Povídky malostranské

Povídky malostranské https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/375619/bmid_povidky-malostranske-nN1-375619.jpg 3 2864 286

Koupit eknihu Sbírka povídek Povídky malostranské je vrcholným prozaickým dílem Jana Nerudy a jedním z nejvýznamnějších literárních děl české literatury vůbec. Soubor třinácti povídek, které původně samostatně vycházely v různých časopisech (Květy, Národní listy, Podřipan, Lumír), autor sestavil a prvně společně vydal v roce 1877. Náměty k povídkám autor čerpal ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá věrný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. století. Jeho postavy jsou vždy pečlivě a podrobně vylíčeny a charakterizovány. Nemalý význam v jeho povídkách zaujímá i přesný místopis prostředí, v němž se děje povídek odehrávají.... celý text

Přidat komentář

Hani77
11.04.2024 3 z 5

Celkově mě dílo nenadchlo. Ale mám moc ráda smutnou povídku Přivedla žebráka na mizinu, tu jedinou bych hodnotila 5*.

Georgee
08.04.2024 2 z 5

Nemůžu to úplně hodnotit, protze jsem četl jen dvě povídky, ale jakej to má na mě dojem po těch dvou povídkách je ten, že se to čte poměrně hodně dobře, ale je tam dost popisování. Taky co je dobrý, že se to odehrává v prostředí které známe.


aktijnov
03.04.2024 4 z 5

Povinná četba základní i střední školy. Úžasné panoptikum bizardních svérázných postaviček plných lásky, zášti, závisti...

Anajkaa39
31.03.2024

povídky malostranské jsem četla jako jednu z knih k maturitě a možná se k nim vrátím :D

ZaOndra
28.02.2024 3 z 5

7/10
Povídky malostranské Jana Nerudy jsou souborem povídek, které zachycují život na Malé Straně v Praze v 19. století. Neruda s humorem vypráví osudy maloměstských figurek a vykresluje atmosféru tehdejší doby.
Povídky jsou krátké a lehce se čtou. Neruda používá živý jazyk plný hovorových výrazů a mouder. Díky tomu se povídky čtou plynule a zábavně.
Z nejznámějších povídek bych uvedl v tomto díle povídky Doktor Kazisvět, Hastrman a Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku. V těchto povídkách Neruda s nadsázkou a humorem líčí lidské slabosti a neřesti.
Povídky malostranské jsou klasickým dílem české literatury, které si získalo srdce mnoha čtenářů. Jsou to příjemné a zábavné povídky, které vám přiblíží život v Praze v 19. století.

Radka1911
11.02.2024 4 z 5

Povídky malostranské jsem četla už několikrát. I když povídky jinak moc nečtu, oduševnělé malostranské postavičky si občas musím připomenout. Vzhledem ke stáří knihy se text již obtížněji čte, ale dávka nostalgie a poezie která z ní přímo vyzařuje tento nedostatek bohatě vyváží.

nai.ivka
29.01.2024 4 z 5

Některé povídky jsem četla na gymplu a pak v průběhu času, tentokrát jsem ji dočetla. Nejvíc se mi líbil Týden v tichém domě, protože jsem ho poprvé viděla u babičky a dědy. Ráda se na něj podívám vždy, když tento starý film dávají v tv.

brabofka
11.01.2024 3 z 5

Přečteno v mládí, v rámci povinné četby. Možná více než kniha se mi líbilo televizní zpracování povídek - tehdejší Čs. televize.

jardadr
21.11.2023 3 z 5

Děkuji štěstěně, že jsem si vybral začít nejprve krátkými povídkami a ty delší, Figurky a novelu Týden v Tichém domě nechat až na konec. A doporučil bych to každému, kdo se odhodlá tuto kultovní školní povinnočetbovku číst. Neruda byl mistrem krátkých žánrů, tak jak si za ta dlouhá léta působení v novinách, kde je rozsah textu omezený, zvykl. V tom je opravdu dobrý, rozvést jednu, dvě postavičky, napsat o nich prostý, ale čtivý příběh, zasadit je do kontextu určitého místa, zde Malé Strany, vystihnout atmosféru. Jakmile se ale pustí do něčeho rozsáhlejšího, vyraší mu z jeho setby suchopár. Postavy jsou náhle mnohem plošší, psychologicky nevěrohodnější, vlastně se stávají jen schématickými figurkami. Dle jeho víry, že budoucnost literatury je v čistém realismu každodenního života, skočí do popisu jednoho týdenního úseku, neohraničeného však ani počátku, ani na konci a kde se neděje nic jiného, než co se děje v jakémkoliv jiném domě. V takovém úmorném realismu by stačilo napsat jeden rozsáhlý román a tím by literatura končila, protože by obsahoval všechno a jakýkoliv další by byl jen jeho opakováním. Ještě, že Neruda nebyl dobrým prorokem a literatura se vydala jinými cestami.
Bez těchto dvou textů by si Povídky malostranské, dle mého, zasloužily plný počet. Zvlášť oceňuji Nerudův poměrně moderní smysl pro humor.

LuckaK.088
17.11.2023 4 z 5

Jan Neruda byl bezpochyby mistr slova a popisu s širokým záběrem (spisovatel povídek, fejetonů, divadelních her, básník, novinář,...). Věřím ale, že ne každý si k jeho stylu psaní najde cestu.
Těm, co zatím zůstali Nerudou nepolíbeni a chystají se pustit do Povídek malostranských, doporučuji nezačínat první povídkou Týden v tichém domě (svou rozsáhlostí, květnatostí a množstvím postav totiž může lehce odradit od dalšího čtení, což by byla škoda). Doporučuji začít s kratšími a údernějšími povídkami, kde si postupně uvyknete na pečlivé popisy, archaismy, lidovou mluvu...
Se sbírkami povídek mám obecně problém - málokdy se stane, aby autor u všech povídek udržel laťku stejně vysoko. Stejně tak jsem to měla i u této sbírky - z některých povídek jsem byla unešená, některé se mi líbily, některé nezaujaly. Nejvíce se mi líbily povídky Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku, Přivedla žebráka na mizinu a Psáno o letošních dušičkách.
Celkově hodnotím jako příjemné čtení a možnost ohlédnout se zpět do života maloměšťanů poloviny 19. století.

vendy246
09.10.2023 3 z 5

Poslouchala jsem audio. Povídky mají své kouzlo a dávají představu běžného života v polovině devatenáctého století na Malé Straně. Autor zachytil známá místa a popsal chování a uvažování tehdejších obyvatel staré Prahy. Oceňuji atmosféru, ale moc mě to nebavilo. Čím nesnižuji kvality a význam sbírky.

Zemlja
25.09.2023 3 z 5

Příběhy s atmosférou, různé postavy a charaktery. Propracované.

felixrr
08.09.2023 3 z 5

Dílo, jež se neuvěřitelně liší povídku od povídky. Celá první třetina je prakticky o ničem (Týden v tichém domě), jiné příběhy jsou dosti povedené (Figurky, Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu, Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku). Zbytek je taková šeď.

Nelasp
03.09.2023 4 z 5

Klasická povinná četba, tuhle knihu jsem ale měla nakonec celkem ráda, jednotlivé příběhy měly hloubku a pěkně vykreslovaly lidskou povahu.

Richard Skolek
25.08.2023 4 z 5

Vtipné, milé, v jádru velmi obyčejné a lidské, a tím stále aktuální. Člověk kolem sebe při čtení všechny ty roztodivné postavičky opravdu vidí a zjišťuje, že se toho za těch sto padesát let vlastně tolik nezměnilo.
Na druhou stranu je sbírka jako celek poněkud nesourodá a je znát, že texty původně vycházely samostatně a v různých periodicích. Především Svatováclavská mše a povídka o nerozboření Rakouska se k ostatním příliš nehodí. Ale co by člověk klasikovi neodpustil.

Massek
20.08.2023 4 z 5

Přiznávám, během školní četby jsem vynechal, tak až teď. A tipnul bych si, že by se mi to ve škole tolik nelíbilo, ale kdo ví. Nyní pro mě osobně nejhezčí závěr, tedy "Figurky". Ta idealizovaná Malá Strana tu dostává takové reálné trhlinky. Ono když tu všichni tak hezky po sousedskou bydlí a do oken si vidí, tak ovšem taky všechno slyší, do okna dokonce i dostřelí a na botu doplivnou :) Krásně lidské

radimch
01.08.2023 5 z 5

Skvělá povídka je "Figurky"

Později chtějí hrát šístku. Malíř vyndal ze šuplete karty a skoro zároveň chytl Pepíka za krk. Ukrutné bití. Kde které srdce v kartách bylo, všechna jsou vystřižena.
Vyšlo najevo, že Pepík je nalepil na bílý papír a dal co dar lásky Semperové Márince.

Neruda je geniální.

adelkas
25.07.2023 4 z 5

U některých kapitol jsem se zasmála. Lidi jsou vždy lidí, nic se nemění. Zlost, žarlivotst, láska, smrt, nenávist nikdy neodejdou z lidstva.

RonnieSmithx
11.06.2023 4 z 5

Některé povídky se mi líbily více, některé mě bavily méně, ale musím říct, že ta pozitiva přece jen převažují. Nerudovo vyprávění se mi četlo hezky, některé pasáže mě dokonce donutily se zasmát. Ty o lidské nepřejícnosti, závisti a chamtivosti člověka zamrzí, ale to už tak v životě bývá.

Clivicus
31.05.2023 3 z 5

Vzhledem k tomu, že Povídky malostranské všude slynou jako jedno z největších děl české literatury, mě docela zklamaly. Vlastně téměř žádná z povídek pro mě nedokázala vykleštit z Prahy tu tajemnost jejích domků a živost jejích uliček. Čeština Nerudova je sice velice pěkná a čte se nádherně, ale nezakrývá plytkost mnoha příběhů.