Prak
Michal Vrba
Psychologická novela Prak z období německé okupace vypráví příběh novináře, který se zaprodal nacistické moci a svá selhání se rozhodl kompenzovat tím, že spáchá brutální, radikální čin, který jej může přivést až na popraviště. A není zdaleka jisté, zda mu tento záblesk vzdoru pomůže po válce očistit vlastní jméno. V druhé linii pak sledujeme osudy patnáctileté Aleny, která na počátku šedesátých let objeví v lesní chatě u Hamerské nádrže na Vysočině novinářovy zápisky. Jak se naplnil jeho osud? Jaký vztah k tomuto muži má její matka? A hlavně – proč jen zmínka o něm přivádí k zuřivosti komunistického tajemníka, který s oběma ženami tráví na chatě noc?... celý text
Přidat komentář
Novela Prak pohltí dějem i námětem. Je tu více postav, ale jen dvě z nich jsou klíčové. První je novinář Marek, který od dětství trpí strachem z bolesti, vždy je tím slabším a šikanovaným a tak hned po vypuknutí války se podvolí nacistům. Krutá a necitelná doba však v člověku otevírá skryté stránky a tak se hlavní hrdina rozhodne mstít. Přestože postavy, které si k pomstě vybere, jsou jasné, jeho skutečné motivy jsou mnohem složitější...
Druhou důležitou postavou, která má být protipólem k Markovi, je funkcionář Tonda. Zdá se, že vždy stojí na správné straně a snaží se vystupovat jako čestný člověk. Tady může čtenář, který vidí do zákulisí a do jejich myslí, srovnat, kdo z těch dvou je ten skutečný morální pokřivenec.
Děj se odvíjí ve dvou dějových linkách, z nichž jedna je vyprávěna prostřednictvím deníku a je tu i pár flashbacků. Celé vyprávění působí živě, zápletka je výborná a perfektně je vykreslena psychologie jednotlivých postav.
Strhujici, napinavy pribeh! Navic napsany krasnou cestinou, ktera na me pusobila, jako by autor psal v jine dobe. Toto je moje prvni setkani s autorem, ale rozhodne ne posledni.
Vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu, náhodou se mi knížka dostala do čtečky. A našla jsem velmi silný, napínavý, a hlavně velmi lidský příběh, který se v různých podobách může odehrát a odehrává zas a znovu….jako v Dostojevského románu…vždyť odsoudit někoho je tak snadné! Navíc napsáno nádhernou češtinou.
Parádní psychologická novela otevírající téma zbabělosti, zločinu, viny a trestu. To vše v kulisách protektorátu Čechy a Morava, s částečným vyústěním v roce 1960. Jedinou drobnou výtku mám k obalu, který mi nesedl.
Citace: Seděly tam dlouho beze slova.
Náhle se nečekaně pohnul vzduch a začal proudit kolem jejich tváří, předznamenávaje změnu počasí.
Na druhé straně chaty krátký závan čerstvého povětří pootočil několika stránkami jednoho z pohozených sešitů.
A mně se narozdíl od celkového hodnocení tady na DK líbí víc Zeptej se ďábla než Prak. Zkusím určitě časem i další autorovy knihy, ale začala jsem jaksi od konce tou nejnovější, tak se mi těžko bude sledovat jeho literární vývoj :).
Každopádně pro mě má Zeptej se ďábla větší "drajv".
Autor ve vymyšleném příběhu použil několik historických prvků - kolaborace ze zbabělosti, komunistický odboj v protektorátu, individuální odpor proti okupaci, poválečná brutalita na Němcích, kolaborantech a "kolaborantech" apod. Kniha se mi velmi dobře četla a chtěl jsem vědět, jak dopadne - nicméně konec hlavní postavy byl očekávatelný. Román se odehrává v Praze a na Vysočině v okolí Studnice. Jedná se ovšem o jinou Studnici než tu, v níž žil známý odbojář Cyril Musil.
Hodně jsem se četbou trápila. Hlavní hrdina mě deptal. Ale zároveň jsem nutně potřebovala vědět, jak to dopadne. Bylo to dost chmurné čtení, které jsem ještě nějakou dobu vydýchávala a hodně mě to vrátilo k našim rodinným diskusím o tom, jak bychom obstáli v životě v takové vypjaté době. Štěstí, že o tom můžeme jen diskutovat a nemusíme to prožívat.
Zajímavý životní příběh člověka, který bojuje proti své slabosti. Jenže mě jaksi neoslovil. Omlouvám se za nižší hodnocení. Chyba není v knize, ale ve mně.
Další velmi vydařený literární počin Michala Vrby. Je to určitě jedna z knih, o kterých i po přečtení budete dlouho přemýšlet a hledat odpovědi. Zejména na otázku, kdo vlastně byl větší padouch, Marek nebo Tonda? Každý se jako hrdina nenarodí a vůbec si netroufám někoho soudit, protože doba, o níž kniha pojednává, nebyla vůbec jednoduchá. Myslím, že hrdinka Alenka to vystihla velmi trefně: "Byl to divný člověk, zrádce a zbabělec, za všechno si mohl sám... přesto nedokážu ho odsoudit... Věřím, že to, co napsal, je pravda..."
Hlavní hrdina není moc obvyklý - kolaborant za Protektorátu a zároveň utajený mstitel, který má strach, kdyby se na něj přišlo.
Nikdo nevíme, jak bychom se zachovali v jeho situaci sami, přesto mi Marková postava připadá až moc ublíženecká.
Kniha je kratičká, přesto zahrnuje poměrně velký časový úsek. Na první flashback ve flashbacku jsem se musela naladit, s dalšími už nebyl problém. Jenom se mi nelíbí jejich grafické rozdělení, kurzívové části je až moc.
Na druhou stranu musím autorovi přiznat velké plus za prozrazování jednotlivých informací. Vždy mě to trklo krátce před tím, než autor chtěl, aby se čtenář danou informaci dozvěděl. Jedinou věc ale neprozradil - proč se Tonda tajemník tak stará o Pavlu, přestože je ženatý.
Matice vystřelené z praku jsou hodně krvavá zbraň.
Závěrem chci říct, že mě mrzí, jak Marek dopadl. Sama jsem doufala v soud. Snad si k němu alespoň Pavla o 15 let později najde zprostředkovaně cestu.
Téma zajímavé, protagonista uvěřitelný. Mohla to být skvělá povídka, které Michal Vrba tak dobře umí. Bohužel však byla zvolena forma novely. Jenomže novela se z povídky nevytvoří přidáním dvaceti stránek o ničem ke každým dvaceti stránkám o něčem. Ani použitím spousty flashbacků, předflashbacků a předpředflashbacků, nepříjemně kouskujících vyprávění. Navíc je pro polovinu textu zvolena čtenářsky značně nekomfortní kurzíva. Půl hvězdy jsem naopak přidal za postavu Tondy, zprvu romantického radikála, později však zpupného křiváka, na němž je srozumitelně demonstrován vývoj jedné politické partaje ...
Nejdřív se mi to četlo trochu hůře...nějak mě rozčiloval ten patos, anebo jakási naivita pro mne z toho psaní čišící - prostě to pro mě nejdříve nebylo uvěřitelné. Ale postupně jsem se do příběhu vtahoval a vtahoval, no nakonec jsem to po dni přečetl. Je to jiné než Kolem Jakuba, ne lepší, ne horší, ale jiné. Co však páně spisovateli nelze upřít je, že umí psát poutavě a napínavě. Hezky se to celé poskládalo! A i grafická stránka knihy je moc pěkná! Ostatně to bývá u Arga standard! Tak se těším, až pan spisovatel napíše něco rozsáhlejšího. U mě dobrý!
Kniha mě velmi překvapila, dostala jsem se k ní vlastně náhodou a rozhodně nelituji. Bylo zajímavé sledovat oba příběhy a jejich překvapivé propojení.
Na začátku jsem se divil, proč má tenhle příběh tolik časových rovin. Na několika místech mi přišlo, že autor nás až příliš okatě připravuje, že "brzy přijde něco velkýho a nečekanýho. Od půlky ale začalo jednání postav dávat smysl a jednotlivá kolečka do sebe postupně zapadala. Akční scény byly napínavé a bavily mě. Finále knížky graduje a ukazuje jak se v malých osobních příbězích odehrávají velké dějiny.
Přečetl jsem to během 2 dnů a absolutně souhlasím s jedním z předchozích komentářů že Prak "má dlouhý ocas" - tedy že člověk o něm bude nejvic přemýšlet ještě pár dnů po dočtení. Pořád nemám jasno v tom, kdo byl největší záporák a komu naopak držet palce. Ale vlastně život nikdy není černobílý.
Na zmiňovaného Dostojevského to má ještě hodně daleko. Ale to asi většina současných i minulých autorů. Vrbova kniha je svěží vítr v moderní české literatuře, a jsem rád, že mě ovanul. Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, právě naopak. To že autor nevystoupal na literární Olymp, ještě neznamená, že jeho kniha není hodna čtení. Pro mé osobní předsevzetí, číst více českou literaturu, se jedná o další splněný rest.
Postava Marka mě zaujala už tím, vůbec se nechová jako typický knižní hrdina, spíše naopak, je bojácný, zbabělý a tvárný, sám o sobě říká, že vypadá "jako přiznání viny samo" :-) Nemyslím, že by "zaprodal duši nacistickému režimu", jak píše níže Limonadovyjoe, ale spíš jim dal, ač nerad, k dispozici své schopnosti a uvnitř se tím trápí, cítí se vinen, ale je tak zbabělý, že s tím nedokáže nic dělat, ví to o sobě a přiznává to... takhle jsem to pochopila já... je to trošku psychologická novela, hlavní postava se vyvíjí a sledujeme její myšlenkové pochody a nakonec i to, jak se dokope k nějaké akci..... lépe Marka poznáme prostřednictvím sepsané "zpovědi", jakýchsi deníků, které objeví 15 let po válce šestnáctiletá Alena ve staré chatě... příběh samotný i jeho kompozice se mi moc líbily, přečteno asi za 3 hodinky :-)
Zajímavé čtení na téma zrada, zločin, odcizení, výčitky svědomí, strach, odhodlání, zpověď a smíření. Tyto všechny situace, nálady a hnutí mysli prodělal hlavní hrdina v době protektorátu Čechy a Morava. Ale ani soudruh odbojář z toho nevyšel s čistým štítem, byť byl uvědomělý a splachovací. O působení květnových rudých gard si myslím své a popisovaný závěr mě v negativním náhledu ještě utvrdil. Zajímavé je, že prak byla nejen zbraň, která dala název knížce, ale i novinářská zkratka hlavního hrdiny příběhu. Dávám 4,4 hvězdy, ale možná to časem ještě přehodnotím o trošku výš (na pět). Zatím tedy zaokrouhleně čtyři. A pochvala za moc pěknou obálku.
Štítky knihy
deníky psychologické příběhy pomsta protifašistický odboj Protektorát Čechy a Morava
Kniha Prak je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 265x |
| Čtenářské výzvě | 54x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 101x |
| Chystám se číst | 143x |
| Chci si koupit | 23x |
| dalších seznamech | 4x |
Velmi zajímavý, uvěřitelný příběh, který vás nutí přemýšlet, skvělý styl psaní, rozhodně stojí za přečtení.