Povídky o nelásce
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491468/bmid_povidky-o-nelasce-M1B-491468.jpg
2
163
56
V nových povídkách se náš nejpopulárnější spisovatel opět vydává do známého hájemství příběhů „o manželství a sexu“, ale jak je pro něj v posledních dílech typické, pohled je to trpký, sebeironický a občas černočerně vtipný. Spisovatelovo alter-ego přichází o manželku, peníze, rodinné zázemí a v jednom případě dokonce i o psa, ale své ztráty sčítá s posmutnělým klidem. Výseky ze života, kde se láska odehrála kdysi dávno, nyní už je však nenávratně pryč, autor zachycuje s posmutnělým cynismem, který občas pózuje jako hrdinství, ale prozrazuje únavu a deziluzi. Tvrdý střet s realitou zde má řadu podob, ale obdobné poselství – totiž že to, co člověku nakonec zůstane, je jen on sám, a tomu, kdo se zpronevěří i sobě, nakonec nezbyde nic.... celý text
Přidat komentář
Ale jo, povídky ujdou. Viewegh je stále ještě můj oblíbený spisovatel. Ale ta divadelní hra, nemohu ji hodnotit, protože by kniha dopadla ještě hůř.
Přiznám se... tohle bylo mé úplně první setkání s knihou od pana Viewegha. Těšila jsem se, ale bohužel. První polovina knihy (povídky) se jakž takž daly. Lehce se to četlo a bylo to místy dostatečně vtipné. Jediné, co jsem nepochopila, zda byl Oskar stále jeden. A ještě vlastně to, že poslední povídka se sice jmenuje “dvanáctá”, ale dvanáctá nebyla (pokud umím počítat :)))).
O druhé polovině knihy se nebudu vyjadřovat.
Každopádně vím, že pan Viewegh umí a určitě mou neznalost jeho knih brzy napravím.
Nechci být nezdvořilá vůči autorovi, protože jeho knížky jsem vždy četla s nadšením, ale to nadšení se dost vytrácí. Přijde mi to, že už píše jen proto, aby psal.
Opět jsem nadšená. Viewegh je prostě špička české literatury. Povídky byly dokonalé. Čteno jedním dechem.
Co se týče Růže pro Markétu, jsem ráda že jsem ji konečně mohla přečíst a ráda bych ji viděla jako hru.
Skvělá kniha.
Kniha je prostě Viewegh - mám přečtené všechny jeho knihy, až výjde další, přečtu také, ať bude jaká chce ....
Já bych to zas neviděla tak černě. Když se odprostím od všech oprávněných výtek, co se týče chyb, opakovaného vydání a tím pádem nastavované kaše k účelu zcela jednoznačně neférovému, a podívám se na to čistě jen jako na zábavu pro zkrácení volné chvilky, proč ne. Něco je zbytečně vulgární, stále nahlížíme pod pokličku autorova života, ale na to si už asi budeme muset zvyknout. Nebo se z toho Viewegh časem vykecá a zase něčím překvapí. Nebo taky ne. Takže nečekat zázraky, přijmout to jako čtení na nudné odpoledne a nebudete mrzutí. Protože některé kusy docela udeřily na vztahovou hlavičku. Ovšem poslední vložená divadelní hra byla úplně mimo... Tři hvězdy, ale ta jedna teda hodně slabě poblikává.
Kniha se mi líbila, jednoduché čtení, které ovšem svou hloubku má, pokud pochopíte, co tímto záměrem autor zamýšlel. Divadelní hra za mne "gró" celé knihy. Děkuji za tento zajímavý počin.
Nechápu, co tam dělá ta divadelní hra a jak to, že je obsažena v povídkové knize. Divadelní hra za mne nezájem a proto 2*. Povídky některé byly zdařilé a některé naprosto o prdu. Pardón, ale ještě se vyjadřuji slušně, oproti knize..
Povídky mne vcelku bavily, přišlo mi, ale že Viewegh trochu jede na vlně Radky Třeštíkové... některé obraty, slova. Divadelní hra nic moc. Celkově nic z čeho by byl extra čtenář odvařen a skákal do stropu.
Běda... Ale ne, asi je to prostě "klasický Viewegh". Sáhla jsem po knize kvůli výzvě, ale jak na potvoru jsem "Markétu" již četla také kvůli výzvě. Povídky jsou k pláči - i díky tématu. Ale je to prostě... "klasický Viewegh".
Četla jsem všechny autorovy knihy. Tato je pro mě největším zklamáním. Utahaná, opakující se formulace, předvídatelný závěr u spousty povídek. Asi už nejsou nápady a staví se na tradici oblíbenosti. Bude to do budoucna stačit?
Tímto oficiálně lámu hůl nad Vieweghem, jeho další knihy už číst nebudu a nebudu je ani hodnotit. Povídky o nelásce jsou vrchol tvůrčí impotence.
Polovinu knihy zabírá divadelní hra, napsaná v roce 1990 a vydaná v roce 2004. Bohužel nezestárla dobře a už v době vydání šlo o průměrný kus. Slouží tedy jako vycpávka. Minimálně dvě z dvanácti povídek už vyšly v jiných sbornících. Rychlými počty se tedy dobereme k závěru, že za nějakých 110 stran (v reálu cca 50 normostran, stránky jsou malé, okraje široké, font velký a řádkování vražedné) nového materiálu platíme 299 Kč.
Kvalitu psaní nemá cenu komentovat. Viewegh zapomíná, občas jména hlavních hrdinů recykluje, občas obměňuje. Takřka všechny hlavní postavy jsou ale jeho alter egy. Z vyčpělého rámce vyčnívají pouze dvě kratičké povídky, sepsané na základě novinových zpráv. Zatímco jedna je nejspíše nejsvětlejším momentem sbírky, v té druhé (čtenáři poznají, o jakou jde) se Viewegh utrhl ze řetězu a nejspíš o sobě prozradil daleko víc, než by chtěl. No, je to smutné.
Tohle beru jako podraz na čtenáře. Nikde není uvedeno, že skoro polovinu knihy zabírá divadelní hra Růže pro Markétu. Takže vydavatelství čtenáři nabízí něco jiného, než prodává. Důvod? Jenom ten, aby kniha měla víc stránek a mohli si říct o vyšší cenu. Takže hlavním důvodem jsou prachy. Co se týče úrovně povídek, tak mi přijde nízká (třeba Bůh v renaultu se mi líbil hodně) a navíc mi kniha přijde zbytečně vulgární (objevuje se tam třeba narážka na zoofilii). Nejsem proti používání sprostých slov, ale jenom pokud dávají v textu smysl.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 | Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2007 | Andělé všedního dne |
Většina povídek mne nikterak nezaujala, takže za mě jen dvě hvězdy. Moje první kniha od autora, takže zkusím dát šanci ještě jiné knize.