustila, tak to bylo velmi milé překvapení, naprosto něco jiného než jsem čekala. Vše popsáno bez obalu někdy vážně dost syrovým způsobem, ale zároveň tak že ani na tom největším záporákovi nenajdete jen to špatné. Hodně odvážné dílko na svou dobu a díky kontroverznímu tématu bude mít co říct ještě hodně dlouho.

První kniha přečtená od Johna Irvinga. Do mých srdcovek se zařadila a mám ji strašně ráda :)

20.06.2016

(SPOILER) Nepridam se k petihvezdickovym odam, i kdyz knizku bych rozhodne doporucila a to ze se mezi moje srdcovky nezaradi je ciste muj problem, objektivne je skvela.
U mnohych knih me nechytne zacatek, potom se dej rozjede a hrdiny si zamiluji. Tady to bylo presne naopak, kniha me na zacatku zaujala, oblibila jsem si postavu doktora Larche, zaujalo me prostredi sirotcince, navraty do minulosti, tema potratu. Bavila me i dejova linie s Melody. Naopak me vubec nechytil vztah mezi Homerem a Candy - ja jim tu lasku nejak neverila, respektive mi pripadalo ze se Homer do Candy zamiloval jen proto ze tam proste jina zenska nebyla, jinak jsem nechapala proc vlastne. A cely ten nikam vedouci trojuhelnik uz jsem do konce knizky jenom nejak "pretrpela". SPOILER A oba me silene nastvali rozhodnutim ohledne jejich ditete, ano vlasne ho vychovali, ale nechat ho vyrustat v presvedceni ze je opusteny sirotek a ne jejich syn? Tohle jsem nedokazala pochopit a moje posledni sympatie hlavne Candy definitivne ztratila. KONEC SPOILERU A protoze nedokazu mezi sve srdcovky zaradit knizky, kdy hrdiny vlastne nemam rada musim dat jednu hvezdicku dolu. Ke konci se to zase diky novym postavam rozjede, no a zaver ... nebudu prozrazovat, ale tam uz jsme si opet rikala - ano skvela knizka.

01.06.2016

Kniha Pravidla moštárny byla mou prvotinou od Irvinga, takže ze začátku jsme ani moc nevěděla, co očekávat. Přestože snad ani u sté stránky ještě nebylo patrné, jakou souvislost má sirotčinec s moštárnou, knihu jsem neodložila a krásně si početla. Všechno se dozvídáme až v ten pravý čas. Přemýšlím, kdo z nás by se v konečné fázi zachoval nakonec stejně tak, jako Homer? Kdo by to vydržel, i přes to, že s potraty Homer souhlasil, ale nepřál si je sám provádět?

24.05.2016

Irving jako jeden z mála autorů dokáže napsat knihu dlouhou přes 600 stran tak, že nemá žádná hluchá ani nudná místa a když si k ní sednete, za chvíli máte přečteno 70 stránek, ani nevíte jak. Kniha se krásně čte, děj plyne bez zádrhelů a na konci vám zůstane super pocit z dobře napsaného příběhu.

22.05.2016

Jedna z nejkrásnějších knížek, co jsem kdy přečetl.

21.05.2016

John Irving je velmi dobrý autor. Dokáže psát o běžných (každodenních) věcech tak, že vás to ani na těch 600 stránkách nenudí. Vybral si pěkně ostré téma (celou dobu jsem byla dost rozpolcená: ikdyž jsem proti fandila jsem celou dobu „Božímu dílu“). Byla to děsná deprese a spousta takových míst, kde se popisují potraty a kde se syrově mluví o věcech, které vlastně syrové nejsou, jen je v některých částech světa tak vidí. Nenudila jsem se, musela jsem stále přemýšlet o tom, jak to ti lidé dokážou ustát (tu depresi).

Nejlepší kniha od Irvinga. Ačkoliv jeho styl psání je chvílema nudný a depresivní, tak Pravidla moštárny mám v plánu si přečíst ještě několikrát.